31. 8. 2009 | Tomáš Netopil, Gautier Capucon, Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Studoval hru na housle na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a dirigování na pražské AMU pod vedením Jiřího Bělohlávka, Radomila Elišky a Františka Vajnara. U Josefa Kuchinky a Pavla Pokorného dále studoval operní dirigování a u Jiřího Chvály a Lubomíra Mátla sbormistrovství. Ve studiích pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu pod vedením Jormy Panuly. V roce 2002 zvítězil v prvním ročníku dirigentské soutěže Sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2003 mu byla udělena hlavní cena americké dirigentské Akademie na letní hudební škole a festivalu v americkém Aspenu. Byl pozván k hostování u Clevelandského symfonického orchestru a v roce 2005 byl na témže festivalu v americkém Aspenu jmenován asistentem Davida Zinmana. Jako operní dirigent se představil ve vídeňské Volksoper nastudováním Flotowovy Marty a v sevillském Teatro de la Maestranza s Janáčkovými Příhodami lišky Bystroušky. V sezoně 2004/2005 nastudoval v janovském Teatro Carlo Felice spolu s německým režisérem Michaelem Hampem inscenaci Mozartovy opery Cosi fan tutte. V turínském Teatro Regio dirigoval Mozartův Únos ze serailu a v benátském Teatro La Fenice další Mozartovu operu Lucio Silla v režii Jürgena Flimma, s níž hostoval v roce 2006 na salcburském festivalu. Mezi jeho další produkce patřila Beethovenova opera Fidelio v Teatro San Carlo v Neapoli a Mozartova Figarova svatba v Janově. V salcburském Grosses Festspielhaus provedl v roce 2004 se Slovenskou filharmonií také Dvořákovu kantátu Stabat Mater. V České republice účinkoval např. na festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl.

Gautier Capuçon se narodil v roce 1981 v Chambéry a hru na violoncello začal studovat ve svém rodném městě jako pětiletý. Později studoval na Conservatoire Supérieur de Paris pod vedením Annie Cochet-Zakine. Současně tamtéž studoval hru na klavír ve třídě Christopha Egiziana. Během svých studií na této konzervatoři získal první cenu v oboru violoncello. Poté pokračoval na Conservatoire National Supérieur de Musique de Paris ve třídě Philippa Mullera a následně navštěvoval mistrovské kurzy u Heinricha Schiffa ve Vídni.

V roce 1999 získal Gautier Capuçon první cenu na Mezinárodní hudební akademii Maurice Ravela v Saint-Jean-de-Luz, druhou cenu na Mezinárodní violoncellové soutěži v Christchurch (Nový Zéland) a první cenu na Mezinárodní violoncellové soutěži Andrého Navarry v Toulouse. V červnu 2000 obdržel ceny v kategoriích violoncello a komorní hudba na Conservatoire National Supérieur de Musique de Paris. Na francouzských výročních cenách Victoires de la Musique byl vyhlášen "novým talentem roku 2001". V roce 2004 získal německou hudební cenu Echo a cenu Borletti Buitoni Trust 2004.

V roce 1997 a 1998 měl jakožto člen European Union Youth Orchestra (Mládežnický orchestr Evropské unie) a Gustav Mahler Jugendorchester příležitost získávat interpretační zkušenosti pod taktovkou Bernarda Haitinka, Kenta Nagana, Pierra Bouleze, Daniela Gattiho, Seijiho Ozawy a Claudia Abbada.

Gautier Capuçon vystupuje s recitály v Berlíně, Bruselu, Hannoveru, Drážďanech, Londýně, Paříži, Vídni a je zván k hostování na prestižních hudebních festivalech ve městech Divonne, Menton, Saint-Denis, La Roque d'Anthéron, Štrasburk, Berlín (pozván Claudiem Abbadem), Jeruzalém, Lockenhaus, Rheingau, Stresa, Spoleto, San Sebastian (se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu pod vedením Semjona Bychkova), Edinburk, Davos, Lucern, Verbier, na londýnském festivalu Mostly Mozart a na festivalu Marthy Argerich v Luganu.

Gautier Capuçon účinkuje s orchestry z Bordeaux, Lille, Štrasburku, Toulouse, Bělehradu, Jeruzaléma, Liège, s komorními orchestry z Vídně, Skotska a Curychu, se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Deutsches Symphonie-Orchester, Mnichovskou filharmonií s Paavo Järvim, Gürzenich Orchester Köln, Symfonickým orchestrem Frankfurtského rozhlasu pod vedením Hugha Wolffa, Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu v Hannoveru, Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně nad Rýnem pod vedením Semjona Bychkova, Gustav Mahler Jugendorchester, Čajkovského symfonickým orchestrem Moskva pod vedením Vladimira Fedosejeva, orchestrem Mariinského divadla pod vedením Valerije Gergieva, s Malmö Symphony Orchestra, BBC Scottish Symphony Orchestra a BBC Wales Symphony Orchestra, orchestrem Santa Cecilia v Římě, Evropským komorním orchestrem (Chamber Orchestra of Europe) pod vedením Myung-Whun Chunga, Španělským národním orchestrem (Josep Pons), Ensemble Orchestra de Paris, Philharmonique de Radio Franc, Philharmonique de Monte-Carlo, Orchestre de Paris (Christoph Eschenbach), Symfonickým orchestrem Helsinského rozhlasu (Semjon Bychkov), Houston Symphony Orchestra, Washington National Orchestra (Leonard Slatkin), Orchestre National de France (Togian Sochjev), Philadelphia Orchestra (Charles Dutoit) a brzké době vystoupí také se Cincinnati Orchestra (Paavo Järvi).

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k předním a zároveň nejstarším českým orchestrálním tělesům. Jeho bohatá tradice se odvíjí od roku 1926 a je spojena s počátky vysílání Radiojournalu.

Významnou kapitolu vepsal do jeho historie jak zakladatel Josef Charvát, tak především skladatel a dirigent Otakar Jeremiáš. Po roce 1945 se těleso proměnilo ve velký symfonický orchestr, s nímž jako šéfdirigenti pracovali významní umělci - pozdější šéf České filharmonie Karel Ančerl a především Alois Klíma. Od roku 1947 vystupují rozhlasoví symfonikové pravidelně na Pražském jaru, od roku 1961 pravidelně vyjíždějí do zahraničí. 70. léta zde byla érou významného vykladače především české hudby - dirigenta Jaroslava Krombholce, kterého vystřídal Fratišek Vajnar. Jako hosté pracovali s rozhlasovým tělesem např. Václav Talich, Václav Neumann, Libor Pešek, Charles Munch, Franz Konwitschny, Hermann Scherchen, Gennadij Rožděstvenskij nebo Charles Mackerras. Své skladby s rozhlasovými symfoniky provedli Sergej Prokofjev, Ottorino Respighi, Arthur Honegger, Aram Chačaturjan, Ernst Křenek či Krzysztof Penderecki; významné místo tu vždy měla a má soudobá hudba.

Od roku 1985 stojí v čele orchestru Vladimír Válek, který rok na to s tělesem poprvé vyjel do Japonska. SOČR pravidelně hostuje téměř v celé Evropě, vystupoval v Jižní Koreji, Číně, na Taiwanu a ve Spojených státech. V sezoně 2007/2008 navštívil Vídeň, Klagenfurt a Frankfurt, v Aténách provedl Zemlinského operu Trpaslík a Schönbergovo monodrama Očekávání. V únoru 2008 absolvoval SOČR se svým šéfdirigentem Vladimírem Válkem a sólisty Janem Simonem, Benjaminem Schmidem a Carlo Jansem turné, na kterém se představil publiku v Salcburku, Innsbrucku, Stuttgartu, Kolíně nad Rýnem a lucemburském Marnachu. Sezonu 2007/2008 uzavřel SOČR svým již devátým japonským turné. Během něj vystoupil mj. v tokijské Suntory Hall či v osacké Symphony Hall.

V právě probíhající sezoně koncertoval během října v západní Evropě (mj. v mnichovském Herkulessaal nebo ve Stephaniensaal ve Štýrském Hradci), čeká ho lednové turné do Španělska, březnové vystoupení na Jarním festivalu v Budapešti a následně další koncerty v Německu.