16. 8. 2008 | Ion Marin, Peter Donohoe, ...

Ion Marin

Jeden z nejbezprostřednějších dirigentů dnešní hudební scény Ion Marin je rakouským občanem, v současnosti žijícím ve Švýcarsku, kam emigroval ze svého rodného Rumunska v roce 1986. Své vzdělání skladatele, dirigenta a pianisty získal na Akademii Georgeho Enesca v Bukurešti, v Mozarteu v  Salcburku a na Akademii Chiggiana v Sieně. Jeho prvním velkým postem byl dirigent ve Státní opeře ve Vídni, kdy mezi roky 1987 a 1991 dirigoval širokou řadu repertoáru od Mozarta a Berga. Jeho symfonická reputace, zaměřená na pozdní romantismus a 20. století se rozvinula během dirigování orchestrů jako London Philharmonic Orchestra, Leipzig Gewandhaus Orchestra, Israel Philharmonic Orchestra, the Philadelphia Orchestra, Montreal Symphony, Orchestre National de France a Staatskapelle Dresden. Spolupracoval s tak významnými sólisty jako Yo-Yo Ma, Gidon Kremer, Martha Argerich, Sarah Chang, Yuri Bashmet a Franck Peter Zimmerman.

V sezoně 2001/2002 byl Ion Marin na turné s Dresden Staatskapelle Orchestra ve Velké Británii a s Bayerischer Rundfunk Orchestra v Německu, dále nahrál svůj debut podpořený BBC v the Royal Albert Hall s BBC Scottish Symphony Orchestra. Jeho turné po Německu v roce 2001 s Berlin Radio Symphony Orchestra vyvolalo nadšené kritiky v tisku. Ve stejném roce se vrátil do Spojených států dirigovat the Detroit Symphony.

Peter Donohoe

Peter Donohoe se narodil v Manchesteru v roce 1953. Studoval na Royal Norhern College of Music u Dereka Wyndhama a poté v Paříži u Olivere Messiaena a Yvonne Loriod. Od jeho vítězství na mezinárodní soutěži P. I. Čajkovského v Moskvě se začala rozvíjet jeho kariéra v Evropě, USA, na Dálném východě a v Austrálii . Je uznávaný jako jeden z předních pianistů dnešní doby za své umění, stylovou všestrannost a impozantní techniku. V sezoně 200/2009 účinkuje Peter Donohoe s Dresden Staatskapelle a Myung-Whun Chungem, s Gothenburg Symphony Orchestra a Gustavem Dudamelem a s Gurzenich orchestra a Ludovicem Morlotem. Peter Donohoe je rovněž nadšeným komorním hráčem a vystupuje často s pianistou Martinem Roscoem. Účinkovali spolu v Londýně a na festivalu v Edinburku a nahráli alba se skladbami Gerschwina a Rachmaninova. Dalším hudebním partnerem je Maggini Quartet, se kterými nahrával různá velká britská komorní díla.

Česká filharmonie

Historicky první koncert České filharmonie (ČF) se uskutečnil 4. ledna 1896 v Rudolfinu pod taktovkou Antonína Dvořáka. V roce 1901 se stal prvním šéfdirigentem již samostatného orchestru Ludvík Čelanský a v  letech 1903 - 1918 jej vedl dr. Vilém Zemánek, kterému se podařilo i přes značné finanční těžkosti orchestr udržet a stabilizovat jeho postavení na pražské hudební scéně. V prvním poválečném roce 1919 se stal šéfdirigentem ČF legendární Václav Talich a vedl orchestr s výjimkou let 1931 - 1933 až do roku 1941. Talich dirigoval s filharmonií celkem 924 koncertů a je právem považován za zakladatele interpretační tradice orchestru. Po krátkém, ale umělecky velmi plodném působení Rafaela Kubelíka v čele ČF (1942 - 1948) převzal na 18 let roli šéfdirigenta Karel Ančerl, pod jehož vedením (1950 - 1968) získala ČF na světové hudební scéně pověst špičkového orchestru. V repertoárové orientaci na českou hudbu, klasickou a zejména soudobou, navázal na tradici svých předchůdců a obohatil ji o díla zahraničních autorů (Stravinskij, Strauss, Bartók, Šostakovič, Prokofjev). Léta Ančerlova vedení filharmonie jsou považována za období největšího uměleckého rozkvětu orchestru. Po Ančerlově emigraci do Kanady nastoupil do čela ČF Václav Neumann, s nímž je spjata dlouhotrvající (až do roku 1990) etapa stabilně vysoké úrovně orchestru a úspěšného udržování tradice.

Po změně politické situace v zemi se v 90. letech vystřídali po krátkých intervalech na postu šéfdirigenta Jiří Bělohlávek (1990 - 1992), Gerd Albrecht (1993 - 1996) a Vladimir Ashkenazy (1996 - 2003), který vnesl do programové dramaturgie několik neotřelých projektů a výrazně oživil mezinárodní renomé orchestru. Do sezony 2003/2004 vstoupila ČF s novým šéfdirigentem Zdeňkem Mácalem (1936), který na vrcholu svých uměleckých a životních zkušeností předstoupil před orchestr, s nímž v letech 1966 - 1968 raketově nastartoval svou dirigentskou kariéru. V září 2007 Zdeněk Mácal z funkce šéfdirigenta odstoupil.

Kredit ČF zvyšovalo od počátku její existence hostování mezinárodně uznávaných osobností (Grieg, Ysaÿe, Sarasate, Rachmaninov, Nikisch nebo Gustav Mahler, který v Praze s filharmonií řídil roku 1908 světovou premiéru své Sedmé symfonie), zejména význačných dirigentů, kteří s orchestrem opakovaně spolupracovali: Kleiber, Walter, Zemlinsky, Széll, Munch, Mravinskij, Bernstein, Stokowski, Konwitschny, Celibidache, Rožděstvěnskij, Kondrašin, Maazel, Mehta, Haitink, Abbado, Mutti a řada dalších.