22. 8. 2008 | Christian Badea, Ludmila ...

Christian Badea

Christian Badea patří k nejvyhledávanějším dirigentům v Evropě, USA i Asii. Studoval hru na housle na konzervatoři v Bukurešti a dirigování v Bruselu, v Mozarteum v Salzburgu u Herberta von Karajana a na Juilliard School v New Yorku, kde jedním z jeho učitelů byl i Leonard Bernstein.

Pravidelně je zván k hostování v nejvýznamnějších orchestrech na světě. V Evropě dirigoval Royal Philharmonic a BBC Symphony v Londýně, Gothenburg Symphony, Amsterdam Philharmonic a Radio Philharmonic v Holandsku, Beethovenhalle Orchestra v Bonnu, Orchestre Philharmonique de la Radio a Orchestre de l'Ile de France v Paříži, Orchestre National de Lyon, RAI Orchestra v Torinu, Budapešťskou filharmonii a National Orchestra of Spain v Madridu.

V Asii dirigoval Hong Kong Philharmonic a podnikl turné po Japonsku s Tokijskou filharmonií. V severní Americe byl hostem Pittsburgh Symphony, Montreal Symphony, Atlanta Symphony, Detroit Symphony Orchestra, Baltimore Symphony, Rochester Philharmonic a American Symphony.

Badeův symfonický repertoár je velmi obsáhlý, od Bacha, Haydna, Mozarta a Beethovena k autorům 20. století - Zemlinský, Schönberg, Webern, Honegger, Janáček, Bartók, Šostakovič, Sibelius, Stravinskij, Britten, Lutoslawski a Penderecki. Mimořádnou pozornost věnuje Christian Badea i francouzské hudbě a americké hudbě 20. století. S řadou autorů byl v osobním kontaktu; mezi nimi to byli či jsou Leonard Bernstein, Samuel Barber, George Crumb, Frank Zappa, Mark Phillips, Steven Stucky, John Corigliano, Christopher Rouse, John Adams.

Ludmila Peterková

Ludmila Peterková - nejznámější česká klarinetistka, profesorka Pražské konzervatoře a popularizátorka klasické hudby.

Vystudovala klarinet na Pražské konzervatoři (Jiří Stárek) a hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze (Štěpán Koutník). Poté absolvovala roční stáž na pařížské Conservatiore National Supérieur (Michel Arrignon), kurzy v italské Accademia Chigiana Siena (Giuseppe Garbarino) nebo švýcarském Luganu (Karl Leister). Několikrát se zúčastnila Akademie komorní hudby Sándora Végha, kde pracovala pod vedením Maurice Bourgue, Sergia Azzoliniho a dalších osobností. Od svých 27 let je profesorkou Pražské konzervatoře a poté, co působila jako pedagog v Japonsku či Jižní Koreji, založila své vlastní klarinetové kurzy v západočeských Domažlicích.

Ludmila Peterková je laureátkou mezinárodní soutěže Pražského jara 1991, držitelkou ceny Classic 1994 a časopisu Hudební rozhledy za premiérové uvedení skladby Clarinettino od Ondřeje Kukala. Také se stala finalistkou mezinárodní soutěže komorní hry v japonské Osace (1996, soubor In modo camerale).

1994 - 1999 byla členkou orchestru Solistes Européens Luxembourg, v roce 1994 se též stala sóloklarinetistkou nově založené Pražské komorní filharmonie řízené dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Zde hrála téměř čtyři roky a po svém odchodu s tímto orchestrem dále spolupracovala. V letech 1996 - 2001 vznikly společné nahrávky koncertních skladeb Milhauda, Coplanda, Busoniho, Rossiniho, Brucha či Stamice pro firmy Lotos a především Supraphon, se kterou spolupracuje exkluzivně od roku 2000. CD se skladbami Rossiniho, Mendelssohna a Brucha získalo cenu časopisu Harmonie za nejlepší českou nahrávku roku 2001.

Natočila přes deset titulů, kromě již zmiňovaných koncertů měly úspěch její nahrávky trií pro housle, klarinet a klavír (2000, společně s Gabrielou Demeterovou a Markétou Cibulkovou), a zejména pak poslední populární titul Playful Clarinet (2007, s klavíristkou Irinou Kondratěnko). Zajímavý byl projekt americké firmy Angel, kde společně se Shlomo Mintzem, Lucasem Fossem a dalšími natočila skladbu Credo Poula Ruderse.

Nicolas Baldeyrou

Mladý francouzský klarinetista Nicolas Baldeyrou zahájil pozoruhodnou kariéru řadou sólových koncertů ve Francii a v zahraničí. Ve 14 letech byl přijat na Conservatoire National Supérieur de Paris, kterou absolvoval v roce 1998. Je laureátem řady významných mezinárodních soutěží (ARD v Mnichově, Dos Hermanas ve Španělsku, ICA Young Artists Competition v USA, soutěže Carla Nielsena v dánském Odense). V roce 1995 se stal členem European Union Youth Orchestra (dirigent Bernard Haitink), v letech 2000 - 2001 působil v Mahler Chamber Orchestra (dirigent Claudio Abbado) a  v letech 2000 - 2007 v Orchestre National de France.

Spolupracuje s renomovanými orchestry, jako jsou Bavorský rozhlasový orchestr, Tokijská a Petrohradská filharmonie, Pražská komorní filharmonie, Orchestre d'Auvergne, Orchestre de Cannes-Côte d'Azur a s dirigenty světového věhlasu - Carlo Maria Giulini, Colin Davis, Vladimir Ashkenazy, Mstislav Rostropovič, Daniel Harding, Claudio Abbado, Bernard Haitink, Jiří Bělohlávek. Na sólových recitálech vystupoval v pařížském Cité de la musique, v newyorské Carnegie Hall, amsterdamském Concertgebouw, bruselském Palais des Beaux-Arts de Bruxelles, v sále Kolínské filharmonie, ve vídeňském Konzerthausu, v salcburském Mozarteu či na festivalech v Colmaru a v La Folle Journée v Nantes a Tokiu.

Česká filharmonie

Historicky první koncert České filharmonie (ČF) se uskutečnil 4. ledna 1896 v Rudolfinu pod taktovkou Antonína Dvořáka. V roce 1901 se stal prvním šéfdirigentem již samostatného orchestru Ludvík Čelanský a v  letech 1903 - 1918 jej vedl dr. Vilém Zemánek, kterému se podařilo i přes značné finanční těžkosti orchestr udržet a stabilizovat jeho postavení na pražské hudební scéně. V prvním poválečném roce 1919 se stal šéfdirigentem ČF legendární Václav Talich a vedl orchestr s výjimkou let 1931 - 1933 až do roku 1941. Talich dirigoval s filharmonií celkem 924 koncertů a je právem považován za zakladatele interpretační tradice orchestru. Po krátkém, ale umělecky velmi plodném působení Rafaela Kubelíka v čele ČF (1942 - 1948) převzal na 18 let roli šéfdirigenta Karel Ančerl, pod jehož vedením (1950 - 1968) získala ČF na světové hudební scéně pověst špičkového orchestru. V repertoárové orientaci na českou hudbu, klasickou a zejména soudobou, navázal na tradici svých předchůdců a obohatil ji o díla zahraničních autorů (Stravinskij, Strauss, Bartók, Šostakovič, Prokofjev). Léta Ančerlova vedení filharmonie jsou považována za období největšího uměleckého rozkvětu orchestru. Po Ančerlově emigraci do Kanady nastoupil do čela ČF Václav Neumann, s nímž je spjata dlouhotrvající (až do roku 1990) etapa stabilně vysoké úrovně orchestru a úspěšného udržování tradice.

Po změně politické situace v zemi se v 90. letech vystřídali po krátkých intervalech na postu šéfdirigenta Jiří Bělohlávek (1990 - 1992), Gerd Albrecht (1993 - 1996) a Vladimir Ashkenazy (1996 - 2003), který vnesl do programové dramaturgie několik neotřelých projektů a výrazně oživil mezinárodní renomé orchestru. Do sezony 2003/2004 vstoupila ČF s novým šéfdirigentem Zdeňkem Mácalem (1936), který na vrcholu svých uměleckých a životních zkušeností předstoupil před orchestr, s nímž v letech 1966 - 1968 raketově nastartoval svou dirigentskou kariéru. V září 2007 Zdeněk Mácal z funkce šéfdirigenta odstoupil.

Kredit ČF zvyšovalo od počátku její existence hostování mezinárodně uznávaných osobností (Grieg, Ysaÿe, Sarasate, Rachmaninov, Nikisch nebo Gustav Mahler, který v Praze s filharmonií řídil roku 1908 světovou premiéru své Sedmé symfonie), zejména význačných dirigentů, kteří s orchestrem opakovaně spolupracovali: Kleiber, Walter, Zemlinsky, Széll, Munch, Mravinskij, Bernstein, Stokowski, Konwitschny, Celibidache, Rožděstvěnskij, Kondrašin, Maazel, Mehta, Haitink, Abbado, Mutti a řada dalších.