4. 9. 2008 | Charles Dutoit, Jiří Bárta, Královský filharmonický orchestr

Charles Dutoit

Charles Dutoit patří již více než dvacet let mezi světovou dirigentskou špičku. Pravidelně řídí nejprestižnější tělesa v Evropě - včetně Berlínské filharmonie, Concertgebouw Orchestra v Amsterdamu a orchestrů v Londýně. Spolupracuje s nejvýznamnějšími orchestry v Japonsku, Americe i Austrálii.

Na americkém kontinentu patří k obdivovaným umělcům nejen v Kanadě, ale také ve Spojených státech, kde je od debutu s Filadelfským orchestrem v roce 1980 zván každoročně ke spolupráci s věhlasnými orchestry (Boston, New York, Philadelphia, Los Angeles, Chicago, San Francisco a Pittsburgh) a od roku 1990 je hudebním ředitelem a hlavním dirigentem letního festivalu Filadelfského orchestru v Saratoga Performing Arts Center, New York.

Od druhé poloviny 70. tých let stál v čele nejvýznamnějších orchestrů: čtvrt století byl uměleckým ředitelem a šéfdirigentem kanadského Montreal Symphony Orchestra (1977 - 2002), deset let šéfdirigentem pařížského Orchestre National de France (1991 - 2001), deset let šéfdirigentem tokijského NHK Symphony Orchestra (od roku 1998, v současnosti čestný šéfdirigent). Od roku 2008 přijal na čtyři roky funkci šéfdirigenta a uměleckého poradce prestižního Filadelfského orchestru v Americe, v sezoně 2009/2010 bude uměleckým ředitelem a hlavním dirigentem Královské filharmonického orchestu v Londýně.

Jeho repertoár je mimořádně obsáhlý, dirigoval kolem 23 tisíc různých partitur všech stylových období od Monteverdiho až po Bouleze a Xenaxise. Nejvýznamnější místo nicméně vyhradil ruské a francouzské hudbě.

Jiří Bárta

Jiří Bárta vstoupil na hudební scénu na přelomu 90. let a brzy se dostal do mezinárodní špičky předních cellistů. Studoval v Praze u Josefa Chuchra a Mirka Škampy a v Kolíně nad Rýnem u Borise Pergamenščikova. Další zkušenosti získal na Piatigorského semináři v Los Angeles a v mistrovských kurzech Heinricha Schiffa a Andre Navarry. V roce 1991 obdržel Europäische Förderpreis für Musik a Rostropovich-Hammer Award v Los Angeles.

Mezi významné koncertní počiny z posledních let zahrnuje turné do Japonska, kde debutoval v Tokiu recitálem s klavíristou Fredericem Chiu v Kioi Hall, "Koncert tisíciletí" v Berlíně s Berlínskými symfoniky, vystoupení na Newport Festival, turné do Španělska s Bachovými suitami pro cello, turné do Jižní Ameriky s Pražskými symfoniky a Jiřím Bělohlávkem. V květnu 2001 absolvoval turné po Velké Británii s Berlínskými symfoniky, kde také vystoupil společně s pianistou Piers Lanem v recitálu ve Wigmore Hall v Londýně.

Pravidelně spolupracuje s předními českými orchestry: se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Českou filharmonií a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Je jedním ze dvou violoncellistů na světě a jediným v Evropě, který má nastudovaný Offenbachův violoncellový koncert.

Řada nahrávek z jeho rozsáhlé diskografie získala významná ocenění. Nahrávka pro Supraphon obsahující sonáty Rachmaninova, Schnittkeho a Pärta s pianistou Mariánem Lapšanským se stala vítězem Zlaté harmonie v roce 1995.

Královský filharmonický orchestr

Královský filharmonický orchestr (Royal Philharmonic Orchestra / RPO) založil v roce 1946 legendární britský dirigent Sir Thomas Beecham. Za více než šedesátiletou historii vytvářeli, dnes již světové, renomé orchestru vynikající dirigenti: po Thomasu Beechamovi (1946 - 1961) to byli Rudolf Kempe (1962 - 1975), Antal Doráti (1975 - 1978), Walter Weller (1980 - 1985), André Previn (1985 - 1992), Vladimir Ashkenazy (1987 - 1994), Yuri Temirkanov (1992 - 1998) a od roku 1996 Daniele Gatti. Od počátku sezony 2009/10 se stane uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Charles Dutoit, Daniele Gatti bude s RPO nadále spolupracovat jako umělecký ředitel a čestný dirigent.

První koncert RPO se uskutečnil 15. 9. 1946 v Davis Theatre v Croydonu. V roce 1948 se RPO stal rezidenčním orchestrem letního operního festivalu v Glyndebourne, v roce 1950 podnikl turné po USA a to jako vůbec první britský orchestr po Londýnském symfonickém orchestru v roce 1912. Po Beechamově smrti přinesla reorganizace tělesa problémy. RPO přestal být od roku 1963 angažován nejen festivalem v Glyndebourne, ale i londýnskou Royal Festival Hall, starší hráči orchestr opustili a na krátkou dobu rezignoval i šéfdirigent Rudolf Kempe. Díky silné podpoře proslulého dirigenta a skladatele Sira Malcolma Sargenta byl orchestr schopen postavit své vlastní koncertní cykly v kině na londýnském předměstí Swiss Cottage a významnou roli v další existenci sehrál rok 1966, kdy královna Alžběta II. udělila orchestru svou vlastní královskou výsadu. Další ohrožení přišlo v roce 1984, kdy v Arts Council přijali názor novináře Williama Rees-Mogga, že Anglie nemá na východě země žádný velký orchestr, a navrhla, aby RPO přesídlil do Nottinghamu. Naštěstí v Arts Council zvítězil jiný posudek, který doporučil, aby se RPO stal vedle Londýnských symfoniků druhým rezidenčním orchestrem v londýnském Barbican Centre.

Dnes zaujímá RPO pevné místo v hudební mapě Londýna. Vystupuje v pravidelných koncertních sériích v Royal Albert Hall, koncertuje v Barbican Centre a je rezidenčním orchestrem Royal Concert Hall v Nottinghamu. Sídlem orchestru se v posledních letech stala Cadogan Hall v londýnské čtvrti Chelsea. Od února 2008 pořádá RPO rovněž sérii koncertů v nově zrekonstruované Royal Festival Hall.