3. 9. 2010 | Rafael Frühbeck de Burgos, ...

Šéfdirigent a umělecký ředitel Drážďanské filharmonie

Rafael Frühbeck de Burgos, narozen v roce 1933 v Burgosu, studoval na konzervatořích v Bilbau a Madridu (housle, klavír, kompozice) a Vysoké škole múzických umění v Mnichově (dirigování u K. Eichhorna a G. E. Lessinga; kompozici u H. Genzmera). Po svém prvním angažmá jako šéfdirigent Symfonického orchestru v Bilbao řídil v letech 1962 až 1978 španělský Národní orchestr v Madridu a poté byl generálním hudebním ředitelem města Düsseldorf a šéfdirigentem Düsseldorfského symfonického orchestru i Orchestre Symphonique v Montrealu. Jako Principal Guest Conductor působil v orchestru Yomiuri Nippon Orchestra v Tokiu a v National Symphonic Orchestra ve Washingtonu.

V 90. letech 20. století byl šéfdirigentem Vídeňského symfonického orchestru a v letech 1992 až 1997 také generálním hudebním ředitelem Německé opery v Berlíně. V letech 1994 až 2000 byl mimo jiné šéfdirigentem Rozhlasového a symfonického orchestru v Berlíně. V roce 2001 byl jmenován stálým dirigentem Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI v Turíně. Jako hostující dirigent spolupracuje s četnými velkými orchestry v Evropě, zámoří, Japonsku a Izraeli a řídí operní představení v Evropě a v USA. Pravidelně je zván na nejdůležitější evropské festivaly.

Za své umělecké dílo byl Rafael Frühbeck de Burgos vyznamenán mnoha cenami, mj. obdržel čestný doktorát univerzit v Navaře (1994) a Burgosu (1998). V roce 1996 mu byla udělena nejvýznamnější španělská hudební cena (cena Jacinta Guerrery). V Rakousku obdržel kromě „Zlaté čestné medaile“ Společnosti Gustava Mahlera ve Vídni také „Stříbrný odznak“ za zásluhy o republiku. V roce 1998 byl jmenován „Emeritus Conductor“ Španělského národního orchestru.

Michal Kaňka se začal učit hrát na violoncello v sedmi letech u prof. Mirko Škampy. Dále pokračoval ve studiích na pražské Konzervatoři ve třídě prof. Viktora Moučky (violoncellisty Vlachova kvarteta) a svá studia zakončil u prof. Josefa Chuchro (sólisty ČF a člena Sukova tria) na pražské AMU. V letech 1982 a 1983 se účastnil Piatigorského semináře v Los Angeles, kde měl možnost pracovat s A. Navarrou, M, Gendronem a P. Tortelierem.

Během svého studia se zúčastnil rekordního počtu-32- národních a mezinárodních soutěží v oboru violoncello a komorní hra. Z nejvýznamnějších sólových uvádím – laureátství na mezinárodní soutěži P.I.Čajkovského v Moskvě (1982), první cena na soutěži Pražského Jara (1983) a vítězství na rozhlasové soutěži ARD v Mnichově (1986). Od svých studií pravidelně vystupuje s orchestry u nás - Česká Filharmonie, Symfonický orchestr hl. měsata Prahy FOK, Symfonický orchestr českého rozhlasu, Státní filharmonie Brno, Pražský kom. Orchestr, Pražská kom Filharmonie….. Od roku 1995 je stálým sólistou Státní filharmonie Brno a od r. 2003 oficiální sólista Symfonického orchestru českého rozhlasu v Praze. Dále spolupracoval s orchestry v SRN, Japonsku, USA, Dánsku, Itálii, Slovinsku, ….) Vystoupil na recitalech ve Španělsku, Portugalsku, Anglii, Řecku, Švýcarsku, SRN, Japonsku v pěti státech Jižní Ameriky, v USA...

Michal Kaňka pravidelně nahrává pro rozhlasy v Čechách, Německu, Holandsku, Japonsku, Francii, Itálii…..a nahrál řadu CD, nejdříve pro firmy Panton, Bonton, Supraphon, Radioservis Praha, Nuova Era (Italy) a nyní má zastoupení u francouzské firmy Praga digitals v Paříži, kde natočil následující CD - Boccherini 7 sonát, Mysliveček 6 sonát – (světová premiéra) a skladby pro cello od Z. Kodaly. CD se skladbami Z. Kodaly dostalo záhy několik ocenění (Diapason D´Or, CHOC de la Music …..)

V roce 2010 slaví Drážďanská filharmonie 140. výročí svého založení. Během své téměř jeden a půl století trvající historie spolupracoval orchestr s řadou vynikajících šéfdirigentů i hostujících dirigentů a světoznámých sólistů. Když v roce 2004 absolvoval současný šéfdirigent Drážďanské filharmonie Rafael Frühbeck de Burgos se svým souborem třítýdenní turné po Spojených státech, oslavovali newyorští kritici toto těleso jako jeden z nejlepších světových orchestrů. Byla to pro cizí orchestr, který je v USA slyšet poměrně zřídka a kde je mnoho vynikajících domácích orchestrů, známka velkého uznání letité systematické práce.

Počátky Drážďanské filharmonie

Vznik Drážďanské filharmonie v roce 1870 byl provázán s oficiálním otevřením první drážďanské veřejné koncertní síně Gewerbehaus-Saal. Na rozdíl od saské Staatskapelle, která byla původně dvorním orchestrem, a tudíž hrála především pro aristokracii, vyšla Drážďanská filharmonie z hudební kultury měšťanské střední vrstvy. Kořeny souboru se datují až do doby před 450 lety k prvnímu občanskému hudebnímu souboru, tzv. Ratsmusik, který vznikl mimo vliv dvora či aristokracie a udržel se až do 19. století.

V Drážďanech však zpočátku chyběla koncertní síň pro pravidelné pořádání veřejných koncertů – až do doby, než zmíněného roku 1870 Sdružení pro obchod a řemesla (Gewerbeverein), které podporovalo vědecký, technologický a ekonomický pokrok, postavilo budovu, jež mohla sloužit různým typům akcí. Raná historie Drážďanské filharmonie začala po 29. listopadu 1870, kdy se síň začala provozovat. Za druhé světové války byl však Gewerbehaus-Saal zničen. Zpočátku se o orchestru mluvilo jako o „Gewerbehauskapelle“. Termínu „filharmonie“ se poprvé užilo až v roce 1908 během cyklu tzv. filharmonických koncertů. V roce 1909 vyjela Drážďanská filharmonie pod tímto názvem na rozsáhlé turné po Spojených státech – jako jeden z vůbec prvních německých orchestrů. Název Drážďanská filharmonie (Dresdner Philharmonisches Orchester) se začal oficiálně používat od roku 1915. Poté, co orchestr po druhé světové válce sídlil na různých přechodných místech, se jeho stálým domovem v roce 1969 stal Palác kultury v centru města.

Mezinárodní věhlas pod taktovkou slavných dirigentů

Od svého vzniku spolupracovala Drážďanská filharmonie v každém historickém období s nejvýznačnějšími dirigenty. Světového věhlasu dosáhl soubor ve 30. letech 20. století, a to především zásluhou svého šéfdirigenta Pula van Kempena. Rychle rostoucí pověst Drážďanské filharmonie následně přitáhla pozornost dalších slavných dirigentů té doby, kteří s orchestrem navázali spolupráci: Arthur Nikisch, Hermann Abendroth, Hans Knappertsbusch, Fritz Busch, Erich Kleiber, Joseph Keilberth a další.