9. 9. 2011 | James Gaffigan, Alice Sara ...

Na Jamesi Gaffiganovi posluchači i kritika obdivují zejména lehkost a přirozenost jeho dirigentského projevu a jeho podmanivou muzikálnost. Mnohými je považován za nejlepšího amrického dirigenta své generace. Nedávno byl jmenován šéfdirigentem Lucernského symfonického orchestru a hlavním hostujícím dirigentem Filharmonie Nizozemského rozhlasu. V obou nových funkcích nastoupí od sezony 2011/12. Je velmi žádaný jako hostující dirigent a spolupracuje s nejlepšími orchestry a operními domy v USA i Evropě. Ve Spojených státech hostoval Gaffigan např. u Philadelphia Orchestra, dále u symfonických orchestrů Chicaga, St. Louis, Cincinnati, Indianapolisu, Minnesoty, Dallasu, Detroitu, Houstonu, Baltimoru a u St. Paul Chamber Orchestra. Z evropských orchestrů spolupracoval s Mnichovskou filharmonií, Rotterdamskou filharmonií, Německým symfonickým orchestrem (Berlín), City of Birmingham Symphony Orchestra, Tonhalleorchester Zürich, Bournemouth Symphony Orchestra, dále s Cameratou Salzburg, s Orchestra of the Age of Enlightenment, se symfonickými orchestry Lipského a Stuttgartského rozhlasu a s kolínským Gürzenich-Orchester. V sezoně 2010/11 se vrací k symfonickým orchestrům Lipského a Stuttgartského rozhlasu, Mnichovské filharmonii, Islandskému symfonickému orchestru, Bournemouth Symphony Orchestra, DSO Berlin, Katarské filharmonii a k symfonickým orchestrům v Cincinatti, Houstonu a Indianapolisu. V letošní sezoně se představí u Milwaukee Symphony Orchestra, Staatskapelle Dresden, Scottish Chamber Orchestra, Symfonického orchestru Sao Paolo, Tokijského metropolitního symfonického orchestru, Sydney Symphony Orchestra, Filharmonie Soul a Filharmonie Monte Carlo.

James Gaffigan se také stále více angažuje jako operní dirigent. Tuto sezonu diriguje Figarovu svatbu v Houstonské opeře. Jako operní dirigent oficiálně debutoval v Curyšské opeře, kde v roce 2005 dirigoval La Bohème. V létě roku 2009 uvedl na hudebním festivalu v Aspenu Dona Giovanniho a na festivalu Glyndebourne-on-Tour řídil operu Falstaff.

Dvaadvacetiletá německo-japonská klavíristka Alice Sara Ott dosáhla za své výkony ve významných světových koncertních sálech velkého uznání hudebních kritiků. Ve věku třinácti let byla Alice Sara Ott vyhlášena „nejnadějnější umělkyní“ v rámci soutěže pořádané Mezinárodní klavírní akademií v japonském Hamamatsu a o dva roky později získala jako nejmladší účastnice hlavní cenu na Mezinárodní klavírní soutěži Silvia Bengalliho.

Mezi angažmá z poslední doby patří spolupráce s NDR Sinfonieorchester, Münchner Philharmoniker, hr-Sinfonieorchester a Cincinnati Symphony Orchestra. Na turné účinkovala např. se Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu pod taktovkou Daniela Hardinga, a s Královskou stockholmskou filharmonií pod vedením Sakariho Orama.

V blízké době čekají klavíristku debutová vystoupení s MDR Sinfonieorchester Leipzig, Bamberskými symfoniky, Vídeňskými symfoniky, Sanfranciským symfonickým orchestrem, Tokijským symfonickým orchestrem, Rotterdamskou filharmonií, Královským skotským orchestrem a Královskou skotskou filharmonií. Dále opětovně vystoupí s Královskou stockholmskou filharmonií a Malajskou filharmonií.

V sezoně 2010/2011 předvede Alice Sara Ott recitálový program např. na hudebních festivalech v Lucernu, Baden-Badenu, Bruselu a také v rámci rozsáhlého turné po Japonsku.

Alice Sara Ott je nejen sólistkou, ale ráda se věnuje také komorní hudbě a pravidelně v této roli vystupuje na festivalech v Heimbachu, Curychu, Davosu a Schwetzingenupo boku umělců jako Lars Vogt, Gustav Rivinius, Tadjana Masurenko a Peter Sadlo.

Vůbec první koncert České filharmonie se uskutečnil 4. ledna 1896 v Rudolfinu, dirigoval jej Antonín Dvořák. Než převzal v roce 1919 šéfdirigentskou taktovku první významný dirigent mezinárodního formátu Václav Talich, stáli v čele orchestru Ludvík Čelanský a Vilém Zemánek, epizodně také Oskar Nedbal. Na Talichovu osobnost navázali další vynikající dirigenti: Rafael Kubelík (1942-1948), Karel Ančerl (1950-1968) a Václav Neumann (1968-1990). V devadesátých letech se na šéfdirigentských postech vystřídali Jiří Bělohlávek, Gerd Albrecht a Vladimir Askhkenazy, který stál v čele orchestru do konce sezony 2002/2003. V pořadí desátým šéfdirigentem České filharmonie byl od sezony 2003/2004 do 8. září 2007 Zdeněk Mácal. V sezoně 113. post šéfdirigenta nebyl obsazen, některé jeho kompetence a povinnosti zastával hlavní hostující dirigent Manfred Honeck. Od 114. koncertní sezony 2009/10 na šéfdirigentský post nastoupil Eliahu Inbal.

Pro Českou filharmonii je již od dob Ančerlových typická bohatá zájezdová činnost na všech kontinentech. V sezoně 2009/10 zavítala Česká filharmonie do Irska a Velké Británie s dirigentem Jakubem Hrůšou, do Japonska s Herbertem Blomstedtem a do Španělska s Eliahu Inbalem. V nejbližší době ji čeká také zájezd do Německa s Nikolasem Znaiderem a Manfredem Honeckem a vystoupení na prestižním britském hudebním festivalu BBC Proms v Londýně s Johnem Eliotem Gardinerem. Orchestr vystoupí rovněž na řadě festivalů v České republice (Česká Lípa, Chrudim, Brno, Ostrava, Litomyšl, Klatovy).

Z nejnovějších CD orchestru se v poslední době setkaly s mimořádným ohlasem zejména nahrávky pořizované pro japonský trh. Se společností Octavia Records Česká filharmonie a Zdeněk Mácal postupně realizují komplety symfonií Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera, Petra Iljiče Čajkovského a Johannese Brahmse.