15. 9. 2011 | Ion Marin, Lukáš Vasilek, ...

Jeden z nejbezprostřednějších dirigentů dnešní hudební scény Ion Marin je rakouským občanem, v současnosti žijícím ve Švýcarsku, kam emigroval ze svého rodného Rumunska v roce 1986. Své vzdělání skladatele, dirigenta a pianisty získal na Akademii Georgeho Enesca v Bukurešti, v Mozarteu v Salcburku a na Akademii Chiggiana v Sieně. Jeho prvním velkým postem byl dirigent ve Státní opeře ve Vídni, kdy mezi roky 1987 a 1991 dirigoval širokou řadu repertoáru od Mozarta a Berga. Jeho symfonická reputace, zaměřená na pozdní romantismus a 20. století se rozvinula během dirigování orchestrů jako London Philharmonic Orchestra, Leipzig Gewandhaus Orchestra, Israel Philharmonic Orchestra, the Philadelphia Orchestra, Montreal Symphony, Orchestre National de France a Staatskapelle Dresden. Spolupracoval s tak významnými sólisty jako Yo-Yo Ma, Gidon Kremer, Martha Argerich, Sarah Chang, Yuri Bashmet a Franck Peter Zimmerman. V sezoně 2001/2002 byl Ion Marin na turné s Dresden Staatskapelle Orchestra ve Velké Británii a s Bayerischer Rundfunk Orchestra v Německu, dále nahrál svůj debut podpořený BBC v the Royal Albert Hall s BBC Scottish Symphony Orchestra. Jeho turné po Německu v roce 2001 s Berlin Radio Symphony Orchestra vyvolalo nadšené kritiky v tisku. Ve stejném roce se vrátil do Spojených států dirigovat the Detroit Symphony.

Další z nedávné minulosti zahrnují spolupráci s Dresden Staatskapelle, Bayerischer Rundfunk Orchestra, Gulbenkian Orchestra; Hong Kong Philharmonic Orchestra and Rundfunk Symphony Orchestra Berlin; Orchestre National de France; Orchestre du Capitole de Toulouse a Mitteldeutsche Rundfunk v Lipsku a v Římě s Accademia Nazionale di Santa Cecilia Orchestra.

Lukáš Vasilek vystudoval obor dirigování na Akademii múzických umění v Praze (2008) a obor hudební věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (2004). V letech 1998–2009 byl sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení. Pod jeho vedením sbor mj. uskutečnil více než sto padesát koncertů doma i v zahraničí, natočil dvě CD a získal absolutní vítězství na mezinárodních sborových soutěžích v Klaipedě (Stasio Šimkaus tarptautinis chorų konkursas, 2003) a ve Vídni (Internationaler Franz-Schubert-Chorwettbewerb, 2006). Za své úspěchy s tímto tělesem obdržel Lukáš Vasilek v roce 2005 cenu Unie českých pěveckých sborů „Sbormistr junior“. V této době vykonával také funkci druhého sbormistra operního sboru Národního divadla v Praze (2005–2007). Nastudoval s ním mj. několik operních titulů: Die Kleinstädter, Don Pasquale, Hubička, La clemenza di Tito.

Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Vedle nastudování a řízení samostatných koncertů připravuje těleso také k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty (např. Barenboim, Bělohlávek, Fedoseyev, Honeck, Luisotti, Marin, Metzmacher, Polyansky, Rizzi) a orchestry (např. Berliner Philharmoniker, Česká filharmonie, Gustav Mahler Jugendorchester, Israel Philharmonic Orchestra, Staatskapelle Berlin, Staatskapelle Dresden, Wiener Symphoniker).

Sólistka opery Národního divadla.

Po absolutoriu Vysoké školy múzických umění v Bratislavě u Evy Blahové přijala nabídku angažmá v Moravském divadle v Olomouci. V letech 1996-2002 byla sólistkou Státní opery Praha, kde nastudovala řadu sopránových rolí, mimo jiné Princeznu (Zemlinsky: Es war einmal), Anettu (Weis: Polský žid), Markétku (Gounod: Faust a Markétka), Isabellu (Meyerbeer: Robert ďábel) nebo Mimi (Puccini: Bohéma). Již jako hostující umělkyně zde zpívala Elenu ve Verdiho Sicilských nešporách.

Od sezony 2002/2003 je sólistkou opery Národního divadla v Praze, kde nastudovala Janáčkovu Bystroušku (Příhody lišky Bystroušky) a trojroli Málinky, Etherey a Kunky (Výlety páně Broučkovy), Dvořákovu Rusalku, smetanovské role Mařenky (Prodaná nevěsta), Blaženky (Tajemství) a Vendulky (Hubička), dále Mariken (Martinů: Hry o marii), Micaelu (Bizet: Carmen), Mimi (Puccini: Bohéma) a Alici Ford (Verdi: Falstaff). Hostuje zároveň v brněnském Národním divadle, kde nejnověji nastudovala titulní roli Martinů Julietty; a dále v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde naposledy vytvořila titulní roli v Pucciniho opeře Manon Lescaut (2007) a roli Mimi v Pucciniho opeře Bohéma (2009).

V nové inscenaci pražského Národního divadla ztvárnila Rusalku a její současné umělecké plány zahrnují také trojroli ve Výletech páně Broučkových na turné po Japonsku (prosinec 2009). V říjnu 2010 úspěšně ztvárnila v ND Praha roli Káti Kabanové.

Denisa Hamarová vystudovala Státní konzervatoř a Hudební akademii v Bratislavě ve třídě profesorky Ľuby Baricové. Jejímu interpretačnímu umění dále napomohly mistrovské kurzy v Piešťanech (K. Meier, S. Koptchak) a Sieně (C. Bergonzi, R. Kabaivanska).

Během studií spolupracovala s Komorní operou Bratislava (Eufemia), Státní operou Košice (Maddalena, Verdi – Rigoletto), s Divadlem J. K. Tyla v Plzni (Romeo, Bellini – I Capuleti e I Montecchi) a se Slovenským národním divadlem (Fenena, Verdi – Nabucco), kde je od roku 2001 stálou sólistkou. Ve Slovenském národním divadle měla množství rolí, mezi kterými lze uvést např. tyto: Ruggiero (G. F. Händel – Alcina), Cherubín (W. A. Mozart – Le nozze di Figaro), Rosina (G. Rossini – Il Barbiere di Siviglia), Jeanne D’Arc (P. I. Čajkovskij – Jeanne D’Arc), Judith (B. Bartók – Hrad knížete Modrovouse), Amneris (G. Verdi – Aida), Komponist (R. Strauss – Ariadne auf Naxos), Marina Mníšková (Musorgskij – Boris Godunov).

Hamarová byla finalistkou pěvecké soutěže Belveder a získala zvláštní cenu Vídeňské komorní opery za nejlepší hlas a pódiový projev.

V roce 2002 debutovala ve Státní opeře Praha jako Gertruda (A. Thomas – Hamlet). V České republice byla také nominována na cenu Thálie za roli Musette (R. Leoncavallo – La Boheme).

Tomáš Černý patří mezi přední české tenoristy a v současné době působí jako stálý host opery Národního divadla a Státní opery v Praze. Z posledních zahraničních angažmá jmenujme např. prince v Dvořákově Rusalce s dirigentem Vladimirem Fedosejevem v červnu 2010 v Opernhaus Zürich nebo Lacu Klemeně z Janáčkovy Její pastorkyně ve Staatsoper Stuttgart v režii Calixta Bieita pod taktovkou Marca Pioletta v roce 2008. V prosinci 2009 vystoupil na prestižním koncertu v Komische Oper v Berlíně s programem P. I. Čajkovského s šéfdirigentem Carlem St. Clairem.

V zahraničí je Tomáš Černý považován za specialistu na český, zejména Dvořákův koncertní repertoár.

Je držitelem ceny Thálie 2000 za interpretaci role prince Su-Čonga ve slavné Lehárově Zemi úsměvů a ceny Libuška udělené v rámci festivalu Opera 2005 za nejlepší ztvárnění hlavní role Edgarda v Donizettiho Lucii di Lammermoor. Role Laci z Janáčkovy Její pastorkyně mu přinesla nominaci na cenu Thálie 2005 a za Jeníka z Prodané nevěsty byl nominován na cenu Thálie 2008.

Jan Martiník se narodil v roce 1983 v Ostravě v České republice. Studoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě u Elišky Pappové.

V roce 2003 vyhrál mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech v „juniorské“ kategorii a získal 2. místo v kategorii „Píseň“. Dále získal 2. cenu v mezinárodní pěvecké soutěži Mikuláše Schneidera Trnavského v Trnavě. V roce 2005 získal první cenu v Mezinárodní české a slovenské pěvecké soutěži v kanadském Montrealu. Byl vyznamenán v Mezinárodní soutěži Jeleny Obrazcovové v Moskvě, kde získal zvláštní cenu za svou interpretaci Čajkovského „Romance“. V roce 2007 postoupil do finále pěvecké soutěže Placida Dominga Operalia a v roce 2008 získal 3. cenu v soutěži Concorso Riccardo Zandonai v italském městě Riva del Garda. V únoru 2009 získal ocenění Foerderpreis na soutěži „Das Lied“ v Berlíně.

V červnu 2009 získal ocenění Song Prize v soutěži Cardiff Singer of the World pořádané BBC, kde rovněž postoupil do finále. 

Během svých studií na konzervatoři hostoval v řadě rolí v NDM Ostrava, například v roli Pistoly (Falstaff), Leporella (Don Giovanni) a Truffaldina (Ariadna na Naxu). V národním divadle v Praze zpíval role Masetta (Don Giovanni), Larkense a Joseho Castra (Děvče ze zlatého západu).

Vůbec první koncert České filharmonie se uskutečnil 4. ledna 1896 v Rudolfinu, dirigoval jej Antonín Dvořák. Než převzal v roce 1919 šéfdirigentskou taktovku první významný dirigent mezinárodního formátu Václav Talich, stáli v čele orchestru Ludvík Čelanský a Vilém Zemánek, epizodně také Oskar Nedbal. Na Talichovu osobnost navázali další vynikající dirigenti: Rafael Kubelík (1942-1948), Karel Ančerl (1950-1968) a Václav Neumann (1968-1990). V devadesátých letech se na šéfdirigentských postech vystřídali Jiří Bělohlávek, Gerd Albrecht a Vladimir Askhkenazy, který stál v čele orchestru do konce sezony 2002/2003. V pořadí desátým šéfdirigentem České filharmonie byl od sezony 2003/2004 do 8. září 2007 Zdeněk Mácal. V sezoně 113. post šéfdirigenta nebyl obsazen, některé jeho kompetence a povinnosti zastával hlavní hostující dirigent Manfred Honeck. Od 114. koncertní sezony 2009/10 na šéfdirigentský post nastoupil Eliahu Inbal.

Pro Českou filharmonii je již od dob Ančerlových typická bohatá zájezdová činnost na všech kontinentech. V sezoně 2009/10 zavítala Česká filharmonie do Irska a Velké Británie s dirigentem Jakubem Hrůšou, do Japonska s Herbertem Blomstedtem a do Španělska s Eliahu Inbalem. V nejbližší době ji čeká také zájezd do Německa s Nikolasem Znaiderem a Manfredem Honeckem a vystoupení na prestižním britském hudebním festivalu BBC Proms v Londýně s Johnem Eliotem Gardinerem. Orchestr vystoupí rovněž na řadě festivalů v České republice (Česká Lípa, Chrudim, Brno, Ostrava, Litomyšl, Klatovy).

Z nejnovějších CD orchestru se v poslední době setkaly s mimořádným ohlasem zejména nahrávky pořizované pro japonský trh. Se společností Octavia Records Česká filharmonie a Zdeněk Mácal postupně realizují komplety symfonií Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera, Petra Iljiče Čajkovského a Johannese Brahmse. Těsně před dokončením je nahrávání kompletu všech Dvořákových symfonií s dirigentem Zdeňkem Mácalem. S Manfredem Honeckem průběžně Česká filharmonie natáčí symfonie Antona Brucknera taktéž pro firmu Octavia Records.

Pražský filharmonický sbor je špičkovým vokálním souborem a jedním z nejznámějších a také nejuznávanějších reprezentantů české hudby ve světě. Pravidelně vystupuje s předními domácími i zahraničními orchestry a světoznámými dirigenty, účinkuje na prestižních festivalech a nahrává pro významná hudební vydavatelství. Je vyhledávaným interpretem Dvořákových oratorií, Smetanových oper, vokálních skladeb Beethovenových a Mahlerových i operních děl Giuseppa Verdiho či Richarda Wagnera. Již témeř osmdesát let si udržuje jedinečný zvuk a vysoce oceňovanou profesionalitu.

Mezi koncertní partnery Pražského filharmonického sboru patří nejlepší světové orchestry, jakými jsou Berlínská filharmonie, Královský orchestr Concertgebouw v Amsterodamu, Vídeňská filharmonie, Bostonský a Sanfranciský symfonický orchestr či Izraelská filharmonie. Nejčastěji sbor spolupracuje s Českou filharmonií, s níž vystupuje jak v pražském Rudolfinu, tak na zahraničních pódiích, se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Pražskou komorní filharmonií. Mimořádné umělecké kvality dosáhl Pražský filharmonický sbor také díky práci s legendárními dirigenty, mj. s Václavem Talichem, Karlem Ančerlem, Rafaelem Kubelíkem, Václavem Neumannem, sirem Charlesem Mackerassem, Giuseppem Sinopolim, Claudiem Abbadem, Riccardem Mutim, Zubinem Mehtou, Kurtem Masurem, sirem Simonem Rattlem, Michaelem Tilsonem Thomasem a Jiřím Bělohlávkem. Setkává se i s nejmladší generací dirigentů, k níž nyní patří Jakub Hrůša či Marko Ivanović.

Pražský filharmonický sbor pracuje jako samostatné umělecké těleso pod vedením mladého talentovaného sbormistra Lukáše Vasilka. Soubor je značně flexibilní a jeho repertoár je velmi široký, sahá od vrcholného baroka až k soudobé hudbě a zahrnuje skladby kantátové, oratorní, symfonické i operní. K základním repertoárovým kusům patří Matoušovy a Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha, Korunovační mše a Requiem Wolfganga Amadea Mozarta, Missa solemnis a Symfonie č. 9 s Ódou na radost Ludwiga van Beethovena, Requiem Giuseppa Verdiho, Německé requiem Johanesa Brahmse, Stabat mater a Requiem Antonína Dvořáka, Symfonie č. 2 a 8 Gustava Mahlera, Glagolská mše Leoše Janáčka, Carmina burana Carla Orffa, Polní mše Bohuslava Martinů a další velká hudební díla.

Uměleckou činnost zahájil v roce 1935 pod vedením svého zakladatele, pěvce a sbormistra Jana Kühna jako Sbor Radiojournalu Praha, později Český pěvecký sbor. Původně měl sloužit především potřebám rozhlasového vysílání, brzy se ovšem osvědčil jako spolehlivý partner pražských orchestrů při uvádění instrumentálně vokálních děl a stal se nezbytnou součástí českého hudebního života. Některé jeho koncerty vstoupily jako památné události do historie; bylo to například provedení Dvořákovy Svaté Ludmily na nádvoří Pražského hradu pod taktovkou Rafaela Kubelíka v roce 1948, nastudování Krále Davida za řízení skladatele Artura Honeggera v roce 1949, provedení Beethovenovy Deváté symfonie na Pražském jaru 1949 s dirigentem Erichem Kleiberem či koncert pro Občanské fórum řízený Václavem Neumannem v listopadu 1989, při němž v podání sboru zazněla Beethovenova Óda na radost.