19. 9. 2011 | Benjamin Wallfisch, Jan ...

Benjamin Wallfisch studoval dirigentství v Londýně u Sira Charlese Mackerrase a Vernona Handleye a v Německu u Bruna Weila. V roce 2001 získal jednomyslným hlasováním poroty i orchestru první cenu v dirigentské soutěži British Reserve Insurance Conducting Competition. Ve 22 letech byl jmenován asistentem šéfdirigenta Anglického komorního orchestru a v letech 2003 a 2005 působil jako asistent šéfdirigenta Komorní filharmonie Holandského rozhlasu. V této době asistoval Vladimíru Aškenázymu, Valeriji Gergijevovi, Edu de Waartovi a Leonardu Slatkinovi a opakovaně dirigoval Komorní filharmonii Holandského orchestru na místech jako Concertgebouw, De Doelen v Rotterdamu a Muziekcentrum Vredenburg v Utrechtu a při nesčetných studiových nahrávkách.

Ve Velké Británii Benjamin dirigoval Londýnský symfonický orchestr, Symfonický orchestr BBC, Londýnský filharmonický orchestr, Ulsterský orchestr a Londýnskou symfonii a účinkoval v koncertních sálech, jako je Barbican, Cadogan Hall, Royal Festival Hall a  St. George's v Bristolu. V roce 2005 debutoval v Austrálii jako dirigent Symfonického orchestru v Sydney a dirigoval také řadu kritiky oceňovaných živých vysílání gala představení v Opeře v Sydney. V roce 2009 debutoval v Hollywood Bowl jako dirigent Losangeleské filharmonie. Jako hostující dirigent působil také v Symfonickém orchestru Bavorského rozhlasu, Bretaňském orchestru, Symfonickém orchestru Tivoli a v roce 2007 vystoupil s Weimar Staatskapelle na festivalu v Mecklenburgu.

V posledních sezónách dirigoval Hamburský symfonický orchestr (třikrát včetně každoročního novoročního představení Beethovenovy deváté), Záhřebskou filharmonii, Holandský symfonický orchestr a koncertní orchestry stanice RTÉ. Pracoval také se Symfonickým orchestrem Stuttgartského rozhlasu SWR, Helsingborgským symfonickým orchestrem a orchestrem Beethovenovy akademie v Krakově v rámci polského prestižního Beethovenova Velikonočního festivalu. Budoucí vystoupení zahrnují Slovenskou filharmonii, Izraelský symfonický orchestr a debut na festivalu Dvořákova Praha, kde bude dirigovat Pražskou komorní filharmonii. Ve Spojených státech pracoval s velikým úspěchem se symfonickými orchestry Monterey a Severní Karolíny a na přelomu let 2012 a 2013 bude debutovat s Losangeleským komorním orchestrem.

Časopis The Strad uznává Benjamina, který vystupoval na koncertech několika nejvýznamnějších sólistů včetně Evelyn Glennie, Pekky Kuusista, Freddy Kempfa, Dame Felicity Lott, Branforda Marsalise, Igora Oistrakha, Jean-Yvese Thibaudeta a Johna Williamse, za „jeden z nejlepších doprovodů na všech možných pódiích“. Kromě velkého počtu svých vlastních orchestrálních prací nahrál Šostakovičův 1. koncert pro housle s Ruth Palmer a Londýnským filharmonickým orchestrem, disk koncertů pro fagot s Karen Geoghegan a orchestrem Opery North pro vydavatelství Chandos a nahrávky koncertů s Londýnským symfonickým orchestrem a Anglickým komorním orchestrem.

„Německý cellista Jan Vogler na skladbu zaútočil jako hladové děti, které se dostaly na hostinu. Ačkoliv někteří jiní cellisté upřednostňují uhlazenější přístup, je to určitě jeden ze způsobů, jakým lze na toto dílo pohlížet, především na první větu. Vogler byl divoký a ochoten vzdát se čistoty kvůli efektu, čímž nám předložil neuspořádanou náladu, která prostupuje hudbou většiny Šostakovičových prvních vět.“ - TheaterJones, Fort Worth

„Voglerův jasný, přímý zvuk a vysoká flektivnost působily ve skladbě jako velmi potřebný maják. V obsáhlé, úžasně zádumčivé pomalé větě uváděl sluch do transu pomocí dlouhých tónů, které na začátku postrádaly vibrato a vyjadřovaly tak emocionální obnaženost, ale v poslední nanosekundě zesládly troškou pulsování – přesně tak, jak si váš sluch přál.“ - Philadelphia Inquirer

Jan Vogler je uznáván pro svůj „intenzivní a horečnatý zvuk“ (New Yorker) a jeho pozoruhodná kariéra zahrnuje koncerty s některými nejpřednějšími světovými dirigenty a mezinárodně známými orchestry, např. Newyorským filharmonickým orchestrem, symfonickými orchestry Chicaga, Bostonu, Pittsburghu a Cincinnati, orchestrem Dresden Staatskapelle, Montrealským symfonickým orchestrem, Symfonickým orchestrem Bavorského a Frankfurtského rozhlasu a Vídeňským symfonickým orchestrem.

Je vášnivým recitalistou a komorním hudebníkem, často vystupoval s klavíristy Brunem Caninem, Louisem Lortiem, Hélène Grimaud, Martinem Stadfeldem a Andreou Lucchesinim, s houslisty Mirou Wang a Jamesem Ehnesem a sopranistkou Angelicou Kirschschlager.

Jan Vogler se svým silným klasickým základem objímá práci svých současníků a ve své produkci vítá experimentování, rozmach a vytříbenost. Jakožto oddaný zastánce nové hudby nedávno v premiéře představil skladby známých skladatelů Tigrana Mansuriana, kde vystupoval spolu se Symfonickým orchestrem WDR, který na trienále v Kolíně dirigoval Semjon Bychkov, dále Johna Harbisona spolu s Bostonským symfonickým orchestrem a Uda Zimmermanna spolu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu.

Nové nahrávky:
V červenci roku 2011 Jan vydá u společnosti SONY novou nahrávku z festivalu v Moritzburgu obsahující pouze Schubertovy skladby a zahrnující Klavírní kvintet A dur (Pstruh) a pět různých verzí velmi populární písně „Die Forelle“ (Pstruh), Op.32 (D.550). Každý z pěti umělců na nahrávce byl požádán, aby k písni vytvořil individuální přístup a hudbu vyjádřil vysoce osobním způsobem. Koncem tohoto roku se dočkáme ještě nahrávky kompletních Bachových suit pro cello.

Vystoupení:
Janova sezóna 2010-2011 nabízí po letních vystoupeních na Festivalu komorní hudby v Moritzburgu a benefičním koncertu v Bejrútu bohatou bilanci koncertů a recitálů v Evropě a Severní Americe. Koncerty Jana zavedou na Dvořákův festival v Praze, do Cité de la Musique v Paříži, Filharmonického orchestru Oslo, České filharmonie, Vancouverského symfonického orchestru, Symfonického orchestru Curtis Institute of Music a na turné po Německu s newyorským souborem The Knights.

Diskografie:
Jan je plodný umělec a jeho nahrávky byly již mnohokrát oceněny. V současné době nahrává pro vydavatelství SONY Classical. Jeho nejnověji vydaná CD ukazují jeho uměleckou všestrannost. V nahrávce „My Tunes 2“, která doprovází nahrávku My Tunes 1, Jan pokračuje s prozkoumáváním svých oblíbených skladeb pro cello a představuje skladby od Paganiniho, Kreislera, Rimského-Korsakova, Faurého a Wagnera. Mezi další nové nahrávky patří: Gambensonaten od J. S. Bacha s klavíristou Martinem Stadtfeldem a dvě CD se souborem The Knights a Erikem Jacobsenem: New Worlds, na kterém Jan hraje Dvořákův Klid (březen 2010), a Experience: Live from New York (červen 2009), které zahrnuje slavný Šostakovičův Koncert pro violoncello č. 1 a výběr jeho valčíků upravených pro cello a orchestr, a Machine Gun od Jimiho Hendrixe ve zvláštní úpravě pro cello a orchestr. Toto živé CD bylo nahráno v klubu Le Poisson Rouge, známějšího jako pod názvem Village Gate, kde se uskutečnil velký počet koncertů Jimiho Hendrixe.

Pražská komorní filharmonie vznikla jako všestranné a dynamické těleso, hrající se skutečným zaujetím a nasazením, a rychle se etablovala jako jeden z nejprestižnějších českých orchestrů s velkým renomé v zahraničí. Dokladem toho je dlouhodobý úspěch u posluchačů i kritiky, pravidelná pozvání k zahraničním zájezdům a nahrávací kontrakty s předními hudebními vydavatelstvími.

Základní obsazení Pražské komorní filharmonie, vycházející z typu orchestru z období vídeňského klasicismu, je podle potřeby doplňováno a obměňováno, a to jí umožňuje zařadit do svého repertoáru k vrcholným dílům klasické a romantické epochy také významná díla 20. století a kompozice soudobých autorů. Pražská komorní filharmonie dokáže úspěšně vystupovat někdy jako malý smyčcový orchestr, a jindy hrát v obsazení všech nástrojových skupin symfonická a operní díla pozdního romantismu. Nezanedbatelný je také zájem, který členové Pražské komorní filharmonie věnují komorní hře, především v rámci vlastních komorních cyklů. Jejich dramaturgii určují do velké míry hráči sami výběrem interpretovaných děl.

Pražská komorní filharmonie vystupuje v předních světových koncertních sálech (Konzerthaus v Berlíně, Royal Albert Hall a Barbican Centre v Londýně, Suntory Hall v Tokiu, Musikverein ve Vídni, Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, Opera v Los Angeles, La Scala v Miláně ad.) a pravidelně je zvána na prestižní festivaly, mj. na Pražské jaro, BBC Proms a Mostly Mozart v Londýně, Settimane Musicali Meranesi, La Roque d’Anthéron či na festivaly ve Šlesvicku-Holštýnsku a v Bad Kissingen.

S Pražskou komorní filharmonií spolupracují významní čeští a zahraniční interpreti, mezi nimiž jsou klavíristé Ivan Moravec, Jefim Bronfman, András Schiff, Elizabeth Leonskaja a Martha Argerich, houslisté Shlomo Mintz, Sarah Chang, Isabelle Faust a Pavel Šporcl, cellisté Mischa Maisky, Jean-Guihen Queyras a Jiří Bárta. Mezi přední dirigenty spolupracující s orchestrem patří Jiří Bělohlávek, Christopher Hogwood, Marco Zambelli, Daniele Callegari, Marco Armiliato, Libor Pešek, Paul McCreesh či Michel Swierczewski.

Orchestr je pravidelným partnerem pěvkyň Magdaleny Kožené, Evy Urbanové, Dagmar Peckové a také světových operních hvězd Rolanda Villazóna, Josého Carrerase, Bryna Terfela, Josého Cury, Ramóna Vargase, Dmitrije Hvorostovského, Jennifer Larmore či Natalie Dessay. V červenci 2008 se orchestr podílel na společném vystoupení Juana Diega Flóreze a Rolanda Villazóna v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži a v říjnu doprovázel hudební hvězdy Plácida Dominga, Josého Carrerase, Angelu Gheorgiu, Andreu Bocelliho, Stinga ad. při Poctě Pavarottimu v jordánské Petře.