22. 9. 2011 | Julian Kuerti, Olga ...

Kanadský dirigent Julian Kuerti, jeden z nejvýznamnějších dirigentských talentů, který se objevil v posledních letech, si rychle vydobyl renomé svým přesvědčivým stylem, uměleckou dokonalostí a vášní k hudební spolupráci. Kuerti řídil mnoho orchestrů v severní Americe, včetně bostonského, houstonského, montrealského, torontského, coloradského a utažského symfonického orchestru, Los Angeles Philharmonic (Filharmonický orchestr města Los Angeles), National Arts Centre Orchestra (Orchestr národního uměleckého střediska) a zcela nedávno v dubnu 2010 vzrušující záskok na poslední chvíli u Cincinnati Symphony (Symfonický orchestr města Cincinatti), který vyústil v okamžité opětovné angažmá pro léto 2010 a podzim 2011. Kritik časopisu Cincinnati Enquirer napsal: „Nejsem si jist, zda jsem někdy slyšel začít ‘The Pines of the Appian Way’ (Borovice Appianovy cesty) s takovým vnitřním teplem a tajemstvím a vyvinout se do vrcholu takové výbušné síly s trumpetami zářícími z balkónu. Na jevišti pod vedením dirigenta zřetelně fungovala chemie a hudebníci pro něj hráli báječně.“

V sezóně 2010-11 Kuerti dosud realizoval své debuty se symfonickými orchestry Seattle, New Jersey, Vancouver a Rochester a s komorními orchestry Los Angeles a St. Paul, a vrátil se též ke spolupráci s utažským symfonickým orchestrem a National Art Centre Orchestra. Dále debutoval se symfonickými orchestry Atlanta a Québec a realizoval svůj debut s New York City Opera v Lincolnově centru s dílem „Where the Wild Things Are“ (Kde jsou divoké věci) Olivera Knussena.

Mezi vrcholy jeho sezóny 2009/2010 náležely koncerty s bostonským, montrealským, coloradským a utažským symfonickým orchestrem a s orchestrem National Arts Centre Orchestra na Kulturní olympiádě ve Vancouveru 2010. Realizoval své debuty v Evropě s orchestry Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin a Bochumer Symphoniker v Německu. Předchozí angažmá zahrnovala symfonické orchestry San Antonio, Winnipeg a Victoria, Calgary Philharmonic, Orquesta Sinfonica de Concepcion v Chile a Berlínský symfonický orchestr.

Po nedávném ukončení svého působení ve funkci pomocného dirigenta Jamese Levina u bostonského symfonického orchestru (BSO) provedl Kuerti svůj debut u předplatného BSO v roce 2008 se sólistou Leonem Fleischerem. Na pódium orchestru BSO se vrátil tento při příležitosti dvou záskoků na poslední chvíli: jednoho za ochořelého Levina s Petrem Serkinem a dalšího za indisponovaného Roždestvenského s Lynnem Harrellem. The Boston Globe ho chválil za všechna tři vystoupení, když potřetí napsal, že „Kuerti se chopil příležitosti a vytvořil triumfální koncert. Nesporně šlo o jeho dosud nejlepší hodinu – lépe řečeno dvě a půl – s tímto orchestrem.“ Kromě vstoupení v Tanglewood s Yo-Yo Ma se v roce 2009 Kuerti vrátil k orchestru BSO na tři programy v jediném měsíci; nahradil část Jamesa Levina v beethovenovském cyklu, dirigoval třetí a čtvrtou symfonii, a řídil též ruský program. Jeho období pomocného dirigenta vyvrcholilo v roce 2010 v programu věnovaném Ligetimu, Šostakoviči a Čajkovskému, což The Boston Globe označil za „zázračné vystoupení“.

„Máme rok Chopina a u příležitosti 200. výročí narození tohoto polského skladatele vychází množství nových nahrávek jeho děl. Debutové CD čtyřiadvacetileté ruské klavíristky Olgy Scheps patří k nejlepším: etudy, valčíky a mazurky doslova září nejrůznějšími odstíny. Jedním slovem vynikající.„
Stern, 14. ledna 2010

Olga Scheps se narodila se narodila v Moskvě v roce 1986 a od šesti let žije v Německu. V současné době žije v Kolíně na Rýnem a studuje na místní konzervatoři ve třídě Pavla Gililova. Mezi dalšími učiteli byli Arie Vardi a Dmitrij Baškirov. Velde toho již téměř deset let dostává důležité umělecké podněty od Alfreda Brendela.

Již několik let se Olga Scheps řadí mezi nejvyhledávanější sólisty mladé generace. Koncerty ji zavedly do mnoha slavných koncertních síní, jakými jsou Philharmonie am Gasteig v Mnichově, Laeiszhalle Hamburg, Philharmonie Berlin, Liederhalle Stuttgart a Mozarteum Salzburg. Spolupracuje např. se Symfonickým orchestrem NDR, Musikkollegiem Winterthur, se Státním orchestrem Dolního Saska a Mnichovským symfonickým orchestrem.

Od svého debutu na Klavírním festivalu v Ruhru v roce 2007 je Olga Scheps pravidelným hostem na nejrůznějších známých festivalech jako Schleswig-Holstein Musik Festival, Festspiele Mecklenburg-Vorpommern, Kissinger Sommer, Heidelberger Frühling a Sommerliche Musiktage Hitzacker.

Olga Scheps se také velmi ráda věnuje komorní hudbě. Spolupracuje např. s houslisty Danielem Hopem a Erikem Schumannem, violoncellisty Adrianem Brendelem, Albanem Gerhardtem a Janem Voglerem a s violistou Nilsem Mönkemeyerem.

Filharmonie Monte Carlo, která byla založena roku 1856 pod názvem „Orchestre du Nouveau Cercle des Etrangers„ (Orchestr nového klubu cizinců), se vždy těšila mezinárodnímu uznání a dirigovalo ji mnoho nejlepších světových dirigentů jako např.: Victor de Sabata, Arturo Toscanini, Richard Strauss, Dimitri Mitropoulos, Bruno Walter, Eric Kleiber, André Cluytens, sir Tthomas Beecham, Karl Schuricht, Karel Ančerl, Leonard Bernstein, Charles Munch, Wolfgang Sawallisch, Eugen Jochum, Leopold Stokowski, sir John Barbirolli, Paul Klecki, George Szell, Carlo-Maria Giulini, Rafael Kubelík, Kiril Kondrašin, Kurt Sanderling, Christoph von Dohnányi, Lorin Maazel, Zubin Mehta, sir George Solti, Esa-Pekka Salonen, Georges Prêtre, Gennadij Rožděstvenskij a Jurij Těmirkanov.

Mezi významnými hudebními řediteli tohoto orchestru byli Paul Paray, Igor Markevič, Lovro von Matacić, Lawrence Foster, Gianluigi Gelmetti, James dePreist a Marek Janowski. V lednu 2008 byl uměleckým ředitelem jmenován Yakov Kreizberg a v září 2009 se stal hudebním ředitelem.

V roce 1953 byl orchestr znám jako „Orchestre National de l’Opéra de Monte-Carlo„ (Národní orchestr Opery Monte Carlo) a v roce 1980 byl přejmenován na „filharmonii„. Těleso vždy považovalo za důležité objednávat a uvádět nová operní, jevištní a symfonická díla, a díky tomu má velmi bohatý jak tradiční, tak moderní repertoár.

Jmenování Marka Janowského uměleckým ředitelem v roce 2000 s sebou přineslo zvýšení počtu stálých členů filharmonie na 100. Janowski byl iniciátorem nové, inovativní dramaturgie. Uvedl např. v jednom jediném večeru všechny Bartókovy klavírní koncerty s klavíristou Zoltánem Kocsisem, dále „Des Canyons aux Etoiles„ a symfonii „Turangalîla„ od Messiaena, koncertní provedení Straussovy „Elektry„ a Wagnerova „Parsifala„, díla Henriho Dutilleuxe, Henzeho, Pärta, Pendereckého, Sciarina, B. A. Zimmermanna a dalších.

Orchestr absolvoval mnoho zahraničních turné (Rakousko, Německo, Belgie, Španělsko, Spojené státy, Velká Británie, Itálie, Japonsko a Švýcarsko) a zúčastnil se řady významných hudebních festivalů: Aix-en-Provence, Ankara, Atény, Bonn, Drážďany, Dublin, Lipsko, Lisabon, Lyon, Montreux, Orange, Praha, Štrasburg, Tunis a Vídeň.