Cena Antonína Dvořáka

Vyhlašovatelem Ceny Antonína Dvořáka je od roku 2009 obecně prospěšná společnost Akademie klasické hudby, pořadatel mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Posláním projektu je ocenění osobností, které se svým celoživotním dílem nebo mimořádným uměleckým počinem významnou měrou zasloužily o propagaci a popularizaci české klasické hudby v České republice i v zahraničí. Světově oceňovaný violoncellista Yo-Yo Ma získal Cenu Antonína Dvořáka 2015 na základě jednohlasného rozhodnutí Rady akademiků. Laureát obdržel tradiční skleněné violoncello, které vyrobili podle návrhu akademického architekta Jiřího Pelcla skláři společnosti Moser. V loňském roce získal cenu maestro Jiří Bělohlávek, převzal ji na slavnostním aktu v newyorské Carnegie Hall. Cenou byli v minulosti dále vyznamenáni Josef Suk, Ivan Moravec, Jiří Kout, Ludmila Dvořáková a Jiří Kylián.

Fenomenální violoncellista a držitel šestnácti cen Grammy Yo-Yo Ma převzal Cenu Antonína Dvořáka v Praze na půdě Ministerstva kultury ČR 8. září 2015 z rukou ministra kultury ČR Daniela Hermana a filantropa Karla Komárka. Předání se účastnili členové Rady akademiků, zástupci významných médií a další hosté politického, společenského a kulturního života. Yo-Yo Ma, který je neúnavným obhájcem významu umění a v neposlední řadě též propagátor díla Antonína Dvořáka, řekl: „Cena Antonína Dvořáka je pro mne velkou ctí. Rovněž si velmi vážím toho, že toto vyznamenání přebírám po Jiřím Bělohlávkovi, který jej získal v loňském roce.“

V předvečer předání ceny zahájil Yo-Yo Ma mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha po boku České filharmonie, na kterém symbolicky přednesl Dvořákův slavný violoncellový koncert h moll.

Yo-Yo Ma (2015)

Světoznámý americký sólista Yo-Yo Ma umělecky působí na mezinárodní hudební scéně od druhé poloviny 70. let a je dnes počítán mezi největší žijící osobnosti klasické hudby. Narodil se v Paříži čínským rodičům, studoval však v USA – na Juilliard School a na Harvard University. K soutěžním cenám z mládí přidává během let uznání za podporu současné hudební tvorby, prestižní reflexe společenských aktivit i vysoká ocenění svých uměleckých výsledků, včetně Národní medaile za umění a Prezidentské medaile svobody a mnoha cen Grammy. Patří k interpretům, kteří stále hledají nové cesty, jak oslovovat publikum, získává si posluchače nejen samozřejmou virtuozitou, ale i duchovní hloubkou. Podílel se na bezmála stovce alb, dělí svou pozornost rovnoměrně mezi recitály, účinkování s orchestry, komorní hru i projekty se svým patnáctičlenným souborem Silk Road. Přemýšlí přitom trvale nad tím, jak nejlépe se přiblížit síle hudby, aby mohla významně dodávat kvalitu životům jednotlivců, a jak zpřístupňovat lidem klasickou hudbu nejen ve významných koncertních prostorách, ale i přímo tam, kde žijí. 

V Praze vystoupil Yo-Yo Ma poprvé na jaře 1989 v neopakovatelné atmosféře očekávání společenských změn a jeho provedení Dvořákova violoncellového Koncertu h moll s Českou filharmonií pod taktovkou Václava Neumanna bylo nezapomenutelné. V letošním roce s tímto koncertem slavnostně zahájí 8. Ročník MHF Dvořákova Praha pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, držitele Ceny Antonína Dvořáka 2014.

Jiří Bělohlávek (2014)

Patří v mezinárodním měřítku k nejrespektovanějším dirigentským osobnostem současnosti. Je oceňován především pro preciznost hudebního nastudování a odpovědný přístup k partituře. V zahraničí soustavně prosazuje méně hrané české autory nebo díla, za svého dlouholetého úspěšného působení u BBC Symphony Orchestra např. opakovaně začleňoval do dramaturgie koncertů skladby Josefa Suka či Bohuslava Martinů. Jedním z jeho prvních kroků po nástupu do čela České filharmonie v roce 2012 bylo pořízení nové souborné nahrávky symfonií Antonína Dvořáka pro vydavatelství Decca. Bělohlávek se věnuje také pedagogické činnosti a angažuje se v záměru výstavby moderní koncertní síně v Praze. Je držitelem Řádu britského impéria a mnoha dalších prestižních ocenění.

Jiří Kylián (2013)

Tančil od svých devíti let. Začal v baletní škole Národního divadla v Praze, v roce 1962 byl přijat na pražskou Konzervatoř. Dnes je Jiří Kylián (* 21. 3. 1947 v Praze) jednou z největších osobností světové taneční scény. Po sovětské okupaci odešel za hranice, působil ve Stuttgartském baletu a nakonec se usadil v Haagu. Poprvé předvedl své umění v Praze až po šestnácti letech. To už byl ředitelem Nizozemského tanečního divadla (NDT), které svými choreografiemi proslavil po celém světě. Vedle hlavního souboru založil juniorskou skupinu NDT 2 a zcela unikátní NDT 3 pro tanečníky - jak říká - „mezi čtyřicítkou a smrtí“. V srpnu 1999 opustil místo uměleckého ředitele NDT, ale se souborem zůstal spojen jako choreograf až do prosince 2009.

Jiří Kylián vytvořil dosud téměř sto choreografií, přes sedmdesát pro NDT. Velkou část jeho choreografií zařadilo do repertoáru čtyřicet renomovaných světových ansámblů jako například pařížská Opera, Vídeňská státní opera, Bavorská státní opera, Anglický královský balet, Australský balet, Tokijský balet nebo Americké baletní divadlo. Řada z nich se už dnes řadí mezi světové kulturní dědictví v oblasti tance. Jiří Kylián je nositelem prestižních uměleckých cen (dvojnásobný držitel Prix Benois de la Danse za nejlepší choreografii roku, Cena Václava Nižinského pro nejlepšího choreografa roku) a vyznamenání (Řád čestné legie, Řád Prince Oranžského pro umění a vědu, Medaile za umění a vědu nizozemské královny Beatrix, Zlatý lev na bienále v Benátkách). 

Ludmila Dvořáková (2012)

Jméno a hlas rodačky z Kolína dodnes vzbuzují nadšení operních fanoušků, kteří mnoho jejích interpretací považují za nepřekonatelné.

Umělecké výkony, ale také spolehlivost, pracovitost a loajalita učinily z Ludmily Dvořákové osobnost budící respekt obecenstva, kritiky, dirigentů i kolegů.

Její pěvecký talent nezůstal nepovšimnut, brzy nastoupila na pražskou konzervatoř, Už během studia, kdy vystoupila také v zahraničí, se ukázalo, že je předurčena ke dráze divadelní umělkyně.

Do angažmá ji získala ostravská opera - divadlo s dobrým renomé. Tam potkala svého příštího muže, dirigenta Rudofa Vašatu, žáka Václava Talicha. Byl to on, kdo poznal, že Mařenka, s níž Dvořáková na scéně debutovala, nebude její parketou, a uložil jí part Káti v Janáčkově Kátě Kabanové. V něm pěvkyně ukázala svůj potenciál a Káťa spolu s Rusalkou, jejíž premiéra následovala, znamenala uměleckou událost sezony. V Ostravě poprvé vstoupila na půdu světového repertoáru nastudováním královny Alžběty ve Verdiho Donu Carlosovi. Její herecký a pěvecký růst pokračoval i s dalšími rolemi.

Jiří Kout (2011)

Jiří Kout vystudoval hru na varhany a dirigování, byl dirigentem plzeňské opery, působil v Národním divadle, od roku 1978 byl hlavním dirigentem Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, později působil jako dirigent a Generalmusikdirektor v Saarbrückenu. Od roku 1990 byl prvním dirigentem Deutsche Oper v Berlíně, později byl současně hlavním hudebním ředitelem v Lipsku. Hostoval ve většině významných hudebních divadel včetně Metropolitan Opera v New Yorku. Od roku 2005 je šéfem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

Ivan Moravec (2010)

Ivan Moravec je jednou z nejvýraznějších osobností současné české hudební interpretace, je zařazen do série „Great Pianists of the 20th Century“.

Moravec navštívil prakticky všechna významná světová pódia, byl zván jako sólista předními světovými orchestry a dirigenty, většina jeho nahrávek se pyšní tituly a oceněními nejvyššího řádu (MIDEM, Grand Prix du disque aj.). Zejména jsou ceněny jeho nahrávky Mozarta, Chopina a impresionistů (Claude Debussy, Maurice Ravel). Ivan Moravec je dlouholetým profesorem pražské Akademie múzických umění.

Josef Suk (2009)

Vnuk Josefa Suka rozvinul odkaz svých vynikajících učitelů, v roce 1981 se stal uměleckým vedoucím a dirigentem Sukova komorního orchestru. Jeho nahrávky pro domácí i zahraniční vydavatelství získaly řadu cen, šestkrát pařížskou cenu Grand Prix du disque de l’Academie Charles Cros. Pedagog a předseda umělecké rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro prodal přes milion hudebních nosičů.

Obdržel řadu vyznamenání: státní vyznamenání České republiky – Medaili za zásluhy 1. stupně (1999), Světovou cenu Antonína Dvořáka udělenou Masarykovou akademií umění (2001), nejvyšší francouzský řád – Rytíř řádu Čestné legie (2002) či čestný doktorát Akademie múzických umění v Praze (2003).