L

OK

Středa 20. září, 20.00
Snížená cena se při nákupu objeví po přihlášení k zákaznickému účtu. Podmínkou pro čerpání studentských výhod je členství v Klubu mladých.

Program

Antonín Dvořák: Slavnostní zpěv, op. 113, B. 202Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll, op. 98

Posluchačský zážitek předznamenává program koncertu České filharmonie s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. Dramaturgie večera v sobě symbolicky spojuje mistrovská díla dlouholetých přátel Antonína Dvořáka a Johannese Brahmse. Kromě kantáty Slavnostní zpěv zazní i Dvořákův violoncellový koncert h moll, v němž se letos sólového partu ujme jeden z nejvyhledávanějších světových violoncellistů Jean-Guihen Queyras.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 22.00

Interpreti

Jean-Guihen Queyras

Francouzský violoncellista Jean-Guihen Queyras je jedním z nejvýraznějších instrumentalistů své generace, který je oceňován pro svou absolutní pokoru a oddanost hudebnímu dílu. Jako sólista vystupuje s předními světovými tělesy, mezi něž patří londýnský orchestr Philharmonia, Pařížský orchestr, Tokijský symfonický orchestr či Tonhalle Orchestra Zurich a spolupracuje s dirigenty Leonardem Slatkinem, Ivánem Fischerem, Philippem Herreweghem, Yannickem Nézet-Séguinem, Rogerem Norringtonem a dalšími. Na svém kontě má rozsáhlou diskografii s hudbou sahající od Vivaldiho, Bacha, Mozarta, Haydna a Beethovena přes Schuberta, Schumanna, Dvořáka a Čajkovského až po Brittena a Ligetiho. V roce 2004 pořídil pod vedením Jiřího Bělohlávka nahrávku Dvořákova Violoncellového koncertu h moll. Jeho CD získala řadu ocenění včetně prestižního Diapason d‘Or. Hraje na vzácný nástroj z roku 1696 z dílny Gioffreda Cappy.

Jean-Guihen Queyras - violoncello

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor, který loni oslavil osmdesát let své činnosti, patří k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. U jeho zrodu stála legenda českého sbormistrovství Jan Kühn, který sbor založil původně pro potřeby vysílání Československého rozhlasu. Záběr působení tělesa se však brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Erich Kleiber, Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Simon Rattle) a orchestrů (Berlínská filharmonie, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala). Těleso dlouhodobě úzce spolupracuje s Českou filharmonií. 

Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–07  byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů (Hubička, Don Pasquale, La clemenza di Tito aj.). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období, stejně jako realizaci řady nahrávek. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století.

Česká filharmonie

Česká filharmonie je nejvýznamnějším českým orchestrem a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli interpretační záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann). Orchestr získal množství mezinárodních ocenění za své nahrávky, z nichž první byla pořízena již roku 1929 (Má vlast s Václavem Talichem). Roku 2008 prestižní časopis Gramophone zařadil těleso mezi dvacet nejlepších orchestrů světa. Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem. 

Česká filharmonie

Jiří Bělohlávek

Jiří Bělohlávek patří v mezinárodním měřítku k nejrespektovanějším dirigentským osobnostem současnosti. Je oceňován především pro preciznost hudebního nastudování a odpovědný přístup k partituře. V zahraničí soustavně prosazuje méně hrané české autory nebo díla, za svého dlouholetého úspěšného působení u BBC Symphony Orchestra např. opakovaně začleňoval do dramaturgie koncertů skladby Josefa Suka či Bohuslava Martinů. Jedním z jeho prvních kroků po nástupu do čela České filharmonie v roce 2012 bylo pořízení nové souborné nahrávky symfonií Antonína Dvořáka pro vydavatelství Decca. Bělohlávek se věnuje také pedagogické činnosti, je prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a angažuje se v záměru výstavby moderní koncertní síně v Praze. Je držitelem Řádu britského impéria a mnoha dalších prestižních ocenění, v roce 2014 mu Akademie klasické hudby udělila cenu Antonína Dvořáka.

Jiří Bělohlávek - dirigent

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.