L

OK

Středa 13. září, 20.00
Snížená cena se při nákupu objeví po přihlášení k zákaznickému účtu. Podmínkou pro čerpání studentských výhod je členství v Klubu mladých.

Program

Antonín Dvořák: Requiem, op. 89, B. 165

Světová premiéra Requiem proběhla v roce 1891 na hudebním festivalu v Birminghamu, který si od Dvořáka dílo „nejvyšší závažnosti“ objednal. Když jej skladatel komponoval, nacházel se na vrcholu svých tvůrčích sil a rozhodl se v tomto díle vyslovit vše, k čemu se jako skladatel i jako člověk za padesát let života dopracoval: promlouvá o svém vztahu k Bohu a hledá odpovědi na nejzákladnější otázky lidského bytí, avšak bez okázalosti, patosu a plačtivosti. Tento večer dílo zazní v podání světových sólistů Christianne Stotijn, Michaela Spyrese a Jana Martiníka v doprovodu Pražského filharmonického sboru a České filharmonie.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 22.00

Interpreti

Michael Spyres

Tenorista Michael Spyres se narodil do rodiny amerických hudebníků. Po počátečních studiích v USA pokračoval ve vzdělání na vídeňské konzervatoři. Mezinárodní pozornost si zasloužil poprvé jako člen Německé opery v Berlíně, kde debutoval v roce 2008 jako Tamino v Kouzelné flétně. Od té doby se představil na mnoha operních jevištích i festivalech po celém světě. V sezóně 2016/2017 mu patří titulní role v Hoffmannových povídkách v Bavorské státní opeře v Mnichově, v opeře Orlando Paladino v Curychu, v Mozartově Mitridate ri di Ponto v londýnské Covent Garden a další. Michael Spyres spolupracoval s dirigenty jako Riccardo Muti, Sir John Eliot Gardiner, Sir Andrew Davis, Sir Mark Elder a další. V nahrávkách Michaela Spyrese najdeme mimo jiné Rossiniho operu La Gazzetta, Donizettiho Les Martyrs a Le Duc d'Albe, Verdiho Otella a jeho sólové album A Fool For Love (Delos).

Michael Spyres - tenor

Jan Martiník

Basista Jan Martiník patří k mezinárodně nejúspěšnějším českým sólistům současnosti. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř ve své rodné Ostravě a vzdělání si doplnil na mistrovských pěveckých kurzech Petera Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou a na interpretačních kurzech v německém Laubachu. Roku 2005 se stal laureátem mezinárodní pěvecké soutěže v Montrealu a v roce 2009 zvítězil v písňové části soutěže BBC Cardiff Singer of the World. Další ceny získal na pěveckých soutěžích v Karlových Varech a ve Vídni. První angažmá získal již během studií na konzervatoři v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, od roku 2008 byl členem souboru Komické opery v Berlíně, v současné době je v německé metropoli v angažmá ve Státní opeře Pod lipami. Je stálým hostem Národního divadla v Praze, pohostinsky vystupoval také na operních scénách v Košicích nebo Erfurtu. Na Dvořákově Praze se představil již roku 2015.

Jan Martiník - bas

Christianne Stotijn

Holandská mezzosopranistka Christianne Stotijn studovala housle a zpěv na konzervatoři v Amsterdamu a poté pokračovala ve svém pěveckém rozvoji u mistrů světových jmen (mj. Udo Reinemann, Dame Janet Baker). Velký vliv na její kariéru měl dirigent Bernard Haitink, pod jehož vedením vystupovala s orchestry jako Royal Concertgebouw Orchestra, Chicago Symphony Orchestra, London Symphony Orchestra ad. Účinkovala na různých světových premiérách současných děl i v opeře, pravidelně vystupuje i s komorními hudebníky jako violista Antoine Tamestit, její bratr kontrabasista Rick Stotijn a Oxalys Ensemble. Diskografie Christianne Stotijn obsahuje oceňované nahrávky např. Čajkovského písní pro Onyx a nejnověji její debut If the Owl Calls Again pro Warner Classic. V průběhu let Christianne získala řadu ocenění, včetně prestižní ECHO Rising Stars Award 2005/2006, Borletti-Buitoni Trust Award v roce 2005 a Nederlands Muziekprijs v roce 2008. V roce 2007 byla vybrána jako BBC New Generation Artist.

Christianne Stotijn - mezzosoprán

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor, který loni oslavil osmdesát let své činnosti, patří k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. U jeho zrodu stála legenda českého sbormistrovství Jan Kühn, který sbor založil původně pro potřeby vysílání Československého rozhlasu. Záběr působení tělesa se však brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Erich Kleiber, Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Simon Rattle) a orchestrů (Berlínská filharmonie, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala). Těleso dlouhodobě úzce spolupracuje s Českou filharmonií. 

Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–07  byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů (Hubička, Don Pasquale, La clemenza di Tito aj.). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období, stejně jako realizaci řady nahrávek. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století.

Česká filharmonie

Česká filharmonie je nejvýznamnějším českým orchestrem a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli interpretační záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann). Orchestr získal množství mezinárodních ocenění za své nahrávky, z nichž první byla pořízena již roku 1929 (Má vlast s Václavem Talichem). Roku 2008 prestižní časopis Gramophone zařadil těleso mezi dvacet nejlepších orchestrů světa. Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem. 

Česká filharmonie

Jiří Bělohlávek

Jiří Bělohlávek patří v mezinárodním měřítku k nejrespektovanějším dirigentským osobnostem současnosti. Je oceňován především pro preciznost hudebního nastudování a odpovědný přístup k partituře. V zahraničí soustavně prosazuje méně hrané české autory nebo díla, za svého dlouholetého úspěšného působení u BBC Symphony Orchestra např. opakovaně začleňoval do dramaturgie koncertů skladby Josefa Suka či Bohuslava Martinů. Jedním z jeho prvních kroků po nástupu do čela České filharmonie v roce 2012 bylo pořízení nové souborné nahrávky symfonií Antonína Dvořáka pro vydavatelství Decca. Bělohlávek se věnuje také pedagogické činnosti, je prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a angažuje se v záměru výstavby moderní koncertní síně v Praze. Je držitelem Řádu britského impéria a mnoha dalších prestižních ocenění, v roce 2014 mu Akademie klasické hudby udělila cenu Antonína Dvořáka.

Jiří Bělohlávek - dirigent

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.