L

OK

Sobota 15. září, 20.00

Program

Antonín Dvořák: Svatá Ludmila, op. 71, B. 144

Světová premiéra oratoria Svatá Ludmila proběhla v říjnu 1886 na hudebnímu festivalu v Leedsu, který si po Dvořákově triumfu s oratoriem Stabat Mater skladbu „s biblickým námětem“ objednal. Mistr objednávku přijal, trval však na tématu z české historie a to si také prosadil. Libreto inspirované životem jedné z nejvýznamnějších českých světic, sv. Ludmily, vytvořil na Dvořákovu žádost přední český básník Jaroslav Vrchlický. Na oratoriu Svatá Ludmila si Dvořák mimořádně zakládal a práci na něm věnoval maximální úsilí. Patří k nejrozsáhlejším autorovým dílům jak co do délky, tak z hlediska velikosti vokálně instrumentálního aparátu. Vyznačuje se mimořádnou melodickou invencí, bohatou polyfonickou prací a zvukovou krásou. Lze je chápat jako monumentální historický obraz, který vykresluje okamžik zrození nové etapy českých národních dějin a sjednocuje v sobě křesťanskou symboliku s rovinou vlastenectví, tedy dva momenty, které měly pro Dvořákův duchovní svět zásadní význam.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.45
  • Konec koncertu: 22.45

Interpreti

Kateřina Kněžíková

Sopranistka Kateřina Kněžíková je jednou z nejvýraznějších osobností mladé generace českých interpretů na poli operního i koncertního repertoáru. Vystudovala Akademii múzických umění v Praze a je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Od roku 2006 je členkou souboru Opery Národního divadla, na jehož jevištích ztvárnila mj. Mozartovu Zuzanku (Figarova svatba), Myslivečkovu Aristeu (L´Olimpiade) nebo Dvořákovu Terinku (Jakobín). Hostuje i na dalších českých a zahraničních operních scénách (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Opéra Royal de Versailles či Theatre Royal de La Monnaie). Spolupracuje s významnými dirigenty (Serge Baudo, Manfred Honeck, Tomáš Netopil aj.) a hudebními tělesy (mj. BBC Symphony orchestra, Collegium 1704, Česká filharmonie). Spolu s Jiřím Bělohlávkem natočila novou oficiální verzi české státní hymny.

Alena Kropáčková

Mezzosopranistka Alena Kropáčková vystudovala zpěv na konzervatoři a VŠMU v Bratislavě, absolvovala soukromé kurzy u P. Dvorského. Již během studia získala mnohá ocenění na pěveckých soutěžích doma i v zahraničí. Jako sólistka vystupovala s Jihočeskou filharmonií, Státní filharmonií Košice, Bruno Walter Symphony Orchestra, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu a dalšími pod vedením renomovaných dirigentů. V roce 2013 debutovala jako Olga v Evženu Oněginovi ve Státní opeře Banská Bystrica, poté ztvárnila další role, např. Guvernantku v Čajkovského Pikové dámě v SND v Bratislavě, postavu Beppeho v opeře P. Mascagniho L´Amico Fritz v SO Banská Bystrica a vystoupila se SOSR v Japonsku. V roce 2016 se českému publiku představila na mezinárodním festivalu v Českém Krumlově, v roce 2017 ztvárnila Ciescu v Pucciniho jednoaktovce Gianni Schicchi v SND v Bratislavě a vystoupila v Žilině pod taktovkou Nicoly Giulianiho v Rossiniho Stabat Mater.  V nové sezoně SND se představí v postavě Loly (Mascagni: Sedlák kavalír) a v rámci projektu „Otevřená opera“ ztvární postavu Marianny v Rossiniho Il signor Bruschino.

Alena Kropáčková - mezzosoprán

Richard Samek

Richard Samek se narodil v Třebíči. Je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Po zakončení studia soukromě studoval u Natalie Romanové. V roce 2006 debutoval na jevišti Národního divadla v Brně. V současné době je stálým hostem operního souboru Národního divadla a vystupuje v rolích jako Rodolfo (La Bohéme), Ismael (Nabucco), Cassio (Otello) nebo Princ (Rusalka). Pravidelně vystupuje na českých i mezinárodních scénách, hostoval v Grand Théâtre de Reims, Opéra Théâtre de Limoges, Opéra de Rennes a Staatsoperette Dresden, kde je od sezony 2014/2015 ve stálém angažmá. Od roku 2014 hostuje rovněž v Theater Magdeburg jako Don Manuel v německé premiéře Fibichovy Nevěsty messinské, od roku 2016 též v roli Fausta v Gounodově stejnojmenné opeře. Od sezony 2015/16 působí také ve Staatsoper Hannover jako Princ ve Dvořákově Rusalce či jako Rodolfo v Pucciniho La Bohème. V roce 2015 se podílel na realizaci živé nahrávky Smetanovy opery Dalibor s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou J. Bělohlávka a v roce 2016 vytvořil živou nahrávku Fibichovy Nevěsty messinské s Filharmonií Magdeburg. Spolupracuje s významnými dirigenty a komorními a symfonickými orchestry, jako je BBC Symphony Orchestra, Orchestra Accademia Nazionale di Santa Cecilia nebo Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra.

Jozef Benci

Slovenský pěvec Jozef Benci absolvoval bratislavskou konzervatoř a VŠMU a poté JAMU v Brně. První cenu získal v roce 1997 v mezinárodní soutěži Cavalera Carla Vendra v Bratislavě, o dva roky později obsadil 2. místo v Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Je laureátem mnoha dalších prestižních ocenění. Od roku 1998 hostoval v Komorní opeře SND v Bratislavě, od roku 2002 působil jako sólista Státní opery v Banské Bystrici. Renomé získal ztvárněním basových rolí světové operní tvorby: Colline v Pucciniho Bohémě, Vodník v Rusalce A. Dvořáka, ve Verdiho operách Zachariáš v Nabuccovi či Ferrando v Trubadúrovi. V roce 2011 s úspěchem účinkoval v koncertním provedení Smetanovy Prodané nevěsty v Barbican Hall v Londýně v roli Kecala s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Pro BBC pak se stejným dirigentem realizoval v roce 2012 rozhlasovou nahrávku opery A. Dvořáka Jakobín, kde se představil v roli Purkrabího. Jozef Benci se věnuje koncertní činnosti komorní i oratorní, rád interpretuje současné slovenské skladatele. Od roku 2013 pravidelně hostuje v Budapešťské národní opeře, v roce 2015 absolvoval úspěšné turné po Japonsku s postavou Bartola z opery Barbier ze Sevilly.

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor patří již více než osmdesát let k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. U jeho zrodu stála legenda českého sbormistrovství Jan Kühn, který sbor založil původně pro potřeby vysílání Československého rozhlasu. Záběr působení tělesa se však brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Erich Kleiber, Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Simon Rattle) a orchestrů (Berlínská filharmonie, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala). Těleso dlouhodobě úzce spolupracuje s Českou filharmonií.

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–2007 byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů (Hubička, Don Pasquale, La clemenza di Tito aj.). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období, stejně jako realizaci řady nahrávek. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století.

Česká filharmonie

Česká filharmonie je nejvýznamnějším českým orchestrem a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli interpretační záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann, Bělohlávek). Orchestr získal množství mezinárodních ocenění za své nahrávky, z nichž první byla pořízena již roku 1929 (Má vlast s Václavem Talichem). Roku 2008 prestižní časopis Gramophone zařadil těleso mezi dvacet nejlepších orchestrů světa. Od sezony 2018/19 zastává post šéfdirigenta a hudebního ředitele respektovaný Semjon Byčkov, hlavními hostujícími dirigenty byli jmenováni Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem.

Jakub Hrůša

Jakub Hrůša patří k nejrespektovanějším dirigentům mladé generace. Dirigování studoval na Akademii múzických umění v Praze mj. u Jiřího Bělohlávka a vzdělání si doplnil na Universität der Künste v Berlíně. Již ve svých 18 letech získal tři významná ocenění v mezinárodní dirigentské soutěži Pražského jara. O tři roky později se stal vítězem mezinárodní soutěže dirigentů „Lovro von Matačić“ v Záhřebu. Jakub Hrůša dosud spolupracoval s většinou českých profesionálních orchestrů i s řadou orchestrů světových (London Philharmonic Orchestra, The Philharmonia Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig aj.). Věnuje se také operní oblasti. V pražském Národním divadle, v Královském dánském divadle v Kodani a na operním festivalu v anglickém Glyndebourne dirigoval mj. Carmen, Dona Giovanniho, Rusalku, Příhody lišky Bystroušky a Borise Godunova. Vysoko ceněné jsou také jeho nahrávky pro společnosti Supraphon, Octavia Records a Universal. Je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie, londýnského Philharmonic Orchestra a Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra.

Jakub Hrůša - dirigent

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.