- Celkem položek:
- 0
- Celková cena:
- 0
Ceny vstupenek
1690 — 1290 Kč
Jednou nohou v opeře, druhou v muzikálu a k tomu idealistická víra v sílu divadla. Australan Barrie Kosky patří k nejvyhledávanějším režisérům současnosti: umí z každého díla vyhmátnout jeho ryzí podstatu a předat ji oslnivým způsobem publiku. Cena Antonína Dvořáka tak letos putuje do rukou umělce, který svým suverénním způsobem uchopil také jedny z nejkrásnějších českých oper: Rusalku, Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu a naposledy Káťu Kabanovou. Inscenace, kterou vloni na festivalu v Salcburku řídil Jakub Hrůša, zvítězila v kategorii Opera na Gramophone Awards 2024. Kosky je šoumen skrznaskrz, jak o něm napsaly New York Times, zároveň ale vidí do hloubky věcí a dokonale stírá hranice mezi takzvaně vysokým a nízkým uměním. Deset let byl ředitelem berlínské Komische Oper, pracuje v Bavorské státní opeře, na festivalech v Aix-en-Provence, Bayreuthu či v Glyndebourne. Jeho komplexní osobnost odráží i program koncertu, jehož první polovinu tvoří Dvořák a Janáček, zatímco druhou muzikáloví superskladatelé Kurt Weill a Leonard Bernstein.
režisér
„... showman každým coulem, který s vírou mladého idealisty v sílu divadla bezostyšně ignoruje dělení na takzvané vysoké a nízké umění.“
The New York Times
Barrie Kosky je jedním z mezinárodně nejvyhledávanějších režisérů současnosti, který uvádí inscenace po celém světě. V letech 2012–2022 byl intendantem a hlavním režisérem Komické opery v Berlíně. Na konci první sezony jeho působení vyhlásil časopis Opernwelt toto divadlo Operním domem roku. Kosky se dále zasloužil o vznik programového schématu, zahrnujícího klasickou operu, muzikál a operetu výmarské éry.
Jeho práce v Komické opeře zahrnovala inscenaci Kouzelné flétny (spolurežie), kterou vidělo přes čtvrt milionu diváků na třech kontinentech, monteverdiovskou trilogii, Ples v hotelu Savoy, Evžena Oněgina, Hoffmannovy povídky, Rigoletta, Krásnou Helenu, Mojžíše a Árona, Bohému, Rusalku, Le Grand Macabre, West Side Story, Pelléa a Mélisandu, Semele, Bakchantky, Perly Kleopatřiny, Šumaře na střeše, Candida a další.
Barrie Kosky režíroval operní inscenace pro Bavorskou státní operu (Mlčenlivá žena, Agrippina, Ohnivý anděl, Růžový kavalír, Příhody lišky Bystroušky), Salzburský festival (Orfeus v podsvětí, Káťa Kabanová), operní festival v Glyndebourne (Saul, Dialogy karmelitek), Festival Aix en Provence (Falstaff, Zlatý kohoutek), Frankfurtskou operu (Dido a Aeneas / Modrovousův hrad, Salome, Carmen, Herkules), Operu Zürich (Děvče ze Západu, The Stigmatized, Macbeth a Boris Godunov), Pařížskou národní operu (Kníže Igor) a Královskou operu Covent Garden (Nos, Agrippina a Carmen). Své inscenace uvedl také v následujících divadlech: Los Angeles Opera, Teatro Real Madrid, Gran Liceu Barcelona, Vídeňská státní opera, Het National Opera Amsterdam, English National Opera, Oper Graz, Theater Basel, Aalto Theater Essen, Staatsoper Hannover, Deutsches Theater Berlin a Schauspielhaus Frankfurt. Je rovněž pravidelným hostem Mezinárodního festivalu v Edinburghu.
Mezi jeho ocenění patří Olivier Award za nejlepší operní inscenaci (Castor a Pollux, Anglická národní opera), cena za nejlepší režii na International Opera Awards 2014, cena za nejlepší operní inscenaci (Komische Oper Berlin) na International Opera Awards 2015, Zlatá Ifflandova medaile Berliner Theater Club 2015 a cena Královské filharmonické společnosti za operu a hudební divadlo 2016 za inscenaci opery Saul (rovněž nominace na International Opera Award 2016). V roce 2016 jej časopis Opernwelt vyhlásil režisérem roku a v roce 2017 jeho inscenace Saula zvítězila v šesti ze sedmi kategorií na Helpmannových cenách, včetně ceny za nejlepší operu a nejlepší operní režii. V roce 2018 byla Koskyho inscenace opery Mistři pěvci norimberští na Bayreuthských slavnostech vyhlášena časopisem Opernwelt inscenací roku. V roce 2020 získal cenu Sidney Myer Performing Arts Award jako uznání za svůj jedinečný přínos australské kultuře.
Barrie Kosky se v sezoně 2023/2024 vrátil do Komické opery v Berlíně jako host s několika novými inscenacemi. V téže sezoně uvedl nové inscenace také na dalších scénách: Netopýra v Bavorské státní opeře, Veselou vdovu v Opeře Zürich, pucciniovský triptych v Het National Opera Amsterdam, Così fan tutte ve Vídeňské státní opeře a nový původní dvojprogram pro festival v Aix. Kosky se vrací do Královské opery Covent Garden, kde připravil nový cyklus Wagnerova Prstenu, který byl zahájen v září 2023 operou Zlato Rýna a pokračuje uvedením opery Valkýra v květnu 2025.
Kosky se narodil v Melbourne, v letech 1990–1997 byl uměleckým ředitelem divadelní společnosti Gilgul, v roce 1996 uměleckým ředitelem festivalu v Adelaide a v letech 2001–2005 byl jedním z uměleckých ředitelů vídeňského Schauspielhausu.
Hlavní mecenáš
Pořadatel
Za laskavé podpory
Realizátor přenosu a záznamu
V roce 1994 založil světově proslulý dirigent Jiří Bělohlávek spolu se skupinou talentovaných mladých hudebníků Pražskou komorní filharmonii. Úspěchy v zahraničí a rozšiřující se repertoár dovedly orchestr nejprve ke změně názvu na PKF – Prague Philharmonia a od sezony 2024/2025 vystupuje pod sjednoceným názvem Prague Philharmonia. Orchestr si za 30 let své existence vydobyl uznání po celém hudebním světě. Je oceňován nejen pro svůj jedinečný zvuk, ale také pro svůj repertoár, orientovaný na díla Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Do kmenového repertoáru patří také hudba Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a jejich následovníků, ale i díla francouzská a německá od Roberta Schumanna přes Johannese Brahmse až po Maurice Ravela. Nedílnou součástí repertoáru jsou skladby 20. století a soudobé novinky. Prague Philharmonia si udržuje svůj komorní charakter, vášnivou zaujatost a smysl pro detailní práci, přestože je dnes velikostně rozkročena mezi komorním obsazením a malým symfonickým orchestrem.
V čele orchestru se od jeho založení vystřídala řada uznávaných šéfdirigentů, z nichž se každý po svém podílel na cizelování a zrání osobitého zvuku Prague Philharmonia. Po Jiřím Bělohlávkovi převzal v roce 2005 roli šéfdirigenta Kaspar Zehnder, v roce 2008 potom Jakub Hrůša. Od počátku sezony 2015/2016 stojí v čele orchestru francouzský dirigent Emmanuel Villaume.
Prague Philharmonia během svého působení vystupovala se světově uznávanými umělci, jako jsou Julian Rachlin, Martha Argerich, Jefim Bronfman, András Schiff, Gil Shaham, Isabelle Faust, Emmanuel Pahud, Luciano Pavarotti, Diana Damrau, Anna Netrebko, Plácido Domingo, Gautier Capuçon, Maxim Vengerov, Mischa Maisky, Juan Diego Flórez, Jonas Kaufmann a mnoho dalších. Orchestr je pravidelně zván na mezinárodní hudební festivaly (BBC Proms, Dresdner Musikfestspiele, MITO Settembre Musica, Pražské jaro, Festspielhaus Baden-Baden) a vystupuje v předních koncertních síních (Berliner Philharmonie, Elbphilharmonie Hamburg, Gasteig Mnichov, Tokyo Suntory Hall, Královská opera Muscat v Ománu, Sheikh Jaber Al-Ahmad Cultural Centre v Kuvajtu a další).
Diskografie obsahuje více než 90 kompaktních disků pro prestižní světová i domácí hudební vydavatelství (Deutsche Grammophon, Warner Classics, Sony Classical, Decca, EMI, Harmonia Mundi a Supraphon). Za své nahrávky získal orchestr řadu ocenění: Zlatou desku RAC Kanada 2000, Cenu Harmonie 2001 nebo Diapason d’Or 2007. V roce 2016 byl za CD Héroďque s Bryanem Hymelem nominován na International Opera Awards a o rok později za CD Bohemian Rhapsody s Gáborem Boldoczkým na International Classical Music Award (ICMA). Profilové CD Prague Philharmonia Ravel – Debussy – Bizet vydané v edici Warner Classics získalo skvělé kritiky v deníku London Sunday Times i v časopise Gramophone a BBC Music Magazine jej zařadil mezi TOP 10 nahrávek týdne. CD s uznávaným tenoristou Benjaminem Bernheimem pro DG z listopadu 2019 získalo Opus Klassik Award a řadu dalších ocenění mezinárodního odborného tisku (mimo jiné Diapason d’Or, Choc de Classica).
V posledním období se orchestr vydal na turné do Japonska, Německa, Itálie, Turecka, Francie a na Tchaj-wan nebo vystoupil ve vídeňském Musikvereinu. V roce 2023 natočil úspěšnou nahrávku pro Deutsche Grammophon s tenoristou Jonathanem Tetelmanem a Pendereckého skladby s flétnistou Stathisem Karapanem (Warner Classics).
„Skutečným hrdinou večera je však dirigent Marc Albrecht. [...] Přesně ví, jak naplno využít efektních extrémů partitury, aniž by ze zřetele ztratil detaily, jak vyzdvihnout momenty tklivé něhy i jak udržet zpěváky pevně na uzdě. Orchestr díky němu předvedl, kolik jemných nuancí dokáže pod správným vedením předvést. Skladba v jeho rukách žije a dýchá.“
Financial Times, 4. května 2022
Marc Albrecht patří k nejpozoruhodnějším dirigentům své generace. Mezinárodně žádaný je zejména jako dirigent německo-rakouského, pozdně romantického repertoáru od Wagnera a Strausse až po Zemlinského, Schrekera a Korngolda, avšak s přesvědčivostí se věnuje repertoáru v celé šíři od Mozarta až po tvorbu současnou.
Albrechtova práce s orchestrem vychází z jeho přístupu k interpretaci komorní hudby: ačkoli dokáže plně využít nekonečných zvukových možností velkého symfonického orchestru, zároveň mu vždy umožňuje, aby se zvukem přiblížil intimitě komorního orchestru. I v hustě instrumentovaných Brucknerových a Mahlerových symfoniích se Albrechtovi daří úžasným způsobem zpřehlednit strukturu a nechat hudbu dýchat. Analytický přístup a spontánní muzikalita jdou u něj ruku v ruce.
Jeho umělecká práce byla mnohokrát oceněna: v říjnu 2021 získal ocenění Opus Klassik jako Dirigent roku za nahrávku Zemlinského Mořské panny s Nizozemskou filharmonií (Pentatone), v roce 2020 byl jmenován rytířem Řádu nizozemského lva a rovněž obdržel cenu Prix d'Amis Nizozemské národní opery, tedy dvě nejprestižnější ceny v Nizozemsku. V témže roce získal další cenu Opus Klassik v kategorii Nejlepší operní nahrávka 20./21. století za DVD s Korngoldovým Zázrakem Heliany v Německé opeře v Berlíně, vydané společností Naxos. V roce 2019 byl v rámci International Opera Awards vyhlášen dirigentem roku a inscenace opery Albana Berga Vojcek v Nizozemské národní opeře z roku 2017 byla nominována na cenu Grammy v kategorii Nejlepší operní nahrávka. Nizozemská národní opera byla během jeho působení ve funkci šéfdirigenta vyhlášena roku 2016 evropskou Operou roku.
Deník Berliner Morgenpost o inscenaci v roce 2018 napsal: „Ale skutečný zázrak večera se odehrává v orchestřišti. Marc Albrecht si dobré tři hodiny vychutnává Korngoldova zvuková kouzla […]. S velkým potěšením se věnuje detailům, které se vynořují ze zvukových vln, odkrývá jednotlivé vrstvy, aby je vzápětí nechal opět splynout s ostatními.“ „Vzrušující interpretace“, tak zní verdikt listu Tagesspiegel z roku 2020 o nahrávce Zemlinského Mořské panny. Recenze BBC Proms Bachtrack z roku 2019 dirigenta oceňuje slovy: „Albrecht [...] mě přenesl do zlověstné krajiny, jakou jsem v této hudbě dosud nezažil. Pečlivým zvýrazněním jednotlivých sól či pasáží a přirozenou zvukovou vyvážeností nejenže učinil zadost opulentní akustice Royal Albert Hall, ale využil ji zcela beze zbytku. [...] Pod Albrechtovým dirigentským vedením partitura dokonale ožila.“
V sezoně 2023/2024 Marc Albrecht hostuje mimo jiné v operních domech v Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Římě a Drážďanech; hostovat bude také s Nizozemskou filharmonií, Philharmonia Zürich, Konzerthausorchester Berlin, Orquesta de València, Orquestra Gulbenkian a Taiwan Philharmonic.
Sopranistka Kateřina Kněžíková je jednou z nejperspektivnějších pěvkyní své generace. Vedle opery se stále častěji věnuje koncertnímu repertoáru, ve kterém dosahuje úspěchů nejen doma, ale i v zahraničí. Stěžejním repertoárem jsou díla A. Dvořáka, B. Martinů či L. Janáčka a písňová literatura. Je držitelkou ceny Classic Prague Awards 2018 za nejlepší komorní výkon a Ceny Thálie 2019 za mimořádný jevištní výkon v inscenaci Julietta aneb Snář (B. Martinů) na prknech Národního divadla moravskoslezského.
Absolvovala Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu AMU v Praze. V roce 2006 se stala stálou členkou Opery Národního divadla. V současné době zde vystupuje například v inscenacích Rusalka, Cosí fan tutte, Carmen, Její pastorkyňa, Prodaná nevěsta či Příhody lišky Bystroušky.
Představila se publiku na řadě festivalů u nás i v zahraničí (Glyndebourne Opera Festival, MHF Pražské jaro, MHF Dvořákova Praha, NF Smetanova Litomyšl aj.). Má za sebou spolupráci s předními orchestrálními tělesy (BBC Symphony Orchestra, Bamberger Symphoniker, Camerata Salzburg, Česká filharmonie, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, London Philharmonic Orchestra, Mahler Chamber Orchestra, Narodowej Orkiestry Symfonicznej Polskiego Radia, ORF Radio-Symphonieorchester Wien, Rotterdam Philharmonisch Orkest, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Orchestre Philharmonique de Radio France, Orchestra dell´Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Tokyo Symphony Orchestra atd.) a s celou plejádou skvělých dirigentů (J. Bělohlávek, S. Baudo, P. Domingo, A. Fisch, M. Honeck, D. Hindoyan, J. Hrůša, O. Lyniv, T. Netopil, J. Nelson, P. Popelka, R. Ticciati).
V roce 2021 vydala u Supraphonu své první profilové album „Phidylé“, které bylo označeno jako „Editor´s Choice“ a „The Best Classical Albums of 2021“ v časopisu Gramophone a získalo prestižní cenu BBC Music Magazine Awards v kategorii „Vocal“. U Radioservisu vydala titul pod názvem „Fantasie“ a „K2“. V září 2024 vydala společně s Jakubem Hrůšou a Bamberger Symphoniker album „Tag und Nacht“ u vydavatelství Supraphon
Mezzosopranistka Jarmila Vantuchová se etablovala jako představitelka operních rolí i interpretka koncertního repertoáru. Věnuje se také interpretaci barokní hudby. Pravidelně spolupracuje s uznávanými soubory barokní hudby, jako jsou Solamente naturali, Musica Aeterna a Collegium 1704. Při své umělecké činnosti spolupracovala s uměleckými tělesy: Česká filharmonie, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie B. Martinů Zlín, Olomoucká filharmonie, Filharmonie Brno, Czech Virtuosi Chamber Orchestra, L'Armonia Terrena, Slovenská filharmonie, Košická filharmonie atd.
V Národním divadle Brno nastudovala několik rolí: roli Rychtářky z Janáčkovy opery Její pastorkyňa, roli Poliny z opery Piková dáma od P. I. Čajkovského, roli Kosinské z Janáčkovy opery Osud, kterou pro Národní divadlo Brno a Janáček festival 2020 nastudoval proslulý režisér Robert Carsen. Následovaly role Třetí dámy z opery Kouzelná flétna od W. A. Mozarta a role Aljeji z opery Z mrtvého domu L. Janáčka, v režii Jiřího Heřmana a v dirigentských rukou Jakuba Hrůši. V Slovenském národním divadle debutovala v roli Káči z opery Čert a Káča od A. Dvořáka. V Praze účinkuje v inscenaci Rusalka Zdeňka Trošky v roli Kuchtíka, také jako Cherubino z opery Figarova svatba od W. A. Mozarta a v současnosti působí i jako druhá žínka z opery Rusalka v Národním divadle. Mezi její největší úspěchy patří debut na festivalu Salzburger Festspiele 2022 v roli Varvary z opery Káťa Kabanová od L. Janáčka, v režii Berrieho Koskyho. Byla přizvána ke spolupráci s orchestry Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě, Varšavská filharmonie nebo Bamberští symfonikové. Zajímavostí je také užití její nahrávky Habanery z opery Carmen, která se jako remix objevila ve finálním dílu druhé série amerického seriálu Emily in Paris na streamovací platformě Netflix.
Zpěv vystudoval na Košické konzervatoři a Akademii umění v Banské Bystrici u Evy Blahové. Absolvoval mistrovské pěvecké kurzy u Petera Dvorského, Ryszarda Karczykowského, Dagmar Livorové, Gabrielly Imre, Vladimíra Chmela a Astrey Amaduzzi. Zvítězil v mezinárodní pěvecké soutěži Mikuláše Schneidera-Trnavského v Trnavě a byl semifinalistou soutěže Belvedere Singing Competition ve Vídni. Za ztvárnění postavy Prince v Dvořákově Rusalce, za roli Pinkertona v Pucciniho Madam Butterfly a rovněž za Lacu v Její pastorkyni Leoše Janáčka obdržel ceny Literárního fondu.
Účinkuje nejen v českých a slovenských divadlech, ale podílí se také na inscenacích světových operních domů, jako je např. Velké divadlo v Moskvě, Pekingská opera, Teatr Wielki ve Varšavě, Teatro dell’Opera v Římě, Teatro Massimo v Palermu, Teatro Regio v Turíně, Teatro de la Maestranza v Seville, Royal Opera House v Maskatu, National Theatre v Tokiu, Teatro Municipal v Chile, Welsh National Opera v Cardiffu, Národní divadlo ve Splitu, nebo Dánská opera v Aarhusu. Zúčastnil se také významných mezinárodních festivalův Glyndebourne, Řeznu, Savonlinně či Wexfordu.
Od roku 2008 úzce spolupracuje s Janáčkovou operou v Brně a pražským Národním divadlem, kde ztvárňuje řadu významných repertoárových postav (Rodolfo, Alfredo, Turiddu, Cavaradossi, Pinkerton, Don José, Werther, Dalibor, Princ, Jeník, Laca, Boris, Manolios, Skuratov a další).
V zahraničí je dlouhodobě vyhledávaným interpretem českého romantického repertoáru. Podílel se na operních inscenacích v režii takových umělců, jakými jsou Robert Carsen, Calixto Bieito, Arnaud Bernard, Jiří Heřman, Paul Curran a Hugo de Ana, Stephen Medcalf, Willy Decker, Marek Weiss, Denis Krief či Michael Gieleta. V této sezóně rovněž spolupracoval s režiséry Davidem Pountneym a Davidem Radokem.
Peter Berger spolupracuje s předními českými i zahraničními orchestry. Mezi jeho nejvýznamnější koncertní a jevištní vystoupení patří galakoncert s Jelenou Obrazcovovou, Peterem Dvorským, Editou Gruberovou, Evou Urbanovou, Gabrielou Beňačkovou, Karitou Mattilou a také koncerty na Maltě, v Japonsku, Dánsku, Španělsku, Lotyšsku, Maďarsku, Tokiu, Hongkongu a Pekingu.
Představil se pod taktovkou takových dirigentských osobností jako Tomáš Hanus, Jakub Hrůša, Jaroslav Kyzlink, Leoš Svárovský, Ondrej Lenárd, Iván Fischer, Manfred Honeck, Ion Marin, Sir Mark Elder, Konstantin Chudovsky, Łukasz Borowicz, Friedrich Heider, Gabriele Ferro, Giacomo Sagripanti a mnoha dalších.
Umělecká dráha herečky, zpěvačky a skladatelky Katharine Mehrling vedla z herecké školy v New Yorku přes divadelní debut v divadle Old Vic v londýnském West Endu až do Paříže a nakonec do Berlína. Šestkrát získala diváckou cenu Zlatá opona jako nejoblíbenější berlínská herečka a za své mimořádné výkony na berlínské kulturní scéně byla oceněna Kulturní cenou BZ. V roce 2022 byla rezidenční umělkyní 30. ročníku Festivalu Kurta Weilla v Dessau, který zahájila inscenací zpívaného baletu Sedm smrtelných hříchů Bertolda Brechta a Kurta Weilla. V témže roce uvedla stejný titul i v berlínském Konzerthausu s Rundfunk Sinfonie Orchester pod vedením Vladimira Jurowského. V březnu 2023 vystoupila v premiéře opery s názvem Mehrling! Kosky! Weill! … und mit morgen könnt ihr mich! Tento inscenovaný písňový recitál s písněmi Kurta Weilla nastudovala s orchestrem Komické opery v Berlíně. Katharine Mehrling v současné době spolupracuje s Berliner Ensemble v brechtovském večeru Fremder als der Mond.
Španělský sál je s rozměry 47 x 24 metrů největším slavnostním prostorem Pražského hradu a nachází se v severním křídle Nového královského paláce. Vznikl na počátku 17. století za vlády Rudolfa II., jeho bohatá štuková výzdoba patří mezi nejvyspělejší projevy manýrismu v Čechách před vypuknutím třicetileté války.