Program

Bohuslav Martinů: Památník Lidicím, H. 296Petr Wajsar: Violoncelloops – koncert pro violoncello a orchestr (světová premiéra)Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll, op. 64

Minulost a současnost, tragédie a emoce, klasika a technologie. Hluboký respekt k obětem vypálených Lidic jako by nahradil minutu ticha za všechny, kteří zbytečně umírají v současných válkách. Teprve poté se dostane ke slovu ryzí přítomnost ve skladbě Violoncelloops od Petra Wajsara, který s neobyčejnou lehkostí kombinuje klasickou i populární hudbu. Jeho smyčky – loopy – však nejsou v rukou DJ a jeho gramofonů, ale hraje si s nimi violoncellista ve stejně živém provedení. A že koncertní mistr violoncell české filharmonie Václav Petr „živý“ být umí! Bouřlivé kontrasty a proměnlivé emoce hudby, která je obrazem nepředvídatelného osudu, jako by v sobě ukryla všechny zvraty doby, v níž dovedou lidé milovat se stejnou intenzitou jako válčit. Všechny zdánlivě nesmiřitelné rozpory zůstanou sjednoceny díky ušlechtilému zvuku České filharmonie pod taktovkou skvělého Ingo Metzmachera.

Ingo Metzmacher řídí Památník LidicímPřehrát
  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19:55
  • Konec koncertu: 22:00
  • Setkání po potlesku

Interpreti

Česká filharmonie

Svůj první koncert odehrála Česká filharmonie 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka a s jeho skladbami na programu. Jako 127letá byla v roce 2022 nominovaná časopisem Gramophone na titul „Orchestr roku“. Největší devizou, pro kterou je ve světě oceňována, je nenapodobitelná interpretace děl českých skladatelů a zvláštní vztah k hudbě Brahmse, Čajkovského a Mahlera, který orchestr dirigoval v roce 1908 ve světové premiéře své 7. symfonie. V současné době nahrává kompletní cyklus Mahlerových symfonií s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem pro vydavatelství Pentatone.


Historie České filharmonie je mimořádná a hrdá také díky poloze v samém srdci Evropy a politické historii České republiky, pro kterou se stala silným symbolem Smetanova Má vlast. Rok 2024 je Rokem české hudby, připomínaným každých deset let a letos věnovaným především dvoustému výročí Smetanova narození. To si Česká filharmonie připomene sérií koncertů na festivalu Smetanova Litomyšl, včetně vzácného koncertního provedení jeho opery Libuše pod vedením hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůši. Příspěvkem České filharmonie a Semjona Byčkova k Roku české hudby je „dvořákovský festival“, souborné provedení tří předeher, instrumentálních koncertů a posledních tří symfonií Antonína Dvořáka jak v Praze, tak na turné po Jižní Koreji, Japonsku, Španělsku, Rakousku, Německu, Belgii a Francii.

V celé historii orchestru se prolínají dva důležité rysy: propagace českých skladatelů a víra v sílu hudby měnit životy. Již od 20. let 20. století byl Václav Talich (šéfdirigent 1919–1941) průkopníkem koncertů pro dělníky, mládež a dobrovolné organizace. Tato filozofie je živá i dnes.

Vedle České studentské filharmonie, Orchestrální akademie a Ceny Jiřího Bělohlávka pro mladé hudebníky se komplexní vzdělávací strategie věnuje více než 400 školám, které přivádějí do Rudolfina všechny věkové kategorie – některé cestují až čtyři hodiny – aby si vyslechly koncerty a zúčastnily se workshopů. Inspirativní hudební a písňový program pod vedením zpěvačky Idy Kelarové pro rozsáhlé romské komunity v České republice a na Slovensku pomohl najít hlas řadě dětí ze sociálně vyloučených rodin. Kromě každoroční edukační výměny s Královskou hudební akademií v Londýně uspořádala Česká filharmonie sedm benefičních koncertů, které byly živě přenášeny ve formátu 4K mezinárodnímu publiku a získaly finanční prostředky pro nemocnice, charitativní organizace a zdravotníky.

Dalším těžištěm repertoáru orchestru – propagujícího mimo jiné tvorbu Martinů a Janáčka – jsou skladby etablovaných i soudobých českých autorů. Na podnět Semjona Byčkova na začátku jeho prvního funkčního období obdrželo objednávku děl pro Českou filharmonii devět českých a pět zahraničních skladatelů – Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich.

Rezidenčním umělcem letošní sezony je Sir András Schiff, jehož vystoupení zahrnují dvojrole klavíristy a dirigenta na festivalu Dvořákova Praha a s Komorním orchestrem České filharmonie v rámci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu. Schiff dále zahraje jako sólista pod taktovkou Semjona Byčkova na abonentních koncertech v Praze a na turné ve Vídni, Hamburku a Mnichově. 

zdroj: Česká filharmonie

Česká filharmonie

Ingo Metzmacher

Ať již jako operní či koncertní dirigent, ředitel festivalu nebo autor knih, Ingo Metzmacher se soustavně věnuje hudbě, zejména dvacátého a jednadvacátého století. Od počátku své umělecké dráhy se zaměřuje na to, aby moderní hudba zněla tradičně a tradiční moderně.


Ingo Metzmacher byl v letech 1997–2005 generálním hudebním ředitelem Hamburské státní opery, poté šéfdirigentem Nizozemské národní opery v Amsterdamu a v letech 2007–2010 šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Deutsches Symphonie-Orchester Berlin. Od roku 2016 je uměleckým ředitelem festivalu KunstFestSpiele Herrenhausen, jehož další ročník se uskuteční od 16. května do 2. června 2024.

Ingo Metzmacher je častým hostem předních orchestrů, jako jsou Vídeňská filharmonie, Clevelandský orchestr, Gewandhausorchester, Vídeňští symfonikové a Ensemble Modern, a také operních domů a festivalů, jako jsou Vídeňská státní opera, Opéra national de Paris, milánská La Scala, Salcburský festival a Festival d'Aix-en-Provence.

K vrcholům sezony 2024/25 patří jeho páté turné s Gustav Mahler Jugendorchester, vystoupení se Symfonickým orchestrem Gewandhausorchester, Symfonickým orchestrem RTVE, Vídeňskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem SWR, Německým rozhlasovým orchestrem NDR Elbphilharmonie Orchester, Arménskou národní filharmonií a světová premiéra opery Francesca Filideie Il nome della rosa v Teatro alla Scala. V rámci festivalu KunstFestSpielen Herrenhausen diriguje nové nastudování opery Guercœur Albérica Magnarda v Opéra national du Rhin, Mši Leonarda Bernsteina s NDR Radiophilharmonie a devíti sbory z Hannoveru a také závěrečný koncert festivalu Donaueschinger Musiktage.

Metzmacherova rozsáhlá diskografie zahrnuje živé nahrávky legendárních silvestrovských koncertů v Hamburku v letech 1999–2004 pod názvem Kdo se bojí hudby 20. století, kompletní nahrávku Hartmannových symfonií s Bamberskými symfoniky, světovou premiéru Henzeho Deváté symfonie s Berlínskými filharmoniky a Messiaenova díla Eclairs sur l'Au-delà s Vídeňskými filharmoniky. Se souborem Ensemble Modern vydal v nedávné době dvě nahrávky: cyklus Riss skladatele Marka Andre a Beschenkt – 40 miniatur ke 40. výročí souboru.

Je autorem dvou knih: Keine Angst vor neuen Tönen (Nebojte se nových zvuků) a Vorhang auf! Oper entdecken und erleben (Opona vzhůru! Objevte a zažijte operu). 

zdroj: OPUS 3 ARTIST

Ingo Metzmacher - dirigent

Václav Petr

Václav Petr se řadí mezi nejvýznamnější české violoncellisty své generace. Je semifinalistou mezinárodní violoncellové soutěže Grand Prix Emanuel Feuermann a vítězem 70. ročníku prestižní soutěže Pražské jaro. Soutěžními úspěchy na sebe upozorňoval ostatně již od dětských let. Ceny si odnášel ze soutěží jako například Mezinárodní Heranova violoncellová soutěž, Mezinárodní violoncellová soutěž v rakouském Liezenu, první cenu si odnesl z Prague Junior Note, stal se absolutním vítězem soutěže Talents for Europe. Byl laureátem mnoha dalších soutěží: Concertino Praga, Mezinárodní violoncellová soutěž Davida Poppera v Maďarsku, Mezinárodní violoncellová soutěž Antonia Janigra v Chorvatsku, Interpretační soutěž nadace Bohuslava Martinů v Praze, Mezinárodní Dotzauerova soutěž pro mladé violoncellisty v Německu, Mezinárodní soutěž smyčcových nástrojů Rudolfa Matze v Dubrovníku.


Základům violoncellové hry se Václav Petr naučil od Mirka Škampy na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Na Hudební akademii múzických umění byl posluchačem ve třídě profesora Daniela Veise, absolvoval pak ve třídě profesora Michala Kaňky. Svou hru zdokonaloval také pod vedením Wolfganga Boettchera na Universität der Künste v Berlíně. Taktéž se Václav Petr zúčastňoval mezinárodních mistrovských kurzů v Kronbergu, v Hamburku, ve Vaduzu, zúčastnil se Evropské hudební akademie v Bonnu, v rámci The International Holland Music Sessions byl vybrán do třídy Marie Kliegel. V roce 2015 absolvoval mistrovské kurzy Carl Flesch Academy v Baden-Badenu sólovým vystoupením s Baden-Baden Philharmonie. 

Jako sólista vystupuje od 12 let, sólově vystoupil s orchestry, jako jsou Česká filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu SOČR, PKF ‒ Prague Philharmonia, Pražský komorní orchestr, Plzeňská filharmonie, Janáčkova filharmonie Ostrava, Baden-Baden Philharmonie, Slovenský komorný orchester Bohdana Warchala a další. 

Václav Petr se v neposlední řadě neúnavně věnuje komorní hře. V letech 2009‒2020 byl členem Josef Suk Piano Quartet, se kterým získal první cenu v soutěži komorních souborů v italském Val Tidone, stejně tak v soutěži komorních souborů Salieri-Zinetti a v jedné z nejprestižnějších soutěží pro komorní soubory s klavírem „Premio Trio di Trieste“.

V říjnu roku 2013 vyhrál Václav Petr konkurz na post koncertního mistra violoncell v České filharmonii. Ve svých 24 letech se tak stal jedním z nejmladších koncertních mistrů v historii České filharmonie. 

Václav Petr hraje na mistrovský nástroj z dílny Giovanniho Battisty Guadagniniho, model „Teschenmacher“ z roku 1757, který je zapůjčen ze soukromé sbírky.

Václav Petr - violoncello

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.