L

OK

Pondělí 7. září, 20.00

Vstupenky není možné aktuálně zakoupit. O zahájení prodeje budeme informovat. Zůstaňte s námi v kontaktu a registrujte se k odběru novinek.

Program

Ludwig van Beethoven: Missa solemnis, op. 123

Beethoven do své Missy solemnis zakódoval velmi osobní přístup ke křesťanské liturgii a zároveň do ní zkoncentroval to nejlepší ze svého skladatelského mistrovství. V tom spočívá nejen nezaměnitelnost samotného díla, ale také pozoruhodný rozpor mezi autorskou sebedůvěrou i uměleckým egem na jedné straně a pokorou vůči vyšší autoritě na straně druhé. Výsledkem je skladba, která se k provozování při liturgii nehodí, ale zároveň přenáší svůj hlubší smysl kamkoliv, kde zazní. Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse patří k nejpovolanějším interpretům, kteří se takového úkolu mohou ujmout. Beethoven nebyl první ani poslední, kdo vytvořil mimořádný opus tohoto typu – Mše h moll Johanna Sebastiana Bacha či Glagolská mše Leoše Janáčka jsou tvůrčí počiny podobného druhu. Jejich provedení má vždy punc mimořádnosti a mohutné výpovědi o vztahu génia k božskému řádu světa. Beethoven jako by se v Misse solemnis ponořil hluboko do času i do samotné hudby, částečně zapomněl na vlastní styl a přivolával umění starých vlámských mistrů polyfonie. Beethoven zkomponoval Missu solemnis v letech 1819–1823 a věnoval ji tehdejšímu olomouckému arcibiskupovi, arcivévodovi Rudolfu Janovi.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 21.40

Interpreti

Collegium 1704

Collegium 1704 představuje v mezinárodním kontextu špičkový soubor, který se v dobově poučené interpretaci věnuje především repertoáru 17. a 18. století. Letopočet 1704 v názvu je symbolický: v tomto roce se odehrálo první známé provedení díla Jana Dismase Zelenky, erbovního skladatele souboru. Collegium je zváno k akcím prestižních pořadatelů, jakými jsou mj. Salcburský festival, Berlínská filharmonie, Wigmore Hall v Londýně, Divadlo Na Vídeňce, Concertgebouw Amsterdam, Versailles, Lucerne Festival, Labská filharmonie Hamburk či festivaly Oude Muziek v Utrechtu a Bachfest Leipzig. Soubor se rovněž podílí na operních inscenacích na tuzemských i zahraničních scénách: Myslivečkova L’Olimpiade, Händelův Rinaldo či v novodobé světové premiéře Arsilda, regina di Ponto Antonia Vivaldiho v režii Davida Radoka. Nahrávky Collegia opakovaně získaly ocenění Diapason d'Or, CD měsíce & Editor's Choice či nominace na CD roku Gramophone Magazine. Soubor se podílí na natáčení velkofilmu Il Boemo o životě Josefa Myslivečka.

Collegium Vocale 1704

Collegium Vocale 1704 je vokální soubor, který cembalista a dirigent Václav Luks založil roku 2005 společně s Collegiem 1704, a to u příležitosti tehdejšího projektu Bach – Praha – 2005. K prvnímu velkému společnému úspěchu obou těles patřilo provedení Zelenkovy Votivní mše ve Francii. Roku 2008 zahájili koncertní cyklus Hudební most Praha−Drážďany, který navazuje na bohaté kulturní tradice obou měst. Spolupráce se světově proslulými sólisty Magdalenou Koženou, Vivicou Genaux a Bejunem Mehtou plynule vyústila v roce 2012 v druhý koncertní cyklus Collegium 1704, pořádaný v pražském Rudolfinu. Od podzimu 2015 jsou tyto dva cykly sloučeny do jedné koncertní sezóny probíhající i nadále paralelně v Praze a v Drážďanech. V roce 2019 byla zahájena samostatná pražská komorní řada koncertů Collegia Vocale 1704. V témže roce Collegium vydalo první kompletní českou nahrávku Händelova Mesiáše a výběr ze světských barokních kantát s Magdalenou Koženou Il giardino dei sospiri. Jejich nejnovější nahrávkou je imaginární mše Jana Dismase Zelenky Missa 1724.

Václav Luks

Václav Luks vystudoval Konzervatoř Plzeň a Akademii múzických umění v Praze v oboru lesní roh a cembalo. Svá studia pak završil specializovaným studiem staré hudby na Schole Cantorum Basiliensis ve švýcarské Basileji v oborech historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe. Roku 2005 založil soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, s nimiž již v témže roce provedl na Pražském jaru Bachovu Mši h moll. Od té doby jsou na festivalu pravidelnými hosty. V čele obou ansámblů stojí Václav Luks dodnes a dosáhl s nimi mimořádného mezinárodního ohlasu. Spolupracuje také s dalšími uznávanými soubory jako např. La Cetra​ ​​​Barockorchester Basel​,​ Dresdner Kammerchor​ či Nederlandse Bachvereniging. Pořídil řadu vysoce ceněných nahrávek, a to i sólově, pro vydavatelství ACCENT, Supraphon a Zig-Zag Territoires a často je zván do porot prestižních hudebních soutěží. Svými mezinárodními uměleckými aktivitami se zásadně podílel na renesanci zájmu o dílo Jana Dismase Zelenky či Josefa Myslivečka.

Václav Luks - dirigent

Alžběta Poláčková

Renomovaná sopranistka Alžběta Poláčková vystudovala zpěv na pražské AMU. Získala řadu ocenění na prestižních pěveckých soutěžích, mj. první cenu a cenu Emy Destinnové v Londýně na soutěži Anglo-Czechoslovak Trust a cenu Národního divadla v soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Od roku 2003 je sólistkou Národního divadla v Praze, kde nastudovala role jako Zerlina a Donna Elvira (Don Giovanni), Kristina (Věc Makropulos), Bystrouška (Příhody lišky Bystroušky), Pamina (Kouzelná flétna), Mařenka (Prodaná nevěsta), Giannetta (Nápoj lásky), Terinka (Jakobín) a Eurydika (Orfeus a Eurydika). Ve Státní opeře nastudovala titulní roli Dvořákovy Rusalky. Vystupuje na prestižních zahraničních scénách, např. v pařížské Opera Bastille nebo na operním festivalu v Glyndebourne. Věnuje se také koncertnímu repertoáru, s nímž se již představila např. ve Vídni či Krakově. Spolupracuje s řadou významných dirigentů, mj. s Ivanem Fischerem, Tomášem Netopilem, Ondrejem Lenárdem a Jakubem Hrůšou.

Alžběta Poláčková - soprán

Václava Krejčí Housková

Mezzosopranistka Václava Krejčí Housková vystudovala Konzervatoř České Budějovice a pražskou AMU. Své první angažmá získala roku 2010 v Moravském divadle Olomouc, kde ztvárnila řadu zásadních rolí světového operního repertoáru, např. Dorabellu v Così fan tutte, Bizetovu Carmen či Olgu z Čajkovského Evžena Oněgina. Od roku 2015 je sólistkou Národního divadla Brno, kde opět vystupuje jako Carmen a dále jako Ježibaba ve Dvořákově Rusalce, Abigail ve Verdiho Nabuccovi či Isoliera v Rossiniho opeře Hrabě Ory. V roce 2014 byla za svůj výkon v roli Smetona v Donizettiho opeře Anna Bolena zařazena do širší nominace na Cenu Thálie. V pražském Národním divadle debutovala v roce 2014 v titulní roli Bizetovy Carmen. Spolupracuje s předními českými orchestry, mj. s Českou filharmonií, Plzeňskou filharmonií a Komorní filharmonií Pardubice. Je hostem prestižních českých i mezinárodních festivalů – Wexford Festival Opera, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Prague Proms aj.

Jaroslav Březina

Jeden z nejžádanějších českých tenoristů současnosti a sólista opery Národního divadla v Praze Jaroslav Březina vystudoval Pražskou konzervatoř a soukromě se vzdělával u legendárního Václava Zítka. Věnuje se jak opernímu, tak koncertnímu repertoáru. Na českých a zahraničních operních scénách vytvořil nepřeberné množství rolí, z nejvýznamnějších se jedná o Dona Ottavia (Don Giovanni), Tita (La clemenza di Tito), Tamina (Kouzelná flétna), Hraběte Almavivu (Lazebník sevillský), Dancaira (Carmen), Alfreda (La traviata) Vaška a Jeníka (Prodaná nevěsta), Michálka (Čertova stěna), Jiřího (Jakobín), Jirku (Čert a Káča), Lacu (Její pastorkyňa) a Nemorina (Nápoj lásky). Z koncertního repertoáru jmenujme alespoň Janáčkův Zápisník zmizelého, který provedl např. v Teatro Real v Madridu. Na kontě má celou řadu mezinárodně úspěšných nahrávek, např. Zelenkovu korunovační operu Sub olea pacis et palma virtutis, která získala prestižní ocenění Cannes Classical Awards za rok 2002. Je držitelem Ceny Thálie za rok 2015.

Jaroslav Březina - tenor

Jan Šťáva

Basista Jan Šťáva vystudoval brněnskou JAMU. Od roku 2010 je členem Janáčkovy opery, kde vystupuje mj. jako Mefistofeles (Faust), Leporello (Don Giovanni), Don Alfonso (Così fan tutte), Basilio (Lazebník sevillský) a Kecal (Prodaná nevěsta). V roce 2011 debutoval v pražském Národním divadle rolí Osmina (Únos ze serailu). Od té doby zde vystoupil i v řadě jiných rolí, zejména v Mozartových a Verdiho operách. Je rovněž stálým hostem opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. V zahraničí působil mj. v Opéra de Paris, Opéra national de Montpellier a Angers Nantes Opéra. K jeho koncertnímu repertoáru patří basové party v dílech J. S. Bacha (Vánoční oratorium, Janovy pašije), J. Haydna (Stvoření), W. A. Mozarta, A. Dvořáka či G. Verdiho (Requiem). Spolupracuje s orchestry jako BBC Symphony Orchestra, Philharmonie Leipzig, Beethoven Orchestra Bonn, Radio Symphony Orchestra Hannover, Česká filharmonie a Pražská komorní filharmonie. Pravidelně vystupuje na prestižních festivalech BBC Proms, Salzburger Festspiele, Pražské jaro a Smetanova Litomyšl.

Jan Šťáva - bas

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.