L

OK

Sobota 24. září, 20.00

Ceny vstupenek

1090 — 390 Kč

Program

Ludwig van Beethoven: 7 variací na duet ‘Bei Männern, welche Liebe fühlen’, WoO 46Robert Schumann: Fantastické kusy, op. 73Wofgang Amadeus Mozart: Sonáta D dur pro dva klavíry, K. 448 Další část programu v jednání

U některých interpretů stačí vyslovit jejich jméno a všechno ostatní už se zdá být zbytečné. Klavíristka Martha Argerich mezi takové osobnosti bezpochyby patří – navzdory tomu, že si nepěstuje žádnou image mimo hudbu, prakticky nedává rozhovory a jen zřídka se vyjadřuje k politice. Status zázračného dítěte převedla i přes osobní krizi do mimořádné kariéry, která trvá od jejích osmi let dodnes. Milníkem na cestě ke slávě bylo vítězství v Chopinově soutěži v roce 1965. O patnáct let později zasáhla Argerich do stejné soutěže už jako respektovaná virtuózka, když se odmítla smířit s vyřazením Iva Pogoreliće: označila ho za génia a odstoupila z poroty.

Klavíristka, která se již dávno stala žijící legendou, oslavila minulý rok osmdesáté narozeniny. Je stále aktivní a vítaná na koncertních pódiích, na která vnáší ohromné množství energie a takřka hmatatelné fyzické síly, zázračně spojené s muzikalitou a lehkostí. Tato kombinace je pro Marthu Argerich charakteristická po celý umělecký život.

Po Beethovenových variacích na líbezné téma z Mozartovy Kouzelné flétny se k ní na festivalovém pódiu připojí Sergej Nakarjakov, aby spolu provedli zpěvné Fantastické kusy od Roberta Schumanna. S talentovanou Marií Meerovitch se program vrátí k Mozartovi a jeho Sonátě D dur pro dva klavíry.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19:55
  • Konec koncertu: 21:40

Interpreti

Martha Argerich

Martha Argerich se narodila v argentinském Buenos Aires. První lekce klavíru absolvovala v pěti letech u Vincenza Scaramuzzy a jako zázračné dítě začala brzy vystupovat na veřejnosti. V roce 1955 se přestěhovala do Evropy. V Londýně, Vídni a Švýcarsku pokračovala ve studiu u Bruna Seidlhofera, Friedricha Guldy, Nikity Magaloffa, Madeleine Lipattiové a Stefana Askenaseho. Roku 1957 zvítězila v klavírních soutěžích v Bolzanu a Ženevě a v roce 1965 na Chopinově mezinárodní klavírní soutěži ve Varšavě. Z hlediska umělecké úrovně i popularity od té doby patří mezi nejproslulejší světové klavíristky.

Martha Argerich je vysoce hodnocena za interpretaci virtuózní klavírní literatury 19. a 20. století. Její rozsáhlý repertoár zahrnuje Bacha i Bartóka, Beethovena i Messiaena, stejně jako Chopina, Schumanna, Liszta, Debussyho, Ravela, Francka, Prokofjeva, Stravinského, Šostakoviče či Čajkovského.


Přestože je trvale zvána nejprestižnějšími orchestry, dirigenty a hudebními festivaly v Evropě, Japonsku, Americe a Izraeli (se Zubinem Mehtou a Lahavem Shanim), významnou část jejího hudebního života zaujímá komorní hudba. Pravidelně hraje a nahrává s Nelsonem Freirem, Alexandrem Rabinovitchem, Mischou Maiskym, Gidonem Kremerem a Danielem Barenboimem: „Tato harmonie v malé skupině lidí mi přináší silné zážitky a pocit klidu.“

Martha Argerich nahrává pro společnosti EMI, Sony, Philips, Teldec a Deutsche Grammophon, mnoho jejích vystoupení bylo rovněž vysíláno v televizích po celém světě. Získala řadu ocenění: Grammy za koncerty Bartóka a Prokofjeva, Gramophon – Umělec roku, Nejlepší nahrávka klavírního koncertu roku za Chopinovy koncerty, Choc Monde de la Musique za amsterdamský recitál, Künstler des Jahres Deutscher Schallplatten Kritik, Grammy za Prokofjevovu Popelku s Michailem Pletněvem a v poslední době Grammy za Beethovenovy klavírní koncerty č. 2 a 3 s Mahlerovým komorním orchestrem pod vedením Claudia Abbada (DGG / Nejlepší instrumentální sólová nahrávka), cenu Nahrávka roku, udělovanou listem Sunday Times, a cenu časopisu BBC Music Magazine za nahrávku Šostakovičových skladeb (EMI, 2007). Jejími zatím posledními nahrávkami jsou Mozartovy klavírní koncerty K 466 a K 503 s Orchestra Mozart a Claudiem Abbadem a čtyřruční klavírní recitál s Danielem Barenboimem (Deutsche Grammophon).

Od roku 1998 je uměleckou ředitelkou festivalu v japonském Beppu, v roce 1999 založila Mezinárodní klavírní soutěž a Festival Marthy Argerich v Buenos Aires a v červnu 2002 přehlídku Progetto Martha Argerich v Luganu. V roce 2018 spoluzaložila Festival Marthy Argerich v Hamburku.

Martha Argerich získala řadu ocenění: titul Důstojník Řádu umění a literatury (1996) a Komandér Řádu umění a literatury (2004), udělované francouzskou vládou, cenu Accademica di Santa Cecilia v Římě (1997), ocenění Interpret roku od organizace Musical America (2001), Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky a rozetou od japonského císaře a prestižní cenu Praemium Imperiale od Japonské umělecké asociace (2005), vyznamenání Kennedyho centra od Baracka Obamy (2016) a titul Komandér Řádu za zásluhy Italské republiky od Sergia Mattarelly (2018).

Martha Argerich - klavír

Maria Meerovitch

Maria Meerovitch se narodila v Petrohradu. Přestože nikdo z rodiny nebyl profesionálním hudebníkem, hudba byla důležitou součástí domácího života a Maria se v šesti letech začala hudebně vzdělávat. V osmi letech pak poprvé vystoupila v sále Petrohradské filharmonie. Ve studiu pokračovala na juniorském hudebním institutu petrohradské konzervatoře u M. Freindlinga a M. Lebeda a později u profesora Anatola Ugorského na Státní konzervatoři Rimského-Korsakova v Petrohradě, kde byl jejím hlavním oborem klavír.

V roce 1990 přesídlila do Belgie, kde od Nadace Yehudiho Menuhina získala stipendium Fonds Alex de Vries, s vyznamenáním absolvovala Královskou konzervatoř v Antverpách a vzápětí začala na téže instituci vyučovat klavír a komorní hru. Díky deseti letům úspěšné výuky na Královské konzervatoři v Antverpách a dráze interpretky se jí dostalo řady pozvání, aby se o své zkušenosti podělila na mistrovských kurzech klavírní a komorní hudby po celém světě. Za všechny jmenujme např. Johannesburg University, Royal Welsh College of Music and Drama v Cardiffu, Cincinnati University, Christopher Newport University či mistrovské kurzy Transsibiřského uměleckého festivalu v Novosibirsku.


Maria Meerovitch následně získala první ceny na několika mezinárodních soutěžích (G. B. Viotti, Itálie; Ch. Hennen, Nizozemsko) a od té doby koncertuje po celém světě na sólových i komorních recitálech. Dosud vystoupila mj. v USA, Japonsku, na Tchaj-wanu, v Brazílii, Jihoafrické republice, Jižní Koreji, v Izraeli a řadě evropských států. Mezi její nejvýznamnější úspěchy patří vystoupení v amsterdamském Concertgebouw, na festivalech Bad-Kissingen Musik Festival, Schleswig-Holstein Musik Festival, Transsibiřský umělecký festival, Newport Music Festival, Martha Argerich's Meeting Point, Progetto Martha Argerich v Luganu a Pharos Chamber Music Festival na Kypru, v pařížském Cité de la Musique a Théâtre des Champs Élysées, v tokijské Opera City Hall, v hamburských sálech Musikhalle a Elbphilharmonie, v pekingském National Center for the Performing Arts, v Teatro Municipal v Rio de Janeiru a v sále Petrohradské filharmonie.

Na koncertním pódiu i v nahrávacím studiu spolupracovala s řadou zahraničních kolegů v oblasti komorní hudby. Patří k nim Martha Argerich, Philippe Hirschhorn, Saulus Sondeckis, Vadim Repin, Dora Schwarzberg, Boris Berezovsky, Daishin Kashimoto, Boris Brovtsyn, Dmitry Jurovsky, Elisabeth Watts či Daniel Smith. Úzce spolupracuje se Sergejem Nakarjakovem, s nímž se v roce 2005 objevila v pořadu televize ARTE „Ich war nie ein Wunderkind“.

Na základě svého vystoupení během turné English Chamber Orchestra roku 2010 byla hned v následujícím roce znovu pozvána k vystoupení s Pinchasem Zukermanem a v další festivalové sezoně rovněž k sólovému vystoupení s English Chamber Orchestra a Maximem Vengerovem jako dirigentem.

Mariin komorní repertoár pokrývá většinu literatury pro klavír a smyčce. Její vystoupení na Festival International d'Art Lyrique v Aix-en-Provence se sólisty Mahler Chamber Orchestra a English Chamber Orchestra získala nejvyšší hodnocení posluchačů.

V roce 2012 patřila spolu s Marthou Argerich, Maximem Vengerovem, Itamarem Golanem a Akiko Suwanai k nemnoha umělcům, kteří se zúčastnili oslav výročí Ivryho Gitlise v pařížském Pleyelově sále.

Jako sólistka vystupuje po celém světě s mnoha orchestry včetně Londýnské filharmonie, Stuttgartského komorního orchestru, Tchajwanského národního symfonického orchestru, Šlesvicko-holštýnského festivalového orchestru, Nordic Symphonie Orchestra, English Chamber Orchestra či Mannheimských filharmoniků.

Zájem o témata související s problematikou těžkých zánětů šlach při profesionální hře na klavír ji přivedl k vytvoření souboru cviků založených na zkušenostech z vlastní léčby a úplného uzdravení. Tento nový přístup významně změnil její každodenní práci klavírní pedagožky.

Maria Meerovitch - klavír

Sergei Nakariakov

Sergei Nakarjakov hraje na trubku tak, jak my ostatní dýcháme – když se nám poštěstí.“ (San Francisco Chronicle)

Izraelsko-ruský hráč na trubku Sergei Nakariakov se etabloval jako jeden z nejvyhledávanějších trumpetistů na mezinárodní scéně. Díky vzácné kombinaci ohromující virtuozity, lahodného a sametově zabarveného zvuku a hluboce procítěné interpretace bývá nazýván Paganinim trubky či Carusem trubky. Jako jediný rovněž na koncertních pódiích prosazuje křídlovku. Udržuje dlouholeté vztahy s mnoha předními světovými orchestry, dirigenty a instrumentalisty.

Jeho repertoár pokrývá nejen celou škálu původní literatury pro trubku, ale neustále jej rozšiřuje o další oblasti včetně množství pozoruhodných transkripcí či zcela nových děl, která na jeho objednávku vytvořili skladatelé Peter Ruzicka, Uri Brener, Enjott Schneider a Jörg Widmann. Přitom neustává v hledání stále nových hudebních výrazových prostředků.

V Sergeiovi Nakariakovovi našel Widmann sólistu, kterému mohl napsat téměř nehratelný sólový part.“ (Online Music Magazin)


Nakariakov má na kontě vystoupení s řadou nejuznávanějších světových dirigentů, mezi které patří například Christoph Eschenbach, Jurij Těmirkanov, Jiří Bělohlávek, Jaap van Zweden, Jurij Bašmet, Sir Neville Marriner, Mikhail Pletnev, Dmitri Sitkovetsky, Kent Nagano, Vladimir Ashkenazy, Hugh Wolff a Ton Koopman, stejně jako s významnými orchestry. Kromě toho na komorních projektech pravidelně spolupracuje s mnoha předními světovými sólisty, jakými jsou Vadim Repin, Martha Argerich, Mischa Maisky, Emmanuel Pahud, Julian Rachlin či Dmitri Sitkovetsky. Klavíristky Maria Meerovitch a její sestra Vera Okhotnikova pak představují osobnosti, s nimiž ho pojí dlouholeté přátelství i hudební spolupráce.

Diskografie Sergeie Nakariakova u společnosti Teldec Classics International (Warner) sklízí nadšené ohlasy veřejnosti i kritiky a zahrnuje nejslavnější původní repertoár pro trubku i četné úpravy pro trubku a křídlovku.

Sergei Nakariakov se narodil ve městě Gorkij (dnes Nižnij Novgorod). V šesti letech začal hrát na klavír, ale později přešel k trubce. Velkou oporou mu byl jeho otec Mikhail Nakariakov, který pro trubku upravil mnoho skladeb původně určených jiným nástrojům, a pro syna tak vytvořil jedinečný repertoár. Předal mu rovněž své technické znalosti a pomohl mu ještě více rozvinout jeho výjimečný cit pro hudbu.

Sergei Nakariakov hraje na trubku a harmoniku italského výrobce AR Resonance a na křídlovku pařížské značky Antoine Courtois.

Sergei Nakariakov - trubka

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.