L

OK

Pátek 9. září, 20.00

Ceny vstupenek

2190 — 790 Kč

Program

Robert Schumann: Koncert pro violoncello a orchestr a moll, op. 129Anton Bruckner: Symfonie č. 6 A dur, WAB 106

Robert Schumann i Anton Bruckner stanuli v průběhu 19. století na vrcholech německého romantismu. První z nich na něj došel jako ideový vůdce své generace, druhý na něj byl dosazen až zpětně – jeho tvorba se dočkala náležitého uznání až po autorově smrti. Schumannův Koncert pro violoncello a orchestr a moll dlouho vede posluchače po záhadných cestách k nejasnému cíli, jako by byl hudební ilustrací ke slavnému obrazu Poutník od Caspara D. Friedricha. Ze zasněných útržků a přelétavých myšlenek se ale brzy stává pevně sevřený hudební proud, který plyne bez přestávky stále dál. Brucknerova Symfonie č. 6 A dur jako by chtěla Schumannově plynulosti nasadit korunu: rozlévá se do skutečného hudebního veletoku. Ten se ani při své mohutnosti nevylévá z břehů a mohutné harmonie si v něm podávají ruku s okouzlující intimitou.

Mnichovské filharmoniky povede dirigent Myung-Whun Chung, sólového partu v Schumannově koncertu se ujme norský virtuóz Truls Mørk.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 21.50

Interpreti

Münchner Philharmoniker

Mnichovská filharmonie pod vedením renomovaných dirigentů již od svého založení v roce 1893 významně obohacuje mnichovský hudební život. Orchestr účinkoval při světových premiérách Čtvrté a Osmé symfonie Gustava Mahlera pod taktovkou autora a v listopadu 1911 uskutečnil světovou premiéru Mahlerovy Písně o zemi za řízení Bruna Waltera. Dirigent Ferdinand Löwe s tělesem uváděl první Brucknerovy koncerty, a založil tak brucknerovskou tradici, na kterou pak slavně navázali Siegmund von Hausegger a Oswald von Kabasta.

Za éry Rudolfa Kempeho podnikla filharmonie své první turné do tehdejšího Sovětského svazu. K mezinárodnímu renomé orchestru významně přispěly legendární brucknerovské koncerty s generálním hudebním ředitelem Sergiu Celibidachem. Dirigenta Zubina Mehtu orchestr jmenoval prvním „dirigentem laureátem“ v historii tělesa. U příležitosti 100. výročí premiéry Osmé symfonie Gustava Mahlera dirigoval dvě provedení tohoto díla šéfdirigent Christian Thielemann. V jeho funkci jej pak vystřídal Lorin Maazel, který ji zastával až do své smrti v roce 2014.


Od sezony 2015/16 byl šéfdirigentem Mnichovské filharmonie Valerij Gergijev. Orchestr s ním absolvoval turné po mnoha evropských městech, ale také v Japonsku, Číně, Koreji, na Tchaj-wanu a v USA. K programovým vrcholům koncipovaným Valerijem Gergijevem patří provedení symfonických cyklů Šostakoviče, Stravinského, Prokofjeva a Rachmaninova, ale rovněž nové formáty, jakým je festival MPHIL 360°. Jeho koncerty jsou pravidelně živě vysílány prostřednictvím internetu, rozhlasu a televize. V září 2016 vyšly první nahrávky dokumentující činnost Mnichovské filharmonie pod vlastní značkou MPHIL. V letech 2017–2019 nahráli filharmonici s Valerijem Gergijevem všechny symfonie Antona Brucknera v bazilice kláštera svatého Floriána, místě skladatelova posledního odpočinku. Celý soubor těchto snímků vyšel na podzim 2020.

V rámci projektu Spielfeld Klassik vytvořila Mnichovská filharmonie komplexní hudebněvzdělávací program pro dospělé i pro děti. Více než sto padesát akcí, které se každoročně konají, navštěvuje až třicet pět tisíc lidí všech věkových kategorií. Pod heslem „MPhil on Site“ opouští Mnichovská filharmonie také svou domovskou základnu – kulturní centrum Gasteig – a vystupuje na neobvyklých, rozmanitých místech, jako je hostinec Hofbräuhaus, ale i alpské louky, kluby a průmyslové haly.

Dne 13. října 2018 oslavili Mnichovští filharmonikové a Valerij Gergijev 125. výročí založení orchestru provedením Žalmové symfonie Igora Stravinského a Osmé symfonie Gustava Mahlera.

Münchner Philharmoniker

Myung-Whun Chung

Myung-Whun Chung zahájil svou hudební dráhu jako klavírista a v roce 1974 získal druhou cenu na Čajkovského klavírní soutěži v Moskvě. Po hudebních studiích na Mannes School a Juilliard School v New Yorku byl v roce 1979 jmenován asistentem Carla Marii Giuliniho u Filharmonie Los Angeles a o dva roky později získal post zástupce dirigenta.

V letech 1984–1990 působil jako hudební ředitel Rozhlasového symfonického orchestru v Saarbrückenu, v letech 1987–1992 byl hlavním hostujícím dirigentem Teatro Comunale ve Florencii a v letech 1989–1994 hudebním ředitelem Opéra de Paris-Bastille. V roce 2000 se vrátil do Paříže jako hudební ředitel Orchestre Philharmonique de Radio France. Láska k Itálii jej přivedla k dlouholeté bohaté činnosti v této zemi – mimo jiné v letech 1997–2005 zastával funkci šéfdirigenta Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Pravidelně vystupuje také v Teatro alla Scala a Teatro La Fenice, kde v poslední době dirigoval opery Madam Butterfly, Simon Boccanegra, Otello a Tristan a Isolda. Mezi jeho další nedávno nastudované operní tituly patří La Traviata, Rigoletto a Otello ve Vídeňské státní opeře. V Německu se na začátku sezony 2012/13 stal hlavním hostujícím dirigentem Staatskapelle Dresden, a to jako vůbec první na tomto postu v historii orchestru. Mimo Evropu se čím dál více hudebně i společensky angažuje v Asii, a to prostřednictvím své funkce čestného dirigenta Tokijské filharmonie a dříve také hudebního ředitele Soulské filharmonie.

K vrcholům sezony 2021/22 patří další angažmá v La Fenice, kde bude dirigovat Fidelia, evropské turné s Vídeňskými symfoniky a opětovné hostování u Královského orchestru Concertgebouw. Myung-Whun Chung bude také pokračovat v pravidelné spolupráci se Staatskapelle Dresden, Tokijským filharmonickým orchestrem, Orchestre Philharmonique de Radio France, Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia a Filarmonica della Scala.

Myung-Whun Chung dirigoval některé z nejprestižnějších světových orchestrů včetně Berlínských filharmoniků, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a Vídeňských filharmoniků, stejně jako všechny významné londýnské a pařížské orchestry. Ve Spojených státech spolupracoval s Metropolitní operou, Newyorskou filharmonií, Filadelfským orchestrem, Bostonským symfonickým orchestrem, Chicagským symfonickým orchestrem a Clevelandským orchestrem.


Od roku 1990 exkluzivně nahrává pro společnost Deutsche Grammophon a řada z jeho četných nahrávek získala mezinárodní ceny a ocenění. Mezi jeho poslední nahrávky patří sólové klavírní album s díly Brahmse, Beethovena a Haydna, Messiaenova symfonie Turangalîla a Šostakovičova opera Lady Macbeth Mcenského újezdu s Orchestre de l'Opéra Bastille, dále Mahlerovy Symfonie č. 2 a 9, Čajkovského Patetická symfonie a beethovenovské album, všechny se Soulskou filharmonií.

Myung-Whun Chung je držitelem mnoha poct a cen za svou uměleckou činnost včetně italské ceny Premio Abbiati a ceny Artura Toscaniniho a francouzského Řádu čestné legie (1992). V roce 1991 ho Asociace francouzských divadel a hudebních kritiků jmenovala umělcem roku a v roce 1995 získal třikrát cenu Victoire de la Musique. V roce 2011 byl francouzskou vládou jmenován komandérem Řádu umění a literatury, roku 2017 získal titul komandér Řádu italské hvězdy.

Myung-Whun Chung je silně vnímavý k humanitárním a ekologickým problémům naší doby a věnoval jim významnou část svého života. V roce 1994 zahájil v Koreji řadu hudebních a ekologických projektů pro mládež, působil jako velvyslanec Programu OSN pro kontrolu drog (UNDCP). V roce 1995 jej organizace UNESCO jmenovala Mužem roku a Korejská tisková asociace jej vyhlásila jako Mimořádnou osobnost roku. V roce 1996 obdržel Kumkuan, nejvyšší kulturní ocenění korejské vlády za přínos korejskému hudebnímu životu. Myung-Whun Chung nyní působí jako vůbec první čestný kulturní velvyslanec Koreje v jejích dějinách. V roce 2008 byl jako první dirigent jmenován Vyslancem dobré vůle Dětského fondu OSN (UNICEF).

Myung-Whun Chung - dirigent

Truls Mørk

Truls Mørk se díky svým přesvědčivým výkonům, v nichž se snoubí ohnivý temperament s uměřeností a elegancí, řadí mezi přední violoncellisty současnosti.

Je uznávaným interpretem, který vystupuje s nejvýznamnějšími orchestry, jakými jsou Orchestre de Paris, Berlínští a Vídeňští filharmonici, amsterdamský Concertgebouworkest, Mnichovští filharmonici, Philharmonia Orchestra, Londýnská filharmonie a lipský Gewandhausorchester. V Severní Americe vystupuje s Newyorskou filharmonií, Filadelfským a Clevelandským orchestrem, Bostonským symfonickým orchestrem a Losangeleskou filharmonií. K dirigentům, s nimiž spolupracuje, patří mimo jiné Esa-Pekka Salonen, David Zinman, Manfred Honeck, Gustavo Dudamel, Sir Simon Rattle, Kent Nagano, Yannick Nézet-Séguin a Christoph Eschenbach.

V sezoně 2021/22 jej jako svého hosta znovu uvítají následující tělesa: Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Londýnská a Rotterdamská filharmonie, Orchestre Philharmonique de Radio France, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, frankfurtský hr-Sinfonieorchester a Orchestre Philharmonique du Luxembourg. Truls Mørk bude rezidenčním umělcem na festivalu v jihokorejském Tchongjongu, který zahájí Dvořákovým Violoncellovým koncertem pod taktovkou dirigentky Dalii Stasevské. Dále provede Šostakovičův Violoncellový koncert č. 1 s Komorním orchestrem Kolína nad Rýnem pod vedením Christophera Poppena a čeká jej i recitál s klavíristkou Hie-Yon Choi.


Truls Mørk jako velký propagátor soudobé hudby dosud uvedl více než tři desítky premiér nových skladeb. V sezoně 2019/20 premiéroval violoncellový koncert Victorie Borisové-Ollas s názvem Oh Giselle, Remember Me, který vznikl na základě společné objednávky čtyř těles: Symfonického orchestru Švédského rozhlasu (kde byl Mørk rezidenčním umělcem), Bergenské filharmonie, Göteborských symfoniků a Královského liverpoolského filharmonického orchestru. S posledně jmenovaným orchestrem Mørk skladbu uvede v britské premiéře v květnu 2022. Velmi úspěšně provedl také Violoncellový koncert Esa-Pekky Salonena pod taktovkou autora, a to v londýnské Royal Festival Hall, newyorském Lincolnově centru a na Festivalu d'Aix en Provence. Ve spolupráci s dirigentem Klausem Mäkelä provedl totéž dílo i s Orchestre Philharmonique de Radio France a Filharmonickým orchestrem Oslo. K dalším dílům, uvedeným ve světové premiéře, patří např. Rautavaarovo Towards the Horizon se Symfonickým orchestrem BBC a Johnem Storgårdsem, Violoncellový koncert Pavla Haase s Vídeňskými filharmoniky a Jonathanem Nottem, Koncert pro tři violoncella Krzysztofa Pendereckého se Symfonickým orchestrem NHK a Charlesem Dutoitem či Violoncellový koncert Hafliðiho Hallgrímssona, který společně objednaly Filharmonie Oslo, Islandský symfonický orchestr a Skotský komorní orchestr.

Truls Mørk má na svém kontě mimořádné množství nahrávek mnoha zásadních violoncellových koncertů pro vydavatelství Virgin Classics, EMI, Deutsche Grammophon, Ondine, Arte Nova a Chandos, z nichž mnohé získaly mezinárodní ocenění včetně cen Gramophone, Grammy, Midem a ECHO Klassik. Patří mezi ně Dvořákův koncert (Mariss Jansons, Filharmonie Oslo), Brittenova Violoncellová symfonie a Elgarův koncert (Sir Simon Rattle, Symfonický orchestr města Birmingham), Mjaskovského koncert a Prokofjevova Sinfonia Concertante (Paavo Järvi, Symfonický orchestr města Birmingham), skladby Henriho Dutilleuxe (Myung-Whun Chung, Orchestre Philharmonique de Radio France), kompozice Carla Philippa Emanuela Bacha (Bernard Labadie, Les Violons du Roy), Haydnovy koncerty (Iona Brown, Norský komorní orchestr), Rautavaarova skladba Towards the Horizon (John Storgårds, Helsinská filharmonie), jakož i komplety Bachových a Brittenových violoncellových suit. Mezi jeho nejnovější nahrávky patří Šostakovičovy koncerty s Filharmonickým orchestrem Oslo a Vasilijem Petrenkem, Massenetovy skladby pro violoncello a orchestr s Orchestre de la Suisse Romande pod taktovkou Neeme Järviho a Saint-Saënsovy koncerty nahrané ve spolupráci s Bergenskou filharmonií za řízení téhož dirigenta.

Prvním učitelem Trulse Mørka byl jeho otec, později pokračoval ve studiu u Franse Helmersona, Heinricha Schiffa a Natalie Schakowské. Na počátku své umělecké dráhy vyhrál řadu soutěží, například Čajkovského soutěž v Moskvě (1982), Cassadovu violoncellovou soutěž ve Florencii (1983), Cenu Unesco na soutěži Evropské rozhlasové unie v Bratislavě (1983) a Naumbergovu soutěž v New Yorku (1986).

Truls Mørk - violoncello

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.