L

OK

Pátek 9. září, 20.00

Program

Robert Schumann: Koncert pro violoncello a orchestr a moll, op. 129Anton Bruckner: Symfonie č. 9 d moll, WAB 109

Robert Schumann i Anton Bruckner stanuli v průběhu 19. století na vrcholu německého romantismu. První z nich k němu došel jako ideový vůdce své generace, druhý na něj byl dosazen až zpětně – jeho tvorba se dočkala náležitého uznání až po autorově smrti. Koncert pro violoncello a orchestr a moll a Symfonie č. 9 d moll svádějí svou záhadností ke stále novým výkladům. Jejich působivost ale nenechává nikoho na pochybách, že se jedná o mistrovské kompozice. Schumann jako by hudebně dokonale vyjádřil romantickou touhu po vzdáleném a nedosažitelném cíli. Bruckner vytvořil třemi větami Deváté svůj symfonický epitaf – mohutné dílo zanechal nedokončené. Schumannův violoncellový koncert otevře cestu do jiných duchovních světů, která vede až k milovanému Bohu, jemuž Bruckner svou poslední symfonii věnoval.

Mnichovské filharmoniky povede jejich charismatický šéfdirigent Valerij Gergijev, sólového partu v Schumannově koncertu se ujme famózní norský violoncellista a držitel Ceny Grammy Truls Mørk.

  • Dress code: black tie
  • Uzavření sálu: 19.50
  • Konec koncertu: 21.40

Interpreti

Münchner Philharmoniker

Vznik Mnichovských filharmoniků se datuje do roku 1893. Od té doby svými koncerty významně obohacují mnichovský hudební život. Bohatou historií orchestru se prolíná řada významných osobností, které stanuly v jeho čele. Sám Gustav Mahler toto těleso řídil při světových premiérách své 4. a 8. symfonie. A třeba jeho „Das Lied von der Erde“ dirigoval legendární Bruno Walter. Další dirigentská legenda Ferdinand Löwe řídil první provedení Brucknerových děl a tím orchestru vtiskl další charakteristický rys, kterým je silná brucknerovská tradice. Tu velkolepě rozvíjeli Siegmund von Hausegger a Oswald von Kabasta.

Významná je i šéfovská éra Rudolfa Kempe, během níž podnikl orchestr své první turné do bývalého SSSR. Koncerty s brucknerovským programem pod taktovkou hudebního ředitele Sergiu Celibidache se staly legendárními a významně přispěly k mezinárodnímu renomé orchestru. Historicky prvním „čestným dirigentem“ Mnichovských filharmoniků se stal Zubin Mehta. Plejádu globálních hvězd v roli šéfdirigentů tohoto tělesa doplňuje Christian Thielemann, který dirigoval v Mnichově i dvě provedení Symfonie č. 8 Gustava Mahlera při příležitosti stého výročí její premiéry. Neméně hvězdný je i Thielemannův následovník, kterým se stal v roce 2014 Lorin Maazel. Ten zůstal ve funkci až do své smrti v roce 2014.

Šéfdirigentem Mnichovských filharmoniků se v sezoně 2015–16 stal Valery Gergiev. Pod jeho vedením zavedla turné tento orchestr do řady evropských kulturních metropolí, do Japonska, Číny, Koreje, Tchaj-wanu a do Spojených států. Dramaturgie koncertů koncipovaná Valerym Gergievem je charakteristická orientací nejen na symfonické cykly Šostakoviče či Stravinského, ale i dalších ruských autorů – Sergeje Prokofjeva a Sergeje Rachmaninova. Za účelem rozšiřování posluchačské a návštěvnické základny koncertů klasické hudby vytváří nové prezentační formáty, jakým je například festival „MPHIL 360°“. Koncerty Mnichovských filharmoniků se pravidelně vysílají prostřednictvím přímých přenosů v rozhlase a televizi. V září 2016 spatřily světlo světa první CD nahrávky dokumentující práci Mnichovských filharmoniků pod vlastní značkou orchestru „MPHIL“. Zaznamenáníhodná je i nahrávka kompletu symfonií Antona Brucknera, kterou mezi roky 2017 až 2019 nahrávali Mnichovští filharmonikové s Valerym Gergievem v bazilice kláštera svatého Floriána, která je rovněž místem Brucknerova posledního odpočinku. Tento soubor nahrávek byl uveden na trh v průběhu podzimu roku 2020.

V rámci projektu „Spielfeld Klassik“ se zaměřili Mnichovští filharmonikové na široké posluchačské spektrum zohledňující milovníky klasické hudby napříč generacemi. Jedná se o komplexní hudební vzdělávací program, kterého se každý rok zúčastní až 35 000 lidí všech věkových kategorií, a to v rámci více než 150 akcí. Mnichovský filharmonický orchestr rovněž často opouští svou domovskou koncertní síň Philharmonie Gasteig, aby prezentoval klasickou hudbu i v nezvyklých a různorodých lokalitách, jako je legendární hostinec Hofbräuhaus, horské louky nebo kluby a průmyslové haly.

Památný je koncert, jenž se konal dne 13. října 2018 v mnichovském sále Am Gasteig a kterým oslavil mistr Valery Gergiev 125. výročí vzniku Mnichovských filharmoniků. V rámci tohoto koncertu zazněla Žalmová symfonie Igora Stravinského a Symfonie č. 8 Gustava Mahlera. 

Münchner Philharmoniker

Valery Gergiev

Valery Gergiev se narodil v Moskvě. Studoval dirigování na leningradské konzervatoři pod pedagogickým vedením Ilji Musina. Milníkem v jeho kariéře se stalo vítězství v soutěži Herberta von Karajana. V roce 1978 se Valery Gergiev stal ve 24 letech asistentem dirigenta Jurije Temirkanova v Mariinském divadle. Tam absolvoval svůj dirigentský debut představením Prokofjevovy adaptace Tolstého románu „Vojna a mír“ a před více než dvěma desetiletími se stal ředitelem této legendární instituce. Právě za Gergievova působení se Mariinské divadlo v Petrohradu stalo jedním ze základních stavebních kamenů operního umění v Rusku.

Úzká spolupráce Valeryho Gergieva s Mnichovskými filharmoniky se datuje do koncertní sezony 2011–12. Symptomatické pro tuto spolupráci je systematické provádění děl ruských autorů. Společně provedli všechny symfonie Dimitrije Šostakoviče a kompletní orchestrální dílo Igora Stravinského.

Šéfdirigentem Mnichovských filharmoniků je Valery Gergiev od sezony 2015–16. Turné zavedla tento orchestr s jejich šéfdirigentem do řady evropských kulturních metropolí, do Japonska, Číny, Koreje, Tchaj-wanu i do Spojených států. Dramaturgie koncertů koncipovaná Valerym Gergievem je charakteristická orientací nejen na symfonické cykly Šostakoviče či Stravinského, ale i dalších ruských autorů – Sergeje Prokofjeva a Sergeje Rachmaninova. Za účelem rozšiřování posluchačské a návštěvnické základny koncertů klasické hudby vytváří nové prezentační formáty, jakým je například festival „MPHIL 360°“. Koncerty Mnichovských filharmoniků se pravidelně vysílají prostřednictvím přímých přenosů v rozhlase a televizi. V září 2016 spatřily světlo světa první CD nahrávky dokumentující práci Mnichovských filharmoniků pod vlastní značkou orchestru „MPHIL“. Zaznamenáníhodná je i nahrávka kompletu symfonií Antona Brucknera, kterou mezi roky 2017 až 2019 nahrávali Mnichovští filharmonikové s Valerym Gergievem v bazilice kláštera svatého Floriána, která je rovněž místem Brucknerova posledního odpočinku. Tento soubor nahrávek byl uveden na trh v průběhu podzimu roku 2020.

Památný je koncert, jenž se konal dne 13. října 2018 v mnichovském sále Am Gasteig a kterým oslavil mistr Valery Gergiev 125. výročí vzniku Mnichovských filharmoniků. V rámci tohoto koncertu zazněla Žalmová symfonie Igora Stravinského a Symfonie č. 8 Gustava Mahlera. 

Valery Gergiev - dirigent

Truls Mørk

Truls Mørk je jedním z nejvýznamnějších interpretů naší doby, jeho koncerty jsou charakteristické neuvěřitelnou intenzitou hudební výpovědi a soustředěným zaujetím pro prováděnou partituru. Propojení těchto rysů s Mørkovým smyslem pro dramatičnost i poetiku přináší publiku strhující zážitky. 

Truls Mørk vystupuje s nejuznávanějšími orchestry světa, např. s Orchestré de Paris, Berlínskými filharmoniky, Vídeňskými filharmoniky, Concertgebouworkest, Mnichovskými filharmoniky, London Philharmonic Orchestra či orchestrem lipského Gewandhausu. Je stálým hostem severoamerických orchestrů jako například New York Philharmonic, orchestrů ve Filadelfii, Clevelandu, Los Angeles nebo Bostonu. Mørk spolupracuje s významnými dirigenty, mimo jiné např. s Esa-Pekkou Salonenem, Davidem Zinmanem, Manfredem Honeckem, Gustavem Dudamelem, Sirem Simonem Rattlem, Kentem Naganem, Yannickem Nézet-Séguinem nebo Christophem Eschenbachem.

V sezoně 2021/22 jsou v jeho kalendáři vystoupení se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, London Philharmonic Orchestra, Rotterdam Philharmonic, Deutsche Symphonieorchester Berlin Frankfurtským rozhlasovým symfonickým orchestrem, Lucemburským filharmonickým orchestrem a dalšími. Truls Mørk bude rezidenčním umělcem na korejském festivalu Tongyeong, který zahájí Dvořákovým Violoncellovým koncertem h moll pod taktovkou Dalii Stasevské. Mezi další angažmá náleží i provedení Violoncellového koncertu č. 1 Dmitrije Šostakoviče s Kolínským komorním orchestrem pod taktovkou Christophera Poppena nebo recitál s klavíristkou Hie-Yon Choi. 

Jako velký znalec současné hudby premiéroval Truls Mørk více než 30 soudobých skladeb. V sezoně 2019/20 tak zazněla například premiéra violoncellového koncertu Oh Giselle, Remember Me Victorie Borisova-Ollas objednaného Švédským rozhlasovým symfonickým orchestrem, jehož byl Mørk  rezidenčním umělcem. Následovala provedení tohoto díla v Bergenu, Göteborgu. S Liverpool Royal Philharmonic Orchestra jej pak provede v květnu roku 2022. Mezi další premiéry v provedení tohoto vynikajícího violoncellisty patří Violoncellový koncert Esa-Pekky Salonena v koncertní síních Royal Festival Hall a Lincoln Center a na festivalu d’Aix en Provence pod taktovkou samotného skladatele. Salonenův violoncellový koncert pak uvedl v premiéře ve spolupráci s dirigentem Klausem Mäkelä a Oslo Philharmonic. Výčet premiér je skutečně rozsáhlý, jmenujme třeba kompozici K horizontu (Towards the Horizon) od Einojuhani Rautavaary v provedení se Symfonickým orchestrem BBC a pod taktovkou Johna Storgårdsena, Violoncellový koncert Pavla Haase s Vídeňskými filharmoniky a dirigentem Jonathanem Nottem, Koncert pro tři violoncella Krzysztofa Pendereckého se Symfonickým orchestrem NHK a Charlesem Dutoitem nebo Violoncellový koncert Hafliði Hallgrímssona, který objednalo umělecké vedení Oslo Philharmonic a který provedl s Iceland Symphony Orchestra a Skotským komorním orchestrem.

Mørkova diskografie je skutečně impozantní. Nahrává pro Virgin Classics, EMI, Deutsche Grammophon, Ondine, Arte Nova a Chandos. Mnoho z jeho nahrávek obdrželo prestižní ocenění, včetně cen Gramophone, Grammy, Midem a ECHO Klassik. Mezi jeho nahrávkami figuruje CD s Dvořákovým koncertem (Mariss Jansons / Filharmonický orchestr města Osla), violoncellový koncert Benjamina Brittena a Edwarda Elgara (Sir Simon Rattle / Symfonický orchestr města Birminghamu), violoncellový koncert Nikolaje Mlaskovského a Sinfonia Concert Prokofjeva (Paavo Järvi / Symfonický orchestr města Birminghamu), kompozice Henriho Dutilleuxe (Myung-Whun Chung / Francouzský rozhlasový filharmonický orchestr), Carla Philippa Emanuela Bacha (Bernard Labadie / Les Violons du Roy) nebo Haydnovy koncerty (Iona Brown / Norský komorní orchestr), skladbu K horizontu Einojuhani Rautavaary (John Storgårds / Filharmonický orchestr města Helsinek). Vedle koncertantních skladeb nahrál Mørk všechny Bachovy a Brittenovy violoncellové suity. Mezi jeho posledními nahrávkami najdeme Šostakovičovy koncerty (Oslo Philharmonic / Vasily Petrenko), Massenetovu kompozici pro violoncello a orchestr (Orchestre de la Suisse Romande / Neeme Järvi) a koncerty Camille Saint-Saënse (Bergen Philharmonic / Neeme Järvi).

Prvním Mørkovým pedagogem byl jeho otec. Ve studiích pokračoval u Franse Helmersona, Heinricha Schiffa a Natalie Schakowské. Zářnou kariéru zahájil úspěchy v řadě prestižních mezinárodních soutěží jako například Mezinárodní soutěž Petra Iljiče Čajkovského (1982), soutěž Cassado Cello ve Florencii (1983), získal Cenu UNESCO v rámci Evropské rozhlasové soutěže v Bratislavě (1983). Zvítězil i v Naumburgově soutěži v New Yorku (1986).

Truls Mørk - violoncello

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.