L

OK

Středa 16. září, 20.00

Vstupenky není možné aktuálně zakoupit. O zahájení prodeje budeme informovat. Zůstaňte s námi v kontaktu a registrujte se k odběru novinek.

Program

Ferenc Liszt: Preludia, symfonická báseň, S. 97Elias Parish Alvars: Koncert pro harfu a orchestr Es dur, op. 98Leoš Janáček: Taras Bulba, rapsodie pro orchestr

Virtuozita je v hudbě obdivovanou, byť někdy přeceňovanou hodnotou. Franz Liszt, Elias Parish Alvars a Leoš Janáček byli virtuosové každý svým vlastním, zcela odlišným způsobem. Zároveň ale všichni na vysoké úrovni, kterou lze jen těžko přecenit. Všichni tři byli v něčem jedineční a nedostižní. Jejich skladatelská, instrumentální i koncepční výjimečnost představuje výzvu pro společenství zkušených a mladých hudebníků tvořené orchestrem PKF – Prague Philharmonia ve spojení s jeho Orchestrální akademií. Úvodní Preludia jsou třetí symfonickou básní z celkových třinácti, které Franz Liszt zkomponoval. Jeden z nejvlivnějších hudebníků 19. století se představí jako tvůrce žánru symfonické básně i programní hudby a mimořádný tvůrce orchestru. Je dobré si občas připomenout, čím jeho hudba ovlivnila Bedřicha Smetanu a co všechno si od něj vypůjčil Richard Wagner. Harfista Elias P. Alvars se ve své době proslavil především jako vynikající hráč na svůj nástroj a přezdívalo se mu „Liszt harfy“. Důvodem nebyly pouze jeho mimořádné hráčské schopnosti, ale také osobní charisma – navíc oba dva hráli na špičkové nástroje značky Érard. Alvarsův Koncert pro harfu a orchestr Es dur přednese první harfistka České filharmonie a vynikající sólistka Jana Boušková. Rapsodie Taras Bulba patří k vrcholným dílům Leoše Janáčka, Dvořákova přítele i obdivovatele. Toto Janáčkovo dílo se průkazně hlásí k tzv. programní hudbě, kdy výrazové prostředky jsou extrémní a také díky tomu oslovují posluchače takřka s filmovou výmluvností. Vlastenecký příběh kozáckého náčelníka Tarase Bulby je lemovaný smrtí jeho synů a nakonec i jeho vlastní. Nepoddajnost titulního hrdiny ale vede skladbu k patetickému závěru a připomíná nezdolnost lidského ducha.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 21.30

Interpreti

PKF – Prague Philharmonia

Orchestr PKF - Prague Philharmonia založil roku 1994 Jiří Bělohlávek pod názvem Pražská komorní filharmonie jako těleso složené z čerstvých absolventů hudebních škol. Bělohlávek stál v čele orchestru až do roku 2005, kdy jej na tři koncertní sezony vystřídal švýcarský dirigent Kaspar Zehnder. V letech 2008-2016 působil jako její šéfdirigent a umělecký ředitel Jakub Hrůša. Od sezony 2015/2016 stojí v čele orchestru francouzský dirigent Emmanuel Villaume. Stěžejní repertoárovou oblastí je od počátku existence souboru hudba vídeňského klasicismu, která je doplňována skladbami období romantismu a zvláštní koncertní řadou s hudbou 20. století. Za třiadvacet let svého působení se orchestr etabloval jako jedno z nejuznávanějších těles na domácí scéně a pravidelně vystupuje i na zahraničních pódiích. Natočil již více než 80 alb pro přední světová vydavatelství (Deutsche Grammophon, Harmonia Mundi, Decca) a obdržel za ně četná prestižní ocenění. Na počátku roku 2020 orchestr absolvoval třítýdenní evropské turné se světovým tenoristou Jonasem Kaufmannem.

Orchestrální akademie PKF – Prague Philharmonia

Orchestrální akademie PKF – Prague Philharmonia vznikla v roce 2008 jako vůbec první projekt tohoto typu v České republice. Je určena mladým domácím i zahraničním interpretům ve věku od osmnácti do třiceti let, kterým umožňuje získat orchestrální praxi a načerpat zkušenosti od členů renomovaného tělesa. Akademie přijme ročně mezi dvanácti a čtrnácti hudebníky v oborech housle, viola, violoncello, kontrabas, flétna, hoboj, klarinet, lesní roh, trubka, pozoun a bicí nástroje. Členové Orchestrální akademie tak hned na počátku své umělecké dráhy získávají jedinečnou příležitost uplatnění: zapojují se do uměleckých projektů PKF, absolvují koncerty na domácích pódiích i v zahraničí, mají možnost vystoupit v rámci komorních cyklů tělesa a účastnit se nahrávacích projektů pro renomovaná hudební vydavatelství. Stipendijním programem Orchestrální akademie PKF prošli za více než deset let její existence vynikající hráči, mj. houslista Jakub Fišer, violista Ondřej Martinovský či hornistka Kateřina Javůrková.

Marek Šedivý

Dirigent Marek Šedivý vystudoval obor dirigování na Pražské konzervatoři a na hudební fakultě AMU. V sezóně 2012/13 byl na doporučení Jiřího Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company Toronto. V letech 2016–2018 byl šéfdirigentem Slezského divadla v Opavě, dále spolupracoval se Státní operou Praha, Divadlem J. K. Tyla v Plzni a Národním divadlem moravskoslezským Ostrava. Na těchto scénách nastudoval mj. opery Sedlák kavalír (Mascagni), Rusalka (Dvořák), Falstaff (Verdi), Příhody lišky Bystroušky (Janáček) a Bouře (Fibich). V současné době je hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a designovaným hudebním ředitelem Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě od sezóny 2020/2021. Vystupuje na prestižních hudebních festivalech Pražské jaro, Chopinův festival Mariánské Lázně, Dvořákova Praha, Pardubické hudební jaro a Mozartfest Würzburg. V září 2019 debutoval ve Vídni s Tonküstler Orchestra, kde provedl Dvořákovo Requiem.

Jana Boušková

Harfistka Jana Boušková je fenoménem mezinárodní harfové scény. Kromě prvenství v nejprestižnější světové harfové soutěži (USA, 1992) patří mezi její další četná ocenění i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži a v Torneo Internazionale di Musica v Itálii. Vystupuje pravidelně sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích a festivalech. Mezi nejvýznamnější patří její sólové recitály v Alice Tully Hall - Lincoln Center (New York), v Theatre Châtelet v Paříži, ve vídeňském Musikvereinu, na festivalech Pražské jaro a Berliner Festtage. Jako sólistka orchestrů vystoupila v Carnegie Hall v New Yorku, Suntory Hall v Tokiu, v Gewandhausu v Lipsku či Concertgebouw v Amsterdamu. Od září 2019 je profesorkou na prestižní Royal College of Music v Londýně a již od roku 2005 vyučuje i na Královské konzervatoři v Bruselu. Nahrála přes dvě desítky CD pro domácí i zahraniční vydavatelství. Od roku 2005 je sóloharfistkou České filharmonie.

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.