závěrečný koncert
L

OK

Pátek 21. září, 20.00
Cena studentského speciálu se Vám při nákupu objeví až po přihlášení k vašemu zákaznickému účtu. Pokud ještě nejste členem Klubu mladých a chcete čerpat členské výhody, registrujte se!

Program

Antonín Dvořák: Slavnostní zpěv, op. 113, B. 202Antonín Dvořák: Rusalka – Fantazie, suita z opery (arr. Manfred Honeck, orch. Tomáš Ille)Antonín Dvořák: Biblické písně, op. 99, B. 185Johannes Brahms: Symfonie č. 3 F dur, op. 90 

Závěrečný koncert letošní Dvořákovy Prahy patří zároveň i mezi jeho očekávané umělecké vrcholy. Do české metropole se vrátí jeden z nejuznávanějších evropských orchestrů, Staatskapelle Dresden, a pod vedením v Praze dobře známého Manfreda Honecka přednese hudbu dvou blízkých přátel: Antonína Dvořáka a Johannese Brahmse. Vrcholný písňový cyklus českého mistra, Biblické písně, zazní v podání specialistky na Dvořákovu písňovou tvorbu, mezzosopranistky Bernardy Fink. Slavnostní zpěv pak uzavře dvouletý festivalový cyklus Dvořák Collection kantátových a oratorních děl.

  • Dress code: black tie
  • Uzavření sálu: 19.45
  • Konec koncertu: 21.45

Interpreti

Staatskapelle Dresden

Staatskapelle Dresden je jedním z nejstarších orchestrů na světě. Byl založen roku 1548 a v jeho čele se vystřídala plejáda špičkových dirigentských osobností, z nichž jmenujme alespoň Carla Mariu von Webera, Richarda Wagnera, Fritze Reinera nebo Karla Böhma. Více než šedesát let s tělesem úzce spolupracoval Richard Strauss, a to jak v roli dirigenta, tak i skladatele – orchestr uvedl ve světové premiéře řadu jeho děl. Stálým působištěm tělesa je Semperova opera v Drážďanech, kde orchestr každoročně účinkuje v provedení asi dvou set šedesáti operních a baletních představení a padesáti orchestrálních a komorních koncertů. Na svém kontě má také množství nahrávek, z nichž mnohé se setkaly s nadšeným přijetím kritiky. V roce 2007 orchestr získal od Evropské kulturní nadace prestižní ocenění za zásluhy o „uchování světového kulturního dědictví“.

Manfred Honeck

Manfred Honeck patří k nejžádanějším dirigentům své generace. Rakouský rodák vystudoval na Vysoké hudební škole ve Vídni a svou dirigentskou dráhu zahájil jako žák legendárního Claudia Abbada. Na počátku své kariéry působil v Curyšské opeře, byl stálým dirigentem rozhlasového orchestru MDR Sinfonieorchester v Lipsku a šéfdirigentem Filharmonie Oslo. Od roku 2008 působí jako hudební ředitel Pittsburského symfonického orchestru. V letech 2008–2011 a znovu od roku 2013 byl hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie. Dosud spolupracoval s většinou špičkových světových orchestrů jako Gewandhausorchester Leipzig, Staatskapelle Dresden, Royal Concertgebouw Orchestra, London Symphony Orchestra, Orchestre de Paris nebo Vídeňská filharmonie. Věnuje se také operní oblasti – množství jevištních titulů nastudoval mj. v Semperově opeře v Drážďanech, Komické opeře v Berlíně, Théâtre de la Monnaie v Bruselu a Královské opeře v Kodani.

Bernarda Fink

Argentinská mezzosopranistka slovinského původu Bernarda Fink patří k absolutní špičce v oblasti interpretace koncertního repertoáru. Kritikou i posluchači je vysoce oceňována pro svůj oduševnělý projev, uměleckou pokoru a charakteristicky sametovovou, avšak sytou barvu hlasu. Její značně široký repertoár sáhá od mistrů barokní hudby až po autory 20. století. Českému publiku je dobře známá jako výsostná interpretka a popularizátorka písňové tvorby Antonína Dvořáka – mj. i díky výtečné české výslovnosti, již si osvojila během svého někdejšího několikaletého pobytu v Praze patří její dvořákovské kreace k tomu nejlepšímu, s čím se lze v současné době v dané oblasti setkat. Umělkyně také často spolupracuje s českými interprety, např. s Pavel Haas Quartetem (koncerty v Londýně, Amsetrdamu, Haagu a Madridu). Její dosavadní diskografie zahrnuje více než padesát alb, z nichž řada byla oceněna prestižními cenami (mj. Diapason d’Or a Grammy).

Bernarda Fink - mezzosoprán

Slovenský filharmonický sbor

Slovenský filharmonický sbor byl založen roku 1946 jako Smíšený sbor Bratislavského rozhlasu pod vedením dirigenta Ladislava Slováka. V roce 1957 byl organizačně přičleněn ke Slovenské filharmonii a získal svůj dnešní název. Za více než půlstoletí své umělecké činnosti se etabloval jako těleso mimořádných kvalit, o čemž svědčí i spolupráce s renomovanými světovými dirigenty, mezi něž patří Claudio Abbado, Riccardo Chailly, Lorin Maazel, Kurt Masur, Zubin Mehta, Antonio Pedrotti, Helmuth Rilling a mnoho dalších. Kromě pravidelné koncertní činnosti na domácí půdě sbor každoročně absolvuje několik zahraničních zájezdů. Vystoupil již ve většině evropských zemí, ale také v Maroku, Turecku a Japonsku. Spolupracuje s prestižními zahraničními orchestry mj. s Berlínskou, Vídeňskou či Izraelskou filharmonií. Sbor má na svém kontě rovněž rozsáhlou diskografii pro řadu významných vydavatelství (Deutsche Grammophon, Naxos, Decca, Opus, Supraphon aj.).

Jozef Chabroň

Jozef Chabroň vystudoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Od roku 2006 spolupracoval se Slovenským filharmonickým sborem jako asistent hlavní sbormistryně Blanky Juhaňákové a od sezóny 2013/2014 u téhož tělesa působí jako sbormistr. Dosud s ním nastudoval množství děl různých slohových období, mj. Mozartovo Requiem, Haydnovo Stvoření, Mendelssohnovu symfonii Lobgesang, Berliozovo Dětství Ježíšovo, Pucciniho Mši, Szymanowského Stabat mater a Janáčkovu Glagolskou mši. Za dobu svého působení u Slovenského filharmonického sboru spolupracoval s řadou významných dirigentských osobností, mezi něž patří Daniele Gatti, Peter Schreier, Emmanuelle Villaume, Serge Baudo, Friedrich Haider, Petr Altrichter aj. Roku 2011 nastudoval se SFZ pro Operu Zürich Schönbergovu operu Mojžíš a Áron, v sezóně 2015/2016 spolupracoval s Vídeňskou státní operou na inscenacích Chovanština a Boris Godunov P. I. Musorgského.

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.