Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
závěrečný koncert
Pondělí 25. září 2023, 20.00
Brahms 190

Ceny vstupenek

1890 – 690 Kč

Program

Johannes Brahms: Klavírní koncert č. 1 d moll, op. 15Vítězslav Novák: De profundis – symfonická báseň, op. 67Antonín Dvořák: Te Deum, op. 103, B. 176

Sloganem „Sto let je jen začátek“ zve Český rozhlas v roce 2023 na společné oslavy ke 100. výročí od zahájení pravidelného rozhlasového vysílání. Dvořákova Praha v součinnosti s Českým rozhlasem připravila  hudební vyvrcholení těchto oslav, které mají nejen historický, ale i kulturně společenský dosah. Koncert bude živě vysílat stanice Český rozhlas Vltava a přebírají ho partnerské zahraniční rozhlasy sítě Eurorádia (EBU).

Když pětatřicetiletý Johannes Brahms dokončil svůj Klavírní koncert č. 1, jako by tím potvrdil prorocká slova svého rádce a přítele Roberta Schumanna. Ten mladšího kolegu označil za miláčka múz. Především však prorocky prohlásil, že Brahmsovo umění nebude pomalu narůstat, ale zjeví se najednou v plném lesku. První klavírní koncert skutečně ohromí svou naléhavostí i dokonalostí, k níž už není co dodat. Snad jedině ruce a mysli vynikajícího klavíristy a dirigenta, kteří symfonický monument náležitě uchopí a vyšlou ho k publiku v plné kráse. Britský klavírista Paul Lewis, úzce svázaný s londýnskou Wigmore Hall, se proslavil provedením všech pěti Beethovenových koncertů na BBC Proms. Brahms je v podstatě logickým pokračováním tohoto počinu.

Dirigent Petr Popelka energicky formuje současnou tvář Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Po velkolepém závěru řady Brahms 190 se přiblíží také finále celé Dvořákovy Prahy. Z hloubek pokory začne volat symfonická báseň De profundis od Vítězslava Nováka. Bezprostředně na ni naváže slavnostní Te Deum jeho učitele Antonína Dvořáka jako dík za úspěšný festival i nadějné očekávání příštího ročníku.

  • Dress code: black tie
  • Uzavření sálu: 19:50
  • Konec koncertu: 22:00

Interpreti

Český filharmonický sbor Brno a Petr Fiala

Nejen v českém, ale i světovém kontextu představuje Český filharmonický sbor absolutní špičku v oboru sborového umění. Dirigenti, orchestry a sólisté, s nimiž sbor doposud spolupracoval, se o něm vyjadřují v superlativech. Odborná kritika oceňuje zejména jeho kompaktní zvuk a širokou škálu výrazových prostředků. Od svého založení v roce 1990 vystoupil sbor na všech evropských prestižních festivalech a vždy dokázal posluchače uchvátit vysokou profesionalitou a mimořádným hudebním cítěním.


Za úspěchy tělesa stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala (1943). Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU (klavír, kompozice, dirigování), je autorem sta osmdesáti skladeb. Sbormistrovské a dirigentské činnosti se věnuje více než padesát let. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti, v roce 2013 Cenu města Brna v oboru hudba za dlouholetou uměleckou činnost a v roce 2016 Cenu Jihomoravského kraje za významnou reprezentaci Jihomoravského kraje v oblasti kultury.

Druhým sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno je Michael Dvořák.

Sbor se zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Díky své kvalitě absolvuje ročně přes devadesát koncertů doma i v zahraničí. Koncerty Českého filharmonického sboru Brno jsou pravidelně nahrávány předními českými i světovými televizními a rozhlasovými stanicemi. Sbor spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty (například Marc Albrecht, Christian Arming, John Axelrod, Hermann Baumer, Marcus Bosch, Stephan Blunier, Kees Bakels, Jean-Claude Casadesus, Dennis Russel Davies, Christoph Eschenbach, Gabriel Feltz, Ivan Fischer, Lawrence Foster, Justus Frantz, Martin Haselböck, Manfred Honeck, Eliahu Inbal, Marek Janowski, Neeme, Paavo a Kristjan Järvi, Dmitrij Kitajenko, Roman Kofman, Marko Letonja, Nicholas Milton, Zubin Mehta, Ingo Metzmacher, Yannick Nézet-Séguin, Sir Roger Norrington, Jonathan Nott, Mathias Pintscher, Sir Simon Rattle, Helmuth Rilling, Yuri Simonov, Martin Sieghardt, Steven Sloane, Marc Soustrot, Michael Tilson Thomas, Mario Venzago, Ralf Weikert, Simone Young, Petr Altrichter, Jakub Hrůša, Jakub Klecker, Zdeněk Mácal, Tomáš Netopil, Ondrej Lenárd, Petr Popelka, Leoš Svárovský, Vladimír Válek, Juraj Valčuha, Stanislav Vavřínek a mnozí další). Sbor si hluboce cení spolupráce s legendárními uměleckými osobnostmi, jakými byli např. Jiří Bělohlávek, Libor Pešek, Enoch zu Guttenberg, Nikolas Harnoncourt, Sir Charles Mackerras, Kurt Masur, Walter Weller a další.

Český filharmonický sbor Brno je od roku 2015 rezidenčním sborem Opernfestpiele Heidenheim, a opětovaně účinkuje i na dalších významných festivalech – za všechny např. Gstaad Menuhin Festival ve Švýcarsku nebo Grafenegg Festival v Rakousku.

V roce 2023 vystoupí poprvé na Osterfestspiele Salzburg v produkci Tannhäusera (Gewandhausorchester, dirigent Andris Nelsons, v hlavních rolích Jonas Kaufmann a Elina Garanča). Dále sbor čeká v roce opět účinkování na Rheingau Musik festivalu s 2. symfonií G.Mahlera.

Domácí publikum může Český filharmonický sbor Brno pravidelně slyšet na mnoha koncertech v Brně, Praze, Ostravě, Olomouci, Litomyšli, Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Teplících, Zlíně a jinde. Sbor má rozsáhlou diskografii a získal řadu ocenění: V roce 2007 obdržel dvě významné evropské ceny – Echo Klassik za Soubor roku 2007 (provedení Brucknerových motet) a Nahrávka roku 2007 za Lisztovo oratorium Christus. V roce 2008 byla nahrávka skladby Paula von Klenaua Die Weise von Liebe und Tod des Cornetts Christoph Rilke nominována na prestižní dánskou cenu Danish P2 Music Prize v kategorii symfonická nahrávka roku. Nahrávka skladby B. A. Zimmermanna Requiem für einen jungen Dichter získala v roce 2009 cenu německých kritiků – Preis der Deutschen Schallplattenkritik. Ocenění sbírá sbor i na jiných kontinentech - japonský hudebně-kritický časopis Geijutsu Disc Review mu v září 2011 udělil za live nahrávku Dvořákova Requiem prestižní ocenění Tokusen. Český filharmonický sbor Brno je držitelem prestižního ocenění Classic Prague Awards v kategorii Vokální výkon za rok 2019.

Český filharmonický sbor Brno a Petr Fiala

Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k nejvýznamnějším českým orchestrům současnosti. Od sezony 2022/2023 zastává post šéfdirigenta a uměleckého ředitele český dirigent Petr Popelka.  Postu hlavního hostujícího dirigenta se ujal Robert Jindra.


V koncertní sezoně 2022/23 přivítá SOČR mimo jiné vynikající houslisty Franka Petera Zimmermanna a Patricii Kopatchinskou. Pozvání dále přijali klavíristé Jean‑Efflam Bavouzet, Benjamin Grosvenor a Nicolas Hodges, violoncellisté Jean-Guihen Queyras a Daniel Müller‑Schott a dirigenti John Axelrod, Sylvain Cambreling či Jessica Cottis. Unikátní projekt představuje koncertní provedení 1. dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda, který bude pokračovat v dalších dvou sezonách. Titulních rolí se zhostí Michael Weinius a Elisabeth Teige. Z domácích interpretů SOČR přivítá například klavíristy Iva Kahánka a Martina Kasíka, Markétu Cukrovou a Janu Kurucovou či dirigenta Václava Lukse.

Za posledních několik let orchestr spolupracoval s předními českými i zahraničními dirigenty, jakými jsou například Tomáš Netopil, Petr Altrichter, Jakub Hrůša, Cornelius Meister, Alexander Liebreich, Ilan Volkov, Stephan Asbury, Ion Marin, Michał Nesterowicz, Anu Tali nebo Wayne Marshall.

Mezi sólisty, které SOČR doprovázel, nechyběli klavírista Krystian Zimerman, houslisté Leila Josefowicz a Pierre Amoyal, violoncellisté Gautier Capuçon, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg, ale i jazzman Avishai Cohen. Ze zpěváků například Renée Fleming, Elīna Garanča, Asmik Grigorian, José Cura, Juan Diego Flórez, Dmitrij Chvorostovskij nebo Jonas Kaufmann. Z domácích umělců jmenujme Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Tomáše Jamníka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Kateřinu Kněžíkovou, Petra Nekorance nebo Viléma Veverku. Orchestr objednává a pravidelně uvádí skladby předních českých skladatelů současnosti, jakými jsou např. Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Ondřej Štochl nebo Jiří Kadeřábek.

Bohatá je rovněž nahrávací činnost SOČRu. Připomeňme u Supraphonu vydanou janáčkovskou trilogii s dirigentem Tomášem Netopilem. Dvě z těchto nahrávek byly oceněny prestižním časopisem Gramophone jako Editor´s Choice. Jedinečným počinem byla první kompletní nahrávka osmi symfonií Miloslava Kabeláče (Supraphon, 2016) nebo záznam všech klavírních koncertů Bohuslava Martinů (Radioservis, 2016). 150. výročí narození Vítězslava Nováka oslavil SOČR novým albem s klavíristou Janem Bartošem a dirigentem Jakubem Hrůšou (Supraphon, 2020), které v roce 2021 získalo cenu Anděl. Z novější produkce stojí za zmínku pozdní orchestrální díla Bohuslava Martinů s názvy Fresky, Paraboly, Rytiny, natočené s mezinárodně renomovaným dirigentem Tomášem Netopilem (Supraphon, 2021) a dále připravované album u prestižního labelu Hyperion s díly Martinů, Kalabise a Krásy pro cembalo a orchestr se sólistou Mahanem Efahanim a dirigentem Alexanderem Liebreichem.

SOČR svým posluchačům nabízí koncerty v rámci abonentních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina či Anežském klášteře i jednotlivě v DOX+ či ve Studiu 1 Českého rozhlasu. Je častým hostem významných festivalů jako Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka nebo MHF Český Krumlov. SOČR pravidelně hostuje na zahraničních podiích v Evropě a v Japonsku.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Paul Lewis

Paul Lewis je jedním z nejvýznamnějších interpretů středoevropského klavírního repertoáru, jeho vystoupení a nahrávky Beethovena a Schuberta sklízejí všeobecné uznání kritiky. Za své zásluhy v oblasti hudby získal Řád britského impéria a poctivost a hloubka jeho interpretace mu získaly příznivce po celém světě.


O této celosvětové popularitě svědčí i přední orchestry, s nimiž spolupracuje, včetně Berlínské filharmonie, Chicagského symfonického orchestru, Londýnského symfonického orchestru, Filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Symfonického orchestru NHK, Newyorské filharmonie, Losangeleské filharmonie, Královského orchestru Concertgebouw a orchestru lipského Gewandhausu. Díky úzkému vztahu s Bostonským symfonickým orchestrem získal roku 2020 na festivalu v Tangelwoodu titul „Koussevitzky Artist“.

Díky své vrozené slabosti pro Beethovenova se zúčastnil natáčení třídílného dokumentu BBC Being Beethoven a v létě 2022 v Tanglewoodu provedl cyklus všech Beethovenových klavírních koncertů. Tento cyklus pak úváděl po celém světě, mimo jiné s orchestry Orquestra Simfonica Camera Musicae, Melbournským symfonickým orchestrem, Státním symfonickým orchestrem São Paulo a Královskou vlámskou filharmonií. Jako vůbec první klavírista zahrál celý cyklus během jednoho ročníku festivalu BBC Proms 2010.

Kromě mnoha oceněných beethovenovských nahrávek dokládá jeho diskografie u Harmonia Mundi také charakteristickou hloubku přístupu k romantickému repertoáru, např. k Schumannovi, Musorgskému, Brahmsovi a Lisztovi.

V oblasti komorní hudby je pravidelným hostem londýnské Wigmore Hall, kde vystoupil již více než stokrát. Úzce spolupracuje s tenoristou Markem Padmorem na recitálech po celém světě – společně nahráli tři Schubertovy písňové cykly. V letech 2022 až 2024 představí novou koncertní řadu Schubertových klavírních sonát, v jejímž rámci bude na řadě míst po celém světě hrát dokončené sonáty z posledních dvanácti let skladatelova života.

Lewis je jedním z uměleckých ředitelů Midsummer Music, každoročního festivalu komorní hudby, konaného v hrabství Buckinghamshire ve Velké Británii. Je vášnivým zastáncem hudebního vzdělávání, a proto festival nabízí místním školákům vstupenky zdarma. Vedle koncertních vystoupení pořádá také mistrovské kurzy po celém světě. Sám studoval u Joan Havill na Guildhall School v Londýně a poté pokračoval v soukromém studiu u Alfreda Brendela. V roce 2021 se Paul Lewis stal irským občanem.

Ocenění: Královská filharmonická společnost: Instrumentalista roku, dvě ceny Edison, tři ceny Gramophone, Diapason d'Or de l'Annee, South Bank Show Classical Music Award, čestné tituly na univerzitách v Liverpoolu, Edge Hill a Southamptonu, jmenování komandérem Řádu britského impéria (CBE) v rámci Queen's Birthday Honours 2016.

Místa konání recitálů: Royal Festival Hall, Alice Tully, Carnegie Hall, Musikverein, Konzerthaus, Theatre des Champs-Elysées, Concertgebouw, Berlínská filharmonie a Berlínský Konzerthaus.

Festivaly: Tanglewood, Ravinia, Schubertiade, Edinburgh, Salzburg, Lucern.

Paul Lewis - klavír

Petr Popelka

Během pouhých dvou sezón a přes koronavirovou pandemii se Petr Popelka etabloval jako jeden z nejinspirativnějších mladých dirigentů. Od srpna 2020 je šéfdirigentem Norského rozhlasového orchestru (KORK) a od září 2022 se stane šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Je rovněž hlavním hostujícím dirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava.


V sezóně 2021–22 se Petr Popelka vrátí ke spolupráci s NDR Elbphilharmonie Orchester, Dánským národním symfonickým orchestrem, Bergen Philharmonic Orchestra, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Aalborg Symphony Orchestra. Čekají ho debuty s renomovanými orchestry jako Deutsche Radio Philharmonie, Staatskapelle Weimar, Mozarteumorchester Salzburg, Orchestre de Chambre de Lausanne, Sinfonieorchester St. Gallen a Helsingborg Symphony Orchestra. Jeho minulé debuty zahrnovaly spolupráci s orchestry Sächsische Staatskapelle Dresden, Wiener Symphoniker a Arctic Philharmonic a s orchestrem Národního divadla v Praze za účelem uvedení Dvořákovy Rusalky.

Operní angažmá ho zavede do Národního divadla v Praze, kde bude dirigovat nové nastudování Bizetovy Carmen a sérii představení Figarovy svatby W. A. Mozarta. Dále bude dirigovat nové představení v  Semperoper Dresden.

V sezóně 2019-20 zastával Petr Popelka jako vůbec první v historii pozici „Conductor Fellow“ orchestru NDR Elbphilharmonie. Dirigování se začal intenzivněji věnovat od roku 2016 a již o pouhý rok později obdržel cenu Neeme Järviho pro nejlepšího mladého dirigenta Akademie Menuhinova festivalu ve švýcarském Gstaadu. Jeho novou kariérní dráhu podpořilo zejména studium u Vladimira Kiradjieva a Alana Gilberta a formující vliv na rozvoj jeho dirigentského umění měly i mistrovské kurzy u Petera Eötvöse, Jaapa van Zwedena a Johannese Schlaefliho.

Petr Popelka získal své hudební vzdělání jak ve své domovské Praze, tak i ve Freiburgu. V letech 2010 až 2019 byl zástupcem sólo kontrabasisty ve Sächsische Staatskapelle Dresden. Kromě dirigování hraje další významnou roli v uměleckém působení Petra Popelky i jeho skladatelská činnost. 

Simona Šaturová

 „Simona Šaturová, pocházející stejně jako Lucia Popp a Edita Gruberová z Bratislavy, není nic menšího než malý mozartovský zázrak. Zpívá Konstanzi s tak neotřesitelnými koloraturami, procítěnými piany a stylovou dokonalostí, že se až tají dech.” [Der neue Merker]


Simona Šaturová je velmi žádanou interpretkou mozartovských postav a repertoáru období italského belcanta a rovněž renomovanou koncertní pěvkyní. K vrcholům posledních sezon patří uvedení Mozartovy trilogie (Mozart – Da Ponte) v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, v níž zpívala Donnu Annu (Don Giovanni) a debutovala jako Hraběnka Almaviva (Figarova svatba), dále spolupráce s Vídeňskou filharmonií a Herbertem Blomstedtem, Mnichovskou filharmonii a Krzysztofem Urbanskim, Vídeňskými symfoniky a Andrésem Orozco-Estradou, s Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino a Jurajem Valčuhou, s Bostonskými symfoniky a Charlesem Dutoitem na Tanglewood Music Festivalu, s Mozarteumorchester a Riccardo Minasim na Salzburger Festspiele, koncertní turné s Bamberskými symfoniky pod vedením Manfreda Honecka, Jakuba Hrůšy nebo s Orchestre National de Paris a Jukka-Pekka Sarastem. Koncertní a operní produkce ji zavedly do Semperoper v Drážďanech, Theater an der Wien, Opéra de Rouen, Teatro Colón v Buenos Aires, Théâtre du Châtelet v Paříži, Opéra de Monte-Carlo, Opery Frankfurt, athénské koncertní síně Megaron, newyorské Carnegie Hall, Konzerthausu a Musikvereinu ve Vídni, Tonhalle Zürich, Suntory Hall v Tokiu, Herkules-Saal v Mnichově, dále na festivaly v Salcburku, Edinburku nebo Lucernu, a ke spolupráci s dirigenty jako Christoph Eschenbach, Manfred Honeck, Fabio Luisi, Herbert Blomstedt, Ádám Fischer, Iván Fischer, Tomáš Netopil, Tomáš Hanus, Robert Jindra, Emmanuel Villaume, Christopher Hogwood ad. Pěvkyně je velmi oblíbeným hostem Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, Aalto Theater v Essenu a pražského Národního divadla.

Bohatá je také její diskografie. Nahrává pro Supraphon (Martinů, Dvořák, Míča), Sony BMG (Orff, Saint-Saëns), Orfeo (Haydn Arias, oceněno „Editor’s Choice“), Accentus (Beethoven: Symfonie č. 9 s Herbertem Blomstedtem, oceněno International Classical Music Award), Hänssler Classics (Haydn), Nibiru Publishers (Decade – Mozart, Mysliveček, a Rybova Stabat mater, oceněno Diapason d’Or) ad. Nahrávky Hasseho Requiem & Miserere (Carus Verlag) a Mahlerovy Symfonie č. 2 s Christophem Eschenbachem a Philadelphia Orchestra (Ondine) získaly ocenění německých kritiků „Preis der deutschen Schallplatten Kritik“ a Supersonic Award. Pro Slovenský hudební fond natočila písňový cyklus Ad astra Eugena Suchoňa. Zatím poslední nahrávkou je Te Deum Karola Kurpinskeho (s Collegiem 1704 a Václavem Luksem, NIFCCD, 2021).

Simona Šaturová absolvovala bratislavskou konzervatoř, pěvecké vzdělání dále prohlubovala na mistrovských kursech Ileany Cotrubas ve Vídni a u Margreet Honig v Amsterodamu. Je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající pěvecké výkony (Lübeck 2007) a ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce 2001. 

Simona Šaturová - soprán

Jozef Benci

Slovenský basista Jozef Benci absolvoval Konzervatoř a Vysokou školu múzických umění v Bratislavě pod vedením Sergeje Kopčáka. Od roku 2007 pravidelně vystupuje jako sólista Opery SND v Bratislavě a Národního divadla v Praze a také s Českou filharmonií, Slovenskou filharmonií i Filharmonií Brno.


K jeho nejvýraznějším rolím patří Collin v Pucciniho Bohémě, Vodník ve Dvořákově Rusalce, Ferrando ve Verdiho Trubadúrovi, Sarastro v Mozartově Kouzelné flétně nebo Mefisto v Gounodově Faustov nebo Lucifer ve Dvořákově opeře Čert a Káča. Roku 2011 se v Londýně podílel na koncertním provedení Smetanovy Prodané nevěsty v roli Kecala pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Na Bratislavských hudebních slavnostech 2011 vystoupil s vynikajícím ohlasem na společném pěveckém recitálu s Editou Gruberovou. Významné je také jeho koncertní působení v basových partech Janáčka (Glagolská mše), Dvořáka (Stabat Mater, Svatá Ludmila) nebo Verdiho (Requiem).

Dosud vystoupil mj. v České republice, Lucembursku, Francii, Rumunsku, Itálii, Rakousku, Polsku a Německu. V roce 2019 nahrál pro Supraphon CD Ruských romancí. Pro stejný label v roce 2014 ve spolupráci s Tomášem Netopilem a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu basový part Glagolské mše. V červnu 2022 s velkým úspěchem vystoupil jako sólista basového partu Glagolské mše na koncertech orchestru Santa Cecilia pod taktovkou Jakuba Hrůši. Na podzim 2022 se účastnil v roli Krále Hydraota produkce Dvořákovy opery Armida v rámci festivalu v irském Wexfordu.

Jozef Benci - bas

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.