L

OK

Neděle 25. září, 20.00

Ceny vstupenek

2190 — 890 Kč

Program

Antonín Dvořák: Polednice – symfonická báseň, op. 108, B. 196Béla Bartók: Houslový koncert č. 1, Sz. 36Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll, op. 70, B. 141

Epickým hudebním vyprávěním začne poslední koncert Dvořákovy Prahy, aby po přestávce vyvrcholil nejdramatičtějším symfonickým dílem patrona festivalu.

Polednice je druhá ze čtyř symfonických básní, které Dvořák napsal na motivy balad z Erbenovy sbírky Kytice. Strhující rytmus veršů se promítá do hudby s takovou přesvědčivostí a věrností, až posluchačům vyvstávají před očima úryvky všeobecně známého textu. Následující Houslový koncert č. 1 od Bély Bartóka se na rozdíl od Polednice k žádné přímé literární inspiraci nehlásí. Jeho dvoudílná forma přecházející z volného úvodu do dramatu druhé části však dokazuje schopnost hudby vyprávět velké příběhy i bez jediného slova. Program koncertu a tím i celý festival uzavře Dvořákova Symfonie č. 7 d moll: dramatické a vážné dílo, které se svou náladou vymyká snad všemu, co skladatel dříve i později napsal. Velká hudba, u níž není potřeba přemýšlet nad jejími českými kořeny, ale pouze nad univerzální silou její řeči.

Symfonický orchestr Švédského rozhlasu povede vynikající Daniel Harding, houslový part Bartókova koncertu bude hrát Veronika Eberle.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19:55
  • Konec koncertu: 21:45

Interpreti

Symfonický orchestr Švédského rozhlasu

Symfonický orchestr Švédského rozhlasu je znám jako jedno z nejuniverzálnějších evropských těles s širokým, atraktivním repertoárem, které se vyznačuje neutuchajícím úsilím v objevování nových interpretačních možností. Za své výjimečné, všestranné interpretační umění i za spolupráci s předními světovými skladateli, dirigenty a sólisty získal řadu ocenění.

Od roku 2007 je jeho hudebním ředitelem Daniel Harding, který v roce 2018 rovněž působil jako jeho umělecký ředitel. Orchestr se pyšní také tím, že jeho hlavním hostujícím dirigentem je Klaus Mäkelä.  „Tento orchestr má neuvěřitelnou pokoru k hudbě, úžasnou hudební představivost a uměleckou invenci,“ říká Daniel Harding.

Stálým působištěm Symfonického orchestru Švédského rozhlasu je od roku 1979 koncertní sál Švédského rozhlasu Berwaldhallen. Kromě publika v sále oslovuje orchestr mnoho dalších posluchačů prostřednictvím Švédského rozhlasu, internetu a partnerství s EBU. Některé koncerty jsou také přenášeny prostřednictvím webu Berwaldhallen Play a vysílány Švédskou televizí, což nabízí posluchačům další možnosti, jak se co nejvíce přiblížit jednomu z nejlepších světových orchestrů. „Ještě jsem nezažil koncert, na kterém by orchestr nehrál, jako by na tom závisel jeho život,“ říká Daniel Harding. Symfonický orchestr Švédského rozhlasu je rovněž důležitou součástí Baltského festivalu, a to již od jeho založení před dvaceti lety.


Během světové pandemie byl Symfonický orchestr Švédského rozhlasu jedním z mála těles na světě, které nepřestalo hrát. Jeho inovativní, tvůrčí přístup k provozování hudby v této nelehké době pomáhal publiku vyrovnat se se situací, a dokonce se sám stal součástí žhavých aktualit: k jeho originálním projektům v době nepřítomnosti diváků patřilo scénické nastudování Dona Giovanniho, umělecké filmové ztvárnění Wagnerovy symfonické básně Siegfried-Idyll a dojemných Janových pašijí, vše se sólisty světové úrovně pod vedením Daniela Hardinga a v režii Andrewa Staplese.   

Orchestr je pravidelně zván na mezinárodní festivaly a do světových koncertních síní. V sezoně 2018/19 podnikl velké evropské turné s Danielem Hardingem a sólistkami Janine Jansen, Veronikou Eberle a Alinou Ibragimovou. Rovněž absolvoval dva koncerty na festivalu Anima Mundi v Pise, z nichž na jednom zazněla Brucknerova závažná Pátá symfonie a na druhém Brahmsovo Německé requiem se Sborem Švédského rozhlasu. Na podzim 2020 orchestr absolvoval významné evropské turné s Danielem Hardingem, Christianem Gerhaherem, Isabelle Faust a Johannou Wallroth.

K nejúspěšnějším položkám rozsáhlé diskografie orchestru z poslední doby patří ceněné nahrávky Berliozovy Fantastické symfonie, Mahlerovy Páté a Deváté symfonie a Brahmsova Německého requiem, přičemž nahrávka posledně jmenovaného díla byla pořízena ve spolupráci se Sborem Švédského rozhlasu a sólisty Matthiasem Goernem a Christiane Karg pod vedením Daniela Hardinga.

Švédský rozhlas je předním švédským objednavatelem nové hudby, přičemž provádění děl žijících skladatelů je základní součástí poslání orchestru. V poslední době provedl kompozice autorů, jakými jsou např. Thomas Adès, Sally Beamish, Harrison Birtwistle, Victoria Borisova-Ollas, Tobias Broström, Britta Byström, Anders Hillborg, Molly Kien, Esa-Pekka Salonen, Sven-David Sandström a Jörg Widmann.

Symfonický orchestr Švédského rozhlasu získává nové posluchače prostřednictvím koncertů s hudbou z populárních filmů a videoher a pravidelně pořádá objevné projekty s významnými jazzovými, popovými a rockovými hudebníky, často pod vedením Hanse Eka. Orchestr rovněž nabízí koncertní řadu pro mládež.

První rozhlasový orchestr byl založen v roce 1925, ve stejném roce, kdy bylo ve Švédsku zahájeno rozhlasové vysílání. Od té doby jsou koncerty orchestru vysílány Švédským rozhlasem. Během prvních čtyřiceti let své existence orchestr nabýval proměnlivých forem, ale jeho podoba se definitivně ustálila v roce 1965 pod taktovkou jeho vůbec prvního hudebního ředitele Sergiu Celibidacheho. O dva roky později bylo těleso oficiálně pojmenováno Symfonický orchestr Švédského rozhlasu. V následujících desetiletích se pak rozvíjel pod vedením významných dirigentů, jimiž byli v chronologickém pořadí Herbert Blomstedt, Jevgenij Světlanov, Esa-Pekka Salonen a Manfred Honeck.

Symfonický orchestr Švédského rozhlasu

Daniel Harding

Daniel Harding se narodil v Oxfordu. Svou uměleckou dráhu zahájil jako asistent Sira Simona Rattla u City of Birmingham Symphony Orchestra, se nímž v roce 1994 debutoval na profesionální scéně. Poté působil jako asistent Claudia Abbada u Berlínských filharmoniků, s nimiž poprvé vystoupil v roce 1996 na Berlínském festivalu.

Je hudebním a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru Švédského rozhlasu, v letech 2016–2019 byl hudebním ředitelem Orchestre de Paris a v letech 2007–2017 hlavním hostujícím dirigentem Londýnského symfonického orchestru. Je nositelem čestného doživotního titulu Dirigent laureát Mahlerova komorního orchestru. V roce 2018 byl jmenován uměleckým ředitelem festivalu Anima Mundi. V roce 2020 se stal rezidenčním dirigentem Orchestre de la Suisse Romande pro sezony 2021/22 a 2022/23.

Daniel Harding pravidelně hostuje u Vídeňských filharmoniků, amsterdamského Concertgebouw Orchestra, Berlínských filharmoniků, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Drážďanské filharmonie a orchestru Filarmonica della Scala. V roce 2005 zahájil sezonu v milánské La Scale novým nastudováním Idomenea. V roce 2007 se na tuto scénu vrátil s inscenací Salome, rok nato zde dirigoval dvojprogram zahrnující jednoaktovky Modrovousův hrad a Il prigioniero, v roce 2011 pak opery Sedlák kavalír a Komedianti, za jejichž interpretaci získal prestižní cenu hudebních kritiků „Franco Abbiati“. Roku 2013 v La Scale nastudoval Verdiho Falstaffa a naposledy v roce 2018 zřídka uváděnou Schubertovu operu Fierrabras. Na Salcburském festivalu provedl s Vídeňskými filharmoniky Ariadnu na Naxu, Dona Giovanniho a Figarovu svatbu. V Královské opeře Covent Garden dirigoval opery Utahování šroubu a Vojcek, v mnichovské Bavorské státní opeře Únos ze serailu, na festivalu Wiener Festwochen Kouzelnou flétnu a v Divadle na Vídeňce Vojcka. Je rovněž úzce spjat s festivalem v Aix-en-Provence, kde dirigoval nové inscenace oper Così fan tutte, Don Giovanni, Utahování šroubu, La Traviata, Evžen Oněgin a Figarova svatba.


Jeho nahrávky Mahlerovy Desáté symfonie s Vídeňskými filharmoniky a Orffovy kantáty Carmina Burana se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu pro vydavatelství Deutsche Grammophon si vysloužily mimořádný ohlas kritiky. Pro společnost Virgin/EMI nahrál s Mahlerovým komorním orchestrem Mahlerovu Čtvrtou symfonii a s Německou komorní filharmonií Brémy Brahmsovy Symfonie č. 3 a 4. S Londýnským symfonickým orchestrem pořídil nahrávku opery Billy Budd (oceněno cenou Grammy za nejlepší operní nahrávku) a s Mahlerovým komorním orchestrem Dona Giovanniho a Utahování šroubu (oceněno cenami Choc de l'Année 2002, Grand Prix de l'Académie Charles Cros a Gramophone). Se Solveig Kringelborn a Norským komorním orchestrem nahrál díla Witolda Lutosławského a s Ianem Bostridgem a komorním orchestrem Britten Sinfonia skladby Brittenovy (oceněno Choc de L'Annee 1998). Pravidelně spolupracuje s vydavatelstvím Harmonia Mundi – jeho poslední nahrávky The Wagner Project s Matthiasem Goernem a Mahlerova Symfonie č. 9 se Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu zaznamenaly u kritiky obrovský úspěch.

V sezoně 2021/22 koncertuje s Filarmonica della Scala, Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu, Londýnským symfonickým orchestrem, Orchèstre de la Suisse Romande, Orchestre de Paris, Staatskapelle Dresden, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a orchestrem RAI Turín. Jeho angažmá v této sezoně zahrnuje letní festivalové turné s Mahlerovým komorním orchestrem a evropské turné s Concertgebouw Orchestra. V létě 2022 znovu vystoupí s orchestrem Santa Cecilia v Římě a Sinfonia Grange au Lac ve francouzském letovisku Évian.

Danielu Hardingovi v roce 2002 francouzská vláda udělila titul rytíře Řádu umění a literatury a v roce 2017 titul důstojníka téhož řádu. V roce 2012 byl jmenován členem Švédské královské hudební akademie. Harding je rovněž kvalifikovaným leteckým pilotem.

Daniel Harding - dirigent

Veronika Eberle

Výjimečný talent Veroniky Eberle i její interpretační vyrovnanost a vyzrálost oceňuje řada nejlepších světových orchestrů, koncertních síní a festivalů, stejně jako nejvýznamnější dirigenti. Sir Simon Rattle představil v roce 2006 teprve šestnáctiletou houslistku publiku na Velikonočním festivalu v Salcburku. Provedením Beethovenova Houslového koncertu s Berlínskými filharmoniky na sebe mladá interpretka upozornila po celém světě.

Od té doby spolupracovala s Londýnskými symfoniky (Rattle, Haitink), Královským orchestrem Concertgebouw (Holliger), Newyorskou filharmonií (Gilbert), Montrealskými symfoniky (Nagano), Mnichovskou filharmonií a orchestrem Gewandhausu (Langree), Berlínským rozhlasovým orchestrem, (Janowski), Symfonickým orchestrem Hesenského rozhlasu (P. Järvi), Bamberskými symfoniky (Ticciati, Nott), curyšským Tonhalle Orchester (M. Sanderling), orchestrem NHK Symphony (Kout, Stenz, Norrington), Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu (Nézet-Séguin) a Rotterdamskou filharmonií (Rattle, Gaffigan, Nézet-Seguin).


Mezi její nejnovější koncertní úspěchy patří debuty s Filadelfským orchestrem, Sanfranciským symfonickým orchestrem a Philharmonia Orchestra, stejně jako s Evropským komorním orchestrem (Yannick Nézet-Séguin), Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu (Harding), Lucemburskou filharmonií (Manze) a Orchestre National de Lille. Houslistka rovněž absolvovala turné po Austrálii, kde debutovala s Aucklandskou filharmonií, Tasmánským symfonickým orchestrem a Západoaustralským symfonickým orchestrem. Poprvé vystoupila také se Soulskou filharmonií.

V sezoně 2020/21 provedla ve světové premiéře nový Houslový koncert Toshio Hosokawy. Hrála ho jak s Hamburskými filharmoniky (Nagano), tak se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu (Liebrich) a Tonkunstler Orchestra na festivalu v Grafeneggu (Hosokawa). V sezoně 2021/22 ji čeká opětovné vystoupení se Symfonickým orchestrem NHK a Hirošimským symfonickým orchestrem v Japonsku a s Hongkongskou Sinfoniettou. Mezi další vrcholy této koncertní sezony patří vystoupení s Kristiansand Symfoniorkester (Stutzmann), s Orchestra National de pays de la Loire (Fischer), s Württemberským komorním orchestrem Heilbronn a Komorním orchestrem Kolína nad Rýnem (Poppen) a se Symfonickým orchestrem města Barcelona (Equilbey). Projekty komorní hudby zahrnují vystoupení v Elbphilharmonie (Hamburk) s Albanem Gerhardtem a Markusem Beckerem, na festivalu v Ludwigsburgu, kde budou jejími koncertními partnery Anna Prohaska, Alisa Welerstein a Iddo Bar-Shai, a na Festivalu Moritzburg 2021.

Veronika Eberle - housle

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.