Doubravka Součková se narodila v Hodoníně. Absolvovala brněnskou konzervatoř a poté Janáčkovu akademii múzických umění, kde se vzdělávala pod vedením sopranistky Heleny Kaupové a kde v roce 2020 získala titul MgA. Získala ocenění řady soutěží, například Soutěžní přehlídky konzervatoří v Pardubicích, Pěvecké soutěže Olomouc či Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde získala  i několik vedlejších ocenění.

První jevištní zkušenosti získala již během studií. Pro komorní operu JAMU nastudovala například Královnu noci v Mozartově Kouzelné flétně, Chytračku ve stejnojmenné opeře Carla Orffa či Zuzanku v Mozartově Figarově svatbě.

Její debut v profesionálním divadle se odehrál na prknech Národního divadla v Praze, kde se představila jako Jano v opeře Její pastorkyňa Leoše Janáčka. Dále zde ztvárnila Oscara ve Verdiho Maškarním plese, Číšníčka ve Výletech páně Broučkovy Leoše Janáčka, První žínku v Dvořákově Rusalce, Královnu noci v Kouzelné flétně, Zerlinu v Mozartově Donu Giovannim, Frasquitu v Bizetově Carmen a Mladou Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě.

V divadle J. K. Tyla v Plzni vystoupila v roli Ofélie v Thomasově opeře Hamlet, za kterou byla nominována na Cenu Thálie. S touto rolí hostovala také v německém Krefeldu. V Plzni dále zpívala Iliu v Mozartově Idomeneovi, Micaelu a Frasquitu v Bizetově Carmen. V Jihočeském divadle poprvé vystoupila coby Helena Trojská v opeře Mefistofeles Arriga Boita.

Je také pravidelným hostem Národního divadla Brno. Vystupuje zde v Pucciniho opeře Bohéma jako Musetta, v Händelově Alcině jako Morgana a jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně.

V Národním divadle moravskoslezském se představila jako Juliette ve stejnojmenné opeře Bohuslava Martinů a Elinor v opeře Bílý pán Jaroslava Křičky. Obě tyto role jí vynesly nominaci na cenu Jantar.

Věnuje se také staré hudbě. Se souborem Musica Florea vystoupila v roli Bärbchen v uvedení singspielu Vesnický trh Jiřího Antonína Bendy, se souborem Volantes orchestra scénicky uvedla oratorium Il Davide nella Valle di Terebintho Karla Ditterse von Dittersdorfa. Ve spolepráci Collegia 1704 a Národního divadla Brno vznikla inscenace opery Alcina Georga Friedricha Händela, ve které zazpívala Morganu. Za tuto roli byla nominována na cenu Thálie.

K významným počinům sezony 2021/2022 řadí spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava na Mahlerově 4. symfonii.

V sezoně 2022/2023 se představí v hlavní roli Madeleine v operetě Ples v Hotelu Savoy Paula Abrahama na prknech Státní opery v Praze, dále v Národním divadle Brno ztvární roli Nannetty ve Verdiho opeře Falstaff a také v roli Valencies ve Veselé vdově Franze Lehára. Ve spolupráci pokračuje také s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, kde se v únoru roku 2023 představí v roli Eve a Bubikopf ve dvou jednoaktových operách Rozbitý Džbán a Císař Atlandity Viktora Ullmanna. Na prknech Národního divadla v Praze vystoupí ve Dvořákově Armidě coby Siréna. Sezonu zakončí v divadle J. K. Tyla v Plzni inscenací Bernsteinova Candida, jako Cunegonde.

Rudolf Medňanský se narodil v Petřvaldu u Karviné. Po absolvování SPŠ stavební v roce 2002 začal studovat zpěv na JKO v Ostravě. Od roku 2004 započal externí spolupráci se sborem opery NDM v Ostravě, jehož členem se stal v roce 2008. V roce 2010 absolvoval Janáčkovu konzervatoř a gymnázium v Ostravě, kde mimo jiné ztvárnil roli Masina v opeře J. Haydna Lest a láska, která byla uvedena na 35. ročníku MHF Janáčkův Máj. V roce 2016 úspěšně ukončil magisterské studium sólového zpěvu na Ostravské univerzitě v Ostravě pod pedagogickým vedením MgA. Zlatice Chiwanga, Ph.D.

Jako člen Operního studia Fakulty umění OU se představil na několika ročnících MHF Janáčkovy Hukvaldy například v rolích Basilia a Curzia z Mozartovy opery Figarova svatba nebo Komára a Rechtora v opeře Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Na Mezinárodním fóru mladých v polské Bydgoszczi pak ztvárnil roli Gustava v operetě Ohňostroj Paula Burkharda. V Operním studiu Fakulty umění OU také nastudoval role Učitele v opeře Veselohra na mostě Bohuslava Martinů a Florinda v opeře Le donne curiose Ermanna Wolf-Ferrariho. V současnosti je stálým hostem operního souboru SDO, kde působí od sezony 2012/2013. Zde dostal příležitost ztvárnit několik operních, operetních a muzikálových rolí (kníže Yamadori v Pucciniho opeře Madam Butterfly, Spoletta v Pucciniho Tosce, Remendado v Bizetově Carmen, Bardolfo ve Verdiho Falstaffovi, Chester Kingsbury v Kalmánově operetě Arizona Lady, Cascada v Lehárově operetě Veselá vdova, Baron Koloman Zsupán z Varaždína v Kalmánově operetě Hraběnka Marica, První pobuda v  Orffově opeře Chytračka, Otakar v Straussově Cikánském baronovi, Pešek a Mnich v muzikálu Karla Svobody Noc na Karlštejně, Vašek ve Smetanově Prodané nevěstě aj.) V sezoně 2017/2018 započal hostování v Národním divadle moravskoslezském, kde dostal příležitost ztvárnit roli Roderiga ve Verdiho opeře Otello, roli Zbídačeného mužíka (Seedy Lout) v Šostakovičově opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu a roli Toníka ve Smetanových Dvou vdovách. Spolupracoval také s Janáčkovou filharmonií v Ostravě, kde vystoupil na třech koncertech (Vánoční koncert – tenorové sólo v Rybově České mši vánoční, Únorové rozmarné odpoledne – Rodinný cyklus a koncert cyklu Jeunesses Musicales). Od roku 2019 je členem Pražského filharmonického sboru.

Radek Martinec je studentem posledního ročníku pražské Akademie múzických umění ve třídě doc. Heleny Kaupové. Během studia se stal laureátem několika pěveckých soutěží jako Mezinárodní soutěž Antonína Dvořáka, Duškova pěvecká soutěž, Stonavská Barborka nebo Pražský pěvec. Absolvoval uměleckou stáž na Hudební univerzitě Fryderyka Chopina ve Varšavě. Aktivně se účastnil masterclass s českými i zahraničními umělci, k nimž patří např. K. Kněžíková, Z. Klauda, M. Cukrová, J. Rappe. Získává uměleckou praxi v operních projektech, v poslední době například jako Marco z Pucciniho opery Gianni Schicchi v režii E. Rucinské (Teatr Wielki ‒ Opera Narodowa ve Varšavě), nebo Lovec a Hajný v Dvořákově Rusalce (Památník A. Dvořáka ve Vysoké u Příbramě). Na koncertních pódiích získává praxi také v tvorbě kantátové (E. Grieg ‒ Peer Gynt, A. Dvořák ‒ Te Deum) a soudobé hudbě (A. Závodný ‒ Šerosvit).

Pražský komorní sbor vznikl v roce 1990 jako výběrové komorní těleso v rámci Pražského filharmonického sboru. Za vznikem a existencí souboru stojí manažer, bývalý dramaturg České filharmonie a také umělecký ředitel Stuttgartského komorního orchestru PhDr. Antonín Pešek. V roce 1992 došlo k osamostatnění tělesa a již po velmi krátké době se PKS začal prosazovat na mezinárodní scéně. Za tři roky intenzivní koncertní a zájezdové činnosti se sbor propracoval do nejužší evropské sborové špičky, jeho deficitem je poměrně nevelká známost v českém prostředí. Činnost sboru byla z ekonomických důvodů orientována na zahraničí, jeho vystupování na domácí půdě bylo vzácné. Pro profesionální těleso, které za celou dobu své existence nezatížilo veřejné zdroje jedinou dotací, nebyla jiná cesta. Avšak i tato skutečnost přispěla k tomu, že soubor za 16 let práce získal umělecký životopis, který je na české scéně dosti ojedinělý. Má za sebou účinkování na desítkách festivalů – Schleswig-Holstein Musikfestival, Wiener Festwochen, Ludvigsburger Schlossfestspiele, Hamburger Musikfeste, Stuttgarter Musikfest, Wiener Frühlingfestival, Festival van Vlaanderen, Strasbourg Festival, Perth International Arts Festival, Wratislavia Cantans, Festival de Música de Canarias ad.

Je stálým rezidenčním sborem Rossini Opera Festival v italském Pesaru (od 1992 dodnes) a Wexfordského operního festivalu v Irsku (od 1995 dodnes). Podobné postavení má i na Festival Mozart de La Coruňa (od 2004) a na Al Bustan Festival v libanonském Bejrútu (od 2002). Pražský komorní sbor podnikl přes 300 zahraničních koncertních zájezdů a turné téměř do všech zemí Evropy (nejčastěji Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie, Francie, Švýcarsko, Belgie, Nizozemí), první mimoevropskou destinací byla roku 1995 Austrálie (sbor se tam ještě vrátil v letech 1997 a 1999), v témže roce proběhlo první turné po Japonsku s Helmutem Rillingem, následovaly cesty do Izraele (1996, dir. Mehta; 1997, dir. Conde; 1998, a capella; 1999, dir. Schirmer; 2000, dir. Bertini, 2002) a do Libanonu (2002, 2006, 2007). Pražský komorní sbor vystoupil i v hudebně exotičtějších destinacích, jako je Jižní Korea (Daegu, 2006), a operní festival v čínském Macau (2007). S „a capella“ programem PKS v roce 2005 zavítal na turné po Brazílii. Z dalších významných vystoupení PKS je třeba uvést provedení Bachovy h-moll mše na Wiener Festwochen v roce 2000 pod taktovkou Petera Schreiera, koncert pro papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu (listopad 1997), vystoupení v inscenaci Saint-Saënsova Samsona a Dalily na jevišti Hamburské opery s Plácidem Domingem (1996). PKS byl hostem světové výstavy v Seville a operních domů v Ženevě, Florencii, Seville, Antverpách, Hamburku, Monte Carlu, Lutychu, La Coruni, Národního divadla v Praze a Státní opery Praha. Pražský komorní sbor spolu s ČNSO také doprovázel Andreu Bocelliho na jeho evropském turné v letech 2006 a 2007. Vystoupení sboru byla snímána mnoha rozhlasovými a televizními společnostmi, jako je BBC, RTE, ORF, ARD, NDR, WDR, SWR, RAI, Bayerische Rundfunk, Südfunk, Česká televize, Český rozhlas. Pražský komorní sbor spolupracoval s předními světovými orchestry, především s Izrael Philharmonic Orchestra, Izrael Chamber Orchestra, Royal Concertgebouw Orchestra, Českou filharmonií, NDR Orchester Hamburg, Bamberskými symfoniky, WDR Köln, Radio Sinfoniie Stuttgart, Stuttgart Kammerorchester, Tonhalleorchester Zuerich, SDR Orchester, Radiophilharmonie Hannover, Orquesta Sinfonica de Galicia, Orchestre National De Lyon, Orquesta Sinfónica de Madrid, Orchestra della Toscana di Firenze, Orquesta Sinfónica de Castilla y León, Sinfonie Orchester St.Gallen, Orchestra Haydn di Bolzano e Trento a desítky dalších. Z domácích těles PKS spolupracoval nejčastěji kromě zmíněné České filharmonie s Virtuosi di Praga, Pražským komorním orchestrem, Českým komorním orchestrem, PKF, Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, SOČR, ČNSO, souborem Musica Florea a Pražským barokním souborem. Z dirigentů, se kterými se sbor setkal na pódiu, lze jmenovat takové osobnosti jako G. Sinopoli, Z. Mehta, K. Nagano, M. Honeck, L. Slatkin, H. Blomstedt, P. Schreier, H. Rilling, G. Albrecht, R. Palumbo, V. Neumann, R. Norrington, J. Bělohlávek, D. Gatti, G. Bertini, Ch. Eschenbach, J. Nelson, G. Prétre, Y. Abel, S. Bychkov, sir N. Marriner, J. Kout, G. Deloghu, Z Peskó, T. Strugala, C. Rizzi, A. Parrot, G. N. Rožděstvenskij, M. H. Chung, U. Schirmer, M. Zanetti, V. Ashkenazy, Lü Jia, G. Gelmetti, G. Kuhn, G. Ferro, V. Jurowski, D. Jurowski, A. Zedda, D. Renzetti, P. Olmi, R. Frizza, L. Vordoni, E. Oue, T. Netopil, W. Gonnenwein, A. Rasilainen a mnoho dalších. Z dirigentů komorních těles a ze sbormistrů je nutné jmenovat F. Berniuse, E. Ericsona a R. Gandolfiho. Diskografie PKS je na 16 let existence poměrně úctyhodná, zahrnuje více než sto CD, která vznikla za účasti PKS, pro mezinárodní nahrávací společnosti ECM, Orfeo, Discover, Decca, Chandos, Naxos, Ricordi, Pony Canon, Hänssler Classic, ROF, Supraphon, Popron a Panton. Čistě profilových CD natočil sbor 24. Desítky dalších PKS natočil jako živé nahrávky operních představení, podobné množství snímků připadá na spolupráci se sbory a orchestry WDR, NDR a SWR, z nejvýznamnějších například dlouhodobá dvořákovská edice společnosti Orfeo (WDR, dir. G. Albrecht). Poslední přírůstek této edice ‒ nahrávka opery Král a uhlíř ‒ byl v roce 2008 oceněn prestižní mezinárodní cenou MIDEM. Sbor účinkoval a natáčel se sólisty, jako je Plácido Domingo, Juan Diego Floreź, Bernarda Fink, Joyce di Donato, Gregory Kunde, Katia Ricciarelli, Patrizia Ciofi, Vesselina Kasarova, Daniela Barcellona, Andrea Bocelli, Michele Pertusi a další.

Akademický sbor Žerotín vznikl v roce 1880 v Olomouci a záhy po svém vzniku se stal jedním z nejdůležitějších organizátorů národního kulturního života na území Moravy. Pořádal koncerty, operní představení a spolupracoval s předními českými umělci (J. B. Foerster, E. Destinnová aj.), nejvýznamnější však byla spolupráce s A. Dvořákem, který několikrát osobně Žerotín řídil, svěřil mu první české provedení některých svých kantát a dedikoval mu kantátu Svatá Ludmila. Zásluhou činnosti Žerotína vznikla v Olomouci také hudební škola a symfonický orchestr ‒ dnešní Moravská filharmonie.

Repertoár zahrnuje tvorbu všech slohových období, stejně jako úpravy spirituálů, lidových i populárních písní. Od roku 1999 pracuje AS Žerotín při Moravské filharmonii Olomouc, na jejíž abonentních i mimořádných koncertech pravidelně účinkuje při provádění vokálně-instrumentálních děl (např. Mozart: Requiem, Salieri: Requiem, Rossini: Stabat Mater, Britten: St. Nicolas, Gershwin: Porgy and Bess, Orff: Carmina Burana, Dvořák: Stabat Mater, Stravinskij: Žalmová symfonie, Poulenc: Gloria ad.). Kromě mnoha koncertů v České republice vystupoval sbor např. v Belgii, Nizozemí, Německu, Španělsku, Slovensku, Řecku, Itálii nebo Chorvatsku. 

Pavel Koňárek je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v oboru dirigování sboru u Josefa Pančíka a v oboru dirigování orchestru u Jana Zbavitele. V Národním divadle Brno pracuje od roku 1997, nejprve jako asistent sbormistra, od roku 2000 jako sbormistr a v roce 2016 převzal po dlouholetém sbormistrovi Janáčkovy opery Josefu Pančíkovi funkci hlavního sbormistra opery. Se sborem Janáčkovy opery do současnosti nastudoval téměř padesát inscenací a podílel se na přípravě desítek dalších. S Národním divadlem Brno vystupoval nejen v mnoha evropských městech, ale i na turné po Japonsku, v Ománu, v Hongkongu nebo v Šanghaji.

Od roku 1995 je uměleckým vedoucím a sbormistrem Akademického sboru Žerotín při Moravské filharmonii Olomouc. Pod jeho vedením sbor absolvoval okolo tří set koncertů doma i v Evropě, pravidelně účinkuje na renomovaných tuzemských hudebních festivalech, natáčel pro S-W Rundfunk Baden-Baden, firmu Vienna Modern Masters nebo pro Český rozhlas a stal se laureátem několika sborových soutěží.

Pavel Koňárek také působí jako pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde vyučuje obor dirigování sboru a na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci. Je pravidelně zván jako lektor kurzů sborového zpěvu a jako sbormistr spolupracuje s Moravskou filharmonií Olomouc na realizaci nahrávek pro zahraniční partnery.

Stanislav Gallin vystudoval Hudební gymnázium v Petrohradě, AMU v Praze a VŠMU v Bratislavě. Vzdělání si doplnil během studijního pobytu v salcburském Mozarteu a na řadě mistrovských kurzů, mj. u Lazara Bermana. Vystupuje na koncertních pódiích nejen v České republice a v Rusku, ale i v dalších evropských zemích, USA, Asii a Africe. Jako sólista se představil mj. s orchestrem Petrohradské filharmonie, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, PKF – Prague Philharmonia či Bruno Walter Symphony Orchestra. Spolupracuje s dirigenty Tomášem Braunerem, Jackem Martinem Händlerem, Jakubem Hrůšou, Vahanem Mardirossianem, Ondřejem Vrabcem, Peterem Vrábelem aj. Je zakládajícím členem Orbis Tria, které se během roku 2009 zařadilo mezi nejúspěšnější evropské soubory své generace, když se stalo laureátem čtyř mezinárodních soutěží, včetně jedné z nejprestižnějších – International Chamber Music Competition v německém Hamburku. Od roku 2009 působí Gallin na pražské AMU jako odborný asistent na katedře klavírní spolupráce.

Vystudovala obory hra na klavír u prof. Jaroslava Čermáka, hra na cembalo u prof. Rudolfa Zelenky na konzervatoři v Teplicích a sbormistrovství chrámové hudby pod vedením profesorů Jiřího Koláře a Marka Štryncla na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je profesorkou operní korepetice na Pražské konzervatoři a korepetitorkou Pražského filharmonického sboru.

Lenka Navrátilová dlouhodobě spolupracuje s Pražským komorním sborem (PKS), Smíšeným pěveckým sborem ČNSO a je sbormistryní Kühnova smíšeného sboru.Dirigovala koncerty se sborem na festivalech Dvořákova Praha, Musica Holešov, Svatováclavské slavnosti. Sbormistrovsky se podílela na koncertech pro Českou filharmonii, Symfonický orchestr FOK, orchestr Berg, pro Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram, Film music Prague, Prague Proms a koncertech pořádaných v produkci Radia Classic. Připravila také sbor pro operní inscenaci v Národním divadle. V rámci řady samostatných koncertů KSS uvedla několik světových premiér sborových skladeb (M. O. Štědroň, J. R. Dřízal, J. Dvořáček, J. Trtík). Jako zástupce sbormistra Pražského filharmonického sboru působila při koncertních zájezdech v Dohá, Berlíně a na operním festivalu v Sankt Gallen.