Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
Čtvrtek 10. září 2015, 20.00
Opera in Concert

Program

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, KV 527 (poloscénické provedení) 

Žádná jiná ze světových oper nemá tak úzký vztah k české metropoli jako Mozartův Don Giovanni. Partituru díla objednaného po zdejší premiéře Figarovy svatby, která byla úspěšnější než vídeňské uvedení, dokončil skladatel až v Praze. Díky tomu v ní uplatnil aktuální a publiku srozumitelné textové a melodické narážky. První představení opery s podtitulem Potrestaný prostopášník, stupňující kontrast komediálnosti a osudové tragičnosti, se konalo ve Stavovském divadle 29. října 1787 za Mozartova řízení.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 23.10

Interpreti

Freiburger Barockorchester

Freiburger Barockorchester je těleso s 26 kmenovými hudebníky a případnými hosty, které používá dobové historické nástroje a interpretuje zejména starou hudbu. Od roku 1987, kdy soubor vystoupil s barokními díly poprvé, už ovšem postupně rozšířil repertoár i na klasiky, romantiky a novější hudbu, včetně současných kompozic. Často hraje bez dirigenta, veden koncertním mistrem od pultu prvních houslí; větší projekty, a koncertní uvedení opery k nim patří, však dirigentskou taktovku potřebují. Diskografie tělesa obsahuje desítky titulů, mnohé získaly významná ocenění. Jeho krédem je odkrývat v hudbě neznámé hodnoty se stejnou opravdovostí jako předkládat známou hudbu novými způsoby. Renomé, kterého „Freiburští“ při svých cestách po Evropě požívají, dokládá snad nejlépe fakt, že byli v roce 2009 prvním barokním orchestrem, kterému byl svěřen zahajovací večer Salcburského festivalu. 

Johannes Weisser

Mladý norský barytonista Johannes Weisser patří v posledním desetiletí k vyhledávaným mozartovským pěvcům a řadí se mezi často žádané sólisty v barokních operách i při oratorních koncertech. Příležitostně zpívá i v dílech autorů dvacátého století, jako je třeba Benjamin Britten. Titulní roli Mozartovy opery Don Giovanni ztvárnil již na mnoha scénách a koncertních pódiích, včetně festivalu staré hudby v Innsbrucku. S René Jacobsem a Freiburským barokním orchestrem se setkal například v Haydnově oratoriu Stvoření. Je také vynikajícím interpretem komorních koncertních písní.   

Alex Penda

Sopranistka Alex Penda, vlastním jménem Alexandrina Pendačanska, studovala v Sofii a účinkuje v řadě divadel v Evropě a v Americe. Vynikla v Rossiniho operách, mimo jiné v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, v bruselském divadle La Monnaie, v Bavorské státní opeře nebo na Rossiniho festivalu v Pesaru a také v USA. Častěji se věnuje i Mozartovi. Roli Dony Anny zpívala mimo jiné v Lausanne, Lisabonu nebo Houstonu a také v Praze. Její diskografie zahrnuje Rossiniho operu Semiramide a Malou slavnostní mši nebo Haydnovu operu Orlando Paladino. Upozornila na sebe také jako Straussova Salome.

Kühnův smíšený sbor

Kühnův smíšený sbor působí na světové hudební scéně již přes padesát let. Pod vedením Pavla Kühna se zaměřil na uvádění a cappellových děl světového romantismu (Brahms, Schumann, Strauss ad.), věnuje se také oratornímu a kantátovému repertoáru. K jeho častým aktivitám patří rovněž nahrávání filmové hudby a oper i provádění novinek soudobé hudby. Těleso inspirovalo svým účinkováním k tvorbě mnohé autory druhé poloviny 20. století, zejména Bohuslava Martinů, Jana Nováka, Václava Trojana či Luboše Fišera. Sbor spolupracuje s řadou renomovaných orchestrů českých (např. ČF, SOČR) i zahraničních (Tonhalle Orchestra Zürich, Izraelská filharmonie ad.), jeho působení bylo oceněno mnoha mezinárodními oceněními, mj. v Itálii a Maďarsku. Od roku 2014 spolupracuje sbor pod vedením sbormistra Marka Vorlíčka s operou Národního divadla a je pořadatelem vlastní série koncertů v Českém muzeu hudby.

Sunhae Im

Sopranistka Sunhae Im, absolventka uměleckých škol v Soulu a v Karlsruhe, od svého evropského debutu v roce 2000 stihla obecenstvo zaujmout už v řadě mezinárodních projektů, zejména na důležitých operních scénách v Německu a Francii, při vystoupeních s evropskými a předními americkými orchestry i ve spolupráci s berlínskou Akademií staré hudby a dalšími barokními soubory. Nejčastěji je možné ji slyšet v Mozartových, Händelových a Bachových dílech, ale také jako sólistku v Mahlerově 4. symfonii nebo v duchovních skladbách romantiků. Na své první CD nazpívala árie od Rameaua, Pergolesiho a Scarlattiho.      

René Jacobs

Vlámský hudebník René Jacobs byl po léta významným pěvcem, kontratenoristou specializovaným na starou hudbu. Později se však začal věnovat také dirigování a v tomto oboru už dosáhl, zejména s operami, ale také s duchovními skladbami a dalšími díly z období 16.–18. století, stejné mezinárodní proslulosti. Jeho snímek Mozartovy Figarovy svatby se stal podle časopisu Grammophone nejlepší nahrávkou roku 2004 a o rok později byl ověnčen cenou Grammy. S Freiburským barokním orchestrem, jehož je častým hostem, nahrál mimo jiné Mozartovu operu Idomeneo a zasloužil si za ni v roce 2009 Cenu německé kritiky. Jacobs vystupuje i s dalšími významnými orchestry zabývajícími se historicky poučenou interpretací, bývá dramaturgem Festivalu staré hudby v Innsbrucku a vyučuje barokní zpěv na basilejské Schola Cantorum.   

Tareq Nazmi

Basista Tareq Nazmi pochází z Kuvajtu, ale jeho životní a umělecká dráha se odvíjí v Německu, kde studoval na mnichovské vysoké umělecké škole Hochschule für Musik und Theater. Úspěchy, mimo jiné cenu nadace Walter und Charlotte Hamel-Stiftung a titul laureáta ve Spolkové pěvecké soutěži, a následně i první jevištní zkušenosti začal získávat na konci prvního desetiletí tohoto století. Na Šlesvicko-holštýnském festivalu se stal mladý basista již senzací. Zatím je jeho hlavní doménou v opeře i na koncertech hudba vídeňských klasiků a německých romantiků, v menších rolích i díla dalších autorů. Od roku 2012 je členem Bavorské státní opery. 

Brigitte Christensen

Sopranistka Brigitte Christensen se od svého prvního angažmá na přelomu tisíciletí v Innsbrucku dostala do širšího povědomí díky účinkování ve Vídeňské státní opeře a v Semperově opeře v Drážďanech i v divadlech v Itálii a v rodném Norsku. Její repertoár sahá od barokní hudby a mozartovských rolí přes Gildu ve Verdiho Rigolettovi nebo Musettu v Pucciniho Bohémě až po Brittenovy opery Sen noci svatojánské a Peter Grimes. Je také vyhledávanou koncertní pěvkyní, ať už pro Bachova, Händelova a Haydnova duchovní díla, pro hudbu romantiků či pro kantátu Carmina burana Carla Orffa.    

Marcos Fink

Marcos Fink se narodil v Argentině ve slovinské rodně. Byl profesorem zoologie a vedle toho členem různých vokálních seskupení, ale pro sólovou pěveckou kariéru se rozhodl až ve svých pětatřiceti v polovině 80. let.  Po soustavném studiu v Londýně debutoval v roce 1990 na operní scéně v Salcburku a od té doby se objevuje v řadě produkcí v evropských divadlech a na koncertních pódiích, převážně v repertoáru mozartovského okruhu. Jeho záběr zasahuje i do barokní hudby k Händelovu Mesiáši nebo Bachovým kantátám, ale na druhou stranu také k písním romantiků. Věnuje se rovněž propagaci slovinské hudby. 

Jeremy Ovenden

Anglický tenorista Jeremy Ovenden patří k nejlepším mozartovským pěvcům své generace. Od studií na londýnské Royal College of Music, kde byl finalistou soutěže o Cenu Kathleen Ferrier, už spolupracoval s řadou známých dirigentů, zejména umělců vynikajících v poučené interpretaci hudby starších období.  Zpívá vedle Mozarta také hlavní role v Händelových a Monteverdiho operách, spolupracuje na provedeních Haydnova Stvoření a dalších oratorií, včetně Brittenova Válečného rekviem. V roce 2004 debutoval v milánské Scale, opakovaně se vrací i na další italské scény, do Berlínské státní opery, do divadla La Monnaie v Bruselu a samozřejmě i do londýnské Covent Garden.

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.