Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
závěrečný koncert
Sobota 24. září 2016, 20.00
Světové orchestry

Program

Gioacchino Rossini: Předehra k opeře PopelkaPetr Iljič Čajkovskij: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll, op. 64  

Závěrečný koncert festivalu přináší mimořádně atraktivní program ve hvězdné interpretaci. Spojení Čajkovského efektní hudby s italským temperamentem proslulého tělesa Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia a jeho šéfdirigenta Antonia Pappana bude skvělou tečkou letošního ročníku Dvořákovy Prahy.

  • Dress code: black tie
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 22.00

Interpreti

Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia

Orchestr je tělesem s dlouhou tradicí. Byl založen v Římě roku 1908 jako první italský soubor určený výlučně k provozování symfonického repertoáru. Jeho prvním šéfdirigentem byl proslulý Bernardino Molinari, který stál v čele tělesa až do roku 1944. Orchestr uvedl ve světové premiéře řadu významných hudebních děl 20. století, mj. Respighiho Římské fontány a Římské pínie. Za více než sto let své existence spolupracoval s nejvýznamnějšími světovými dirigenty včetně Artura Toscaniniho, Wilhelma Furtwänglera, Herberta von Karajana, George Soltiho, Carlose Kleibera, Claudia Abbada či Riccarda Mutiho. V letech 1983–1990 byl jeho čestným prezidentem Leonard Bernstein. Orchestr vystupuje na prestižních světových pódiích, jakými jsou např. vídeňský Musikverein, Concertgebouw v Amsterdamu, Royal Albert Hall v Londýně, Pleyelův sál v Paříži nebo Suntory Hall v Tokiu. Rozsáhlá diskografie orchestru zahrnuje řadu vysoce oceňovaných nahrávek, z nichž jmenujme alespoň Verdiho Requiem, Pucciniho Madam Butterfly, Rossiniho Stabat mater nebo Brittenovo Válečné requiem

Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia

Antonio Pappano

Britský dirigent italského původu Antonio Pappano patří k nejžádanějším dirigentům současnosti. Narodil se v Londýně, ale ve třinácti letech se s rodiči přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval v studiích dirigování, hry na klavír a kompozice. Práce korepetitora mu brzy dopomohla k angažmá na mnoha významných operních scénách, mj. v New York City Opera, Gran Teatro del Liceu v Barceloně, Frankfurtské opeře a Lyric Opera v Chicagu. Na Bayreuthských hudebních slavnostech se stal asistentem Daniela Barenboima. Velkou pozornost na sebe upoutal roku 1993, když ve vídeňské Státní opeře na poslední chvíli nahradil Christopha von Dohnányiho v nové inscenaci Wagnerova Siegfrieda. Pappano pravidelně diriguje nejvýznamnější světové orchestry, mj. Londýnský symfonický orchestr, Vídeňské filharmoniky nebo amsterdamský Royal Concertgebouw Orchestra. Od roku 2002 je hudebním ředitelem londýnské Královské opery a od roku 2005 stojí v čele Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Na svém kontě má rovněž množství nahrávek ověnčených mnoha prestižními cenami. 

Antonio Pappano - dirigent

Gil Shaham

Americký houslista Gil Shaham patří ve svém oboru k absolutní světové špičce. Své vynikající renomé si získal především díky kombinaci technicky bezchybné hry a vřelého, oduševnělého přednesu. Houslovou hru studoval od sedmi let a již o tři roky později debutoval jako sólista pod taktovkou Zubina Mehty s Izraelskou filharmonií. Postupně studoval na několika hudebních školách včetně proslulé Juilliard School v New Yorku. Během své dosavadní kariéry vystoupil prakticky se všemi nejvýznamnějšími světovými orchestry a získal množství prestižních mezinárodních ocenění včetně Grammy Award. Intenzivně se věnuje také nahrávací činnosti: dosud realizoval více než třicet alb, mezi něž patří zejména významné houslové koncerty světového repertoáru včetně Vivaldiho Čtvera ročních dob či Bachovy sonáty a partity pro sólové housle. Shaham se pražskému publiku představil s velkým úspěchem již v letech 2009 a 2015 v rámci festivalu Struny podzimu. Hraje na jeden z nejvzácnějších nástrojů z dílny Antonia Stradivariho, Comtesse de Polignac z roku 1699.

Gil Shaham - housle

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.