Nacházíte se v archivu Přejít na aktuální program
Sobota 23. září 2023, 20.00
Akademický cyklus

Vstupenky na tento koncert lze zakoupit on-line, ve vstupenkovém centru v Rudolfinu nebo v Betlémské kapli (platba pouze v hotovosti).

Ceny vstupenek

790 – 590 Kč

Program

Johann Sebastian Bach: Taneční suita pro smyčce (úprava pro smyčcový orchestr Dmitry Sitkovetsky)Felix Mendelssohn–Bartholdy: Koncert pro klavír, housle a smyčce d moll, MWV 04Petr Iljič Čajkovskij / Jakov Jakoulov: Roční doby, op. 37a & Čtyři cherubínské písně pro smyčcový orchestrErnő Dohnányi: Serenáda C dur, op. 10 (úprava pro smyčcový orchestr Dmitry Sitkovetsky)

Vzhledem k náhlé zdravotní indispozici klavíristy Jana Bartoše se v Mendelssohnově Koncertu pro klavír, housle a smyčce d moll představí Ivo Kahánek.

Přehlídka hudebních tradic i současnosti, propojení západu s východem a především živý temperament na pódiu. To vše přináší koncert komorního orchestru New European Strings. Houslista a dirigent Dmitry Sitkovetsky jako by jeho založením dával najevo, že mu nestačí vystoupení s Akademií sv. Martina v polích či orchestrem London Philharmonic, ale že cítí potřebu pracovat ještě s vlastním tělesem. Nové evropské smyčce v sobě nesou ducha univerzálních schopností a rozhledu svého zakladatele.

První část jejich koncertu připomene Taneční suitou G dur jeden z pilířů evropské hudby, Johanna Sebastiana Bacha. Lyrický melodik Felix Mendelssohn-Bartholdy přispěje Koncertem pro klavír, housle a smyčce. Jeho dílo je ale zároveň dokladem, že právě Mendelssohnovou zásluhou se Bachova takřka zapomenutá hudba vrátila na koncertní pódia. Ve druhé polovině koncertu se rozezní odkaz na starou duchovní hudbu ve Čtyřech cherubínských písních Jakova Jakoulova a vše završí vtipná a energická Serenáda od Ernöho Dohnányiho

  • Dress code: dark suit

Interpreti

New European Strings

Komorní orchestr New European Strings založil v roce 1990 na Korsholm festivalu ve Finsku houslista Dmitry Sitkovetsky, který pak po dobu deseti let působil jako jeho umělecký ředitel. Těleso sdružuje nejuznávanější hráče na smyčcové nástroje ze špičkových evropských souborů. Podnikají turné po celé Evropě. Nahrávka Sitkovetského transkripce Goldbergovských variací J. S. Bacha (BWV 988) pro smyčcový orchestr, která vyšla v létě 1995 u vydavatelství Nonesuch Records, se setkala s nadšeným ohlasem kritiky. V únoru 1997 soubor absolvoval první turné po Spojených státech, kde vystoupil ve čtrnácti městech od Los Angeles po New York. List The New Yorker v recenzi zmíněné nahrávky napsal: „Komorní orchestr New European Strings spojuje interpretační procítěnost s bezchybnou technikou; i zapřisáhlí puristé uslyší kontrapunktické finesy, které mohou hráči na klávesové nástroje pouze naznačit.“

Dmitry Sitkovetsky

Dmitry Sitkovetsky, renesanční člověk nadaný mimořádnými tvůrčími schopnostmi, je po celém světě uznáván jako osobnost, která významně ovlivnila veškeré aspekty hudebního života. Během své více než čtyřicetileté umělecké dráhy realizoval množství nahrávek, je oceňován jako houslista, dirigent, skladatel, aranžér, popularizátor a vykladač hudby. V uměleckých kruzích zaujímá úctyhodné postavení výjimečné individuality.


Jako houslista a/nebo hostující dirigent Sitkovetsky v sezoně 2022–2023 hojně koncertuje po celé Evropě a Severní Americe. Účinkuje na Mezinárodním festivalu komorní hudby v Jeruzalémě a diriguje soubor Israel Jerusalem Camerata v Izraeli; hraje na Festivalu komorní hudby v Guadalajaře a diriguje soubor Orquesta Sinfónica Nacional v Mexiku; vystupuje na koncertech v Berlíně, Mexico City, Bukurešti, Havaně, Istanbulu, Baku a Sofii. Je rovněž předsedou poroty Mezinárodní houslové soutěže George Enescu v Rumunsku a členem poroty Mezinárodní houslové soutěže Fritze Kreislera v Rakousku a Concours Musical International de Montréal v Kanadě. V létě 2023 vystoupí v jubilejní 30. sezoně Verbier Festivalu.

Letošní koncertní sezona je jeho dvacátá a zároveň poslední v roli hudebního ředitele Greensboro Symphony Orchestra v Severní Karolíně. Během uplynulých dvou desetiletí v čele tohoto orchestru Siktovetsky zorganizoval více než sto dvacet různých orchestrálních programů od Bacha po Brubecka se sólisty světové úrovně. Mezi jeho četné úspěchy patří vytvoření komorní řady „Rice Toyota Presents Sitkovetsky & Friends“, odborné poradenství při největší instalaci audiosystému Meyer Sound v USA (v novém centru Steven Tanger Center for the Performing Arts s kapacitou 3000 míst), stejně jako objednávky nových významných děl soudobých skladatelů, jako jsou např. Jakov Jakoulov a Mark Engebretson. V sezoně 2022–2023 bude Sitkovetsky hlavním interpretem šesti koncertů „Masterworks“ ve spolupráci s uznávanými sólisty, mezi něž patří Michelle Cann, Sergej Antonov, James Ehnes, Trio Zimbalist a Branford Marsalis.

Sitkovetsky se rovněž může těšit z úspěšně se rozvíjející dirigentské kariéry. Spolupracoval mj s Academy of St Martin In The Fields, Dallas Symphony, London Philharmonic, Orchestre de chambre de Paris, Lucernským symfonickým orchestrem, Orchestra della Toscana, Královským filharmonickým orchestrem, Sanfranciským symfonickým orchestrem, Šanghajským symfonickým orchestrem, Tokijským metropolitním orchestrem, Japan Century Symphony a dalšími. V roce 1990 založil komorní orchestr New European Strings, sdružující nejvýznamnější hráče na smyčcové nástroje ze špičkových evropských těles, kteří pocházejí z ruského i západního hudebního prostředí (jako odraz jeho vlastních životních osudů). Od roku 2003 Sitkovetsky působí jako hudební ředitel Greensboro Symphony Orchestra v Severní Karolíně, k němuž přivedl takové sólisty, jako jsou Emmanuel Ax, Jefim Bronfman, Garrick Ohlsson a Pinchas Zukerman. Renomé si získal jako umělecký vedoucí souboru Orquesta Sinfónica de Castilla y Leon (rezidenční umělec 2006–2009), v Ruském státním symfonickém orchestru Jevgenije Světlanova (hlavní hostující dirigent 2002–2005) a v Ulster Orchestra (hlavní dirigent a umělecký poradce 1996–2001).

V roce 2019 vydal pro značku Melodia recitálové album, nahrané s vítězem Čajkovského soutěže Lukasem Geniušasem, s programem koncipovaným jako pocta legendární dvojici Fritz Kreisler a Sergej Rachmaninov. Sitkovetského slavnou houslovou kariéru dokumentuje rozsáhlá diskografie, čítající více než 40 nahrávek, která odráží ohromnou šíři jeho repertoáru. Mezi jeho dosavadní kolegy v nahrávacích studiích patří takové orchestry jako London Symphony, Philharmonia Orchestra a Royal Concertgebouw Orchestra. Spolupracoval s legendárními mistry taktovky, jakými jsou Sir Colin Davis, Mariss Jansons, Sir Neville Marriner a Yehudi Menuhin. Jako sólista vystupoval s předními světovými orchestry – mj. s Berlínskou filharmonií, Chicagským symfonickým orchestrem, Clevelandským orchestrem, Losangeleskou filharmonií, Lipským symfonickým orchestrem, Newyorskou filharmonií, Symfonickým orchestrem NHK a Filadelfským orchestrem.

Vzhledem k jedinečné schopnosti proměnit jakýkoli projekt ve vysoce očekávanou uměleckou událost byl Sitkovetsky přizván k vytvoření, rozvoji a vedení řady festivalů včetně Korsholm Music Festival ve Finsku (1983–1993 a 2002), Mezinárodního hudebního festivalu v Seattlu (1992–1997), Silk Route of Music v Ázerbájdžánu (1999) a Festival del Sole v Toskánsku (2003–2006). Během svého působení u Korsholm Music Festival hostil jako rezidenční skladatele Alfreda Schnittkeho, Krszystofa Pendereckého či Rodiona Ščedrina a vystoupil zde s takovými osobnostmi, jako jsou Martha Argerich, Vladimir Ashkenazy, Evgeny Kissin, Mischa Maisky a další.

Sitkovetsky je rovněž velmi žádaný jako člen poroty, hudební expert a pedagog. V poslední době působil jako porotce na Mezinárodní houslové soutěži v Indianapolis, Concours Musical International de Montréal, Mezinárodní Čajkovského soutěži a houslové soutěži Enescu. K dalším významným událostem patří Sitkovetského debutová přednáška na TEDx s názvem The Power of Curiosity, vydání jeho první knihy Dmitry Sitkovetsky: Dialogy a série rozhovorů „It Ain't Necessarily So“ pro Medici.tv.

Jméno Dmitry Sitkovetsky se stalo synonymem pro umění transkripce. Jeho kultovní úpravy Bachových Goldbergovských variací (pro orchestr a pro smyčcové trio) žijí vlastním životem: jsou pravidelně uváděny na koncertních pódiích a mnoho předních současných interpretů pořídilo jejich nahrávky. Po tomto nebývalém úspěchu Sitkovetsky pokračoval v úpravách více než šedesáti děl významných autorů, jakými jsou Bartók, Beethoven, Brahms, Haydn, Schnittke a Šostakovič. V roce 2015 představil svou transkripci Stravinského baletu Polibek víly, kterou si objednal Orpheus Chamber Orchestra a kterou v Carnegie Hall premiéroval Augustin Hadelich. V sezoně 2017–2018 proběhly úspěšné premiéry nového multižánrového/multimediálního díla Ďábel, voják a housle (inspirovaného Stravinského Pohádkou o vojákovi), které bylo po celém Rusku zcela vyprodáno. V létě 2018 se uskutečnila světová premiéra Sitkovetského transkripce Sarasateho Navarrské fantazie, která vznikla na objednávku festivalu ve Verbieru. Tento koncert – u příležitosti 25. výročí festivalu – byl prostřednictvím Medici.tv živě přenášen do celého světa. Vystoupila v něm hvězdná sestava hudebníků: Lisa Batiashvili, Leonidas Kavakos, Mischa Maisky, Vadim Repin, Maxim Vengerov, Tabea Zimmermann a Pinchas Zukerman – a rovněž i sám Dmitry Sitkovetsky. Jeho zatím poslední transkripce Bukovinské písně / Preludia Leonida Desjatnikova, kterou orchestr New European Strings zahrál online během pandemie a která oslovila více než 250 000 posluchačů, je nyní velmi žádaná a byla provedena v Bukurešti, Oviedu, Lublani, Baku, Korsholmu a Jeruzalémě.

Dmitry Sitkovetsky - dirigent, housle

Ivo Kahánek

Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si Ivo Kahánek získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace. Svůj dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v romantickém repertoáru. V cizině je rovněž pokládán za specialistu na interpretaci české hudby.

V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a již předtím získal ocenění v mnoha významných kláních u nás i v cizině (Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem, Mezinárodní soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, Concertino Praga aj.).


Po úspěšných debutech na festivalu Beethovenfest v Bonnu a na Pražském jaru obdržel pozvání od Symfonického orchestru BBC k vystoupení na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall. Tam v srpnu 2007 pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č.4 Inkantace Bohuslava Martinů, živě přenášený televizí a rádiem BBC i českou stanicí Vltava. Tento kritikou oceněný debut nabízí německé vydavatelství Deutsche Grammophon jako digitální download. Není divu, že si Ivo Kahánka vybral Sir Simon Rattle ke dvěma vystoupením s Berlínskou filharmonií v listopadu 2014. Následoval nadšený ohlas odborné kritiky i široké veřejnosti. Mladý klavírista se stal po Rudolfu Firkušném teprve druhým českým pianistou v historii, jenž vystoupil s tímto světoznámým tělesem. Kromě toho spolupracuje Ivo Kahánek pravidelně s Českou filharmonií a má za sebou úspěšná vystoupení s Mahler Chamber Orchestra, Wiener Symphoniker, BBC Scottish Symphony Orchestra Glasgow, Essener Philharmoniker, Orchestrem WDR Kolín nad Rýnem, Curyšským komorním orchestrem, Symfonickým orchestrem Hlavního města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno a mnoha jinými. Z dalších významných umělců, s nimiž spolupracoval, jmenujme alespoň dirigenty Semyona Bychkova, Johna Eliota Gardinera, Jakuba Hrůšu, Andrése Orozco-Estradu, Rafaela Payareho, Pinchase Steinberga, Vladimira Ashkenazyho, Tomáše Netopila, Andreje Borejka, Libora Peška či Zdeňka Mácala, houslistu Daniela Hopea, violoncellistku Alissu Weilerstein, violistu Paula Neubauera, Pavel Haas Quartet, Tetzlaff Quartet, sopranistku Martinu Jankovou či tenoristu Pavla Černocha. V roce 2018 se stal držitelem ceny Classic Prague Award za sólistický výkon roku.

Ivo Kahánek podepsal v roce 2007 exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon Music a od té doby nahrál celkem patnáct CD s díly Fryderyka Chopina, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana Francaixe, Jacquesa Iberta aj. Za nahrávku Klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů za doprovodu Bamberger Symphoniker pod taktovkou Jakuba Hrůši získal prestižní ocenění BBC Music Magazine Award a toto CD obdrželo i další významná ocenění ‒ nahrávku měsíce BBC Music Magazine, Choix de Classique HD, nahrávku týdne BBC Radio 3, Cenu Anděl v kategorii Klasika a bylo také nominováno na mezinárodní cenu ICMA. Za album Písní Bohuslava Martinů s Martinou Jankovou a Tomášem Králem je Ivo rovněž držitelem ceněné Zlaté ladičky (Diapason d’Or francouzského odborného časopisu Diapason) a výběrů měsíce v časopisech Opernwelt a Opera News. Jeho zatím posledním výrazným nahrávacím počinem je nahrávka kompletního klavírního díla Antonína Dvořáka na 4 CD, která byla na sklonku roku 2021 rovněž nominována na ICMA, obdržela nejvyšší hodnocení v časopisech Gramophone a Diapason a stejně jako předchozí deska získala Cenu Anděl v kategorii Klasika. Kromě toho natáčí pro Český rozhlas, Českou televizi a stanici Mezzo.

Ivo Kahánek je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Akademie múzických umění v Praze. Má za sebou také studijní stáž na londýnské Guildhall School of Music and Drama a mistrovské kurzy pod vedením Karl-Heinze Kämmerlinga, Christiana Zachariase, Alicie de Larrocha, Imogen Cooper, Petera Frankla a dalších osobností. V současnosti působí jako docent na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze a vede mistrovské kurzy klavíru v rámci Letní hudební akademie v Kroměříži a Klavírních kurzů Pražské konzervatoře.

Zdroj: Kateřina Motlová

Ivo Kahánek - klavír

Betlémská kaple – aula ČVUT

Betlémská kaple byla založena roku 1391 pro česká kázání. Založení kaple byl významný čin, o čemž svědčí účast pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna i zájem krále Václava IV. V letech 1402–1413, kdy zde kázal mistr Jan Hus, získalo místo značnou oblibu. V roce 1786 byla stavba z větší části zbourána, v 50. letech 20. století však byla postavena replika původní podoby s použitím zachovaných fragmentů zdiva. Od roku 1962 je Betlémská kaple národní kulturní památkou, její prostory dnes slouží jako slavnostní aula ČVUT a místo pro konání kulturních a jiných akcí.

Zdroj informací z oficiálního turistického portálu města Praha.