Sobota 15. září, 20.00
Cena studentského speciálu se Vám při nákupu objeví až po přihlášení k vašemu zákaznickému účtu. Pokud ještě nejste členem Klubu mladých a chcete čerpat členské výhody, registrujte se!

Program

Antonín Dvořák: Svatá Ludmila, op. 71, B. 144

Dvořákova Praha věnuje stému výročí založení Československé republiky uvedení mistrova oratoria Svatá Ludmila, které v sobě sjednocuje křesťanskou symboliku i rovinu vlastenectví, tedy dva momenty, které měly pro skladatelův duchovní svět zásadní význam. Interpretace se proto zcela logicky ujme náš přední orchestr Česká filharmonie s Pražským filharmonickým sborem pod vedením Jakuba Hrůši, sólové party jsou svěřeny předním českým a slovenský sólistům.

Světová premiéra oratoria Svatá Ludmila proběhla v říjnu 1886 na hudebním festivalu v Leedsu, který si po Dvořákově triumfu s oratoriem Stabat Mater skladbu „s biblickým námětem“ objednal. Mistr objednávku přijal, trval však na tématu z české historie a to si také prosadil. Libreto inspirované životem jedné z nejvýznamnějších českých světic, sv. Ludmily, vytvořil na Dvořákovu žádost přední český básník Jaroslav Vrchlický. Na oratoriu Svatá Ludmila si Dvořák mimořádně zakládal a práci na něm věnoval maximální úsilí. Patří k nejrozsáhlejším autorovým dílům jak co do délky, tak z hlediska velikosti vokálně instrumentálního aparátu. Vyznačuje se mimořádnou melodickou invencí, bohatou polyfonickou prací a zvukovou krásou.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.45
  • Konec koncertu: 23.30

Interpreti

Kateřina Kněžíková

Sopranistka Kateřina Kněžíková je jednou z nejvýraznějších osobností mladé generace českých interpretů na poli operního i koncertního repertoáru. Vystudovala Akademii múzických umění v Praze a je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Od roku 2006 je členkou souboru Opery Národního divadla, na jehož jevištích ztvárnila mj. Mozartovu Zuzanku (Figarova svatba), Myslivečkovu Aristeu (L´Olimpiade) nebo Dvořákovu Terinku (Jakobín). Hostuje i na dalších českých a zahraničních operních scénách (Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, Opéra Royal de Versailles či Theatre Royal de La Monnaie). Spolupracuje s významnými dirigenty (Serge Baudo, Manfred Honeck, Tomáš Netopil aj.) a hudebními tělesy (mj. BBC Symphony orchestra, Collegium 1704, Česká filharmonie). Spolu s Jiřím Bělohlávkem natočila novou oficiální verzi české státní hymny.

Kateřina Kněžíková - soprán

Alena Kropáčková

Mezzosopranistka Alena Kropáčková vystudovala zpěv na konzervatoři a VŠMU v Bratislavě, absolvovala soukromé kurzy u P. Dvorského. Již během studia získala mnohá ocenění na pěveckých soutěžích doma i v zahraničí. Jako sólistka vystupovala s Jihočeskou filharmonií, Státní filharmonií Košice, Bruno Walter Symphony Orchestra, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu a dalšími pod vedením renomovaných dirigentů. V roce 2013 debutovala jako Olga v Evženu Oněginovi ve Státní opeře Banská Bystrica, poté ztvárnila další role, např. Guvernantku v Čajkovského Pikové dámě v SND v Bratislavě, postavu Beppeho v opeře P. Mascagniho L´Amico Fritz v SO Banská Bystrica a vystoupila se SOSR v Japonsku. V roce 2016 se českému publiku představila na mezinárodním festivalu v Českém Krumlově, v roce 2017 ztvárnila Ciescu v Pucciniho jednoaktovce Gianni Schicchi v SND v Bratislavě a vystoupila v Žilině pod taktovkou Nicoly Giulianiho v Rossiniho Stabat Mater.  V nové sezoně SND se představí v postavě Loly (Mascagni: Sedlák kavalír) a v rámci projektu „Otevřená opera“ ztvární postavu Marianny v Rossiniho Il signor Bruschino.

Alena Kropáčková - mezzosoprán

Richard Samek

Richard Samek se narodil v Třebíči. Je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Po zakončení studia soukromě studoval u Natalie Romanové. V roce 2006 debutoval na jevišti Národního divadla v Brně. V současné době je stálým hostem operního souboru Národního divadla a vystupuje v rolích jako Rodolfo (La Bohéme), Ismael (Nabucco), Cassio (Otello) nebo Princ (Rusalka). Pravidelně vystupuje na českých i mezinárodních scénách, hostoval v Grand Théâtre de Reims, Opéra Théâtre de Limoges, Opéra de Rennes a Staatsoperette Dresden, kde je od sezony 2014/2015 ve stálém angažmá. Od roku 2014 hostuje rovněž v Theater Magdeburg jako Don Manuel v německé premiéře Fibichovy Nevěsty messinské, od roku 2016 též v roli Fausta v Gounodově stejnojmenné opeře. Od sezony 2015/16 působí také ve Staatsoper Hannover jako Princ ve Dvořákově Rusalce či jako Rodolfo v Pucciniho La Bohème. V roce 2015 se podílel na realizaci živé nahrávky Smetanovy opery Dalibor s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou J. Bělohlávka a v roce 2016 vytvořil živou nahrávku Fibichovy Nevěsty messinské s Filharmonií Magdeburg. Spolupracuje s významnými dirigenty a komorními a symfonickými orchestry, jako je BBC Symphony Orchestra, Orchestra Accademia Nazionale di Santa Cecilia nebo Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra.

Richard Samek - tenor

Jozef Benci

Slovenský pěvec Jozef Benci absolvoval bratislavskou konzervatoř a VŠMU a poté JAMU v Brně. První cenu získal v roce 1997 v mezinárodní soutěži Cavalera Carla Vendra v Bratislavě, o dva roky později obsadil 2. místo v Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Je laureátem mnoha dalších prestižních ocenění. Od roku 1998 hostoval v Komorní opeře SND v Bratislavě, od roku 2002 působil jako sólista Státní opery v Banské Bystrici. Renomé získal ztvárněním basových rolí světové operní tvorby: Colline v Pucciniho Bohémě, Vodník v Rusalce A. Dvořáka, ve Verdiho operách Zachariáš v Nabuccovi či Ferrando v Trubadúrovi. V roce 2011 s úspěchem účinkoval v koncertním provedení Smetanovy Prodané nevěsty v Barbican Hall v Londýně v roli Kecala s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Pro BBC pak se stejným dirigentem realizoval v roce 2012 rozhlasovou nahrávku opery A. Dvořáka Jakobín, kde se představil v roli Purkrabího. Jozef Benci se věnuje koncertní činnosti komorní i oratorní, rád interpretuje současné slovenské skladatele. Od roku 2013 pravidelně hostuje v Budapešťské národní opeře, v roce 2015 absolvoval úspěšné turné po Japonsku s postavou Bartola z opery Barbier ze Sevilly.

Ondřej Koplík

Tenorista Ondřej Koplík vystudoval zpěv na pražské AMU. Jako sólista působil nejprve v Moravském divadle Olomouc, kde ztvárnil řadu rolí v operách Mozarta, Verdiho, Čajkovského, Donizettiho či Pucciniho. Za své výkony byl několikrát nominován na Cenu Thálie, za roli Hraběte Almavivy v Rossiniho Lazebníkovi sevillském získal Výroční cenu Opery Plus 2015. V roce 2014 debutoval ve Státní opeře Praha v inscenaci Pucciniho Bohémy, o rok později pak v pražském Národním divadle v Mozartově Kouzelné flétně a Musorgského Borisi Godunovovi. Je stálým hostem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde se mj. podílel na inscenacích Bizetovy Carmen, Verdiho Ernaniho, Stravinského Života prostopášníka a Donizettiho Roberta Devereuxe. Rovněž pravidelně spolupracuje s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci (Mozartova Kouzelná flétna, Verdiho La traviata). Od září 2017 je v angažmá opery Národního divadla Brno. Je zván na prestižní hudební festivaly, jako jsou Pražské jaro nebo Janáček Brno. Od roku 2016 vystupuje také na otáčivém hledišti v Českém Krumlově (Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky v režii SKUTR). V roce 2011 ztvárnil ústřední roli ve světové premiéře původní čínské opery Journey to the West. V letech 2012 a 2014 absolvoval operní koncertní turné v Číně a Mongolsku.

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor (PFS) je předním evropským vokálním tělesem a jako jeden z nejvýznamnějších českých uměleckých ansámblů je zřizován přímo Ministerstvem kultury České republiky. Během dlouhé historie sboru založeného v roce 1935 se v jeho čele vystřídali nejvýznamnější čeští sbormistři (mj. Jan Kühn, Josef Veselka, Pavel Kühn). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Lukáš Vasilek. Doménou PFS je především oratorní a kantátový repertoár. Při jeho uvádění sbor spolupracuje s nejslavnějšími světovými orchestry (např. Česká, Berlínská, Izraelská a Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové) a dirigenty (např. Daniel Barenboim, Jiří Bělohlávek, Christoph Eschenbach, Vladimir Fedosejev, Manfred Honeck, Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Gianandrea Noseda, Philippe Jordan, Fabio Luisi, Zubin Mehta, sir Simon Rattle). PFS se nevyhýbá ani opeře. Spolupracuje s Národním divadlem v Praze a od roku 2010 je rezidenčním sborem operního festivalu v rakouském Bregenzu. Těleso dlouhodobě úzce spolupracuje s Českou filharmonií.

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek, hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru (PFS), je absolventem oboru dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 byl po jedenáct let sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a v letech 2005–2007 působil jako druhý sbormistr operního sboru Národního divadla v Praze. V čele PFS stanul v roce 2007. Vedle přípravy a dirigování samostatných koncertů studuje se sborem také repertoár pro účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty (např. Barenboim, Bělohlávek, Eschenbach, Honeck, Hrůša, Jordan, Luisi, Mehta, Noseda, Rattle) a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie, Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Od roku 2010 PFS pod jeho vedením hostuje na operním festivalu v rakouském Bregenzu. Lukáš Vasilek je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS vydaných mj. u společností Decca Classics, Deutsche Grammophon, Sony Classical a Supraphon. U posledního jmenovaného labelu vyšla v roce 2016 nahrávka kantát Bohuslava Martinů, která byla mj. nominována na výroční cenu britského časopisu BBC Music Magazine v kategorii sborové hudby. V roce 2010 založil Lukáš Vasilek vokální ansámbl Martinů Voices, s nímž se zabývá především interpretací sborové tvorby 20. a 21. století. Příležitostně se věnuje také orchestrálnímu dirigování.

Česká filharmonie

Česká filharmonie je nejvýznamnějším českým orchestrem a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli interpretační záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann, Bělohlávek). Orchestr získal množství mezinárodních ocenění za své nahrávky, z nichž první byla pořízena již roku 1929 (Má vlast s Václavem Talichem). Roku 2008 prestižní časopis Gramophone zařadil těleso mezi dvacet nejlepších orchestrů světa. Od sezony 2018/19 zastává post šéfdirigenta a hudebního ředitele respektovaný Semjon Byčkov, hlavními hostujícími dirigenty byli jmenováni Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem.

Jakub Hrůša

Jakub Hrůša patří k nejrespektovanějším dirigentům mladé generace. Dirigování studoval na Akademii múzických umění v Praze mj. u Jiřího Bělohlávka a vzdělání si doplnil na Universität der Künste v Berlíně. Již ve svých 18 letech získal tři významná ocenění v mezinárodní dirigentské soutěži Pražského jara. O tři roky později se stal vítězem mezinárodní soutěže dirigentů „Lovro von Matačić“ v Záhřebu. Jakub Hrůša dosud spolupracoval s většinou českých profesionálních orchestrů i s řadou orchestrů světových (London Philharmonic Orchestra, The Philharmonia Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig aj.). Věnuje se také operní oblasti. V pražském Národním divadle, v Královském dánském divadle v Kodani a na operním festivalu v anglickém Glyndebourne dirigoval mj. Carmen, Dona Giovanniho, Rusalku, Příhody lišky Bystroušky a Borise Godunova. Vysoko ceněné jsou také jeho nahrávky pro společnosti Supraphon, Octavia Records a Universal. Je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie, londýnského Philharmonia Orchestra.

Jakub Hrůša - dirigent

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.