Program

Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 9 d moll "S Ódou na radost", op. 125

„Radosti, ty Božská jiskro, dcero z domu blažených!“ Úvodní verše Schillerovy Ódy na radost v kombinaci s Beethovenovou hudbou zapůsobí i při tisícím opakování jako elektrizující výzva. Je tak prudká a podmanivá, že si při ní většina lidí už ani nevzpomene, jak se burcující motiv poprvé ozval odněkud z temné hloubky kontrabasů a že mu předcházelo nádherně zpěvné adagio třetí věty i živé veselí scherza. V zapomnění jsou v té chvíli i prázdné kvinty úplného začátku, které na chvíli vyvolaly nejistotu, zda se bude pokračovat v dur nebo v moll. Obrovský dramatický oblouk Beethovenovy Symfonie č. 9 se v poslední větě rozjásá do motivu radosti a přes jeho devět variací dojde až k závěrečné výzvě k pohledu nad hvězdnou oblohu, kde sídlí stvořitel světa.

Provedením jednoho z největších děl kulturního dědictví světa se poprvé představí Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy – symfonický orchestr, jehož mládí splyne s revoluční energií samotné hudby.

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 19.55
  • Konec koncertu: 21.10

Interpreti

Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy

Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy představuje koncept hudebního tělesa zásadně zaměřený na vzdělávání a rozvoj mladých talentovaných umělců. Vznikl z podnětu programového ředitele MHF Dvořákova Praha Jana Simona jako jeden ze zcela nových projektů Akademie klasické hudby. Orchestr složený ze studentů konzervatoří a vysokých uměleckých škol do 24 let nachází svou členskou základnu v řadách frekventantů Orchestrální akademie, nově založené při Letní hudební akademii Kroměříž, pod vedením mimořádné dirigentské osobnosti Tomáše Netopila. Jako lektoři pro jednotlivé nástrojové skupiny pak působí špičkoví instrumentalisté České filharmonie. Posláním projektu je nabídnout mladým talentovaným hudebníkům kvalifikované vedení a aktivní zkušenost s profesionálním nastudováním vybraného symfonického díla i s jeho veřejným provedením. Vystoupení v rámci festivalu Dvořákova Praha tak pro studenty představuje prezentaci výsledků jejich pracovního úsilí, schopností a nabytých dovedností.

Tomáš Netopil

Tomáš Netopil patří mezi nejúspěšnější české dirigenty na mezinárodní hudební scéně. Vystudoval hru na housle na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a dirigování a sbormistrovství na pražské AMU. Ve vzdělání dále pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu. Velký vzestup na jeho umělecké dráze představovalo vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem roku 2002. V letech 2009–2012 byl šéfdirigentem Opery Národního divadla a od roku 2013 zastává post hudebního ředitele opery a filharmonie v německém Essenu. Spolupracuje s mnoha renomovanými orchestry, jako je např. Staatskapelle Dresden či London Philharmonic Orchestra, hostuje v proslulé Semperově opeře v Drážďanech a opakovaně vystoupil na Salcburském festivalu. V uplynulých dvou sezónách se úspěšně představil ve Vídeňské státní opeře s Janáčkovými Příhodami lišky Bystroušky, Dvořákovou Rusalkou a Mozartovou operou Così fan tutte.

Tomáš Netopil - dirigent

Český filharmonický sbor Brno

Český filharmonický sbor Brno se ve svém oboru řadí k evropské špičce. Jeho zakladatelem, hudebním ředitelem a sbormistrem je Petr Fiala, pod jehož vedením se sbor za relativně krátkou dobu své existence (založen 1990) vypracoval mezi nejvyhledávanější sborová tělesa. Spolupracuje s mnoha českými a zahraničními dirigenty (mj. Jiří Bělohlávek, Charles Dutoit, Roger Norrington, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur) a je častým hostem mnoha koncertních pódií Evropy (Vídeň, Londýn, Paříž, Mnichov, Frankfurt, Lucern, Basilej, Řím, Vatikán, Norimberk, Drážďany, Praha aj.). Sbor pořídil řadu oceňovaných nahrávek pro česká a zahraniční vydavatelství. Za nahrávku duchovních motet Antona Brucknera těleso získalo prestižní cenu Echo Klassik 2007 a snímek Lisztova oratoria Christus byl v Německu oceněn jako „nahrávka roku 2007“.

Petr Fiala

Sbormistr Petr Fiala vystudoval hru na klavír, kompozici a dirigování na brněnské konzervatoři. Je autorem mnoha desítek hudebních děl z oblasti orchestrální vokální i komorní, řadu let působil jako profesor na brněnské konzervatoři. Kromě aktivit pedagogických a kompozičních je již 50 let známý především díky své činnosti sbormistrovské a dirigentské. V roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, který se pod jeho vedením propracoval mezi nejlepší evropská sborová tělesa. Je laureátem řady domácích i mezinárodních soutěží, působí jako lektor dirigentských kurzů i jako člen mezinárodních porot. Je zván jako hostující dirigent k našim i zahraničním orchestrům a sborům při provádění vokálně-instrumentálních skladeb. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje, o čtyři roky později byl vyznamenán Cenou města Brna.

Simona Šaturová

Sopranistka Simona Šaturová pochází z Bratislavy, kde vystudovala hudební konzervatoř. Své vynikající renomé si vybudovala především na mozartovském repertoáru (mj. Donna Anna, Pamina, Konstanze, Zuzanka, Despina), avšak věnuje se rovněž oblasti italského belcanta, hudbě období baroka či romantismu. Je častým hostem významných evropských operních domů, jakými jsou Théâtre de la Monnaie v Bruselu, Aalto-Musiktheater v Essenu, Oper Frankfurt či Théâtre du Châtelet v Paříži. V sezóně 2017/18 úspěšně debutovala v prestižní Semperově opeře v Drážďanech. Intenzivně se věnuje i koncertnímu repertoáru, s nímž dosud vystoupila např. na Salcburském festivalu, v newyorské Carnegie Hall či v hamburské Elbphilharmonie. Její diskografie zahrnuje díla Mozartova, Haydnova či Myslivečkova stejně jako hudbu 20. století. K jejím dosud posledním CD patří pozoruhodná nahrávka Dvořákových Moravských dvojzpěvů z roku 2018, realizovaná s doprovodem autentického skladatelova klavíru.

Simona Šaturová - soprán

Markéta Cukrová

Mezzosopranistka Markéta Cukrová dlouhodobě patří k nejvyhledávanějším interpretům zejména staré hudby. V této oblasti spolupracuje se špičkovými specializovanými ansámbly, jakými jsou např. Collegium 1704, Collegium Vocale Gent, La Risonanza, Mala Punica či Musica Florea. Její interpretační záběr je však mnohem širší. V oblasti repertoáru 19. a 20. století již vystoupila mj. s Českou, Brněnskou či Varšavskou filharmonií, a to pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, Jakuba Hrůši nebo Jana Lathama-Koeniga. Kromě bohatého koncertního repertoáru má na svém kontě také řadu rolí v Händelových, Rossiniho a Monteverdiho operách. Pořídila řadu dramaturgicky objevných nahrávek, mezi něž patří např. snímky italských árií Jana Dismase Zelenky nebo Stabat mater Jakuba Jana Ryby. Na interpretačních kurzech pro mladé zpěváky se rovněž věnuje pedagogické činnosti. V roce 2018 byla nominována na cenu Thálie a zároveň se poprvé představila na festivalu Dvořákova Praha při provedení Dvořákovy Mše D dur.

Markéta Cukrová - mezzosoprán

Petr Nekoranec

Vycházející hvězda tenorového nebe Petr Nekoranec vystudoval Konzervatoř Pardubice. Závratnou uměleckou dráhu zahájil ve svých dvaceti letech, kdy získal dvě ceny na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. O rok později obdržel několik cen na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro, roku 2014 obsadil druhé místo na Concours International de Chant ve francouzském Toulouse, roku 2017 se stal absolutním vítězem prestižní Mezinárodní soutěže Francesca Viñase v Barceloně. V letech 2014–2016 byl členem Bavorské státní opery v Mnichově, kde vytvořil řadu rolí včetně titulních úloh v Rossiniho opeře Hrabě Ory a v Brittenově opeře Albert Herring. Za posledně jmenovanou roli mu byla udělena Bavorská umělecká cena. Roku 2016 se stal frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře, a to jako vůbec první Čech v historii. Od září 2018 působí jako sólista Stuttgartské opery, kde účinkuje jako Rossiniho Almaviva (Lazebník sevillský) a Ramiro (Popelka) a Donizettiho Ernesto (Don Pasquale).

Petr Nekoranec - tenor

Jan Martiník

Basista Jan Martiník je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Roku 2003 získal prvenství na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, roku 2007 se stal nejmladším finalistou soutěže Plácida Dominga Operalia a o dva roky později získal první cenu v kategorii Píseň na prestižní soutěži Cardiff Singer of the World. Je stálým hostem Opery Národního divadla v Praze a v letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně. Od sezóny 2012/2013 působí jako sólista berlínské Státní opery Pod lipami. Jeho repertoár sahá od mozartovských rolí (Leoprello, Sarastro, Masetto) přes postavy verdiovské (Pistola ve Falstaffovi, Doktor Grenville v Traviatě) až po úlohy v operách italského verismu (Collin v Bohémě, Betto v opeře Gianni Schicchi). Na koncertních pódiích vystupuje s mnoha špičkovými orchestry, např. se Staatskapelle Dresden či BBC Symphony Orchestra pod taktovkou dirigentů Daniela Barenboima, Zubina Mehty, Fabia Luisiho a mnoha dalších. Z jeho diskografie jmenujme alespoň nahrávku Donizettiho Requiem s Collegiem 1704.

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.