L

OK

Pátek 23. září, 19.00

Ceny vstupenek

1990 — 790 Kč

Program

Antonín Dvořák: Rusalka, op. 114, B. 203

Měsíc zalévá celý svět jasným světlem a lovec marně pronásleduje svoji bílou laň. Pohádková atmosféra Rusalky je tak omamná, až dává zapomenout na hloubku pochopení pro velikost i ubohost, které jsou vlastní jak lidem, tak nadpřirozeným bytostem. Dvořákova a Kvapilova Rusalka je lyrický příběh o touze po lidské duši, která je plná hříchu, ale také lásky. O pomíjivosti velkých citů a nemožnosti se dorozumět. Ale také o tom, že svá rozhodnutí nelze vzít zpět. Rusalka není jen pohádka o nešťastné lásce, ale psychologické a symbolické drama, které se právem zařadilo mezi nejhranější české opery současnosti.

Dirigent Jiří Bělohlávek o Rusalce prohlásil, že se dotýká všech aspektů lidské přirozenosti – lásky, touhy, vášně, zrady, pomsty, smrti, odpuštění i oběti v tak úchvatném a samozřejmém oblouku, že se až tají dech.

Dvořákova Praha spojí své síly s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semyonem Bychkovem, aby společně navázali koncertním provedením Dvořákova operního klenotu na předchozí počiny festivalové řady Opera in Concert. Po uvedení Dvořákových méně známých oper zazní tentokrát ta, která jej jako autora oper celosvětově proslavila. Semyon Bychkov společně s dramaturgií festivalu přizval mezinárodní sestavu sólistů, jakou lze slýchat v těch nejproslulejších operních a koncertních domech světa. Všechny aspekty Dvořákovy nejlepší opery se tak rozzáří ničím nerušenou silou autorovy hudby. 

  • Dress code: dark suit
  • Uzavření sálu: 18:50
  • Konec koncertu: 22:00

Interpreti

Česká filharmonie

Česká filharmonie je nejvýznamnějším českým orchestrem a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli interpretační záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (mj. Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann, Bělohlávek). Roku 2008 prestižní časopis Gramophone zařadil těleso mezi dvacet nejlepších orchestrů světa. K nejvýznamnějším počinům orchestru z poslední doby patří realizace kompletu nahrávek Čajkovského orchestrálních skladeb se Semyonem Bychkovem pro vydavatelství Decca. Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem a od roku 2018 rovněž držitelkou ceny Antonína Dvořáka za propagaci a popularizaci české klasické hudby v zahraničí i v České republice.

Zdroj: Česká filharmonie

Česká filharmonie

Semyon Bychkov

Semyon Bychkov patří k nejžádanějším dirigentům současnosti. Je vyhledáván pro jasný interpretační názor na prováděné dílo a důraz na krásu zvuku. Narodil se roku 1952 v tehdejším Leningradu, kde také vystudoval konzervatoř. Po emigraci ze Sovětského svazu do Spojených států v 70. letech si brzy získal vynikající mezinárodní renomé. Dlouhodobě spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry, jako jsou Vídeňská, Berlínská a Mnichovská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu, Londýnský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie aj. Intenzivně se věnuje také operní hudbě – diriguje mj. v Metropolitní opeře v New Yorku, ve Vídeňské státní opeře, v madridském Teatro Real, milánské La Scale a v Národní pařížské opeře, v nichž nastudoval množství titulů od Mozartova Dona Giovanniho až po Straussovu Elektru. Bohatá je také jeho diskografie. Vysoce ceněné jsou zejména jeho vynikající nahrávky Verdiho Requiem a Wagnerova Lohengrina nebo komplet Brahmsových symfonií. Od sezony 2018/2019 je šéfdirigentem České filharmonie.

Zdroj: Česká filharmonie

Semyon Bychkov - dirigent

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor se řadí k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. Záběr působení původně rozhlasového sboru, založeného roku 1934 legendárním Janem Kühnem, se brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Manfred Honeck, Daniel Barenboim, Fabio Luisi, Sir Simon Rattle) a orchestrů (Berlínští filharmonikové, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala, Bregenzer Festspiele). Těleso rovněž podporuje mladé talenty: od roku 2012 pravidelně pořádá tzv. Akademii sborového zpěvu, dvouleté studium určené studentům středních a vysokých škol.

Zdroj: Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na AMU v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–2007 byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období stejně jako realizaci řady nahrávek, např. mimořádně úspěšného CD s kantátami Bohuslava Martinů. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století. Zabývá se také popularizací sborového zpěvu, mj. v letech 2012 a 2016 pro Český rozhlas vytvořil a moderoval dva seriály o sborovém umění.

Zdroj: Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek - sbormistr

Asmik Grigorian

Litevská sopranistka Asmik Grigorian se narodila ve Vilniusu a vystudovala Litevskou hudební a divadelní akademii. Je zakládající členkou vilniuské Městské opery a dvakrát získala nejvyšší litevské pěvecké ocenění Zlatý divadelní kříž – roku 2005 za debut v roli Violetty a v roce 2010 za ztvárnění Paní Lovettové v muzikálu Sweeney Todd. V rámci International Opera Awards získala roku 2016 cenu Mladá pěvkyně a o tři roky později ocenění Pěvkyně roku 2019.

Svou mezinárodní kariéru zahájila triumfálním úspěchem v inscenaci Pucciniho Madam Butterfly ve Švédské královské opeře, v níž prokázala své mimořádné pěvecké i herecké schopnosti. Od té doby je vyhledávanou koncertní i operní interpretkou. Na téže scéně se pod vedením renomovaného režiséra a svého stálého spolupracovníka Christofa Loye představila v inscenaci Giordanovy opery Fedora. V amsterdamském Concertgebouw vystoupila v provedení Bergova Vojcka v nastudování dirigenta Markuse Stenze, které sklidilo nadšené recenze. Roku 2017 debutovala na Salcburském festivalu v téže opeře, tentokrát pod taktovkou Vladimira Jurowského a v režii Williama Kentridge. O rok později následoval kritikou oceňovaný debut pěvkyně v titulní roli Straussovy Salome na Salcburském festivalu, a to v nové inscenaci Romea Castellucciho pod taktovkou Franze Welsera-Mösta. Za tuto kreaci, která byla v recenzi Financial Times označena jako „nepřekonatelná Salome“, získala v roce 2019 Rakouskou cenu hudebního divadla za nejlepší ženský výkon v hlavní roli. V sezoně 2018/19 triumfovala v milánském Teatro alla Scala jako Marietta v Korngoldově opeře Mrtvé město pod taktovkou Alana Gilberta a v režii Grahama Vicka a ve Frankfurtské opeře debutovala jako Čajkovského Jolanta.


Ačkoli sezona 2019/20 byla zkrácena, Grigorian se do frankfurtské opery vrátila v roli Manon Lescaut a tutéž úlohu ztvárnila rovněž v moskevském Velkém divadle. Na Salcburském festivalu se představila jako Chrýsothemis ve Straussově Elektře v inscenaci Krzysztofa Warlikowského pod taktovkou Franze Welsera-Mösta a vystoupila zde i koncertně – v Beethovenově Deváté symfonii za řízení Riccarda Mutiho. V téže sezoně spolu s Orchestre de la Suisse Romande pod vedením Alexandra Shelleyho účinkovala i v Šostakovičově Čtrnácté symfonii.

V sezoně 2020/21 Grigorian ztvárnila titulní roli v inscenaci Rusalky režiséra Christofa Loye s dirigentem Ivorem Boltonem v madridském Teatro Real. Při svém debutu ve Vídeňské státní opeře zpívala titulní roli v Madam Butterfly a poprvé se koncertně představila v Pařížské opeře. V letní festivalové sezoně debutovala v Bayreuthu jako Senta v nové inscenaci Bludného Holanďana v režii Dmitrije Černiakova. Její nadstandardní vztah k Salcburskému festivalu se projevil v opětovném účinkování v tamním nastudování Elektry.

Nabitá sezona 2021/22 začala pro Grigorian jejím napjatě očekávaným debutem v Královské opeře Covent Garden v nové inscenaci Její pastorkyně režiséra Clause Gutha. Do Vídeňské státní opery se vrací hned ve dvou inscenacích: jako Alžběta v Donu Carlosovi pod taktovkou Franze Welsera-Mösta a jako Manon Lescaut v inscenaci Roberta Carsena za řízení Nicoly Luisottiho. Poté se znovu objeví v La Scale, tentokrát v nastudování Čajkovského opery Piková dáma pod taktovkou Valerije Gergijeva. Čeká ji rovněž debut v berlínské Státní opeře, a to v roli Jenůfy v inscenaci Damiana Michieletta, stejně jako ve Festspielhaus Baden-Baden, opět v Pikové dámě, pod taktovkou Kirilla Petrenka.

Grigorian spolupracuje s mnoha předními světovými dirigenty, jako jsou Valerij Gergijev, Gianandrea Noseda, Vasilij Petrenko, Franz Welser-Möst, Yves Abel, Vladimir Jurowski, Kirill Petrenko, Oksana Lyniv, Markus Stenz, Michail Tatarnikov, Alan Gilbert a Michael Tilson-Thomas. Často spolupracuje se špičkovými režiséry, mezi něž patří Dmitrij Černiakov, Romeo Castellucci, Damiano Michieletto, Robert Carsen, Claus Guth, Dalia Ibelhauptaitė, Christof Loy, Barrie Kosky, Alex Ollé, Peter Konwitschny, Robert Wilson či Vasilij Barchatov.

V roce 2022 Asmik Grigorian společně s klavíristou Lukasem Geniušasem vydá pro vydavatelství Alpha Classics své debutové album s písněmi Sergeje Rachmaninova. Tento repertoár následně představí během řady recitálů po Evropě, mimo jiné v milánské La Scale, v Grand Théâtre de Genève a v Laeiszhalle Hamburg.

Asmik Grigorian - Rusalka

Dmytro Popov

Ukrajinský tenorista Dmytro Popov zahájil uměleckou dráhu jako sólista Národního divadla v Kyjevě, kde debutoval v roli Lenského v opeře Evžen Oněgin. Do mezinárodního povědomí se dostal v roce 2013, kdy v Královské opeře Covent Garden ztvárnil úlohu Rudolfa v Bohémě.

Tento úspěch představoval počátek jeho mezinárodní kariéry a od té doby ztvárnil řadu rolí po celém světě v renomovaných operních domech. Mezi ty nejvýznamnější patří Rudolf v Metropolitní opeře a Bavorské státní opeře, Alfredo (La traviata) ve Vídeňské státní opeře a Mariinském divadle, Nicias (Thaïs) v turínském Teatro Regio, Pinkerton (Madam Butterfly), Cavaradossi (Tosca) a Rodolfo (Luisa Millerová) v Deutsche Oper Berlin, Vaudémont (Jolanta) v Teatro Real Madrid, Macduff (Macbeth) v Opéra National de Lyon, Andrej (Mazepa) v Opéra de Monte-Carlo a Riccardo (Maškarní ples) v Théâtre du Capitôle de Toulouse.


Kromě toho, že je zkušeným operním pěvcem, se Popov etabloval i na koncertním pódiu. Mimo jiné se opakovaně podílel na provedení Zvonů Sergeje Rachmaninova: nejprve s orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě pod vedením Antonia Pappana, později s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Sira Simona Rattla, s Gürzenichovým orchestrem v Kolíně nad Rýnem a naposledy s Orchestre de Paris pod vedením Gianandrey Nosedy. Mezi jeho další koncertní úspěchy patří Verdiho Requiem na BBC Proms, na hudebním festivalu v Tanglewoodu, s Londýnskou filharmonií a ve scénické podobě ve Státní opeře Hamburg. Podílel se rovněž na koncertním provedení Glinkovy opery Život za cara na Festivalu Radio France v Montpellier či Bizetovy Carmen v rámci festivalu ve Verbieru.

V mimořádně úspěšné sezoně 2018/19 vystoupil v Traviatě v turínském Teatro Regio, v inscenaci Jolanty režiséra Dmitrije Černiakova v Opéra de Paris, v drážďanské opeře se představil v Tosce, v Kolíně nad Rýnem v Rusalce a v berlínské Deutsche Oper a moskevském Velkém divadle v inscenacích opery Maškarní ples. Koncertně vystoupil na evropském turné s Verdiho Requiem pod taktovkou Teodora Currentzise, dále s Bostonským symfonickým orchestrem ve Dvořákově Stabat mater pod vedením Andrise Nelsonse a v londýnské Wigmore Hall s klavíristou Iainem Burnisdem s recitálem ruských písní. Ačkoli byla sezona 2019/20 zkrácena, v Metropolitní opeře stihl vystoupit v Traviatě, v Pařížské opeře v Madam Butterfly, v Kolíně nad Rýnem v Carmen a v Hamburské státní opeře ve Verdiho Requiem. Po návratu na jeviště v roce 2021 patří mezi jeho nedávná angažmá inscenace Mazepy v moskevském Velkém divadle, Carmen ve Vídeňské státní opeře a Rusalky v Bavorské státní opeře.

V právě probíhající a následující sezoně jej čekají návraty do drážďanské Semperoper v inscenacích Normy a Tosky, do Bavorské státní opery v tamním nastudování Carmen, do Královské opery Covent Garden, Bavorské státní opery a Státní opery Hamburg v Traviatě, na Mezinárodní hudební festival v Hamburku ke koncertnímu provedení Rusalky, do inscenace téže opery v Kolíně nad Rýnem a mnoha dalších. Později rovněž plánuje návraty do Metropolitní opery, Vídeňské státní opery, na festival v Glyndebourne a do Bavorské státní opery.

Jeho vysoce hodnocené nahrávky zahrnují debutový sólový recitál Hymns of Love, natočený ve spolupráci s Deutsches Symphonie-Orchester Berlin a nedávno vydaný u společnosti Orchid Classics, nahrávku Čajkovského Jolanty s Gürzenich Orchestra Köln, vydanou roku 2015 u OEHMS Classics, či záznam Rachmaninovových Zvonů s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Sira Simona Rattla, vydaný o dva roky dříve u EMI. Popov soustavně spolupracuje s významnými dirigenty, jako jsou Antonio Pappano, Sir Mark Elder, Andris Nelsons, Andrés Orozco-Estrada, Giampaolo Bisanti, Valerij Gergijev, Carlo Rizzi, Thomas Søndergård, Vladimir Jurowski a Teodor Currentzis, i s mnoha významnými režiséry včetně Dmitrije Černiakova, Paula Currana, Petera Sellarse, Calixta Beita, Roberta Wilsona a mnoha dalších.

Dmytro Popov se stal vůbec nejmladším operním umělcem, kterému byl udělen titul Zasloužilý umělec Ukrajiny (2003), jímž se oceňuje mimořádný přínos scénickému umění. V roce 2007 se rovněž stal vítězem prestižní soutěže Plácida Dominga Operalia.

Dmytro Popov - Princ

Jan Martiník

Basista Jan Martiník je laureátem celé řady soutěží – po úspěších v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka, Mezinárodní pěvecké soutěži Jeleny Obrazcovové a v soutěži Operalia Placido Dominga zvítězil v písňové části mezinárodní pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer of the World.

Je stálým hostem Národního divadla v Praze. V letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně. Ve vídeňské Volksoper vystupoval v Salome a Carmen. Od roku 2012 je členem souboru Státní opery Unter den Linden v Berlíně, kde ztvárnil mimo jiné role Collina (La bohème), Sarastra (Kouzelná flétna), Eremita (Čarostřelec) nebo otce Trulova (Život prostopášníka).

Koncertně vystupuje např. s Českou filharmonií, Londýnským symfonickým orchestrem, Orchestrem lipského Gewandhausu, Pittsburgským symfonickým orchestrem, Staatskapelle Dresden nebo Symfonickým orchestrem BBC a se slavnými dirigenty Barenboimem, Byčkovem, Gardinerem, Honeckem, Hrůšou, Oramem nebo Rattlem. Na jaře roku 2023 debutuje s Berlínskými filharmoniky.

V repertoáru má Matoušovy pašije J. S. Bacha (role Ježíše), Mozartovo, Dvořákovo i Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii či Haydnovo Stvoření. Jan Martiník je též znám svou ryzí interpretací Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Krása jeho hlasu se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, což z něj činí jednoho z předních pěvců mladé generace.

Zdroj: Jan Martiník

Jan Martiník - Vodník

Jamie Barton

Mezzosopranistka Jamie Barton je mimořádnou umělkyní, uznávanou na obou březích Atlantiku. Mezi její četná ocenění patří první cena i cena za píseň v soutěži BBC Cardiff Singer v roce 2013, cena Richarda Tuckera v roce 2015 a cena Metropolitní opery Beverly Sills Artist v roce 2017. Její úspěchy z těchto let vyvrcholily pozváním k vystoupení v rámci závěrečného koncertu londýnského festivalu Proms 2019, který řídil dirigent Sakari Oramo a kde se představila jako hlavní sólistka. Její vystoupení, pro které si jako téma zvolila otevřenost a rozmanitost, bylo zařazeno do televizního a internetového přenosu po celém světě a do rozhlasového vysílání BBC Radio 3.

Jamie Barton je oblíbenou sólistkou Metropolitní opery, kde mezi její významné role patří Gluckův Orfeus, Donizettiho Elisabetta (Marie Stuartovna) a Belliniho Adalgisa (Norma). V posledních sezonách přenesla řadu svých klíčových rolí na nejprestižnější evropské scény. Patří k nim mj. Azucena (Trubadúr), s níž debutovala v Bavorské státní opeře pod taktovkou Ashera Fische, Eboli (Don Carlos) v berlínské Deutsche Oper pod vedením Roberta Rizzi-Brignoliho a Leonora (Favoritka) v madridském Teatro Real pod vedením Daniela Orena. K jejím nejnovějším úspěchům patří strhující ztvárnění role Brangäne (Tristan a Isolda) na Festivalu v Aix en Provence v nové inscenaci režiséra Simona Stonea s Londýnským symfonickým orchestrem pod taktovkou Sira Simona Rattla, vysílané po celém světě na stanici Arte.


Na koncertních pódiích již Jamie Barton spolupracovala s řadou významných dirigentů včetně Marin Alsop v Brahmsově Altové rapsodii ve spolupráci s Orchestra of the Age of Enlightenment při svém debutu na BBC Proms a v Bernsteinově Symfonii č. 1 „Jeremiáš“ při debutu s Londýnským symfonickým orchestrem. Dále spolupracovala mj. se Sirem Andrewem Davisem i Sirem Antoniem Pappanem při provedeních Verdiho Requiem s orchestrem královské opery Covent Garden.

Jamie Barton je rovněž proslulá svými sólovými recitály. Vystoupila mj. v newyorské Carnegie Hall, na festivalu v Tanglewoodu, s klavíristkou Kathleen Kelly v newyorské Zankel Hall, v rámci koncertní řady Celebrity Series v Bostonu, na Matinée Musicale v Cincinnati či v Kennedyho centru ve Washingtonu v rámci cyklu VOICES kurátorky Renée Fleming. V loňské sezoně debutovala v londýnské Wigmore Hall s novým programem zaměřeným na díla skladatelek a na zobrazení žen v hudbě.

Své nejnovější CD s názvem Unexpected Shadows, které po vydání počátkem sezony 2020/21 u společnosti Pentatone sklidilo jednoznačné uznání kritiky, natočila ve spolupráci s klavíristou Jakem Heggiem. Letos na podzim se společně vrátí k živým vystoupením ve frankfurtské opeře a v londýnském Barbican Centre.

Jamie Barton - Ježibaba

Jana Kurucová

Jana Kurucová se narodila ve Tvarožné u Kežmaroku. Od čtrnácti let studovala církevní hudbu, dirigování a zpěv na Konzervatoři J. L. Belly v Banské Bystrici, později absolvovala pedagogické minimum v oboru operní zpěv na konzervatoři v Bratislavě. Následně získala dvouleté stipendium na Vysoké škole hudebního a dramatického umění ve Štýrském Hradci, kde studovala operní zpěv u Agathy Kaniové a Gottfrieda Hornika. Jejími prvními kroky na operní scéně byly role v Mozartových operách: Druhá dáma v Kouzelné flétně a Ramiro v Zahradnici z lásky.

V sezoně 2005/2006 byla členkou Bavorské státní opery pod vedením jejího hudebního ředitele Zubina Mehty. Zpívala zde Spánkovou vílu v Jeníčkovi a Mařence nebo Magd v Královských dětech pod vedením Fabia Luisiho.

V letech 2006–2009 byla členkou divadla v Heidelbergu, kde se představila jako Cherubín ve Figarově svatbě, Idamante v Idomeneovi, Sesto v La clemenza di Tito, Charlotta ve Wertherovi (J. Massenet), Rosina v Lazebníku sevillském (G. Rossini) a v mnohých dalších rolích. Působila na zimním barokním festivalu ve Schwetzingenu, kde zpívala Vivaldiho kalhotkové role, jako je Megacle v Olympiádě či Licio v opeře Tito Manlio. Vystoupila rovněž na zámeckém festivalu v Heidelbergu, s Essenskou filharmonií, v Antverpách v sále královny Alžběty, na open air koncertu na náměstí Gendarmentmarkt v Berlíně aj.


Od září 2009 je sólistkou Deutsche Oper Berlin, kde vystupuje v mnoha rolích: Rosina, Cherubín, Fenena (Nabucco), Mercedes (Carmen), Flora (La Traviata) a Zerlina (Don Giovanni) pod vedením Roberta Abbada nebo Mélisanda (Pélleas a Mélisanda) pod hudebním vedením Donalda Runniclese. V pražském Národním divadle účinkovala jako Idamante v Mozartově Idomeneovi. V září 2011 zpívala v Teatro de la Maestranza ve španělské Seville ve Figarově svatbě.

V sezoně 2012/2013 se poprvé představila v Deutsche Oper Berlin v roli Maffia Orsiniho v opeře Lucrezia Borgia po boku Edity Gruberové a Pavola Breslika, stejně jako v úloze Lišáka v Janáčkově opeře Příhody lišky Bystroušky, Meg Page ve Falstaffovi a Suzuki v Madam Butterfly. V Teatro Petruzzelli v italském Bari hostovala v roli Zerliny v Donu Giovannim.

V sezoně 2013/2014 úspěšně debutovala jako Cherubín ve Figarově svatbě v Pekingské opeře a jako Donna Elvíra v Donu Giovannim v Deutsche Oper Berlin a v opeře v Oslu. V červnu 2014 v rámci Dortmundského festivalu s velkým úspěchem debutovala jako Romeo v inscenaci Belliniho Kapuletů a Monteků pod taktovkou Friedricha Haidera, která byla nadšeně přijata kritikou i publikem. Koncem téže sezony byl úspěšný rovněž její debut v drážďanské Semperově opeře v roli Rosiny v Lazebníku sevillském.

V sezoně 2014/2015 kromě svých závazků v Deutsche Oper Berlin zpívala poprvé roli Alžběty v Marii Stuartovně v Ostravě a debutovala jako Carmen ve Státní opeře Praha. Následovala další vystoupení v roli Donny Elvíry v Donu Giovannim v Praze, Berlíně a Bratislavě. V roce 2016 debutovala jako Sesto v opeře Julius Caesar v Egyptě a poprvé vystoupila ve Festspielhaus Baden-Baden jako Marta v Boitově Mefistofelovi. V poslední sezoně také poprvé zpívala roli Dorabelly v Così fan tutte v Deutsche Oper Berlin a japonskému publiku se představila jako Cherubín ve Figarově svatbě na scéně Nového národního divadla v Tokiu. V květnu zpívala roli Isoliera v Rossiniho opeře Hrabě Ory s Lawrencem Brownleem a Jessicou Pratt na hudebním festivalu Klangvokal v Dortmundu.

V září 2017 vystoupila na festivalu Dvořákova Praha po boku Kristīne Opolais, Richarda Samka a René Papeho ve Stabat mater Antonína Dvořáka. V témže roce se představila jako Rosina v Lazebníkovi Sevillském v Semperově opeře v Drážďanech a Bratislavě a jako Alžběta v Marii Stuartovně v Banské Bystrici. Vystoupila rovněž na Svátku hudby v pražském Rudolfinu a na Vánočním koncertu Slovenské filharmonie v Bratislavě.

V květnu 2018 se představila jako Marta v Boitově Mefistofelovi po boku Josepha Calleji a Erwina Schrotta v Bavorské státní opeře a zpívala roli Alžběty v Marii Stuartovně po boku Diany Damrau a Javiera Camareny v Deutsche Oper Berlin. Na téže scéně také debutovala jako Siebel v Gounodově Faustovi. Na podzim 2018 debutovala jako Princ Orlovský v inscenaci Straussova Netopýra.

V lednu 2019 debutovala v Deutsche Oper Berlin jako Múza/Nicklausse v Hoffmannových povídkách. Současně se představila jako Carmen v Národním divadle v Praze a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V dubnu debutovala ve Smetanově síni v Praze, kde se zhostila altového partu ve Dvořákově Stabat mater.

Od sezony 2019/2020 je stálou členkou Hamburské státní opery, kde se představila jako Cherubín ve Figarově svatbě, jako Brigitta v Mrtvém městě a jako Jeníček v Jeníčkovi a Mařence. Nadále účinkovala v Deutsche Oper Berlin jako Fenena v Nabuccovi, jako Princ Orlovský v Netopýrovi a Jeníček v Jeníčkovi a Mařence. V únoru 2020 zpívala roli Donny Elvíry v Donu Giovannim ve Štýrském Hradci a roli Dorabelly v Così fan tutte v Semperově opeře v Drážďanech. Ztvárnila také roli Anděla v Schumannově oratoriu Ráj a Peri na koncertu Slovenské filharmonie.

V září 2020 zahájila společně s Kentem Naganem a Frankem Castorfem novou sezonu Hamburské opery inscenací Molto agitato. V dubnu 2021 se po boku Daniela Hopea podílela na koncertní sérii Arte Concert: Europe @ Home, kde prostřednictvím písní představila své rodné Slovensko. V červnu 2021 debutovala v Německé opeře v Berlíně v roli Preziosilly ve Verdiho Síle osudu.

Jana Kurucová - Cizí kněžna

Markéta Klaudová

Narodila se v Brně do hudební rodiny, začínala ve sboru Kantiléna a poté účinkovala v mnoha představeních Národního divadla Brno jako členka dětského sboru nejen v tuzemsku, ale i na mnohých zahraničních scénách (Japonsko, Velká Británie, Rakousko).

Během svého studia na Pedagogické fakultě MU v Brně několikrát úspěšně reprezentovala školu na pěveckých soutěžích a v roce 2014 pokračovala ve svém studiu i v zahraničí na státním konzervatoriu v italském Campobassu pod vedením profesorky Aldy Caiello. V témže roce se zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde obdržela dvě zvláštní ceny za interpretaci. 

V roce 2018 úspěšně zakončila svá magisterská studia a již pravidelně spolupracuje s mnoha orchestry (AKAMUS, L'armonia Terrena, Česká filharmonie, Czech virtuosi, Filharmonie Brno, Zlínská filharmonie atd.) a dirigenty (M. Minkowski, A. Liebreich, J. Kyzlink, Z. Klauda, J. Klecker, R. Kružík a další). 


Své první divadelní zkušenosti získala díky Novému operetnímu studiu Brno a od roku 2016 pravidelně hostuje ve většině českých divadel: ND v Praze (Pamina, Servilie, Barena), DJKT v Plzni (Ilia, Ottavia), NDM v Ostravě (Servilia, 1. žínka), SD v Opavě (Hraběnka Almaviva) a každoročně se účastní mnoha festivalů (Smetanova Litomyšl, Hudba Znojmo, Janáčkův máj, Zlatá pecka, Concertus moraviae apod.). 

V letošní sezoně se nově představí jako Mařenka v inscenaci Prodané nevěsty na prknech Národního divadla, jako Donna Elvíra v inscenaci Donna Giovanniho Slezského divadla v Opavě a také v letní staggioně scénického provedení Händelova Mesiáše na otáčivém hledišti v Českém Krumlově.

Již šestým rokem je stálou členkou souboru Czech ensemble baroque pod vedením Romana Válka, který se zabývá autentickou interpretací staré hudby.

Pravidelně se účastní kurzů a soutěží, např. masterclass s barokní ikonou Emmou Kirkby nebo kurzy Kateřiny & Adama Plachetkových. V srpnu 2018 se také stala laureátkou prestižní pěvecké soutěže Cesti competition v Innsbrucku.

Za roli hraběnky v inscenaci Figarova svatba Slezského divadla Opava se v roce 2020 dostala do širší nominace cen Thálie.

Zdroj: Camerata

Markéta Klaudová - První lesní žínka

Markéta Cukrová

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je ojedinělým úkazem na české scéně vokální hudby. Pro neobyčejnou všestrannost a cit pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dlouhodobé úspěchy ve stylové interpretaci jí vynesly spolupráci s renomovanými soubory a orchestry (La Risonanza, Mala Punica, Les Muffatti, Collegium Marianum, Collegium Vocale Gent, Collegium 1704, {OH} Orkiestra Historyczna, Česká filharmonie, FOK, Vlámská filharmonie), s nimiž se podílela na víc než dvaceti nahrávkách.

Zájmu evropské odborné veřejnosti se těší snímek 8 italských árií J. D. Zelenky s Ensemble Tourbillon a Stabat Mater J. J. Ryby s orchestrem L’armonia terrena, který obdržel ocenění Diapason D’Or 2017. V roce 2018 vyšlo CD s Moravskými dvojzpěvy Antonína Dvořáka za doprovodu skladatelova vlastního klavíru (Šaturová, Spurný). Z dalších aktivit má Markéta na svém kontě dramaturgii úspěšné přehlídky Baroko 2015 v regionech Západočeského kraje v rámci projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury. 


Věnuje se rovněž pedagogické činnosti ve formě kurzů a lekcí zaměřených na techniku zpěvu a interpretaci vokální hudby. Je překladatelkou knihy rozhovorů o technice a výuce zpěvu proslulé pedagožky Margreet Honig, která vyšla pod názvem Skutečný zpěv péčí organizace Zámek Liteň

Vedle rozsáhlé koncertní činnosti se Markéta věnuje i divadelní práci. Za roli Dardana v Handelově opeře Amadigi di Gaula na Handelfestspiele v německém Göttingenu si vysloužila nadšené kritiky a pozvání festivalu k samostatnému recitálu. Následovala hostování na scénách Národních divadel v Košicích (Handel/Alcina), Brně (Martinů / Hry o Marii, Purcell / Dido a Aeneas, Saariaho / Láska na dálku, Rossini / Hrabě Ory, Offenbach / Hoffmannovy povídky, Ivanovič/Monument), Praze (Monteverdi/Orfeo, Handel/Rinaldo, Martinů/Julietta) a Ostravě (Britten / Zneuctění Lukrécie, Gluck / Iphigénie v Aulidě, Martinů/Julietta). V uplynulých letech byla nominována do úzkého výběru na cenu Thálie za roli Poutníka v inscenaci opery Láska na dálku, cenu Jantar pro umělce Moravskoslezského kraje za roli Biancy v inscenaci Zneuctění Lukrécie a cenu Classic Prague Awards za koncertní výkon.

Zdroj: Camerata

Markéta Cukrová - Druhá lesní žínka

Monika Jägerová

Mezzosopranistka Monika Jägerová patří k nadějím nejmladší pěvecké generace. Na českém operním jevišti debutovala v roce 2017 rolí Mrs. Quickly (Falstaff) ve Slezském divadle Opava, kde se poté představila jako Kohout (Příhody lišky Bystroušky) a Háta (Prodaná nevěsta). V sezoně 2018/2019 debutovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v rolích Kněžny (Sestra Angelika) a Zity (Gianni Schicchi) a dále zde ztvárnila Starou Slovenku (L. Janáček: Osud, 2018), Kastelánku (J. Křička: Bílý pán, 2021). V Národní opeře v Bergenu vystoupila jako 3. žínka v Dvořákově Rusalce (2021). V Teatro Verdi v Terstu se v roli Mrs. Baggot podílela na mezinárodním provedení Brittenovy opery Kominíček (2016) a přednesla altový part ve scénickém oratoriu Stabat Mater od Valentiny Shukliny (2017). V sezóně 2021/2022 se představí jako Bradamante (G. F. Händel: Alcina, ND Brno) a v dvojroli Barbara/Sofia Petrovna (H. Krása: Zásnuby ve snu, NDM).


Intenzívně se věnuje interpretaci staré hudby, pravidelně spolupracuje se soubory jako Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque, Hof-musici a Ensemble Damian, v roce 2019 hostovala na festivalu Oude Muziek v Utrechtu s Ensemblem Tourbillon. Pravidelně vystupuje v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Zde ztvárnila mj. hlavní roli Timanta (J. A. Hasse: Demofoonte, 2019), za kterou byla šířeji nominována na prestižní cenu Thalie 2019. Na Olomouckých barokních slavnostech se představila jako Gloria (Vivaldi: La Gloria e Imeneo, 2018) a Giove (Karl Ditters von Dittersdorf: Il Tribunale di Giove, 2019). Pro letní stagionu ve švédské Vadsteně nastudovala roli Ascalaxe (G. Ph. Telemann: Orfeo, 2019).

Monika Jägerová studovala zpěv soukromě u Pavly Zumrové a poučenou interpretaci staré hudby u Ireny Troupové. Zúčastnila se mistrovských kurzů u Emmy Kirkby (Dartington International Summer School 2015), Chantal Santon Jeffery a Dedy Cristiny Colonny (Akademie Versailles 2018), Markéty Cukrové či Lorenza Charoye (Letní škola staré hudby Valtice 2015). V roce 2016 zvítězila v Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec, v roce 2017 obdržela čestné uznání na Mezinárodní pěvecké soutěži Iuventus Canti (Vráble, Slovensko) a probojovala se do finále Mezinárodní pěvecké soutěže Renaty Tebaldi v San Marinu a v roce 2019 získala 3. cenu v kategorii Píseň na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Studovala také housle na Konzervatoři Jana Deyla v Praze a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Zdroj: Nachtigall Artists

Monika Jägerová - Třetí lesní žínka

Štěpánka Pučálková

Česká mezzosopranistka Štěpánka Pučálková je od sezony 18/19 sólistkou a členkou ansámblu Semperovy opery v Drážďanech.

Narodila se v Berlíně a v roce 2012 absolvovala studium u prof. Elisabeth Wilke, E. Gramsse a J. Wallniga na Universität Mozarteum Salzburg. Současně byla vyznamenána organizací a nadací Stiftung Mozarteum medailí Lilli Lehman.

V Semperově opeře v sezoně 2021/2022 debutuje jako Adalgisa „Norma“, Hänsel „Hänsel und Gretel“ nebo jako Hagar ve světové premiéře opery „Die andere Frau“.

Na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově se v letošním roce představila na zahajovacím galakoncertě jako host Plácida Dominga.   

Účinkovala na významných festivalech a divadlech, jako jsou Mozartwoche Salzburg, Salzburger Festspiele, Osterfestspiele Salzburg, Beijing Music festival aj.

Na 50. jubilejním Velikonočním festivalu v Salzburgu debutovala v roli Siegrune v opeře „Die Walküre“ pod taktovkou Christiana Thielemanna, za doprovodu Staatskapelle Dresden, v režii Very Nemirovy. Jako koprodukce s Beijing Music Festival byla tato produkce také uvedena na podzim 2017 v Pekingu.

Byla finalistkou Hans Gabor Belvedere Singing Competition v roce 2015 a získala také cenu „Nejlepší ženský hlas“ na mezinárodní soutěži Concours International de Belcanto Vincenzo Bellini v Marseille.

Na začátku roku 2019 vystoupila pod taktovkou maestra Plácida Dominga na koncertě „Mozartovy narozeniny“ ve Stavovském divadle v Praze.

V roce 2018 debutovala v Národním divadle jako Charlotte v opeře „Werther“, za kterou byla oceněna ředitelem Národního divadla cenou pro umělce do 35 let a zároveň byla nominována na cenu Thálie. 

V drážďanské Semperoper ztvárnila mnoho stěžejních mezzosopránových rolí, z nichž jmenujme např. roli Pážete Urbaina v Meyerbeerových „Hugenotech“, Sesta Pompea v opeře „Giulio Caesare“, dále se představila jako Cherubino ve „Figarově svatbě“, Muse/Nicklausse v „Hofmannových povídkách“, jako Rosina v „Lazebníku sevillském“ a jako Olga v „Evženu Oněginovi“. V lednu 2020 debutovala ve vídeňské Volksoper v roli Carmen.

Zdroj: CAMERATA

Štěpánka Pučálková - Kuchtík

Boris Prýgl

Basbarytonista Boris Prýgl patří k nejtalentovanějším mladým pěvcům. Od sezony 2019/20 je sólistou Bavorské státní opery v Mnichově, kde jeho repertoár zahrnuje role Moralese (Carmen), Pinga (Turandot), Knížete Ottokara (Čarostřelec), Lovce (Rusalka) ad.

Na svém kontě má několik vítězství v pěveckých soutěžích včetně titulu absolutního vítěze Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2015, z níž si odnesl rovněž velké množství mimořádných cen včetně Ceny Opery Národního divadla v Praze a Ceny Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. K jeho zahraničním úspěchům patří 2. místo v Mezinárodní soutěži Ferruccia Tagliaviniho v Rakousku. V červenci 2017 se stal finalistou dvou z nejslavnějších mezinárodních pěveckých soutěží: Belvedere a Operalia Plácida Dominga. V září 2019 získal Cenu ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera v soutěži Stella Maris International Vocal Competition. 

Boris Prýgl absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě ve třídě Petera Mikuláše a první jevištní zkušenosti získal ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, a to jako Leporello (Don Giovanni), Don Basilio (Lazebník sevillský), Don Fernando (Fidelio), Pietro (Simon Boccanegra), Brander (Faustovo prokletí) a v titulní roli v Paisiellově opeře Král Teodor v Benátkách. V květnu 2017 vystoupil na recitálu na MHF Pražské jaro a ujal se role vychovatele v české premiéře Rossiniho opery Hrabě Ory v Národním divadle Brno. V letech 2017–2019 byl členem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově.

Zdroj: Nachtigall Artists

Boris Prýgl - Hajný

Jiří Brückler

Na Pražské konzervatoři studoval zpěv pod vedením Jiřího Kotouče a od roku 2008 pokračoval ve studiích na HAMU v Praze u Romana Janála. Je vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Junior. Od roku 2004 hostoval ve Státní opeře Praha ve Dvořákově Rusalce a Pucciniho Turandot, od sezony 2010/2011 ve Verdiho Rigolettovi a Bizetově Carmen. V divadle F. X. Šaldy v Liberci ztvárnil Silvia v Leoncavallových Komediantech a Moralese v Bizetově Carmen. Za roli Silvia byl zařazen do širší nominace na Cenu Thálie za rok 2009. V létě 2011 a 2012 ztvárnil tutéž roli pro MHF Český Krumlov po boku Josého Cury v roli Cania. V sezoně 2011/2012 přijal angažmá ve Státní opeře Praha, od roku 2012 je sólistou Opery Národního divadla a Státní opery. Nastudoval zde např. Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi, Figara v Rossiniho Lazebníku sevillském, Dandiniho v Rossiniho Popelce, Dona Giovanniho v opeře Don Giovanni a Hraběte Almavivu v Mozartově Figarově svatbě, Marcella v Pucciniho opeře La Bohéme, Silvia v Leoncavallových Komediantech, Papagena v Mozartově Kouzelné flétně, Pinga v Pucciniho Turandot, Adolfa ve Dvořákově Jakobínovi, Mercutia v Gounodově Romeovi a Julii, Maestra v Donizettiho Poprasku v opeře, Haraštu v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky, Čekunova v Janáčkově opeře Z mrtvého domu, Henryho Cuffa v Brittenově Glorianě, Alberta v Massenetově Wertherovi  a mnoho dalších. Za roli Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi byl nominován na Cenu Thálie za rok 2013. Je pravidelným hostem Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnil titulní roli v Čajkovského Evženu Oněginovi, Franka v Pucciniho Edgarovi, Silvia v Leoncavallových Komediantech a Pseudola v Martinů Vojákovi a tanečnici. Pravidelně hostuje v Národním divadle Brno (Rodrigo ve Verdiho opeře Don Carlos, titulní role v Evženu Oněginovi, Gilgameš v Martinů Eposu o Gilgamešovi, Valentin v Gounodově Faustovi a Markétce, Marcello v Bohémě, Ping v Pucciniho Turandot, Aeneas v Purcellově Didoně a Aeneovi, Morales v Bizetově Carmen) i na dalších českých scénách. Od srpna 2018 je držitelem Ceny ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let. V sezoně 2022/2023 ho mimo jiné čeká titulní role v opeře Švanda dudák pro Národní divadlo v Praze.

Jiří Brückler - Lovec

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.