Program

Antonín Dvořák: Rusalka, op. 114, B. 203

Měsíc zalévá celý svět jasným světlem a lovec marně pronásleduje svoji bílou laň. Pohádková atmosféra Rusalky je tak omamná, až dává zapomenout na hloubku pochopení pro velikost i ubohost, které jsou vlastní jak lidem, tak nadpřirozeným bytostem. Dvořákova a Kvapilova Rusalka je lyrický příběh o touze po lidské duši, která je plná hříchu, ale také lásky. O pomíjivosti velkých citů a nemožnosti se dorozumět. Ale také o tom, že svá rozhodnutí nelze vzít zpět. Rusalka není jen pohádka o nešťastné lásce, ale psychologické a symbolické drama, které se právem zařadilo mezi nejhranější české opery současnosti.

Dirigent Jiří Bělohlávek o Rusalce prohlásil, že se dotýká všech aspektů lidské přirozenosti – lásky, touhy, vášně, zrady, pomsty, smrti, odpuštění i oběti v tak úchvatném a samozřejmém oblouku, že se až tají dech.

Dvořákova Praha spojí své síly s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semyonem Bychkovem, aby společně navázali koncertním provedením Dvořákova operního klenotu na předchozí počiny festivalové řady Opera in Concert. Po uvedení Dvořákových méně známých oper zazní tentokrát ta, která jej jako autora oper celosvětově proslavila. Semyon Bychkov společně s dramaturgií festivalu přizval mezinárodní sestavu sólistů, jakou lze slýchat v těch nejproslulejších operních a koncertních domech světa. Všechny aspekty Dvořákovy nejlepší opery se tak rozzáří ničím nerušenou silou autorovy hudby. 

  • Dress code: black tie
  • Uzavření sálu: 18:50
  • Konec koncertu: 22:00

Interpreti

Česká filharmonie

Česká filharmonie je nejvýznamnějším českým orchestrem a dlouhodobě patří k nejuznávanějším reprezentantům české kultury na mezinárodní scéně. Počátek její bohaté historie je spojen se jménem Antonína Dvořáka, který 4. ledna 1896 dirigoval koncert zahajující činnost tělesa. Jakkoli interpretační záběr orchestru zahrnuje širokou škálu základního světového repertoáru, nejčastěji je vyhledáván pro výsostnou interpretaci děl českých klasiků, jejíž tradici budovaly špičkové dirigentské osobnosti (mj. Talich, Kubelík, Ančerl, Neumann, Bělohlávek). Roku 2008 prestižní časopis Gramophone zařadil těleso mezi dvacet nejlepších orchestrů světa. K nejvýznamnějším počinům orchestru z poslední doby patří realizace kompletu nahrávek Čajkovského orchestrálních skladeb se Semyonem Bychkovem pro vydavatelství Decca. Česká filharmonie je od počátku existence festivalu Dvořákova Praha jeho rezidenčním orchestrem a od roku 2018 rovněž držitelkou ceny Antonína Dvořáka za propagaci a popularizaci české klasické hudby v zahraničí i v České republice.

Česká filharmonie

Semyon Bychkov

Ruský dirigent Semyon Bychkov patří k nejžádanějším dirigentům současnosti. Je vyhledáván pro jasný interpretační názor na prováděné dílo a důraz na krásu zvuku. Narodil se roku 1952 v tehdejším Leningradu, kde také vystudoval konzervatoř. Po emigraci ze Sovětského svazu do Spojených států v 70. letech si brzy získal vynikající mezinárodní renomé. Dlouhodobě spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry, jako jsou Vídeňská, Berlínská a Mnichovská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu, Londýnský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie aj. Intenzivně se věnuje také operní hudbě – diriguje mj. v Metropolitní opeře v New Yorku, ve Vídeňské státní opeře, v madridském Teatro Real, milánské La Scale a v Národní pařížské opeře, v nichž nastudoval množství titulů od Mozartova Dona Giovanniho až po Straussovu Elektru. Bohatá je také jeho diskografie. Vysoce ceněné jsou zejména jeho vynikající nahrávky Verdiho Requiem a Wagnerova Lohengrina nebo komplet Brahmsových symfonií. Od sezony 2018/2019 je šéfdirigentem České filharmonie.

Semyon Bychkov - dirigent

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor se řadí k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. Záběr působení původně rozhlasového sboru, založeného roku 1934 legendárním Janem Kühnem, se brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Manfred Honeck, Daniel Barenboim, Fabio Luisi, Sir Simon Rattle) a orchestrů (Berlínští filharmonikové, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala, Bregenzer Festspiele). Těleso rovněž podporuje mladé talenty: od roku 2012 pravidelně pořádá tzv. Akademii sborového zpěvu, dvouleté studium určené studentům středních a vysokých škol.

Pražský filharmonický sbor

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na AMU v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–2007 byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období stejně jako realizaci řady nahrávek, např. mimořádně úspěšného CD s kantátami Bohuslava Martinů. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století. Zabývá se také popularizací sborového zpěvu, mj. v letech 2012 a 2016 pro Český rozhlas vytvořil a moderoval dva seriály o sborovém umění.

Lukáš Vasilek - sbormistr

Asmik Grigorian

Litevská sopranistka Asmik Grigorian se narodila ve Vilniusu a vystudovala Litevskou hudební a divadelní akademii. Je zakládající členkou Vilniuské městské opery. Dvakrát byla oceněna nejvyšším litevským vyznamenáním pro pěvce „Zlatý divadelní kříž“, a to v roce 2005 za její debut v roli Violetty a v roce 2010 za ztvárnění role paní Lovettové v opeře Sweeney Todd. Dále získala v roce 2016 mezinárodní hudební cenu „Mladá pěvkyně“ a cenu „Pěvkyně roku 2019“.

Svoji mezinárodní kariéru na koncertních a operních pódiích zahájila Grigorian triumfálním úspěchem v roli Madame Butterfly v Královské švédské opeře. Poté se představila v témže operním domě v opeře Fedora pod vedením režiséra Christofa Loye, se kterým od té doby pravidelně spolupracuje. Kritiky bylo vysoce oceněno i její účinkování v Bergově opeře Wozzeck v amsterdamské koncertní síni Concertgebouw, nastudované dirigentem Markusem Stenzem. Ve stejné roli debutovala Asmik Grigorian v roce 2017 na Salzburském festivalu v režii Williama Kentridge pod taktovkou Vladimira Jurowského. Na tomtéž festivalu se pak s velkým úspěchem představila i v titulní roli Salome v nové inscenaci Romea Castellucciho pod taktovkou Franze Welser-Mösta. Její provedení, které označil deník Financial Times jako „bezkonkurenčně nejlepší Salome“, jí získalo rakouskou „Cenu hudebního divadla“ za nejlepší ženskou titulní roli roku 2019. V sezoně 2018/19 s velkým úspěchem debutovala v milánském Teatro alla Scala v roli Marietty v inscenaci Korngoldovy opery Die tote Stadt v režii Grahama Vicka a pod taktovkou Alana Gilberta. Poté rovněž debutovala v roli Jolanty ve Frankfurtské opeře.

Přestože divadelní sezona 2019/20 byla zkrácena, měla Asmik Grigorian příležitost vrátit se k roli Manon Lescaut ve Frankfurtské opeře a v moskevském Velkém divadle i k roli Chrysothemis v opeře Elektra v nastudování Krzysztofa Warlikowského s dirigentem Franzem Welser-Möstem na Salzburském festivalu. Koncertně vystoupila také v Šostakovičově Symfonii č. 14 s Orchestrem de la Suisse Romande pod taktovkou Alexandra Shelleyho a v Salzburku v Beethovenově Symfonii č. 9 s dirigentem Riccardem Mutim.

V sezoně 2020/21 Grigorian ztvárnila titulní roli Rusalky v inscenaci režiséra Christofa Loye s dirigentem Ivorem Boltonem v madridském Teatro Real. Při svém debutu ve Vídeňské státní opeře nastudovala roli Madame Butterfly a poprvé se představila i v Pařížské opeře. V rámci letní festivalové sezony debutovala v Bayreuthu jako Senta v nové inscenaci Wagnerova Létajícího Holanďana v režii Dmitriho Tcherniakova a opět v Salcburku v opeře Elektra.

Sezona 2021/22 začala pro Asmik Grigorian jejím očekávaným debutem v novém nastudování Jenůfy v režii Clause Gutha v Královské opeře v londýnské Covent Garden. Ve Vídeňské státní opeře se představila ve dvou inscenacích – jako Alžběta v opeře Don Carlos s dirigentem Franzem Welser-Möstem a v titulní roli opery Manon Lescaut v režii Roberta Carsena pod taktovkou Nicoly Luisottiho. Poté se vrací do milánské La Scaly v opeře Piková dáma s dirigentem Valerym Gergievem a bude debutovat v Německé státní opeře v Jenůfě Damiana Mechieletta a ve Festspielhaus Baden-Baden v opeře Piková dáma pod taktovkou Kirilla Petrenka.

Grigorian spolupracuje s předními světovými dirigenty, jako jsou Valery Gergiev, Gianandrea Noseda, Vasily Petrenko, Franz Welser-Möst, Yvese Abel, Vladimír Jurowski, Kirill Petrenko, Oksana Lyniv, Markus Stenz, Mikhail Tatarnikov, Alan Gilbert a Michal Tilson-Thomas. Často spolupracuje s renomovanými režiséry včetně Dmitriho Tcherniakova, Romea Castellucciho, Damiana Michieletta, Roberta Carsena, Clause Gutha, Daliy Ibelhauptaitė, Christofa Loye, Barrieho Koskyho, Alexa Ollého, Petra Konwitschného, Roberta Wilsona nebo Vasilyho Barkhatova.

V roce 2022 vydá Asmik Grigorian s klavíristou Lukasem Genusiasem pro vydavatelství Alpha Classics své debutové album s písněmi Sergeje Rachmaninova. Následně tento program představí při sérii koncertů po Evropě, mimo jiné v milánské La Scale, v Grand Théâtre de Genève a v Laeiszhalle Hamburg.

Asmik Grigorian - Rusalka

Dmytro Popov

Ukrajinský tenorista Dmytro Popov zahájil svoji kariéru jako sólista v Kyjevském národním divadle, kde debutoval v roli Lenského v opeře Evžen Oněgin. Mezinárodně známým se stal v roce 2013, kdy zpíval roli Rodolfa v opeře Bohéma v Královské opeře v londýnské Covent Garden.

To nastartovalo Popovovu celosvětovou kariéru a od té doby vystupoval v mnoha rolích ve významných operních domech celého světa. Mezi jeho stěžejní projekty patřilo například vystoupení v opeře Bohéma v Metropolitní opeře a bavorské Staatsoper, role Alfreda v opeře La traviata ve vídeňské Staatsoper a v Mariinském divadle role Niciase v opeře Thaïs v Teatro Regio di Torino, role Pinkertona v Madam Butterfly, Cavaradossiho v Tosce, role Rodolfa v opeře Luisa Millerová v Německé opeře v Berlíně, role Vaudémonta v Jolantě v Teatro Real Madrid, Macduffa v opeře Macbeth v Opéra National de Lyon, role Andreje v Čajkovského Mazepě v Opéra de Monte-Carlo a role Riccarda v opeře Maškarní ples v divadle Théâtre du Capitôle de Toulouse.

Popov není pouze zkušeným interpretem divadelních postav, objevuje se často i na koncertních pódiích, např. v dílech, jako jsou Zvony Sergeje Rachmaninova, které nastudoval s orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia pod taktovkou Antonia Pappana, s Berlínskými filharmoniky řízenými Sirem Simonem Rattlem, s Gürzenich Orchester Köln a naposledy s Orchestre de Paris pod taktovkou Gianandrey Nosedy. Mezi jeho další důležitá koncertní provedení patří Verdiho Requiem na festivalu BBC Proms a na hudebním festivalu v Tanglewoodu s Londýnským filharmonickým orchestrem a dále Glinkova opera Život za cara na Festivalu Radio France v Montpellier i role Dona Josého v koncertním provedení Carmen na festivalu ve Verbier.

Během velmi úspěšné sezony 2018/19 vystoupil v opeře La traviata v Teatro Regio Torino, v opeře Jolanta nastudované Dmitrim Tcherniakovem v Opéra de Paris, v Tosce v drážďanské Semperoper, v roli Prince v Rusalce v Kolínské opeře a v Maškarním plese v Německé opeře a v moskevském Velkém divadle. Na koncertech po celé Evropě Popov účinkoval ve Verdiho Requiem s dirigentem Teodorem Currentzisem a v Dvořákově Stabat Mater s Bostonským symfonickým orchestrem pod taktovkou Andrise Nelsonse. V londýnské koncertní síni Wigmore Hall vystoupil s klavíristou Iainem Burnsidem v recitálu sestaveném z ruských písní. I přes zkrácení koncertní sezony 2019/20 zpíval v opeře La traviata v Metropolitní opeře, v Madam Butterfly v Opeře de Paris, v Carmen v Kolínské opeře a ve Verdiho Requiem v hamburské Staatsoper. Po návratu na jeviště v roce 2021 patří mezi jeho nedávná angažmá účinkování v opeře Mazepa ve Velkém divadle v Moskvě, v Carmen ve vídeňské Staatsoper a v Rusalce v bavorské Staatsoper.

V příštím období se Dmytro Popov vrací mimo jiné do drážďanské Semperoper v operách Norma a Tosca, do bavorské Staatsoper v Carmen, do Královské opery v Covent Garden, bavorské Staatsoper a hamburské Staatsoper v Traviatě, do NDR Hamburg a Kolínské opery v Rusalce. Dále ho čekají opakovaná angažmá v Metropolitní opeře, vídeňské Staatsoper, na festivalu Glyndebourne a v bavorské Staatsoper.

Nedávno nahrál Popov společně s Německým symfonickým orchestrem Berlín pro vydavatelství Orchid Classic své debutové sólové album nazvané Hymns of Love. Vedle toho se podílel na nahrávce Čajkovského Jolanty s Kolínským orchestrem Gürzenich vydané vydavatelstvím OEHMS Classics (2015) a Rachmaninovových Zvonů s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Sira Simona Rattla vydaných vydavatelstvím EMI (2013). Dmytro Popov stále spolupracuje s dirigenty, jako jsou Antonio Pappano, Sir Mark Elder, Andris Nelsons, Andrés Orozco-Estrada, Giampaolo Bisanti, Valery Gergiev, Carlo Rizzi, Thomas Søndergård, Vladimir Jurowski a Teodor Currentzis, a také s mnoha významnými režiséry, k nimž patří Dmitri Tcherniakov, Paul Curran, Peter Sellars, Calixto Beito, Robert Wilson a mnoho dalších.

Dmytro Popov je nejmladším operním interpretem, který obdržel titul „Čestný umělec Ukrajiny“, jímž se oceňuje mimořádný přínos v oblasti scénického umění. V roce 2007 se také stal vítězem prestižní soutěže Operalia Plácida Dominga. 

Dmytro Popov - Princ

Jan Martiník

Basista Jan Martiník je laureátem celé řady soutěží – po úspěších v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka, Mezinárodní pěvecké soutěži Jeleny Obrazcovové a v soutěži Operalia Placido Dominga zvítězil v písňové části mezinárodní pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer of the World.

Je stálým hostem Národního divadla v Praze. V letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně. Ve vídeňské Volksoper vystupoval v Salome a Carmen. Od roku 2012 je členem souboru Státní opery Unter den Linden v Berlíně, kde ztvárnil mimo jiné role Collina (La bohème), Sarastra (Kouzelná flétna), Eremita (Čarostřelec) nebo otce Trulova (Život prostopášníka).

Koncertně vystupuje např. s Českou filharmonií, Londýnským symfonickým orchestrem, Orchestrem lipského Gewandhausu, Pittsburgským symfonickým orchestrem, Staatskapelle Dresden nebo Symfonickým orchestrem BBC a se slavnými dirigenty Barenboimem, Byčkovem, Gardinerem, Honeckem, Hrůšou, Oramem nebo Rattlem. Na jaře roku 2023 debutuje s Berlínskými filharmoniky.

V repertoáru má Matoušovy pašije J. S. Bacha (role Ježíše), Mozartovo, Dvořákovo i Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii či Haydnovo Stvoření. Jan Martiník je též znám svou ryzí interpretací Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Krása jeho hlasu se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, což z něj činí jednoho z předních pěvců mladé generace.

Jan Martiník - Vodník

Jamie Barton

Jamie Barton je pozoruhodnou interpretkou, které se dostává obdivu na obou stranách Atlantiku. Mezi její četné úspěchy náleží ocenění v soutěži BBC Cardiff Singer of the Year z roku 2013, Cena Richarda Tuckera z roku 2015 a Cena Beverly Sills Artist Award Metropolitní opery z roku 2017, po níž následovalo pozvání k vystoupení na závěrečném koncertě festivalu BBC Proms v roce 2019. Výjmečná byla volba témat, která pro toto vystoupení zvolila. Byly jimi inkluze a rozmanitost. Její vystoupení pod taktovkou Sakariho Orama bylo celosvětově vysíláno v televizi a na stanici BBC Radio 3.

Jako pěvkyně v Metropolitní opeře, kde se těší výjimečné popularitě, ztvárnila významné role Elisabetty v Donizettiho Marii Stuartovně nebo Belliniho Adalgisu v opeře Norma. Jamie Barton obohatila v posledních letech mnoha svými operními kreacemi prestižní evropské scény, a to například v rolích Azuceny (Trubadúr) při svém debutu v bavorské Státní opeře pod taktovkou Ashera Fische, Eboli (Don Carlos) v berlínské Deutsche Oper pod taktovkou dirigenta Roberta Rizzi-Brignoliho, Leonory (La favorite) v madridském Teatro Real za řízení Daniela Orena. Velmi osobité bylo nedávné ztvárnění postavy Brangäne (Tristan a Isolda) na festivalu d’Aix en Provence v nové inscenaci Simona Stonea, ve které Sir Simon Rattle dirigoval Londýnský symfonický orchestr. Toto představení bylo globálně vysíláno a streamováno na platformě Arte.

Na koncertech Jamie Barton spolupracovala již s mnoha významnými dirigenty. Zde jmenujme  dirigentku Marin Alsop, se kterou provedla Brahmsovu Alto Rhapsody za spolupráce souboru Orchestra of the Age of Enlightenment při debutu na BBC Proms. S Marin Alsop vystoupila i v Bernsteinově Symfonii č. 1 „Jeremiah“ při debutu s Londýnským symfonickým orchestrem. Mezi další dirigentské osobnosti, se kterými Jamie Burton spolupracovala, patří i Sir Andrew Davis a Sir Antonio Pappano, s nimiž provedla Verdiho Requiem za spolupráce orchestru Královské opery Covent Garden.

Jako vynikající sólistka vystoupila Jamie Barton se svými recitály v newyorské Carnegie Hall a na festivalu Tanglewood. Za doprovodu klavíristky Kathleen Kellyové zpívala v koncertní síni Zankel Hall, v Celebrity Series v Bostonu, v koncertní řadě Matinée Musicale Cincinnati. Byla hostem washingtonského Kennedy Center v rámci koncertní řady Voices pořádané Renée Flemingovou. V minulé sezoně debutovala Jamie Barton v londýnské Wigmore Hall s novým programem, který se zaměřuje na díla hudebních skladatelek a na zobrazení žen skladateli obou pohlaví. 

Na svém posledním vydaném CD nazvaném Unexpected Shadows spolupracuje s Jakem Heggiem. CD vydala společnost Pentatone začátkem sezony 2020/21 a nahrávka byla velmi kladně přijata kritkou. Z nahrávacího studia se oba interpreti společně vrátili živým vystoupením v Opeře ve Frankfurtu a v koncertní síni Barbican.

Jamie Barton - Ježibaba

Jana Kurucová

Studovala obor Církevní hudba, dirigování a zpěv na Konzervatoři Jána Levoslava Belly v Banské Bystrici, je absolventkou oboru pedagogiky operního zpěvu na Konzervatoři v Bratislavě. Následné dvouleté stipendium jí umožnilo pokračovat ve vzdělání na Univerzitě hudebního a dramatického umění v rakouském Grazu. Jejími pedagogy operního zpěvu byli Agatha Kania a Gottfried Hornik. První kroky na operní scéně absolvovala v rolích Mozartových oper (Druhá dáma v Kouzelné flétně, Ramiro v Záhradničce z lásky).

V sezoně 2005/2006 byla členkou Bavorské státní opery, kterou v té době řídil umělecký ředitel a šéfdirigent Zubin Metha. Zde ztvárnila roli Sandmännchen v Humperdinckově opeře Hänsel und Gretel. Účinkovala v díle Königskinder téhož autora za řízení dirigenta Fabia Luisiho.

V letech 2006/2009 působila v divadle v Heidelbergu. Představila se zde v roli Cherubína ve Figarově svatbě, z dalších jmenujme role Idamanta v Mozartově Idomeneovi, Sesta v opeře La clemenza di Tito, dále Charlottu ve Wertherovi Julese Masseneta, Rosinu v Lazebníku Sevilském G. Rossiniho a mnohé další. Účinkovala i na Zimním barokním festivalu v Schwetzingen, kde zpívala „kalhotkové“ postavy ve Vivaldiho dílech, jako například Megacle v L'olympiade. Mezi koncertními vystoupeními tohoto období jmenujme Heidelberský zámecký festival, spolupráci s Essenskou filharmonií, koncerty v Queen Elisabeth Hall v belgických Antverpách nebo Open Air na berlínském Gendarmenmarktu. 

Od září 2009 je sólistkou DEUTSCHE OPER BERLIN, kde účinkuje v nejrůznějších rolích. Mezi ně patří Rosina, Cherubín, Fenena Mercedes, Flora nebo Zerlina. Pro její působení v tomto operním domě je příznačná spolupráce s dirigenty Robertem Abbadem nebo Donaldem Runniclesem.

Její operní kreace ji zavedly i do Národního divadla v Praze, kde účinkovala jako Idamante v Mozartově opeře Idomeno. V září 2011 vystupovala v Teatro de la Maestranza v Seville. 

Významným milníkem v její pěvecké dráze byla sezona 2012/2013, kdy poprvé zpívala právě na scéně Deutsche Oper Berlin roli Maffia Orsiniho v opeře Lucrezia Borgia. Zde účinkovala po boku Edity Gruberové a Pavla Breslika. Výjimečné bylo i ztvárnění role Lišáka v Janáčkově opeře Příhody Lišky Bystroušky. Ve výčtu významných kreací dále figurují Meg Page ve Verdiho Falstaffovi nebo postava Suzuki v Pucciniho Madame Butterfly.  

V seznamu významných angažmá zaujímá důležité místo působení na operní scéně v Pekingu v roli Cherubína. Role Dony Elvíry ji opět zavedla na jeviště Deutsche Oper v Berlíně, stejně jako na operní scénu v norském Oslu. Odborná kritika i veřejnost pak ocenily její debut na festivalu v Dortmundu, kde pod taktovkou Friedricha Haidera účinkovala v Belliniho Kapuletech a Montecích. Sezonu pak završila svým debutem v drážďanské Semper Oper v roli Rosiny v Lazebníku Sevilském. 

Vedle svých povinností v Deutsche Oper Berlin zpívala v sezoně 2014/2015 poprvé roli Elisabetty v opeře Marie Stuartovna, kterou vytvořila na scéně ostravské opery. Roli Carmen pak poprvé ve své kariéře ztvárnila na scéně Státní opery v Praze. Japonskému publiku se prvně představila v roce 2016, a to v roli Cherubína na scéně New National Theatre v Tokiu.

V září téhož roku vystoupila na Dvořákově Praze společně s Christine Opolais, Richardem Samkem a René Papem. 

V květnu 2018 se představila po boku Josepha Calleji a Erwina Schrotta v Bavorské státní opeře, dále zpívala roli Elisabetty v Marii Stuartovně po boku Diany Damrau a Javiera Camareny, opět na scéně  Deutsche Oper Berlin.

Od sezony 2019/2020 je stálou členkou Státní opery v Hamburku, kde se doposud představila jako Cherubín nebo v roli Brigitty v díle Mrtvé město. Opětovně se vrátila na scénu Deutsche Oper v Berlíně, a to například v roli Feneny v Nabuccovi i v dalších rolích. 

V únoru 2020 vystoupila v roli Donny Elvíry v Grazu a v roli Dorabelly na scéně Semperoper v Drážďanech. V září 2020 zahájila pod taktovkou dirigenta Kenta Nagana a v režii Franka Castorfa novou sezonu Hamburské opery v produkci s názvem „Molto Agitato“.

V dubnu 2021 spolupracovala s Danielem Hopem na koncertním cyklu ARTE CONCERT: EUROPE @ HOME, kde představila svou vlast, tedy Slovensko. V červnu poprvé ve své kariéře ztvárnila roli Preziosilly ve Verdiho Síle osudu na scéně Deutsche Oper v Berlíně. 

Jana Kurucová - Cizí kněžna

Markéta Klaudová

Narodila se v Brně do hudební rodiny, začínala ve sboru Kantiléna a poté účinkovala v mnoha představeních Národního divadla Brno jako členka dětského sboru nejen v tuzemsku, ale i na mnohých zahraničních scénách (Japonsko, Velká Británie, Rakousko).

Během svého studia na Pedagogické fakultě MU v Brně několikrát úspěšně reprezentovala školu na pěveckých soutěžích a v roce 2014 pokračovala ve svém studiu i v zahraničí na státním konzervatoriu v italském Campobassu pod vedením profesorky Aldy Caiello. V témže roce se zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde obdržela dvě zvláštní ceny za interpretaci. 

V roce 2018 úspěšně zakončila svá magisterská studia a již pravidelně spolupracuje s mnoha orchestry (AKAMUS, L'armonia Terrena, Česká filharmonie, Czech virtuosi, Filharmonie Brno, Zlínská filharmonie atd.) a dirigenty (M. Minkowski, A. Liebreich, J. Kyzlink, Z. Klauda, J. Klecker, R. Kružík a další). 

Své první divadelní zkušenosti získala díky Novému operetnímu studiu Brno a od roku 2016 pravidelně hostuje ve většině českých divadel: ND v Praze (Pamina, Servilie, Barena), DJKT v Plzni (Ilia, Ottavia), NDM v Ostravě (Servilia, 1. žínka), SD v Opavě (Hraběnka Almaviva) a každoročně se účastní mnoha festivalů (Smetanova Litomyšl, Hudba Znojmo, Janáčkův máj, Zlatá pecka, Concertus moraviae apod.). 

V letošní sezoně se nově představí jako Mařenka v inscenaci Prodané nevěsty na prknech Národního divadla, jako Donna Elvíra v inscenaci Donna Giovanniho Slezského divadla v Opavě a také v letní staggioně scénického provedení Händelova Mesiáše na otáčivém hledišti v Českém Krumlově.

Již šestým rokem je stálou členkou souboru Czech ensemble baroque pod vedením Romana Válka, který se zabývá autentickou interpretací staré hudby.

Pravidelně se účastní kurzů a soutěží, např. masterclass s barokní ikonou Emmou Kirkby nebo kurzy Kateřiny & Adama Plachetkových. V srpnu 2018 se také stala laureátkou prestižní pěvecké soutěže Cesti competition v Innsbrucku.

Za roli hraběnky v inscenaci Figarova svatba Slezského divadla Opava se v roce 2020 dostala do širší nominace cen Thálie.

Markéta Klaudová - První lesní žínka

Markéta Cukrová

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je ojedinělým úkazem na české scéně vokální hudby. Pro neobyčejnou všestrannost a cit pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dlouhodobé úspěchy ve stylové interpretaci jí vynesly spolupráci s renomovanými soubory a orchestry (La Risonanza, Mala Punica, Les Muffatti, Collegium Marianum, Collegium Vocale Gent, Collegium 1704, {OH} Orkiestra Historyczna, Česká filharmonie, FOK, Vlámská filharmonie), s nimiž se podílela na víc než dvaceti nahrávkách.

Zájmu evropské odborné veřejnosti se těší snímek 8 italských árií J. D. Zelenky s Ensemble Tourbillon a Stabat Mater J. J. Ryby s orchestrem L’armonia terrena, který obdržel ocenění Diapason D’Or 2017. V roce 2018 vyšlo CD s Moravskými dvojzpěvy Antonína Dvořáka za doprovodu skladatelova vlastního klavíru (Šaturová, Spurný). Z dalších aktivit má Markéta na svém kontě dramaturgii úspěšné přehlídky Baroko 2015 v regionech Západočeského kraje v rámci projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury. 

Věnuje se rovněž pedagogické činnosti ve formě kurzů a lekcí zaměřených na techniku zpěvu a interpretaci vokální hudby. Je překladatelkou knihy rozhovorů o technice a výuce zpěvu proslulé pedagožky Margreet Honig, která vyšla pod názvem Skutečný zpěv péčí organizace Zámek Liteň

Vedle rozsáhlé koncertní činnosti se Markéta věnuje i divadelní práci. Za roli Dardana v Handelově opeře Amadigi di Gaula na Handelfestspiele v německém Göttingenu si vysloužila nadšené kritiky a pozvání festivalu k samostatnému recitálu. Následovala hostování na scénách Národních divadel v Košicích (Handel/Alcina), Brně (Martinů / Hry o Marii, Purcell / Dido a Aeneas, Saariaho / Láska na dálku, Rossini / Hrabě Ory, Offenbach / Hoffmannovy povídky, Ivanovič/Monument), Praze (Monteverdi/Orfeo, Handel/Rinaldo, Martinů/Julietta) a Ostravě (Britten / Zneuctění Lukrécie, Gluck / Iphigénie v Aulidě, Martinů/Julietta). V uplynulých letech byla nominována do úzkého výběru na cenu Thálie za roli Poutníka v inscenaci opery Láska na dálku, cenu Jantar pro umělce Moravskoslezského kraje za roli Biancy v inscenaci Zneuctění Lukrécie a cenu Classic Prague Awards za koncertní výkon.

Markéta Cukrová - Druhá lesní žínka

Monika Jägerová

Mezzosopranistka Monika Jägerová patří k nadějím nejmladší pěvecké generace. Na českém operním jevišti debutovala v roce 2017 rolí Mrs. Quickly (Falstaff) ve Slezském divadle Opava, kde se poté představila jako Kohout (Příhody lišky Bystroušky) a Háta (Prodaná nevěsta). V sezoně 2018/2019 debutovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě v rolích Kněžny (Sestra Angelika) a Zity (Gianni Schicchi) a dále zde ztvárnila Starou Slovenku (L. Janáček: Osud, 2018), Kastelánku (J. Křička: Bílý pán, 2021). V Národní opeře v Bergenu vystoupila jako 3. žínka v Dvořákově Rusalce (2021). V Teatro Verdi v Terstu se v roli Mrs. Baggot podílela na mezinárodním provedení Brittenovy opery Kominíček (2016) a přednesla altový part ve scénickém oratoriu Stabat Mater od Valentiny Shukliny (2017). V sezóně 2021/2022 se představí jako Bradamante (G. F. Händel: Alcina, ND Brno) a v dvojroli Barbara/Sofia Petrovna (H. Krása: Zásnuby ve snu, NDM).

Intenzívně se věnuje interpretaci staré hudby, pravidelně spolupracuje se soubory jako Collegium 1704, Czech Ensemble Baroque, Hof-musici a Ensemble Damian, v roce 2019 hostovala na festivalu Oude Muziek v Utrechtu s Ensemblem Tourbillon. Pravidelně vystupuje v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Zde ztvárnila mj. hlavní roli Timanta (J. A. Hasse: Demofoonte, 2019), za kterou byla šířeji nominována na prestižní cenu Thalie 2019. Na Olomouckých barokních slavnostech se představila jako Gloria (Vivaldi: La Gloria e Imeneo, 2018) a Giove (Karl Ditters von Dittersdorf: Il Tribunale di Giove, 2019). Pro letní stagionu ve švédské Vadsteně nastudovala roli Ascalaxe (G. Ph. Telemann: Orfeo, 2019).

Monika Jägerová studovala zpěv soukromě u Pavly Zumrové a poučenou interpretaci staré hudby u Ireny Troupové. Zúčastnila se mistrovských kurzů u Emmy Kirkby (Dartington International Summer School 2015), Chantal Santon Jeffery a Dedy Cristiny Colonny (Akademie Versailles 2018), Markéty Cukrové či Lorenza Charoye (Letní škola staré hudby Valtice 2015). V roce 2016 zvítězila v Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec, v roce 2017 obdržela čestné uznání na Mezinárodní pěvecké soutěži Iuventus Canti (Vráble, Slovensko) a probojovala se do finále Mezinárodní pěvecké soutěže Renaty Tebaldi v San Marinu a v roce 2019 získala 3. cenu v kategorii Píseň na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Studovala také housle na Konzervatoři Jana Deyla v Praze a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Monika Jägerová - Třetí lesní žínka

Štěpánka Pučálková

Česká mezzosopranistka Štěpánka Pučálková je od sezony 18/19 sólistkou a členkou ansámblu Semperovy opery v Drážďanech. Narodila se v Berlíně a v roce 2012 absolvovala studium u prof. Elisabeth Wilke, E. Gramsse a J. Wallniga na Universität Mozarteum Salzburg. Současně byla vyznamenána organizací a nadací Stiftung Mozarteum medailí Lilli Lehman. V Semperově opeře v sezoně 2021/2022 debutuje jako Adalgisa „Norma“, Hänsel „Hänsel und Gretel“ nebo jako Hagar ve světové premiéře opery „Die andere Frau“. Na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově se v letošním roce představila na zahajovacím galakoncertě jako host Plácida Dominga.   

Účinkovala na významných festivalech a divadlech, jako jsou Mozartwoche Salzburg, Salzburger Festspiele, Osterfestspiele Salzburg, Beijing Music festival aj.Na 50. jubilejním Velikonočním festivalu v Salzburgu debutovala v roli Siegrune v opeře „Die Walküre“ pod taktovkou Christiana Thielemanna, za doprovodu Staatskapelle Dresden, v režii Very Nemirovy. Jako koprodukce s Beijing Music Festival byla tato produkce také uvedena na podzim 2017 v Pekingu. Byla finalistkou Hans Gabor Belvedere Singing Competition v roce 2015 a získala také cenu „Nejlepší ženský hlas“ na mezinárodní soutěži Concours International de Belcanto Vincenzo Bellini v Marseille.

Na začátku roku 2019 vystoupila pod taktovkou maestra Plácida Dominga na koncertě „Mozartovy narozeniny“ ve Stavovském divadle v Praze. V roce 2018 debutovala v Národním divadle jako Charlotte v opeře „Werther“, za kterou byla oceněna ředitelem Národního divadla cenou pro umělce do 35 let a zároveň byla nominována na cenu Thálie.  V drážďanské Semperoper ztvárnila mnoho stěžejních mezzosopránových rolí, z nichž jmenujme např. roli Pážete Urbaina v Meyerbeerových „Hugenotech“, Sesta Pompea v opeře „Giulio Caesare“, dále se představila jako Cherubino ve „Figarově svatbě“, Muse/Nicklausse v „Hofmannových povídkách“, jako Rosina v „Lazebníku sevillském“ a jako Olga v „Evženu Oněginovi“. V lednu 2020 debutovala ve vídeňské Volksoper v roli Carmen.

Štěpánka Pučálková - Kuchtík

Boris Prýgl

Basbarytonista Boris Prýgl patří k nejtalentovanějším mladým pěvcům. Od sezony 2019/20 je sólistou Bavorské státní opery v Mnichově, kde jeho repertoár zahrnuje role Moralese (Carmen), Pinga (Turandot), Knížete Ottokara (Čarostřelec), Lovce (Rusalka) ad.

Na svém kontě má několik vítězství v pěveckých soutěžích včetně titulu absolutního vítěze Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2015, z níž si odnesl rovněž velké množství mimořádných cen včetně Ceny Opery Národního divadla v Praze a Ceny Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. K jeho zahraničním úspěchům patří 2. místo v Mezinárodní soutěži Ferruccia Tagliaviniho v Rakousku. V červenci 2017 se stal finalistou dvou z nejslavnějších mezinárodních pěveckých soutěží: Belvedere a Operalia Plácida Dominga. V září 2019 získal Cenu ředitele Vídeňské státní opery Dominiqua Meyera v soutěži Stella Maris International Vocal Competition. 

Boris Prýgl absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě ve třídě Petera Mikuláše a první jevištní zkušenosti získal ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, a to jako Leporello (Don Giovanni), Don Basilio (Lazebník sevillský), Don Fernando (Fidelio), Pietro (Simon Boccanegra), Brander (Faustovo prokletí) a v titulní roli v Paisiellově opeře Král Teodor v Benátkách. V květnu 2017 vystoupil na recitálu na MHF Pražské jaro a ujal se role vychovatele v české premiéře Rossiniho opery Hrabě Ory v Národním divadle Brno. V letech 2017–2019 byl členem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově.

Boris Prýgl - Hajný

Jiří Brückler

Na Pražské konzervatoři studoval zpěv pod vedením Jiřího Kotouče a od roku 2008 pokračoval ve studiích na HAMU v Praze u Romana Janála. Je vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Junior. Od roku 2004 hostoval ve Státní opeře Praha ve Dvořákově Rusalce a Pucciniho Turandot, od sezony 2010/2011 ve Verdiho Rigolettovi a Bizetově Carmen. V divadle F. X. Šaldy v Liberci ztvárnil Silvia v Leoncavallových Komediantech a Moralese v Bizetově Carmen. Za roli Silvia byl zařazen do širší nominace na Cenu Thálie za rok 2009. V létě 2011 a 2012 ztvárnil tutéž roli pro MHF Český Krumlov po boku Josého Cury v roli Cania. V sezoně 2011/2012 přijal angažmá ve Státní opeře Praha, od roku 2012 je sólistou Opery Národního divadla a Státní opery. Nastudoval zde např. Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi, Figara v Rossiniho Lazebníku sevillském, Dandiniho v Rossiniho Popelce, Dona Giovanniho v opeře Don Giovanni a Hraběte Almavivu v Mozartově Figarově svatbě, Marcella v Pucciniho opeře La Bohéme, Silvia v Leoncavallových Komediantech, Papagena v Mozartově Kouzelné flétně, Pinga v Pucciniho Turandot, Adolfa ve Dvořákově Jakobínovi, Mercutia v Gounodově Romeovi a Julii, Maestra v Donizettiho Poprasku v opeře, Haraštu v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky, Čekunova v Janáčkově opeře Z mrtvého domu, Henryho Cuffa v Brittenově Glorianě, Alberta v Massenetově Wertherovi  a mnoho dalších. Za roli Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi byl nominován na Cenu Thálie za rok 2013. Je pravidelným hostem Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnil titulní roli v Čajkovského Evženu Oněginovi, Franka v Pucciniho Edgarovi, Silvia v Leoncavallových Komediantech a Pseudola v Martinů Vojákovi a tanečnici. Pravidelně hostuje v Národním divadle Brno (Rodrigo ve Verdiho opeře Don Carlos, titulní role v Evženu Oněginovi, Gilgameš v Martinů Eposu o Gilgamešovi, Valentin v Gounodově Faustovi a Markétce, Marcello v Bohémě, Ping v Pucciniho Turandot, Aeneas v Purcellově Didoně a Aeneovi, Morales v Bizetově Carmen) i na dalších českých scénách. Od srpna 2018 je držitelem Ceny ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let. V sezoně 2022/2023 ho mimo jiné čeká titulní role v opeře Švanda dudák pro Národní divadlo v Praze.

Jiří Brückler - Lovec

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.