Napsali o nás

Více i méně známé rysy osobnosti Antonína Dvořáka zkoumá v knize Antonín Dvořák – Portrét člověka muzikolog Ondřej Šupka. Zabývá se jeho zjevem, zdravím, chováním, vztahy s manželkou, dětmi i svými kolegy-skladateli, jakož i dalšími tématy.

Obsáhlá monografie muzikologa Ondřeje Šupky s názvem Antonín Dvořák: Portrét člověka, kterou v těchto dnech vydává Akademie klasické hudby, podrobně mapuje životní i osobnostní aspekty skladatele.

Akademie klasické hudby vydává rozsáhlou monografii muzikologa Ondřeje Šupky Antonín Dvořák: Portrét člověka. Publikace přináší první komplexní pohled na skladatelovu osobnost a soukromý život a doplňuje tak obraz autora, který byl dosud vnímán především skrze svou hudební tvorbu.

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha ve svém 18. ročníku nabídl publiku ve dnech 5. 9. – 23. 9. 2025 v centru metropole pestrou škálu koncertů klasické hudby, komorní i symfonické. Pro zpestření také programy prolínající hudební žánry.

Komorní hudba nepatří mezi žánry „klasiky“ které se těší největšímu zájmu posluchačů, ale ve spojení se známými, ba hvězdnými interprety dokáže přitáhnout. Letošní komorní řada Dvořákovy Prahy měla svou hvězdu v sopranistce Kateřině Kněžíkové, ta se ovšem neprojevila jen jako zpěvačka, ale též jako dramaturgyně celé řady. Jak sama řekla, měla z úkolu respekt. Soudě dle výsledku, vypořádala se s ním velmi dobře.

Závěrečný koncert letošní Dvořákovy Prahy měl 23. září populárnější, odlehčený ráz. Folklórní Enescu, jazzově barevný klavírní koncert od Gershwina, mladý Dvořák a mistrovský Ravel na závěr. Francouzský národní orchestr hrál neobyčejně svěže a jeho současný umělecký šéf rumunského původu Cristian Macelaru ho vedl s naprostou jistotou. Nejméně zaujal výkon pianisty Rudolfa Buchbindera.

Závěrečný koncert festivalu Dvořákova Praha 23. září 2025 spojil dvě velká jména světové hudby – šéfdirigenta Cristiana Măcelaru a klavíristu Rudolfa Buchbindera – s renomovaným Orchestre National de France. Večer nabídl širokou paletu hudebních barev od Enescu přes Gershwina až po strhujícího Ravela. Výsledkem byl jeden z nejzářivějších vrcholů letošního ročníku.

Správně by to měla být jen moje poslední recenze Dvořákovy Prahy 2025 (DP), ale protože jsem v Polyharmonii vydavatelem, editorem, redaktorem i autorem, mohu si dovolit porušit žurnalistická pravidla, která jiné svazují, a sepsat retrospektivu. Takže nejdříve ouvertura/coda, tedy blízká minulost i budoucnost.

Dvořákova Praha nově nabízí koncertní řadu s názvem Bez kravaty (No tie). Ta by podle pořadatelů festivalu měla představit program vstřícnější vůči publiku, aniž by polevil na své kvalitě, a to v uvolněné, neformální atmosféře s dress codem Casual.

Koncertem Orchestre National de France skončil letošní ročník festivalu Dvořákova Praha. Příjemných zážitků nabídl dost, skvělým dramaturgickým nápadem byla letošní novinka, koncertní řada Bez kravaty.

Poslední festivalový týden Dvořákovy Prahy završí závěrečný koncert letošní Dvořák Collection. 21. září od osmi hodin večer v Anežském klášteře vystoupili pěvci Kateřina Kněžíková, barytonista Roman Hoza a basista Jan Martiník s klavíristy Davidem Marečkem a Miroslavem Sekerou.

Dechové kvinteto Belfiato hraje spolu dvacet let. Podobně jako u jmen Čeněk Pavlík, Jana Vlachová, Shizuka Ishikawa, Magdalena Kožená, Tomáš Jamník, Jakub Hrůša… mě na jejich prvním pražském veřejném koncertu napadlo, že je čeká zajímavá kariéra, že budou pro českou hudební kulturu důležití a moje předtucha se potvrdila. Jsou si věrní a pokaždé, když je vidím hrát, mi připadají jako „rodina na dechu“.