Koncertní sály

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.

Sukova síň je nejmladším sálem novorenesanční budovy Rudolfina. Vznikla v letech 1940–1942 v rámci úprav přilehlé Dvořákovy síně jako menší koncertní sál. Architekti Antonín Engel a Bohumír Kozák se při výzdobě interiéru inspirovali původním stylem Josefa Zítka a Josefa Schultze, a proto Sukova síň dokonale zapadá do původní kompozice budovy. Při posledních úpravách podle návrhu arch. Petra Hrůši byly v roce 2015 vylepšeny akustické vlastnosti sálu a jeho propojení s dvoranou Rudolfina při respektování historické hodnoty památkově chráněných prostor. Koncertní sál je vybaven novým koncertním křídlem a je i nadále určen především k produkci komorní hudby.

Anežský klášter na Františku je považován za první gotickou stavbu nejen v Praze, ale v Čechách obecně. Byl založen králem Václavem I. v letech 1233–34 z podnětu jeho sestry, přemyslovské princezny Anežky pro řád klarisek, který Anežka uvedla do Čech a jehož byla první představenou. Předchůdcem kláštera byl špitál. Klarisky vznikly původně jako odnož řádu sv. Františka z Assisi, klášteru se kdysi také říkalo Pražské Assisi. Anežka byla mimořádnou duchovní osobností 13. století. Kromě tohoto kláštera klarisek, kde se stala abatyší, založila i jediný český církevní řád - špitální řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka Česká byla svatořečena v r. 1989.

Artium by KKCG je netradiční, volně přístupný umělecký prostor, který spojuje odlišné světy, otevírá nové horizonty a vzájemně propojuje mnohdy izolované kulturní oblasti v nezapomenutelných setkáních. Ve spolupráci s předními kurátory pro širokou veřejnost připravuje více žánrový umělecký program, koncepčně ukotvený na čtyřech dramaturgických pilířích: vizuálním umění, hudbě, performativním umění a vzdělávání. Artium se nachází v sídle investiční a investiční a inovační skupiny KKCG. Umělecký prostor zde vznikl na podnět a díky finanční podpoře manželů Štěpánky a Karla Komárkových, kteří věří, že umění nám připomíná naše kořeny a představuje realitu netradičními způsoby. Podporují proto umělce a přibližují jejich tvorbu široké veřejnosti.

Sedmipatrový funkcionalistický dům vznikl po vzoru německého Werkbundu jako administrativní a výstavní centrum Svazu československého průmyslu, který mimo jiné plnil důležitou funkci organizátora aktivit reprezentujících československá díla u nás i v zahraničí. Svaz pověřil návrhem domu architekta Oldřicha Starého, který patřil k předním teoretikům funkcionalismu a byl předsedou Klubu architektů a šéfredaktorem odborného časopisu Stavba. Návrh domu vznikl roce 1934 a stavba byla dokončena v roce 1938. Velký sál v suterénu, kde teď působí Divadlo X10, byl schválen jako biograf se 718 sedadly, ale byl využíván jako výstavní sál pro akce a výstavy uměleckého průmyslu pořádané Svazem čs. díla. Na vytváření obsahové náplně se podílelo mnoho významných osobností jako například Josef Gočár, Rudolf Stockar, malíři a grafici František Kysela nebo Vratislav Hugo Brunner.

Místem konání mistrovských kurzů bude Malý klavírní sál (místnost č. 1034), který se nachází v sídle Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění – v pozdně barokním Lichtenštejnském paláci na Malé Straně v Praze. Součástí budovy je také koncertní sál Bohuslava Martinů s kapacitou 200 osob a koncertní sál Galerie pro 130 osob. Oba sály slouží hlavně k pořádání absolventských koncertů a komornějších akcí. Palác je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Přímo naproti kostelu sv. Mikuláše na Malé Straně nechal kníže Karel z Lichtenštejna v letech 1622–23 postavit monumentální Lichtenštejnský palác. Od roku 1993 zde sídlí Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění. V krásných historických prostorách, kde se koná řada kulturních akcí, se nachází koncertní sál Bohuslava Martinů, výstavní síň, letní scéna, zahrada i učebny hudební fakulty.

Koncertní sál Pražské konzervatoře je součástí jedné z nejstarších hudebních vzdělávacích institucí v Evropě, založené roku 1808. Moderní koncertní prostor byl slavnostně otevřen v roce 2011 a od té doby slouží nejen výuce, ale i veřejným koncertům. Sál s kapacitou 333 míst nabízí komornější, soustředěnou atmosféru a kultivovanou akustiku, ideální pro recitály, komorní koncerty i studentská vystoupení, a umožňuje posluchačům přímý kontakt s živou hudební tradicí školy.

Na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice stojí kostel sv. Ignáce z Loyoly, výrazná raně barokní stavba spojená s jezuity a jedna z dominant Nového Města. Vznikl ve 2.polovině 17. století jako součást rozsáhlé jezuitské koleje, dnešního areálu Všeobecné fakultní nemocnice, a dodnes zaujme bohatě zdobeným průčelím i sochou sv. Ignáce. Celý areál je chráněn jako kulturní památka.