Wiener Philharmoniker, Tugan Sokhiev, Hilary Hahn

Snad žádné jiné hudební těleso není s historií a tradicí evropské klasické hudby spojeno tak úzce jako Vídeňští filharmonici. Během uplynulých sto osmdesáti let byl tento orchestr vždy součástí světových hudebních dějin a rovněž ovlivňoval jejich běh. Dodnes významní sólisté a dirigenti hovoří o jedinečném „vídeňském zvuku“ jako o výjimečné kvalitě, která těleso odlišuje od ostatních orchestrů.  

Mimořádný zájem, který orchestr od svého založení Ottou Nicolaiem v roce 1842 vyvolává u významných skladatelů a dirigentů, ale i u posluchačů po celém světě, je výsledkem vědomého udržování homogenního hudebního stylu, poctivě předávaného z generace na generaci, a také jedinečné historie tělesa a jeho organizační struktury. Základními „filharmonickými idejemi“, které platí dodnes, jsou demokratická organizace, která celý umělecký a rozhodovací proces svěřuje do rukou samotných hráčů, a úzká symbióza s orchestrem Vídeňské státní opery. Podle stanov mohou být členy Vídeňských filharmoniků pouze hudebníci z operního orchestru.  

Dalším jedinečným rysem této demokratické organizace je skutečnost, že odpovědnost za pořádání koncertů a výběr repertoáru, stejně jako za angažování dirigentů a sólistů, přebírá orchestr sám. V roce 1860 byla zavedena abonentní koncertní řada, pro kterou byl angažován jeden dirigent na celou sezonu. Tyto koncerty vytvořily pevný umělecký a ekonomický základ, který přetrvává dodnes. Počínaje rokem 1933 orchestr vytvořil systém hostujících dirigentů, který umožňuje široké spektrum umělecké spolupráce s nejvýznamnějšími dirigenty všech generací.  

Na počátku 20. století začal orchestr vyrážet na mezinárodní koncertní turné a od té doby již navštívil všechny kontinenty. V posledních letech pravidelně koncertuje například v Německu, Japonsku, Spojených státech amerických a Číně.

Roku 2018 byla založena Akademie Vídeňských filharmoniků. Studenti akademie jsou vybíráni na základě přísného mezinárodního konkurzu a během dvouletého studia získávají vzdělání na nejvyšší úrovni.  

Vídeňská filharmonie si dala za úkol šířit humanitární poselství hudby do každodenního života svých posluchačů. Od samého počátku projevuje orchestr silné sociální povědomí, které se vyznačuje závazkem pomáhat lidem v nouzi a podporovat mladé hudebníky.  

Orchestr je držitelem mnoha cen a ocenění. Od roku 2008 jej podporuje jeho exkluzivní sponzor ROLEX.

Vídeňští filharmonici každoročně odehrají ve Vídni přibližně čtyřicet koncertů, mimo jiné Novoroční koncert a Letní noční koncert v Schönbrunnu, které jsou přenášeny do mnoha zemí po celém světě. Orchestr má také každoroční letní rezidenci na Salcburském festivalu a na svých mezinárodních turné odehraje více než padesát koncertů ročně. Všechny tyto aktivity podtrhují pověst Vídeňských filharmoniků jako jednoho z nejlepších světových orchestrů.

zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm

foto © Julia Wesely

Mezinárodně uznávaný dirigent Tugan Sokhiev se věnuje symfonickému i vokálně-instrumentálnímu repertoáru a hostuje u nejprestižnějších orchestrů po celém světě.

Sokhiev udržuje nadstandardní vztahy s orchestry jako Vídeňská, Berlínská a Mnichovská filharmonie, Staatskapelle Dresden a Staatskapelle Berlin, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu a Gewandhausorchester Leipzig. Mimo Evropu je zván k dirigování nejlepších amerických orchestrů včetně Newyorské filharmonie, Filadelfského orchestru a Bostonského a Chicagského symfonického orchestru a každou sezonu tráví několik týdnů s NHK Symphony Orchestra.

V uplynulých sezonách dirigoval novou inscenaci Iolanty ve Vídeňské státní opeře, absolvoval turné s Vídeňskou filharmonií (Asie), Mnichovskou filharmonií (Asie a Evropa) a Staatskapelle Dresden (Evropa), dirigoval rovněž populární silvestrovský koncert Staatskapelle Dresden a v červnu 2025 věhlasný letní večerní koncert Vídeňské filharmonie na zámku Schönbrunn. Řídil také několik vysoce hodnocených koncertů Philharmonic Brass, elitního dechového souboru složeného z členů Berlínské a Vídeňské filharmonie a jejich přátel.

Sezonu 2025/26 zahájil s Vídeňskou filharmonií, konkrétně s koncerty ve Vídni, Bratislavě, Hamburku a Lucemburku, a v říjnu se k orchestru připojil znovu při slavnostním koncertu u příležitosti 200. výročí narození Johanna Strausse mladšího. Mezi další vrcholy jeho koncertní sezony patří vystoupení s Berlínskou filharmonií v Berlíně a na Salcburském festivalu, kde bude také dirigovat projekt Be Phil Berlínské filharmonie. Debutuje rovněž s Clevelandským orchestrem, bude dirigovat novou inscenaci Tannhäusera v Curyšské opeře a vrátí se k Philharmonique de Radio France, Orchestre de la Suisse Romande, Lucemburské filharmonii a Orchestru dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia.

Jako hudební ředitel tělesa Orchestre National du Capitole de Toulouse realizoval v letech 2008–2022 řadu úspěšných koncertních sezon, včetně několika světových premiér a významného počtu zahraničních turné, čímž orchestr vynesl na mezinárodní výsluní. Díky svému zápalu pro práci s operními pěvci byl v letech 2014–2022 hudebním ředitelem a šéfdirigentem Velkého divadla v Moskvě.  

Diskografie Tugana Sokhieva zahrnuje mnoho nahrávek s Orchestre national du Capitole de Toulouse u vydavatelství Naïve a Warner Classics, za něž v roce 2020 získal ocenění Diapason d'Or. Jeho nahrávky s Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, kde byl v letech 2012–2016 hlavním dirigentem, vyšly u společnosti Sony Classical. Spolupracoval s EuroArts na sérii DVD s Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, Orchestre National du Capitole de Toulouse a také s Berlínskou filharmonií, která na svém prestižním portálu Digital Concert Hall nabízí záznamy mnoha koncertů pod jeho vedením.

Jako jeden z posledních žáků legendárního učitele Ilji Musina na petrohradské konzervatoři Sokhiev ochotně předává své znalosti mladším generacím hudebníků, což ho v roce 2016 vedlo k založení Mezinárodní dirigentské akademie v Toulouse. Spolupracuje také s mladými hudebníky v rámci akademií Angelika Prokopp Sommerakademie der Wiener Philharmoniker a Mahler Chamber Orchestra Academy. Je patronem Philharmonic Brass Education Program, s jehož členy s radostí spolupracoval na jejich prvním CD.

zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm

foto © Patrice Nin

Houslistka Hilary Hahn, trojnásobná držitelka ceny Grammy, propůjčuje svou expresivní muzikálnost a technickou zdatnost do služeb rozmanitého repertoáru, který je odrazem jejího uměleckého hledačství. Svým přístupem ke klasické hudbě boří bariéry a díky svému odhodlání předávat své zkušenosti si získala oblibu publika po celém světě. Na svém kontě má množství nahrávek, z nichž třiadvacet získalo ceny kritiků v mezinárodním tisku. Je rovněž známá jako zadavatelka nových děl. Její současná pozice na Juilliard School navazuje na její tamní dřívější působení v roli hostující umělkyně v sezoně 2023–24; v uplynulých sezonách rovněž působila jako vůbec první rezidenční umělkyně Chicagského symfonického orchestru, rezidenční umělkyně Newyorské filharmonie a hudební kurátorka v Dortmundu.

Hahn osobně objednala a veřejnosti představila díla více než čtyřiceti žijících skladatelů, mezi nimiž jsou Steven Banks, Jennifer Higdon, Jessie Montgomery a Carlos Simon. Její album Paris z roku 2021 obsahuje i světovou premiéru skladby Deux Sérénades od Einojuhaniho Rautavaary, která vznikla přímo pro ni a kterou v premiéře uvedla v roce 2019. Mezi další nedávné zakázky patří skladba Isolation Variation Michaela Abelse, jejíž nahrávka byla nominována na cenu Grammy, Sphynx Moth Barbary Assiginaak, Sonáta č. 4: Fractured Dreams Lery Auerbach a Šest partit Antóna Garcíi Abrila. García Abril, Auerbach a Rautavaara byli mezi sedmadvaceti skladateli, kteří přispěli do alba In 27 Pieces: the Hilary Hahn Encores, houslistčina víceletého projektu, za nějž získala cenu Grammy.

Hahn se ke svým posluchačům chová od samého začátku své kariéry otevřeně. Po téměř každém koncertu pořádá autogramiádu a shromažďuje sbírku fanouškovských výtvorů, které za dvacet let své umělecké dráhy obdržela. Její koncerty „Bring Your Own Baby“ (Přineste si své dítě) vytvářejí příležitosti pro rodiče malých dětí, aby se s nimi podělili o radost z živé klasické hudby v příjemném a vstřícném prostředí. Oddanost fanouškům se projevuje i v dlouhé historii vzdělávacích aktivit. Houslistčina iniciativa na sociálních médiích (#100daysofpractice) proměnila cvičení na hudební nástroj v oslavu uměleckého rozvoje, posilujícího komunitu. Od roku 2017, kdy Hahn vytvořila tento hashtag, přispěli její kolegové umělci a studenti více než milionem příspěvků. Jako bývalá žákyně Suzukiho metody vydala v roce 2020 nové nahrávky prvních tří knih Suzuki Violin School. V roce 2019 vydala knihu notových zápisů In 27 Pieces: the Hilary Hahn Encores, v níž ke každému dílu připojuje své vlastní prstoklady, smyčcovou techniku a interpretační poznámky.

Diskografie Hilary Hahn je velmi rozsáhlá a těší se velkému uznání. Její alba, vydaná u společností Decca, Deutsche Grammophon a Sony, se všechna umístila v první desítce žebříčku Billboard. Mezi její nejnovější nahrávky patří Night After Night se skladbami Jamese Newtona Howarda pro filmy M. Night Shyamalana, a nahrávka šesti sonát pro sólové housle Eugèna Ysaÿe, která získala cenu Nahrávka roku časopisu Gramophone. Hahn jejím prostřednictvím připomněla, že u žáka tohoto belgického mistra houslí studovala. Tři alba Hilary Hahn byla oceněna cenami Grammy: album Brahms and Stravinsky z roku 2003, album Schoenberg and Sibelius z roku 2008 a nahrávka In 27 Pieces: the Hilary Hahn Encores z roku 2013. Houslový koncert Jennifer Higdonové, který si houslistka objednala a roku 2008 nahrála, získal Pulitzerovu cenu.

Hahn je držitelkou mnoha ocenění a uznání. V poslední době získala cenu Avery Fisher Prize, časopis Musical America ji jmenoval umělkyní roku 2023, přednesla hlavní projev na druhém ročníku sympozia Women in Classical Music, získala cenu Herberta von Karajana za rok 2021 a byla oceněna cenou Glasshütte Original Music Festival Award, kterou věnovala filadelfské neziskové organizaci Project 440, zabývající se hudebním vzděláváním. Roku 2022 Hilary Hahn získala ocenění Chubb Fellow na Yaleově univerzitě.

zdroj: KD Schmid

foto © Chris Lee