Fantastická Česká filharmonie

Česká filharmonie, kterou časopis Gramophone ocenil titulem Orchestr roku 2024, se v sezoně 2025|2026 představí v nejprestižnějších koncertních sálech východní Asie – na Tchaj-wanu, v Japonsku a Jižní Koreji – a také na významných pódiích v Německu, Itálii, Rakousku, Lucembursku a Belgii. Na domácí scéně vystoupí v pražském Rudolfinu i na předních českých festivalech, včetně Pražského jara, Dvořákovy Prahy a Smetanovy Litomyšle. Mezi další zahraniční angažmá patří festivaly v Grafeneggu, Bad Kissingenu a Festival George Enesca v Bukurešti.

Svou 130. sezonu zahájí Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta Semjona Byčkova dvěma programy, které vzdávají hold skladatelům zásadním pro jeho uměleckou dráhu. Zazní díla Petra Iljiče Čajkovského, jehož hudbou Byčkov odstartoval své působení u orchestru, a Dmitrije Šostakoviče, jehož 50. výročí úmrtí si letos připomíná celý hudební svět. Oba programy doplní skladby pro klavír – Ravelův Klavírní koncert a Straussova Burleska.

Dále Česká filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova uvede Mendelssohnovu Symfonii č. 4, Stravinského Pulcinellu a Svěcení jara, Mahlerovy Písně o mrtvých dětech a instrumentální koncerty Edwarda Elgara, Johannesa Brahmse a Bryce Dessnera, který v této sezoně působí jako rezidenční skladatel. V listopadu se Byčkov ujme také Prokofjevova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 se sólistou Jevgenijem Kissinem, rezidenčním umělcem České filharmonie. Kissin v rámci své rezidence přednese i sólový recitál.

Rok 2024 byl Rokem české hudby a zároveň 200. výročím narození Bedřicha Smetany. Česká filharmonie si toto jubileum připomněla pod vedením Semjona Byčkova novou nahrávkou Mé vlasti pro vydavatelství Pentatone. Album, nominované na cenu BBC Music Magazine 2025, následovalo 2CD s Dvořákovými Symfoniemi č. 7, 8 a 9. Rok české hudby vyvrcholil třídenní rezidencí České filharmonie v Carnegie Hall, o níž The New York Times napsaly, že první český orchestr je „nestárnoucí skvost… a vynikající nositel českého hudebního odkazu“. V roce 2025 oslaví Česká filharmonie 150. výročí premiéry symfonické básně Vltava ze Smetanova cyklu Má vlast koncerty v Praze a ve východní Asii.

V této sezoně vystoupí Česká filharmonie také pod vedením svých dvou hlavních hostujících dirigentů, Simona Rattla a Jakuba Hrůši. Simon Rattle v prosinci povede Českou filharmonii a členky Pražského filharmonického sboru v programu zahrnujícím hudbu Debussyho, Messiaena a Mahlera. Zároveň bude dirigovat Českou studentskou filharmonii ve skladbách Berlioze, Lutosławského a Beethovena. V říjnu vydá label Pentatone jeho nahrávku Dvořákových Slovanských tanců. Jakub Hrůša uvede díla Sibelia, Brittena a českou premiéru skladby Bryce Dessnera St. Carolyn by the Sea pro dvě elektrické kytary a orchestr. Nadále se Hrůša bude věnovat skladbám Josefa Suka včetně jejich nahrávání.

Česká studentská filharmonie každoročně spolupracuje s dirigenty, kteří vystupují s Českou filharmonií. V této sezoně ji kromě Simona Rattla povede také Giovanni Antonini, který připraví Beethovenovu Symfonii č. 4. Antonini patří k řadě významných dirigentů, jež Česká filharmonie pozvala ke spolupráci ve své 130. sezoně. Dalšími hostujícími dirigenty jsou Dalia Stasevska, Antonio Pappano, Cristian Măcelaru, David Robertson, Petr Popelka a Thomas Ades, který povede program věnovaný stému výročí narození Pierra Bouleze. Významné výročí připomene koncert k oslavě sametové revoluce, kde zazní Mahlerova Symfonie č. 2 „Vzkříšení“ v podání České filharmonie a Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Zubina Mehty.

Vedle rezidenčního umělce Jevgenije Kissina se mezi sólisty této sezony zařadí Mao Fujita, Barbara Hannigan, Amihai Grosz, Fleur Barron a Anastasia Kobekina, kteří s Českou filharmonií vystoupí v Praze poprvé. Na domácích i zahraničních pódiích se k orchestru vrátí Magdalena Kožená, Josef Špaček, Seong-Jin Cho, Víkingur Ólafsson, Augustin Hadelich, Sol Gabetta a Nicola Benedetti.

Historie České filharmonie je stejně pozoruhodná jako její sídlo v srdci Evropy a odráží proměny české kultury i významné dějinné události. Po celou dobu své existence zůstává orchestr věrný dvěma základním principům: podpoře české hudby a přesvědčení, že hudba má moc proměňovat lidské životy. Již ve 20. letech 20. století zavedl Václav Talich koncerty pro pracující, mládež a dobrovolnické organizace – myšlenku, která zůstává aktuální dodnes.

Na jeho odkaz navazují vzdělávací a sociální projekty České filharmonie, mezi něž patří Česká studentská filharmonie, Orchestrální akademie či Cena Jiřího Bělohlávka pro mladé umělce. Dlouhodobě se orchestr věnuje i spolupráci s více než 400 školami a prostřednictvím hudebního programu pod vedením Idy Kelarové pomáhá romským komunitám objevit vlastní hlas.

První koncert České filharmonie, která se později stala jedním z prvních orchestrů systematicky propagujících tvorbu Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, byl věnován výhradně hudbě Antonína Dvořáka, který jej sám dirigoval. Díla zavedených i mladých českých skladatelů zůstávají i nadále klíčovou součástí repertoáru.

Na počátku svého působení u České filharmonie inicioval Semjon Byčkov objednávky nových děl od 14 českých i zahraničních skladatelů, mezi nimiž jsou Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich. Česká filharmonie je zároveň uznávána pro svůj mimořádný vztah k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera, který ji v roce 1908 osobně dirigoval při premiéře své Symfonie č. 7. Pod vedením Semjona Byčkova nyní orchestr dokončuje natáčení kompletního cyklu Mahlerových symfonií, které naposledy nahrál před 40 lety s Václavem Neumannem. Nový komplet vyjde u vydavatelství Pentatone na jaře 2026.

zdroj: Česká filharmonie

Od roku 2017 je důstojník Řádu britského impéria Robin Ticciati hudebním ředitelem Německého symfonického orchestru Berlín a od roku 2014 rovněž hudebním ředitelem operního festivalu v Glyndebourne. V letech 2009–2018 byl šéfdirigentem Skotského komorního orchestru.

Je pravidelným hostem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Londýnského filharmonického orchestru, Budapešťského festivalového orchestru a Komorního orchestru Evropy. V nedávné době vystupoval také s Vídeňskými filharmoniky, Londýnským symfonickým orchestrem, Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Orchestre National de France, Staatskapelle Dresden a lipským Gewandhausorchester. V USA vystupoval s Clevelandským orchestrem, Filadelfským orchestrem, Losangeleskou filharmonií a Sanfranciským symfonickým orchestrem.

Od svého nástupu do funkce hudebního ředitele festivalu v Glyndebourne dirigoval kritikou oceňované nové inscenace, mezi které patří mimo jiné Faustovo prokletí, Pelléas a Mélisanda, Růžový kavalír, Únos ze serailu, Titus, Dialogy karmelitek, Káťa Kabanová, Vykradači vraků od Ethel Smyth a dvojprogram Poulencových oper Lidský hlas a Prsy Tiresiovy.

Dirigoval operu Peter Grimes v milánském Teatro alla Scala, Figarovu svatbu na Salcburském festivalu a Evžena Oněgina v Královské opeře Covent Garden a v Metropolitní opeře v New Yorku.

Jeho vysoce oceňovaná diskografie zahrnuje díla Hectora Berlioze se Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu; Haydna, Schumanna, Berlioze a Brahmse se Skotským komorním orchestrem; Dvořáka, Brucknera a Brahmse s Bamberskými symfoniky či Brucknera, Debussyho, Duruflého, Duparca, Faurého, Ravela, Rachmaninova a Strausse s Německým symfonickým orchestrem Berlín.

V sezóně 2023/24 debutoval s Berlínskými filharmoniky, Filharmonií Oslo a v Deutsche Staatsoper Berlin, kde byla pod jeho taktovkou provedena nová inscenace Rusalky. Vrátil se k Londýnskému filharmonickému orchestru, Vídeňským symfonikům, Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu a Komornímu orchestru Evropy. Na operním festivalu v Glyndebourne byla pod jeho taktovkou uvedena nová inscenace Carmen a obnovená inscenace Tristana a Isoldy.

Robin Ticciati se narodil v Londýně a vystudoval hru na housle, klavír a bicí. Dirigování se začal věnovat v patnácti letech pod vedením sira Colina Davise a sira Simona Rattla, když byl členem Národního orchestru mládeže Velké Británie. V Královské hudební akademii zastává pozici mentora dirigování v programu sira Colina Davise. U příležitosti oslav narozenin královny v roce 2019 mu byl udělen titul důstojníka Řádu britského impéria (OBE) za zásluhy o hudbu.

zdroj: Askonas Holt

V roce 2012 získala Vilde Frang jednomyslně cenu Credit Suisse Young Artists Award, díky níž debutovala s Vídeňskými filharmoniky pod vedením Bernarda Haitinka na festivalu v Lucernu.

Vrcholná muzikálnost a výjimečná lyričnost hudebního projevu ji vynesly mezi přední houslisty její generace. Pravidelně vystupuje s předními světovými orchestry, jako jsou Berlínská filharmonie, Královský orchestr Concertgebouw, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Londýnský symfonický orchestr, Komorní orchestr Evropy, Tonhalle-Orchester Zürich, Losangeleská filharmonie,

Budapešťský festivalový orchestr a Clevelandský orchestr. Spolupracovala s dirigenty jako sir Simon Rattle, Bernard Haitink, Herbert Blomstedt, Esa-Pekka Salonen, Mariss Jansons, Vladimir Ashkenazy, Iván Fischer, Maxim Jemeljanyčev, Jakub Hrůša, Vladimir Jurovskij, Manfred Honeck, Teodor Currentzis, Daniel Harding, Antonio Pappano, Lahav Shani, Paavo Järvi a Jurij Těmirkanov.

K vrcholům aktuální sezony patří její návrat k Berlínským filharmonikům s Kirillem Petrenkem a dychtivě očekávaný debut s Chicagským symfonickým orchestrem. Vilde se také vydává na mezinárodní turné s Filharmonií Oslo pod taktovkou Klause Mäkeläho, s Londýnským symfonickým orchestrem s Antoniem Pappanem, Německým symfonickým orchestrem Berlín s Robinem Ticciatim, Mnichovskou filharmonií s Mirgou Gražinyte-Tylou a Londýnským filharmonickým orchestrem s Vladimirem Jurovským. S Kammerorchester Basel také provede bachovský cyklus.

Vilde Frang je nadšenou a významnou interpretkou komorní hudby, pravidelně vystupuje na Lucernském festivalu, BBC Proms v Londýně, festivalech ve Verbier, Lockenhausu, na festivalu George Enescu, Salcburském festivalu a na Pražském jaru. Pravidelně hraje také v Carnegie Hall, Concertgebouw, vídeňském Musikvereinu, Berlínské filharmonii, Tonhalle v Curychu a Bozaru v Bruselu, dále také v Severní Americe v rámci cyklů Vancouver Recital, Boston Celebrity a San Francisco Performances. Vilde se vrací do Wigmore Hall jako rezidenční umělkyně, kde spojí síly se souborem staré hudby Arcangelo, a později v sezoně vystoupí s komorním repertoárem se svými blízkými spolupracovníky Lawrencem Powerem, Valerijem Sokolovem, Denisem Kožuchinem a Maximilianem Hornungem.

Vilde Frang má exkluzivní smlouvu s labelem Warner Classics. Její nahrávky získaly řadu ocenění, včetně ceny Edison Klassiek, Diapason d'Or časopisu Diapason, Deutsche Schallplattenpreis, Grand Prix du Disque a dvou cen Gramophone.

Vilde Frang se narodila v Norsku a již ve dvanácti letech ji přizval Mariss Jansons k debutu s Filharmonií Oslo. Studovala na Barratt Due Musikkinstitutt v Oslu, u Kolji Blachera na Musikhochschule Hamburg a u Any Chumachenco na Kronberg Academy.

Vilde hraje na housle Guarneri del Gesu z roku 1734, které jí velkoryse zapůjčil evropský mecenáš.

zdroj: Askonas Holt