Mehldau & Gerstein in Dialogue

Jazzový pianista Brad Mehldau, držitel ceny Grammy, koncertuje a nahrává od počátku devadesátých let. Nejvýznamnější součást jeho interpretačních aktivit tvoří hra v jazzovém triu. Počínaje rokem 1996 vydalo jeho uskupení u vydavatelství Warner Bros. řadu pěti alb s názvem The Art of the Trio (koncem roku 2011 znovu vydaných souborně u vydavatelství Nonesuch). V témže období Mehldau rovněž vydal sólové CD s názvem Elegiac Cycle a album Places, které obsahuje jak sólové klavírní skladby, tak kompozice určené pro trio. Tato dvě alba lze označit za „tematická“, neboť jejich obsahem je výhradně původní tvorba, propojená ústředními tématy, která se jednotlivými skladbami prolínají. Mezi další Mehldauovy nahrávky patří Largo, společný projekt s progresivním instrumentalistou, zpěvákem a producentem Jonem Brionem, a Anything Goes, snímek pořízený ve spolupráci s basistou Larrym Grenadierem a bubeníkem Jorgem Rossym.

Mehldauova první nahrávka pro vydavatelství Nonesuch, Brad Mehldau Live in Tokyo, vyšla v září 2004. Po deseti úspěšných letech, kdy hrál v Mehldauově triu na bicí Jorge Rossy, se v roce 2005 k uskupení připojil bubeník Jeff Ballard. Jejich první album s názvem Day is Done vyšlo 27. září 2005. Živě nahrané dvojalbum s názvem Brad Mehldau Trio Live vyšlo 25. března 2008 u firmy Nonesuch. 16. března 2010 vydalo totéž vydavatelství dvojalbum původních skladeb s názvem Highway Rider, které bylo netrpělivě očekávaným pokračováním alba Largo. CD se stalo Mehldauovým druhým společným projektem s renomovaným producentem Jonem Brionem a představilo vystoupení Mehldauova tria – s bubeníkem Jeffem Ballardem a basistou Larrym Grenadierem – stejně jako perkusionistu Matta Chamberlaina, saxofonistu Joshuu Redmana a komorní orchestr pod vedením Dana Colemana. V roce 2011 vydala firma Nonesuch titul Live in Marciac – dvojalbum s doprovodným DVD z vystoupení v roce 2006 –a nahrávku s názvem Modern Music, která je výsledkem spolupráce pianistů Brada Mehldaua a Kevina Hayse a skladatele a aranžéra Patricka Zimmerliho. V roce 2012 vyšlo u Nonesuch album původních skladeb tria Brada Mehldaua s názvem Ode, které bylo nominováno na cenu Grammy. Na podzim 2012 vyšlo u téhož vydavatelství album Where Do You Start, které navazuje na kritiky oceněné album Ode. Zatímco Ode obsahovalo jedenáct skladeb z Mehldauovy skladatelské dílny, Where Do You Start se skládá z deseti děl jiných autorů a pouze jedné skladby Mehldauovy. Roku 2013 Mehldau nahrál album Walking Shadows, které vyšlo u Nonesuch a které sklidilo velký ohlas. V témže roce klavírista rovněž absolvoval řadu společných koncertů s jinými hudebníky včetně turné s mandolínovým virtuosem Chrisem Thilem, klavírních dvojrecitálů s Kevinem Haysem a nového projektu elektronické hudby s geniálním bubeníkem Markem Guilianou pod názvem Mehliana. Jejich debutové album Mehliana: Taming the Dragon, vyšlo počátkem roku 2014. Mehldauův velkolepý, ambiciózní komplet osmi vinylových desek 10 Years Solo Live vyšel 16. října 2015 (CD a digitální verze vyšly v listopadu) a sklidil jednomyslný ohlas kritiky. Jedná se o devatenáct živých nahrávek pořízených během deseti let při sólových koncertech v Evropě, které jsou rozděleny do čtyř tematických podskupin: Dark/Light, The Concert, Intermezzo/Rückblick a E Minor/E Major. V roce 2016 vyšlo u značky Nonesuch Records album Blues and Ballads – první nové CD Mehldauova ansámblu od alba Where Do You Start z roku 2012 – a slavný debutový snímek dua Joshua Redman / Brad Mehldau Nearness, které obsahuje nahrávky z jejich evropského turné v roce 2011. Obě alba sklidila všeobecný ohlas u kritiků i posluchačů a obě vynesla Mehldauovi nominaci na cenu Grammy. Po několika letech živého vystupování vydali mandolinista a zpěvák Chris Thile a Mehldau, kteří nahrávají pro totéž hudební vydavatelství, své debutové album Chris Thile & Brad Mehldau. V roce 2018 vydalo vydavatelství Nonesuch Records album After Bach, které spojuje bachovské improvizace s Mehldauovou sólovou skladbou Three Pieces After Bach, a velmi očekávané studiové album Seymour Reads the Constitution! V roce 2019 vyšlo kritiky ceněné a komerčně úspěšné album Finding Gabriel – nahrávka harmonicky bohaté vokální hudby se smyčci, syntezátory, rockovými bicími a improvizacemi – na němž se podílela řada významných hostů včetně Ambrose Akinmusira, Kurta Ellinga, Beccy Stevens, Gabriela Kahaneho a Marka Guiliany. Toto album Mehldauovi vyneslo jeho první cenu Grammy za nejlepší instrumentální jazzové album.

Mehldauova hudební osobnost má dvojí tvář. Je především improvizátorem a velmi si cení překvapení, které může vyplynout ze spontánního hudebního nápadu, vytrysklého přímo v reálném čase. Zároveň ho však hluboce fascinuje formální architektura hudby, která ovlivňuje vše, co hraje. V jeho nejinspirativnějších skladbách slouží samotná struktura jeho hudebního myšlení jako výrazový prostředek. Během hry citlivě vnímá, jak se nápady odvíjejí, a pořadí, v němž se objevují. Každá melodie má silně narativní charakter, ať se již projeví hned na začátku, či až na konci, nebo je záměrně ponechán nedořečený. Obě stránky Mehldauovy osobnosti – improvizátor a formalista – se navzájem doplňují a výsledkem bývá cosi, co lze označit jako „chaos pod kontrolou“.

Mehldau od poloviny 90. let pravidelně koncertuje po celém světě, a to jak se svým triem, tak jako sólista. Jeho vystoupení se vyznačují širokou škálou výrazových prostředků. V nepřetržitém procesu abstrakce, který se v rámci dané skladby odehrává, je často patrná intelektuální přísnost a jistá „informační hutnost“. Na ni však může obratem navázat minimalistická, emocionálně přímá výpověď. Mehldau zkrátka upřednostňuje extrémy stojící v těsném sousedství. Během let si získal značnou skupinu příznivců, kteří od jeho vystoupení očekávají jedinečný, intenzivní zážitek.

Kromě svých triových a sólových projektů Mehldau spolupracoval s řadou vynikajících jazzových hudebníků, včetně dvouletého angažmá v kapele saxofonisty Joshuy Redmana, mnoha nahrávek a koncertů s Patem Methenym, Charliem Hadenem a Lee Konitzem a podílu na hudebních snímcích s Michaelem Breckerem, Waynem Shorterem, Johnem Scofieldem a Charlesem Lloydem. Více než deset let spolupracuje s hudebníky a kolegy, jichž si velmi váží, včetně kytaristů Petera Bernsteina a Kurta Rosenwinkela a tenorsaxofonisty Marka Turnera. Mehldau se rovněž podílel na řadě nahrávek mimo jazzový žánr, jako například na albu Willieho Nelsona Teatro a na albu písničkáře Joea Henryho Scar. Jeho hudba se objevila v několika filmech, včetně filmu Stanleyho Kubricka Spalující touha a filmu Wima Wenderse Million Dollar Hotel. Složil také původní soundtrack k francouzskému filmu Má žena je herečka. Mehldau zkomponoval dvě nová díla pro zpěv a klavír na objednávku Carnegie Hall: The Blue Estuaries a The Book of Hours: Love Poems to God, které na jaře 2005 provedla uznávaná sopranistka Renée Fleming. Tyto písně umělkyně nahrála i na album Love Sublime, vydané roku 2006; současně vyšlo u vydavatelství Nonesuch CD Mehldauových jazzových skladeb pro trio s názvem House on Hill.

Carnegie Hall si roku 2008 u Mehldaua objednala další zakázku, cyklus sedmi milostných písní pro švédskou mezzosopranistku Anne Sofie von Otter; premiéru měl o dva roky později. Mehldau a pěvkyně spolu rovněž nahráli dvojalbum Love Songs, které zahrnuje tento písňový cyklus a výběr francouzských, amerických, anglických a švédských písní. Vyšlo na konci roku 2010 u vydavatelství Naïve a sklidilo jednomyslný ohlas. V roce 2013 Mehldau v premiéře provedl velké orchestrální dílo Variations on a Melancholy Theme, a to ve spolupráci s tělesy Orpheus Chamber Orchestra a Britten Sinfonia. Na objednávku Carnegie Hall, Královské konzervatoře hudby, Národní koncertní síně a Wigmore Hall s podporou Andreho Hoffmanna (prezidenta Fondation Hoffmann) v roce 2015 vznikla Mehldauova kompozice Three Pieces After Bach, inspirovaná výběrem z Bachova přelomového díla Dobře temperovaný klavír. Roku 2018 Mehldau v Pařížské filharmonii premiéroval svůj Klavírní koncert, který komponoval na objednávku L'Orchestre national d'Île-de-France. Skladbu provedl i na dalších pódiích: na festivalu Jazz à la Villette Paris, v sálech L’Auditori de Barcelona a National Forum of Music, na přehlídce Jazztopad Festival (Wroclaw), v Barbican Centre (Londýn) s orchestrem Britten Sinfonia a v sále Lucemburské filharmonie s Orchestre Philharmonique du Luxembourg, stejně jako s Filharmonií Los Angeles s uměleckým ředitelem Gustavo Dudamelem. V roce 2019 Mehldau uvedl premiéru svého písňového cyklu The Folly of Desire s tenoristou Ianem Bostridgem. Dílo bylo zkomponováno na objednávku Elbphilharmonie Hamburg, Wigmore Hall, Stanford University a Carnegie Hall.

V sezonách 2009–2010 a 2010–2011 byl Mehldau jmenován kurátorem každoroční série čtyř jazzových koncertů v prestižní londýnské Wigmore Hall, přičemž sám vždy vystoupil alespoň na dvou z nich. Na konci ledna 2010 Carnegie Hall oznámila, že Mehldau bude v sezoně 2010–2011 jejím rezidenčním umělcem a jako vůbec první jazzový hudebník od roku 1995 získá titul „Richard and Barbara Debs Composer’s Chair“. Mezi předchozí držitele patří Louis Andriessen (2009–2010), Elliott Carter (2008–2009) a John Adams (2003–2007).

zdroj: International Music Network

foto © Yoshika Horita

foto © Michael Wilson

Fascinace objevováním hudby spojená s bezmeznou zvídavostí, představivostí a virtuozitou vynesla Kirilla Gersteina mezi nejaktivnější a nejpřesvědčivější interprety současnosti. Gerstein je umělcem, který neustává ve svém hledačství: jako klavírista, kurátor, pedagog, hudební lektor a koncertní partner zkoumá rozličná témata v širokém spektru repertoáru – od barokních suit a klasicistních koncertů po současnou tvorbu, jazz a kabaret – a navazuje vztahy s mnoha předními světovými orchestry, dirigenty, instrumentalisty, zpěváky, skladateli, festivaly, nahrávacími společnostmi a mediálními platformami.  

Mezi vrcholné momenty Gersteinovy uplynulé sezony patří recitálový debut v Carnegie Hall (Stern Auditorium); několikeré provedení Klavírního koncertu Ferruccia Busoniho ke stému výročí skladatelova úmrtí, a to s Berlínskou filharmonií, Orchestre National de France, BBC Symphony Orchestra a lisabonským Gulbenkian Orchestra; gershwinovský program se Staatskapelle Dresden v rámci tradičního silvestrovského galaprogramu německé veřejnoprávní televize; závěrečný koncert na Musikfest Berlin, na němž zazněla Messiaenova skladba Z kaňonů ke hvězdám pod vedením Sira Simona Rattlea; provedení Komorního koncertu Albana Berga s Ilyou Gringoltsem, Heinzem Holligerem a Evropským komorním orchestrem; Rachmaninovův Třetí klavírní koncert s Royal Concertgebouw Orchestra pod taktovkou Santtu-Matiase Rouvaliho; návrat do Japonska a Koreje s Brahmsovým Druhým klavírním koncertem; hostování u orchestrů v St. Louis, San Franciscu, Pittsburghu a Atlantě; vydání alba Chick Corea's The Visitors u vydavatelství ECM s legendárním vibrafonistou Garym Burtonem; palčivě aktuální program s Vídeňskými symfoniky, v jehož rámci se spojila Schönbergova Óda na Napoleona s Beethovenovým „Císařským“ koncertem, následovaným satirickým přídavkem ze skladatelské dílny Hannse Eislera; a konečně mezioborový projekt pod hlavičkou přehlídky Ruhr Piano Festival, do jehož účasti se zapojili školáci, renomovaní choreografové, vědci a osobnosti světové hudební vědy včele s arménským knězem, muzikologem a skladatelem Komitasem Vardapetem.

Gerstein byl v letech 2023–2024 rezidenčním umělcem Bavorského rozhlasového symfonického orchestru, mimořádným hostem Londýnského symfonického orchestru, rezidenčním umělcem na festivalu v Aix-en-Provence a kurátorem třídílné koncertní série Busoni a jeho svět v londýnské Wigmore Hall. V roce 2023 vydal s Berlínskou filharmonií a Kirillem Petrenkem úspěšné album ke 150. výročí narození Sergeje Rachmaninova a spolu s ikonickým instrumentalistou a skladatelem Heinzem Karlem Gruberem provedl berlínské kabaretní písně z 20. let 20. století. Gerstein také pravidelně diriguje od klavíru: Evropský komorní orchestr (Beethovenův Čtvrtý klavírní koncert), Pařížský komorní orchestr (Mozart, Salieri a Beethoven), Budapešťský festivalový orchestr (Rapsodie v modrém) a Českou filharmonii (Beethovenův První klavírní koncert).  

Nedílnou součást Gersteinovy tvůrčí činnosti představují mediální projekty, rozhlasové a televizní vysílání a digitální inovace. Umělec nahrává pro společnosti Platoon/Apple Music, Myrios, Deutsche Grammophon, Decca, Berliner Philharmoniker Recordings, jeho vystoupení natáčely společnosti Unitel, Accentus Music a EuroArts, vysílaly je stanice ORF, BBC, ARTE a Marquee TV a streamovaly je medici.tv a STAGE+. Gersteinův mediální projekt s názvem Hudba ve válečné době, který spojuje pozdní klavírní díla Clauda Debussyho se skladbami Komitase Vardapeta, mu vynesl zvláštní cenu Opus Klassik Award 2025 za výjimečnou uměleckou činnost. Nahrávka, která rozšiřuje tradiční pojetí alba, je začleněna do knihy v pevných deskách, obsahující množství dokumentárních snímků a odborných textů vytvořených na objednávku.

Gersteinův snímek Klavírního koncertu Thomase Adèse s Bostonskými symfoniky pod skladatelovou taktovkou, nahraný ve světové premiéře, byl nominován na tři ceny Grammy a získal cenu Gramophone Award 2020. Gersteinova nahrávka Adèsovy skladby The Tempest Suite s houslistou Christianem Tetzlaffem vyšla roku 2025 u vydavatelství Platoon. Mezi další pozoruhodné Gersteinovy nahrávky patří Straussův Enoch Arden s vynikajícím švýcarským hercem Bruno Ganzem, komplet Čajkovského klavírních koncertů (včetně Prvního koncertu ve skladatelově urtextové verzi) se Semyonem Bychkovem a Českou filharmonií, album The Gershwin Moment s orchestrem St. Louis Symphony a Davidem Robertsonem, nahrané za spoluúčasti americké zpěvačky a skladatelky Storm Large a Garyho Burtona, a konečně Mozartovy čtyřruční klavírní sonáty s Ferencem Radosem.

Gerstein jako skutečný velmistr soudobé hudby objednal a uvedl v premiéře řadu nových skladeb, a to mimo jiné od Tima Andrese, Chicka Corei, Alexandra Goehra, Olivera Knussena a Brada Mehldaua. Od světové premiéry Koncertu pro klavír a orchestr Thomase Adèse v roce 2019 provedl toto dílo více než šedesátkrát s dvaceti různými orchestry na třech kontinentech. Pro vydavatelství ECM rovněž nedávno nahrál Klavírní koncert Thomase Larchera s Bergenskou filharmonií pod taktovkou Eda Gardnera. Po premiéře skladby Francisca Colla Two Waltzes Toward Civilization v Carnegie Hall bude v roce 2026 následovat premiéra skladatelova nového Klavírního koncertu se Sir Simonem Rattlem a Bavorským rozhlasovým symfonickým orchestrem.

Gerstein se rovněž věnuje vzdělávání. V současné době je profesorem klavíru na berlínské Hanns Eisler Hochschule a působí na fakultě Kronberg Academy. Jeho tamní řada bezplatných on-line seminářů, které zahrnují rozhovory s předními uměleckými osobnostmi 21. století, dosáhla do dnešního dne návštěvnosti více než 150 000 diváků. Mezi jeho hosty patřili Aj Wej--wej, Brad Melhdau, Thomas Adès, Iván Fischer, Alex Ross, Matthew Aucoin, Kirill Serebrennikov, Elizabeth Wilson, Simon a Gerard McBurneyovi, Robert Levin, Reinhard Goebel, Simon Callow, Emma Smith, Deborah Borda, Sir Antonio Pappano a Kaija Saariaho. Gerstein působí také jako mentor na Verbier Festival Academy a v rámci hudebních seminářů IMS Prussia Cove.

Gerstein se narodil roku 1979 v ruské Voroněži. Navštěvoval hudební školu pro mimořádně nadané děti a jazz se učil hrát sám doma s pomocí gramofonových desek svých rodičů. Jako čtrnáctiletý se v Petrohradu náhodně seznámil s Garym Burtonem, díky němuž získal pozvání ke studiu na Berklee College of Music v Bostonu, kam nastoupil jako vůbec nejmladší student. V šestnácti letech dokončil bakalářské a magisterské studium na Manhattan School of Music v New Yorku, poté pokračoval ve studiu u Dmitrije Baškirova v Madridu a Ference Radose v Budapešti. Gerstein v roce 2010 získal první cenu na 10. ročníku soutěže Arthura Rubinsteina, později obdržel prestižní cenu Gilmore Artist Award a také Avery Fisher Career Grant. V roce 2021 mu Manhattan School of Music udělila čestný doktorát.

zdroj: Enticott Music Management

foto © Marco Borggreve