Pokud jsou smyčcové kvartety sondami do duše skladatele, tak od ročníku 2022 se staly také duší Dvořákovy Prahy. Tříletý projekt provedení všech kvartetních děl Antonína Dvořáka, který je základem řady Dvořák Collection, prožije svůj druhý realizační rok. Protože však festivalová dramaturgie nechce vstupovat dvakrát do stejné řeky, shodli se kurátoři Komorní řady, tedy Pavel Haas Quartet, s vedením festivalu na odlišném konceptu koncertů, na nichž budou Dvořákovy smyčcové kvartety prezentovány. A tak zatímco v roce 2022 se koncerty Komorní řady odehrávaly na půdorysu čistě kvartetní tvorby, v následujícím ročníku je smyčcové kvarteto interpretačním základem celkového koncertního programu. V praxi to znamená, že nás v rámci každého koncertu společně s provedením Dvořákových kvartetních opusů čekají další díla světových autorů, pro něž byl smyčcový kvartet instrumentálním základem souboru širšího, ať už mluvíme o útvarech kvintetů, sextetů, kombinaci s jinými než smyčcovými nástroji, nebo o propojení s uměním vokálním či recitací. Tak jako tak, Komorní řada je i nadále vystavěna jako „samostatný festival“ uvnitř velkého festivalového dění. A její vstupní parametry nedovolují očekávání jiných než špičkových výsledků.

Každé z přizvaných kvartet si dobrovolně „povinné“ Dvořákovo dílo doplnilo v programu díly, která buď povahou s Dvořákovou tvorbou korespondují, nebo třeba i ostře kontrastují. I v rámci festivalového ročníku 2023 přinese Komorní řada šest profilových koncertů, které představí světové komorní špičky s intenzivní účastí reprezentantů české kvartetní tradice. A opět čeká příznivce komorní hudby i „bonusový“ koncert. 

Prostřednictvím řady Světové orchestry připravuje každoročně  Dvořákova Praha svému publiku putování po zvukové mapě symfonického světa. Několik navazujících koncertů v jednom sále poskytuje jedinečnou příležitost, jak se přesvědčit, že prvotřídní orchestry ani v globalizovaném světě neznějí zdaleka stejně. Na místě budou opět i vynikající dirigenti a sólisté.

Letošní dramaturgie se vrací k některým tělesům, která v historii festivalu zaznamenal skutečně mimořádný ohlas jak u festivalového publika, tak i u odborné veřejnosti. V tuto chvíli, před zveřejněním celého programu Dvořákovy Prahy 2023, které se odehraje již tradičně během měsíce března, není možné vyjmenovat všechna uskupení, která v roce 2023 na Dvořákovu zavítají. Ale máme obrovskou radost z toho, že mezi těmi, které již představit můžeme, je Curyšský Tonhalle Orchester, který přijede se svým aktuálním šéfdirigentem a jedním z nejžádanějších dirigentů naší doby Paavem Järvim, následovníkem velké dirigentské legendy Neeme Järviho, jenž velkolepě zakončil festivalový ročník 2019. A možná největší radost máme z toho, že se festivalové dramaturgii podařilo naplnit opět jeden ze svých dlouhodobých umělecko-strategických záměrů, tedy úmysl spojovat špičkové české sólisty s renomovanými zahraničními tělesy a dirigenty. A tak po spojení Josef Špaček a Academy of St Martin in the Fields, Jan Mráček a Kateřina Kněžíková s Bamberger Symphoniker nebo Lukáš Vondráček s Royal Philharmonic Orchestra přichází spojení Ivo Kahánek, Paavo Järvi a Tonhalle Orchester Zurich.  

Česká filharmonie je již dlouhou řadu let rezidenčním orchestrem festivalu Dvořákova Praha. Snad by to ani nemohlo být jinak při vědomí skutečnosti, že 4. ledna roku 1894 řídil úplně první koncert tehdy právě vzniknuvšího tělesa sám Antonín Dvořák a provedl mimo jiné svou „Novosvětskou“. Navíc se koncert odehrál v pražském Rudolfinu, v dnešní Dvořákově síni.

Česká filharmonie měla v rámci festivalu 2022 pouze jediný úkol, kterého se zhostila s obrovským úspěchem hned na třech večerech. Koncertní provedení Dvořákovy opery Rusalka bylo bezesporu jednou ze zásadních hudebních událostí roku 2022. To v roce 2023 bude mít náš první a jeden z nejlepších světových orchestrů, jehož hvězda na mezinárodním poli opětně strmě stoupá, hned úkoly tři. A nutno podotknout, že svým způsobem velmi odlišné. Ve stručném popisu každého ze tří nadcházejících koncertů lze použít jednoduchou charakteristiku, kontrast, monolit, vývoj. A protože do zveřejnění kompletního festivalového programu 2023 zbývá ještě několik měsíců, dovolíme si z této řady představit ten kontrastní: Rachmaninov a Copland představují odlišné póly tvůrčího pohledu skladatele. A pokud k nim přidáme jména Boris Giltburg a Tomáš Netopil, chceme věřit, že posluchači se zcela jiště budou cítit osloveni.