Závěrečný koncert

Česká filharmonie, kterou časopis Gramophone ocenil titulem Orchestr roku 2024, se v sezoně 2025|2026 představí v nejprestižnějších koncertních sálech východní Asie – na Tchaj-wanu, v Japonsku a Jižní Koreji – a také na významných pódiích v Německu, Itálii, Rakousku, Lucembursku a Belgii. Na domácí scéně vystoupí v pražském Rudolfinu i na předních českých festivalech, včetně Pražského jara, Dvořákovy Prahy a Smetanovy Litomyšle. Mezi další zahraniční angažmá patří festivaly v Grafeneggu, Bad Kissingenu a Festival George Enesca v Bukurešti.

Svou 130. sezonu zahájí Česká filharmonie pod vedením šéfdirigenta Semjona Byčkova dvěma programy, které vzdávají hold skladatelům zásadním pro jeho uměleckou dráhu. Zazní díla Petra Iljiče Čajkovského, jehož hudbou Byčkov odstartoval své působení u orchestru, a Dmitrije Šostakoviče, jehož 50. výročí úmrtí si letos připomíná celý hudební svět. Oba programy doplní skladby pro klavír – Ravelův Klavírní koncert a Straussova Burleska.

Dále Česká filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova uvede Mendelssohnovu Symfonii č. 4, Stravinského Pulcinellu a Svěcení jara, Mahlerovy Písně o mrtvých dětech a instrumentální koncerty Edwarda Elgara, Johannesa Brahmse a Bryce Dessnera, který v této sezoně působí jako rezidenční skladatel. V listopadu se Byčkov ujme také Prokofjevova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 se sólistou Jevgenijem Kissinem, rezidenčním umělcem České filharmonie. Kissin v rámci své rezidence přednese i sólový recitál.

Rok 2024 byl Rokem české hudby a zároveň 200. výročím narození Bedřicha Smetany. Česká filharmonie si toto jubileum připomněla pod vedením Semjona Byčkova novou nahrávkou Mé vlasti pro vydavatelství Pentatone. Album, nominované na cenu BBC Music Magazine 2025, následovalo 2CD s Dvořákovými Symfoniemi č. 7, 8 a 9. Rok české hudby vyvrcholil třídenní rezidencí České filharmonie v Carnegie Hall, o níž The New York Times napsaly, že první český orchestr je „nestárnoucí skvost… a vynikající nositel českého hudebního odkazu“. V roce 2025 oslaví Česká filharmonie 150. výročí premiéry symfonické básně Vltava ze Smetanova cyklu Má vlast koncerty v Praze a ve východní Asii.

V této sezoně vystoupí Česká filharmonie také pod vedením svých dvou hlavních hostujících dirigentů, Simona Rattla a Jakuba Hrůši. Simon Rattle v prosinci povede Českou filharmonii a členky Pražského filharmonického sboru v programu zahrnujícím hudbu Debussyho, Messiaena a Mahlera. Zároveň bude dirigovat Českou studentskou filharmonii ve skladbách Berlioze, Lutosławského a Beethovena. V říjnu vydá label Pentatone jeho nahrávku Dvořákových Slovanských tanců. Jakub Hrůša uvede díla Sibelia, Brittena a českou premiéru skladby Bryce Dessnera St. Carolyn by the Sea pro dvě elektrické kytary a orchestr. Nadále se Hrůša bude věnovat skladbám Josefa Suka včetně jejich nahrávání.

Česká studentská filharmonie každoročně spolupracuje s dirigenty, kteří vystupují s Českou filharmonií. V této sezoně ji kromě Simona Rattla povede také Giovanni Antonini, který připraví Beethovenovu Symfonii č. 4. Antonini patří k řadě významných dirigentů, jež Česká filharmonie pozvala ke spolupráci ve své 130. sezoně. Dalšími hostujícími dirigenty jsou Dalia Stasevska, Antonio Pappano, Cristian Măcelaru, David Robertson, Petr Popelka a Thomas Ades, který povede program věnovaný stému výročí narození Pierra Bouleze. Významné výročí připomene koncert k oslavě sametové revoluce, kde zazní Mahlerova Symfonie č. 2 „Vzkříšení“ v podání České filharmonie a Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Zubina Mehty.

Vedle rezidenčního umělce Jevgenije Kissina se mezi sólisty této sezony zařadí Mao Fujita, Barbara Hannigan, Amihai Grosz, Fleur Barron a Anastasia Kobekina, kteří s Českou filharmonií vystoupí v Praze poprvé. Na domácích i zahraničních pódiích se k orchestru vrátí Magdalena Kožená, Josef Špaček, Seong-Jin Cho, Víkingur Ólafsson, Augustin Hadelich, Sol Gabetta a Nicola Benedetti.

Historie České filharmonie je stejně pozoruhodná jako její sídlo v srdci Evropy a odráží proměny české kultury i významné dějinné události. Po celou dobu své existence zůstává orchestr věrný dvěma základním principům: podpoře české hudby a přesvědčení, že hudba má moc proměňovat lidské životy. Již ve 20. letech 20. století zavedl Václav Talich koncerty pro pracující, mládež a dobrovolnické organizace – myšlenku, která zůstává aktuální dodnes.

Na jeho odkaz navazují vzdělávací a sociální projekty České filharmonie, mezi něž patří Česká studentská filharmonie, Orchestrální akademie či Cena Jiřího Bělohlávka pro mladé umělce. Dlouhodobě se orchestr věnuje i spolupráci s více než 400 školami a prostřednictvím hudebního programu pod vedením Idy Kelarové pomáhá romským komunitám objevit vlastní hlas.

První koncert České filharmonie, která se později stala jedním z prvních orchestrů systematicky propagujících tvorbu Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, byl věnován výhradně hudbě Antonína Dvořáka, který jej sám dirigoval. Díla zavedených i mladých českých skladatelů zůstávají i nadále klíčovou součástí repertoáru.

Na počátku svého působení u České filharmonie inicioval Semjon Byčkov objednávky nových děl od 14 českých i zahraničních skladatelů, mezi nimiž jsou Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich. Česká filharmonie je zároveň uznávána pro svůj mimořádný vztah k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera, který ji v roce 1908 osobně dirigoval při premiéře své Symfonie č. 7. Pod vedením Semjona Byčkova nyní orchestr dokončuje natáčení kompletního cyklu Mahlerových symfonií, které naposledy nahrál před 40 lety s Václavem Neumannem. Nový komplet vyjde u vydavatelství Pentatone na jaře 2026.

zdroj: Česká filharmonie

Elim Chan, jedna z nejžádanějších interpretek své generace, je díky své preciznosti a expresivnímu zápalu přímo ztělesněním ducha současného dirigentství. V letech 2019–2024 působila jako hlavní dirigentka Antverpského symfonického orchestru a v letech 2018–2023 jako hlavní hostující dirigentka Královského skotského národního orchestru.  

V roce 2024 poprvé dirigovala zahajovací koncert Proms s BBC Symphony Orchestra a o rok později se na přehlídku vrátila, aby řídila koncert závěrečný. V létě 2025 se také znovu setkala s Bostonským symfonickým orchestrem, Losangeleským filharmonickým orchestrem a Clevelandským orchestrem, absolvovala turné s Concertgebouworkest Young a debutovala se Staatskapelle Berlin na přehlídce Musikfest Berlin.  

Mezi vrcholné momenty sezony 2025/26 patří její opětovná spolupráce s orchestry Royal Concertgebouw Orchestra, New York Philharmonic, Los Angeles Philharmonic, The Cleveland Orchestra, London Symphony Orchestra, Toronto Symphony Orchestra, ORF Radio-Symphonieorchester, Staatskapelle Dresden, Luxembourg Philharmonic, Orchestre de Paris a dalšími tělesy. Debutuje také s Philadelphia Orchestra a poprvé vystoupí s Münchner Philharmoniker, Orchester der Oper Zürich, Bamberger Symphoniker a Orchestre symphonique de Montréal.  

Mezi její dosavadní debutová vystoupení patří spolupráce s orchestry jako San Francisco Symphony, Chicago Symphony, Pittsburgh Symphony, Philharmonia Orchestra, Hong Kong Philharmonic, Wiener Symphoniker a Deutsches Symphonie-Orchester Berlin.  

Elim Chan se narodila v Hongkongu a studovala na Smith College v Massachusetts a na Michiganské univerzitě. V roce 2014 se stala první ženou, která zvítězila v dirigentské soutěži Donatella Flick Conducting Competition. V sezoně 2015–2016 působila jako asistentka dirigenta v London Symphony Orchestra, kde úzce spolupracovala s Valerijem Gergijevem. V následující sezoně se připojila k programu Dudamel Fellowship Los Angeles Philharmonic. Za podporu vděčí také Bernardu Haitinkovi, jehož mistrovské kurzy v Lucernu navštěvovala v roce 2015.

zdroj: Intermusica

foto © Marco Borggreve

Gil Shaham je jedním z nejvýznamnějších houslistů současnosti: jeho dokonalá technika v kombinaci s nenapodobitelnou vřelostí a ušlechtilým projevem jej proslavila jako amerického virtuosního mistra.  

K vrcholům jeho umělecké dráhy posledních let patří souborná nahrávka a provedení sonát a partit pro sólové housle J. S. Bacha a recitály s jeho dlouholetým partnerem, klavíristou Akirou Eguchim. Pravidelně vystupuje s Berlínskou filharmonií, symfonickými orchestry v Bostonu, Chicagu a San Franciscu, Izraelskou filharmonií, Losangeleskou filharmonií, Newyorskou filharmonií, Orchestre de Paris a v rámci víceletých rezidencí s orchestry v Montrealu, Stuttgartu a Singapuru.

Gil Shaham má na svém kontě více než dvě desítky nahrávek, za něž získal několik cen Grammy, Grand Prix du Disque, Diapason d’Or a Gramophone Editor’s Choice. Mnohé z těchto nahrávek vyšly na jeho vlastním labelu Canary Classics.

Gil Shaham v roce 1990 získal cenu Avery Fisher Career Grant a v roce 2008 prestižní cenu Avery Fisher Prize. V roce 2012 jej časopis Musical America jmenoval Instrumentalistou roku. Hraje na Stradivariho housle Countess Polignac z roku 1699 a díky podpoře nadace Rare Violins In Consortium rovněž na Stradivariho nástroj Cremona z roku 1719. Žije v New Yorku se svou ženou, houslistkou Adele Anthony, a svými dětmi.

zdroj: Concerto Winderstein

foto © Chris Lee